Datasets:

MU-NLPC

/

Edustories-en

like 0

The student with whom the given situation occurred was often disruptive in the Czech language or civics class. Among his typical problem behaviors were yelling around the class, making very inappropriate comments, or getting up from his seat during class. It was a fourteen-year-old student in the seventh grade - he failed both the first and second grade. However, the forfeiture was not about lack of knowledge, but about behavior.

The environment in which the student lived and grew up was not one of the best - he never knew his father and his mother did not take care of him. The Czech Social Security Administration was also contacted several times in order to check the student's background, or rather his mother. The pupil's diagnosis was confirmed - dysorthography in combination with a non-specific spelling disorder and significant educational difficulties, so he had an IEP (individual education plan) set by the pedagogical consultancy and a PO (plan of support measures) was determined, which was mainly intended to help us, the teachers, with access to to the pupil. He also received one hour a week of special pedagogical care from the educational counseling center, which I was in charge of. Pedagogical care always took place from seven in the morning. He attended regularly in the sixth grade, but after that his interest waned, which led to the cancellation of classes.

Diagnosis, Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

If we were to talk about the student's performance, it was below average. He regularly received A's in mathematics and languages, and often did not even appear for the resit exam at the end of the year. It was mainly about the pupil's lack of interest in teaching. However, if the topic or the teacher interested him, he was able to improve his grades. There have been countless incidents with the pupil, one of the most serious happened during a break. The class was already waiting in the corridor for the next lesson when the student suddenly took out hairspray and a lighter

Support, Cooperation with experts

Sometimes the student even realized that his behavior was over the line and came to apologize. Note: The story is told in the past tense, as it concerns a student who no longer studies at the given school.

Failure

14 let, 7. ročník.

Žádný, později fotbal – žádná změna v chování nenastala.

Dysortografie,Poruchy učení

Bakalářský titul – český jazyk a občanská výchova

4, 5 roku

Žák, se kterým došlo k dané situaci, často vyrušoval v hodině českého jazyka či občanské výchovy. Mezi jeho typické problémové chování patřilo pokřikování po třídě, velmi nevhodné poznámky či vstávání z místa v průběhu vyučování. Jednalo se o čtrnáctiletého žáka v sedmém ročníku – propadl jak na prvním, tak na druhém stupni. Propadnutí však nebylo o nedostatku vědomostí, nýbrž o chování.

Prostředí, ve kterém žák žil a vyrůstal, nepatřilo mezi nejlepší – otce nikdy nepoznal a matka se o něj nestarala. Několikrát byla kontaktována i Česká správa sociálního zabezpečení, aby kontrolovala žákovo zázemí, respektive jeho maminku. Žákovi byla potvrzena diagnóza – dysortografie v kombinaci s nespecifickou poruchou pravopisu a výrazné výchovné potíže, tudíž měl stanovený IVP (individuální vzdělávací plán) od pedagogické poradny a byl určen PO (plán podpůrných opatření), který měl hlavně pomoct nám, učitelům, ohledně přístupu k žákovi. Od pedagogické poradny též dostal jednu hodinu týdně speciální pedagogické péče, jež jsem měla na starost já. Pedagogická péče probíhala vždy od sedmi ráno. V šesté třídě docházel pravidelně, ale poté už jeho zájem opadl, což vedlo ke zrušení výuky.

Pokud bychom mluvili o prospěchu žáka, jednalo se o podprůměrný. V matematice či jazycích pravidelně dostával pětky a často ke konci roku už ani nepřišel k opravné zkoušce. Jednalo se především o žákův nezájem o výuku. Pokud ho však téma či vyučující zaujal/a, dokázal si svůj prospěch zlepšit. Incidentů s žákem se událo nespočet, jeden z nejzávažnějších se přihodil o přestávce. Třída již čekala na chodbě na následující vyučovací hodinu, když žák najednou v tu chvíli vytáhl lak na vlasy a zapalovačem

Někdy si žák i uvědomil, že jeho chování bylo už přes čáru, a přišel se omluvit. Poznámka: Příběh je uveden v minulém čase, jelikož se týká žáka, který již nestuduje na dané škole.

1

new student came to the class, who immediately managed to integrate into the team. He was repeatedly disruptive in class, even though he was sitting alone. He made notes in the notebook only at the moment when he had supervision over him. When reprimanded, he often asked why he had to be able to do the subject. His behavior disturbed the concentration of his classmates, who wanted to pay attention in class. During the written tests, he usually only had the assignment written, but he either did not want to solve the tasks or did not know how to do it. During the subsequent collection of tests, he repeatedly tried to hide the test under the bench and pretend that he had already handed it in. During breaks, he would throw a paper swallow with his classmates or, despite the ban, walk in the corridor during a small break. The other teachers started complaining about him in the assembly room right after the first week.

Problem student - extroverted, sanguine, communicative, hyperactive, clever, unmotivated to learn Class - cooperative, noisy

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Verbal disruption of lessons

First, I raised my voice at the student for disruptive behavior. The student always calmed down for about 5 minutes and then started talking again with the surroundings. I had to put him in the first desk, but he was still able to communicate with a good friend who sat on the opposite side of the class. His friend tried much harder when the said pupil was not attending school yet. After a few days, I threatened him that if he didn't start working properly, he wouldn't pass to the next grade. But the student, without any motivation for education, continued to disrupt. When the headmistress found out about it, she took him and his good friend to her office. She allegedly threatened them that if they did not try, she would have to throw them out of the school, because there is no place for such students. She also informed their parents about the incidents. The students were taken aback by being called to the principal's office, so I hoped that this solution would calm the situation.

Disrespectful communication, Transfer of student, Interview, Warning

The students were taken aback by being called to the principal's office for several hours, so I hoped that this solution would calm the situation. Most likely, they were also afraid of their parents' reactions when they arrived home. Unfortunately, I have no idea how the parents reacted to the incidents, but they were probably able to direct them. In the following days and weeks, the situation gradually improved. The problematic student began to take school more seriously. He mostly started taking notes on the subject and got at least slightly better grades in his papers. But the main thing is that, except for occasional situations, he stopped disturbing the classmates around him. Thanks to this, he also influenced his good friend less in class. Disruptive behavior in the classroom has not completely disappeared, but I would say that it has been rapidly reduced.

Partial success

14 let, 7. ročník ZŠ

sport

ADHD

Vykřikování,Pasivita,Podvody

vysokoškolský titul - Mgr., aprobace - ČJ, RJ

12

Do třídy přišel nový žák, který se ihned dokázal začlenit do kolektivu. V hodinách opakovaně vyrušoval a to i přesto, že seděl sám. Do sešitu si psal zápis pouze v momentě, kdy nad sebou měl dohled. Při napomenutí se často vyptával, proč dané učivo musí umět. Svým chováním narušoval i soustředěnost jeho spolužáků, kteří v hodině chtěli dávat pozor. Při písemných testech měl většinou nadepsané pouze zádání, ale do vyřešení úloh se buď pouštět nechtěl nebo si nevěděl rady. Při následném sběru testů se opakovaně pokoušel test schovat pod lavici a předstírat že jej již odevzdal. O přestávkách si se spolužáky házel papírovou vlaštovkou nebo se i přes zákaz o malé přestávce procházel po chodbě. Ostatní učitele si na něho ve sborovně hned po prvním týdnu začali stěžovat.

Problémový žák – extrovert, sangvinik, komunikativní, hyperaktivní, vychytralý, bez motivace k učení Třída – spolupracující, hlučná

Nejprve jsem na žáka při rušivém chování zvyšoval hlas. Žák se vždy uklidnil asi na 5 minut a poté se začal opět bavit s okolím. Musel jsem ho posadit do první lavice, ale i přesto byl schopen komunikovat s dobrým kamarádem, který seděl na opačné straně třídy. Jeho kamarád se snažil o mnoho více, když zmíněný žák školu ještě nenavštěvoval. Po pár dnech jsem mu pohrozil, že pokud nezačne pořádně pracovat, tak neprojde do dalšího ročníku. Žák ale bez jakékoliv motivace k vzdělání vyrušoval i nadále. Když se o tom dozvěděla paní ředitelka, vzala si ho a rovnou i jeho dobrého kamaráda do své ředitelny. Údajně jim zde pohrozila, že pokud se nebudou snažit, tak je bude muset vyhodit ze školy, jelikož pro takové žáky zde není místo. O incidentech informovala také jejich rodiče. Žáci byli povoláním do ředitelny zaskočeni, takže jsem doufal, že toto řešení uklidní situaci.

Žáci byli ještě několik hodin povoláním do ředitelny zaskočeni, takže jsem doufal, že toto řešení uklidní situaci. Nejspíše měli také strach z reakcí rodičů, až dorazí domů. Bohužel netuším, jak rodiče na incidenty reagovali, ale pravděpodobně je dokázali usměrnit. V dalších dnech a týdnech se situace postupně lepšila. Problematický žák začal brát školu více seriózněji. Většinou si začal dělat zápis učiva a v písemkách dostával alespoň o něco lepší známky. Hlavní ale je, že až na občasné situace přestal vyrušovat spolužáky okolo. Díky tomu také v hodinách méně ovlivňoval svého dobrého kamaráda. Narušující chování ve třídě sice úplně nevymizelo, ale řekl bych, že se rapidně redukovalo.

1

got into this situation when I started teaching. It was in my hometown. The school was small and the group of pupils very narrow. During class, one student started rummaging through her backpack, let alone the other student sitting in the row next to her could see the contents of her backpack very well. The girl was looking for menstrual supplies (pad) in her backpack. The student noticed this and shouted over the whole class: HAHA, he has periods. The girl started to cry and hid in the bench while crying.

Verbal aggression

At that moment I was taken aback and didn't know what to do. The topic here is uncomfortable for me, and I didn't really know how to talk about it at the time. First, I went outside the classroom with the student, where I explained to her that there was nothing wrong with having her period and emphasized the fact that she had nothing to be ashamed of. After that, I went to class, where I scolded the student who was making fun of her. Next, I gave a small lecture to the class about the fact that it is normal to have periods and that it is part of growing up. But I know myself that during the conversation I had to appear terribly insecure and shy. Now I would solve the situation differently.

Disrespectful communication, Support, Working with the collective, Interview

Somehow I couldn't solve it any more. All I did was treat the attacked lady and then talk to the class about menstruation. Now that I've been in school for some time and at the same time a bit older, I would look at the matter differently. I think it would be necessary to normalize teaching about women's and men's issues and discuss with children what is happening in their bodies. If I look back purely on this situation, I could have arranged another lecture in biology. Somehow to ensure the erudition of the children in this regard and to see that the collective is not divided into girls and boys, but on the contrary, they go through the lecture together.

Failure

6.třída, 12 let

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Bc. Enviromentální studia a speciální pedagogika

3 roky

Do této situace jsem se dostala, když jsem začínala učit. Bylo to v mém rodném městečku. Škola byla malá a kolektiv žáků velmi úzký. Při hodině se jedna studentka začala hrabat v batohu, natož druhý student, který seděl v řadě vedle ní, moc dobře viděl obsah jejího batohu. Dívka v batohu hledala menstruační potřeby (vložku). Žák si toho všiml a přes celou třídu zařval: HAHA, má měsíčky. Dívka začala plakat a s pláčem se schovala v lavici.

solution

V ten moment jsem byla zaskočena a nevěděla jsem co dělat. Mně samotné tady to téma je nepříjemné a moc jsem v té době nevěděla, jak o tom mluvit. Nejprve jsem šla s žákyní mimo třídu, kde jsem jí vysvětlila, že není nic špatného na tom mít menstruaci a zdůraznila fakt, že se nemá za co stydět. Poté jsem šla do třídy, kde jsem vynadala žákovi, který si z ní dělal srandu. Dále jsem třídě dala menší přednášku o tom, že je normální mít menstruaci a že to patří k dospívání. Sama ale vím, že v průběhu rozmluvy jsem musela působit hrozně nejistě a stydlivě. Teď bych situaci vyřešila jinak.

Nějak více jsem to řešit nedokázala. Jediné, co jsem udělala bylo ošetření napadené slečny a následná promluva se třídou o menstruaci. Teď, když už jsem nějaký čas ve škole a zároveň jsem o něco starší bych na věc pohlížela jinak. Myslím si, že by bylo potřeba výuku o těch ženských a mužských záležitostech normalizovat a s dětmi rozebírat, co se v jejich tělech děje. Pokud se ohlédnu zpět vyloženě za touto situací, tak jsem mohla domluvit ještě nějakou přednášku v biologii. Nějak více zajistit erudaci dětí v tomto ohledu a dohlédnout na to, aby se kolektiv nedělil na holky a kluky, ale naopak si přednáškou prošli společně.

1

The situation happened at one of the courses I run for the classes. We sat together in a circle and discussed a certain subject; the students were supposed to report and share their opinions and thoughts, with me always challenging them first so they wouldn't shout at each other. Our pupil, let's call him Kuba, couldn't stand it when I called him out. He didn't report, he shouted, "I, I, I,

A boy, 9 years old, 3rd grade, diagnosed with ADHD with more pronounced manifestations of hyperactivity and restlessness, also with dysorthography. He often screams and runs around. He often doesn't think about the consequences and gets into fights with teachers.

Diagnosis, Verbal disruption of lessons

solved it by noticing him, giving him the attention he needed, and appreciating him. If I rejected and criticized him in the given situation, he would only become more hardened and would no longer listen. I tried to accept him, appreciate and understand him, empathize with him. I told him something like this: "Hey Kubo, it's great that you're coming forward to answer, I can see that you have a great idea and that you're excited, but I really need you to wait a moment and if you raise your hand up, for I'll give you my word for a moment.

Support

The result of the solution in the short term was that after I appreciated and understood and gave him his word, he followed the instruction and was able to follow the rules for the rest of the activity. In the next hour, the situation repeated itself, because he was already more tired, and I solved it again with the same procedure. I still do it this way - by constantly appreciating at times like this, I train with him how it should look and watch the improvement.

Longterm success

9 let, 3. ročník

otevřená otázka Sport, počítače

ADHD

Magisterské, psychologie

6

Situace se odehrála na jednom z kurzů, které pro třídy pořádám. Seděli jsme společně v kolečku a diskutovali na určité téma; žáci se měli hlásit a sdílet své názory a myšlenky s tím, že já jsem je vždy nejdříve vyvolal, aby se nepřekřikovali. Náš žák, říkejme mu Kuba, nedokázal vydržet, až ho vyvolám. Nehlásil se, vykřikoval: „Já, já, já,

Chlapec, 9 let, 3. třída, diagnostikovaný na ADHD s výraznějšími projevy hyperaktivity a neklidu, rovněž s dysortografií. Často vykřikuje a pobíhá. Často nedomýšlí následky a dostává se do potyček s učiteli.

Řešení jsem vyřešil tak, že jsem si ho všimnul, věnoval mu pozornost, kterou potřeboval, a ocenil jsem ho. Když bych ho v dané situaci odmítnul a zkritizoval, akorát by se více zatvrdil a dále by neposlouchal. Snažil jsem se ho přijmout, ocenit a pochopit, vcítit se do něj. Řekl jsem mu přibližně toto: „Hele, Kubo, to je super, že se hlásíš, že chceš odpovědět, vidím, že máš super myšlenku a že jsi nadšený, ale já bych strašně potřeboval, abys chvilku počkal a když zvedneš ruku nahoru, za chvilku ti dám slovo.

Výsledek řešení byl krátkodobě takový, že poté, co jsem ho ocenil a pochopil a dal mu slovo, následoval instrukci a po zbytek aktivity byl schopen pravidla následovat. V další hodině se situace opakovala, protože již byl unavenější, a já jsem ji vyřešil opět stejným postupem. Dělám to tak doposud - soustavným oceňováním v takovýchto chvílích s ním trénuji, jak by to mělo vypadat, a pozoruji zlepšení.

1

The problems with the pupil started already at the previous elementary school, where he manifested himself as a person who liked to constantly provoke and annoy others. The transition of a pupil from the second grade to our primary school in the village was probably caused by these problems. After arriving at our school, everything went smoothly, but at the beginning of the eighth grade, a turning point occurred. The student looked out for a classmate, whom he first verbally taunted. 'He told her she wasn't pretty, that she dressed like a little kid, etc.' (class teacher). The situation escalated and the student started insulting the classmate on social networks, especially on Facebook and Instagram. He wrote to her publicly for all the other classmates to see. Other kids joined in on the situation, but they later left it while he continued. I learned about the problem from the mother of the bullied student. The situation worsened during the pandemic, when children spent time at home on social media. I decided that even if the problem is not happening on school grounds, it needs to be solved. The bullied student had to seek the help of a psychologist, but fortunately, long-term treatment was not necessary. The situation is partially due to the family background of the main aggressor, who lives with his mother, his father was an alcoholic and his mother is not good at raising him.

The pupil's personality is more complicated than that of the person in the second case study. The student did not attend primary school for the entire 9 years, he came to us from the village until the eighth grade. The transition was due to family background and problematic behavior at previous schools. At first, he behaved calmly in the classroom, but gradually he became bolder and began to show a leadership personality. He got a bunch of friends and they made up pranks on other classmates, which were resolved by agreement or admonition. After half a year, the pupil began to show more aggressive behavior, but the situation was resolved. The student suffers from a behavioral disorder, but it is not a serious case. This factor could have influenced his behavior towards a classmate, whom he attacked over the Internet.

Verbal aggression, Bullying

After visiting the mother of the bullied student, I decided to solve the problem immediately. I called a meeting with the participation of the injured student and her mother, the main actor and his parents. After the meeting, we agreed on an apology to the injured pupil and a promise that the behavior would not be repeated. The student was also reprimanded by the class teacher.

Agreement, Consequences, Interview

The situation was resolved better than I expected. At first, the student felt unfair about the punishment and there were occasional verbal fights with the bully, but this did not last long. Over time, the situation in the classroom improved. The student stopped verbally attacking his classmates and became an exemplary student with better grades. Reprimands, reprimands or reduced behavior grades were no longer needed.

Longterm success

14, 8. ročník

sport

Lhaní

Ruský jazyk, dějepis se zaměřením na vzdělání

45

Když žák začal naši školu navštěvovat, vše probíhalo v naprostém pořádku. Zlom nastal po kratší době na začátku osmého ročníku. Zde si vyhlídl spolužačku, které se nejprve začal posmívat ústní formou. Říkal jí, že není hezká, že se obléká jak malé děcko atd. Zanedlouho se tato situace s dívkou ještě více stupňovala. Skončilo to tak, že ve volném čase začal spolužačku urážet na sociálních sítí, nejčastěji na Facebooku a Instagramu. Psal jí veřejně, aby jeho články všichni ostatní spolužáci viděli. Postupně se k žákovi přidaly i další děti. Ty toho později nechaly sami, avšak zmíněný hoch v tom pokračoval i nadále. Nevěděla jsem, že se ve třídě něco takového děje, jelikož se situace odehrávala až ve volném čase dětí. O problému jsem se dozvěděla prostřednictvím maminky šikanované žákyně. Přišla za mnou osobně a vše mi povyprávěla. Sdělila mi, že situace se zhoršila v době pandemie, kdy většina dětí seděla doma u počítače na sociálních sítí. Následně jsem se rozhodla, že i když se problém neděje na půdě naší školy, tak je potřeba ho co nejdříve, pokud možno úspěšně vyřešit. Situace se vyhrotila tak, že šikanovaná žákyně musela vyhledat pomoc psychologa, ke kterému chodila v průběhu jednoho a půl měsíce. Naštěstí nebyla situace natolik vážnou, že by musela navštěvovat lékaře dlouhodobě.

Přišel k nám z nedaleké vesnice až do osmého ročníku. Důvodem přechodu na naši školu bylo hned několik faktorů. Tím prvním bylo rodinné zázemí. Dlouhodobě žije v domácnosti pouze s jedním rodičem, a to s matkou. Otec byl alkoholik, tudíž ho kvůli neshodám opustili. Matka jeho výchovu nezvládá, nestačí na něj sama. Občas vypomáhají prarodiče žáka. Druhým faktorem bylo problémové chování na předchozích školách. Domnívám se, že ho na bližší základní školu nechtěli přijmout právě z těchto důvodů. Ve třídě se zpočátku projevoval velmi klidně a zamlkle. Postupem času se v novém kolektivu osmělil a začala se v něm projevovat vůdčí osobnost. Získal kolem sebe partu kamarádů, se kterými vymýšleli různé naschvály ostatním spolužákům. Jednalo se o občasné žerty, které byly vyřešeny vždy domluvou, případně závažnější situace poznámkou či napomenutím. Nikdy ale nikoho slovně nenapadal. Vždy se jednalo pouze o občasnou situaci. Po pololetí se ovšem u žáka začalo projevovat agresivnější a dominantnější chování vůči ostatním spolužákům, převážně z řad jeho přátel. Ovšem situace po čase utichla a vyřešila se. Mimo jiné trpí žák poruchou chování. Nejedná se ale o závažný případ, který by ho měl nějakým způsobem ovlivňovat.

Po návštěvě matky šikanované žákyně jsem se rozhodla k okamžitému řešení problému. Svolala jsem do školy schůzi, které jsem se účastnila já, poškozená žákyně s matkou, hlavní aktér a jeho rodiče. Po delším jednání jsme se shodli, že se žák poškozené omluví za to, co dělal a slíbí, že už to víckrát praktikovat nebude. Krom toho dostal napomenutí třídního učitele.

Situace se vyřešila lépe, než jsem předpokládala. Zpočátku se žák cítil nespravedlivě vzhledem k trestu. Občas se ve třídě objevily spíše slovní potyčky mezi žákem a šikanovanou. Avšak nemělo to dlouhého trvání. Ovšem postupem času se situace ve třídě začala měnit k lepšímu. Žák přestal kohokoliv slovně napadat, ať už šikanovanou nebo ostatní spolužáky. Najednou se z něj stal vzorný žák, který se ze čtyřek vytáhl na průměrnou dvojku. A ani napomenutí, důtky či snížené stupně z chování nebyly potřeba.

1

The students in our class love swimming. A picture of the popular water park had been hanging on the calendar for a long time, and the day when we would go there was slowly and surely approaching. All the students knew that they had to behave nicely and correctly, otherwise they would not go anywhere. It was such a great motivation for them that they all really tried. The day before swimming was always the worst. There was only one reason for this - students with ASD, if they are really looking forward to something, usually cannot bear the fact that it will actually happen and then turn their joy into an explosion in the form of problematic behavior. It was the same in our class. Surprisingly, only on the day when we were supposed to go to the water park. One student, otherwise very kind and obedient, who is grateful for every little thing, came to school in the morning already angry. I knew where the problem was, but I didn't say anything. She was kind, welcoming to him. She assured him that everything was perfectly fine and we were going to have a nice day. In the dressing room, he threw his backpack into the locker and instead of changing his clothes, he sat on the floor in front of the closet without saying a word for twenty minutes. Then it was necessary to intervene. So I went to see him in the dressing room to negotiate a compromise - if he changes nicely and goes to work (before we go swimming), he can watch a fairy tale on the computer for a while as a reward, which was a great reward). Accompanied by insults and obscene swearing, he managed to change his clothes and move to the classroom. After a while, he calmed down and left with the other children for an activity at the table - independent work. But here he also did nothing and just cursed profusely. So here he was without a reward and without the possibility to watch the fairy tale on the computer. This triggered a whole host of problems. During the time when the other classmates went to get ready for swimming, this student was still sitting at the table where he had not finished his work. Since raising his voice never worked on him or anything like that, I kept trying to negotiate with him. But it didn't bother him at all. He went into a trance where it was impossible to stop his speed of speech (more precisely swearing at all the teachers and parents). Everything escalated by the fact that he actually said that he would not go anywhere with such teachers and would rather have them all

This pupil is now an 11-year-old boy who is educated at a primary school established in accordance with §16 paragraph 9 of the Education Act. In the past, he attended a special kindergarten, to which he was admitted due to a diagnosis of autism spectrum disorders. This pupil has been a very lively and communicative child since he was a child. He has a very rich vocabulary and also a desire to understand. The problem is the time sequence in communication and forgetting words. Overall, his attention is very fickle and any small stimulus can transfer it to another topic. He likes learning and generally going to school very much. Despite his frequent protests accompanied by profanity. This pupil, thanks to his developed communication skills, is a very sociable child. He really likes the attention of others, likes to get to know each other and generally has no problem with social behavior. So if problem behavior does not occur = use of vulgarisms towards other people. However, gross and fine motor skills are at a very poor level. This student has a problem with walking on uneven surfaces, up and down stairs, and during all physical education activities (running, jumping, exercising, riding a bicycle, scooter...). Fine motor skills are also greatly impaired - poor grip on all writing utensils, art supplies, inability to tie shoelaces, problem with fastening zippers, buttons. A great deal of patience and constant repetition is needed here.

Diagnosis, Emotional outbursts, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression

Correctly solving this student's problem behavior requires a great deal of patience and fortitude. It is very difficult for me to punish him for something that makes him want to achieve something popular and big. I'm always sorry that, despite a lot of effort, he doesn't reach the top - that is, a big reward. When solving the given problem, I now know that I did not act very well and now I would not choose such a solution. It's not fair not to give him a chance to fix the situation. And by letting him put together a puzzle that is beyond his power, I denied him the opportunity to correct his mistake in advance. With this student, it is sometimes really difficult to find a punishment that will be a punishment, but partly also actually a way to correct bad behavior and become aware of the situation. This student does not have a good role model even at home, and he hears the swear words he uses at school in his home environment, but also in the series he can watch. So, primarily, I shouldn't punish him, because such behavior is actually normal for him. Unfortunately, we all have to respect some rules at school, even if they are not entirely fair for some. In case of problematic behavior (affect) in this student, I always try to be the opposite of his behavior. Even in the situation described above, I tried to resolve everything calmly and turn it around

(Disciplinary) Punishments, Agreement, Consequences, Support, Interview

My solution to the situation at first seemed like an appropriate way. This pupil did not go to the water park with the children, he had to sit and work at his desk. In addition, he was given a very difficult task, which was really a punishment for him. After he calmed down and I stopped noticing him, he stopped cursing, the affect passed and we calmly agreed on everything. Actually, maybe he expected us to go see the kids later. But, even though I told him later that there would be no water park, he managed it very well. However, it was not the right step in terms of a long-term solution to the situation. This student gained the experience that he can sulk at the desk, he doesn't have to work, and he actually created the idea in his head that working at the desk is always accompanied by cursing and reminiscing about the given situation. He also continued to associate the puzzle activity with punishment, which he also did not want to do. So, for a long time, we have retroactively adjusted the fact that puzzles are fine and correct and work at the table is fun.

Failure

11 let, 5. třída

Lazytown, plavání, lego, zpěváci, zajímavá témaza dospělých

Porucha autistického spektra,Atypický autismus,Přidružené mentální postižení

Magisterské vzdělání, obor speciální pedagogika

6

Žáci v naší třídě milují plavání. Na kalendáři už dlouho visel obrázek oblíbeného aquaparku a den, kdy tam půjdeme se pomalu a jistě blížil. Všichni žáci věděli, že se musí chovat hezky a správně, jinak se nikam nepůjde. Byla to pro ně tak velká motivace, že se všichni opravdu snažili. Den před plaváním býval vždy ten nejhorší. Mělo to jeden jediný důvod- žáci s PAS, pokud se na něco opravdu velmi těší zpravidla nezvládnou unést to, že to opravdu reálně přijde a své těšení pak převrátí do výbuchu v podobě problémového chování. Stejně tak tomu bylo i u nás ve třídě. Překvapivě ale až v den, kdy se mělo jít do aquaparku. Jeden žák, jinak velmi hodný a poslušný, který je vděčný úplně za každou maličkost přišel ráno do školy už naštvaný. Věděla jsem, kde je problém, ale nic jsem neříkala. Chovala se k němu mile, přívětivě. Ujišťovala ho, že je všechno naprosto v pořádku a budeme mít hezký den. V šatně hodil batohem do skříňky a místo převlékání proseděl beze slova dvacet minut na zemi před skříní. Pak už bylo potřeba zasáhnout. Takže jsem za ním do šatny šla domluvit kompromis- když se hezky převlékne a půjde pracovat (než pojedeme plavat), může se za odměnu dívat chvíli na pohádku na počítači což byla velká odměna). V doprovodu urážek a sprostých nadávek se ale zvládnul převléct a přesunout do třídy. Po chvíli se zklidnil a odešel spolu s ostatními dětmi na činnost ke stolečku- samostatná práce. Zde ale taktéž nic nedělal a jen sprostě nadával. Tady už tedy byl bez odměny a bez možnosti dívat se na pohádku na počítači. To spustilo celou řadu problémů. Během doby, kdy se ostatní spolužáci šli nachystat na plavání, tento žák pořád seděl u stolu, kde neměl dodělanou práci. Jelikož na něj nikdy nefungovalo zvyšování hlasu, ani nic podobného, pořád jsem se s ním snažila vyjednávat. Vůbec to s ním ale nehnulo. Dostal se do tranzu, kdy nebylo možné zastavit jeho rychlost mluvy (přesněji nadávek na všechny učitelky a rodiče). Vše vygradovalo tím, že sám vlastně řekl, že s takovýma učitelkama on nikam nepůjde a raději je všechny

Tento žák je nyní 11ti letý chlapec, který se vzdělává na základní škole zřízené dle §16 odst. 9 šk. zákona. V minulosti navštěvoval mateřskou školu speciální, do které byl zařazen skrz diagnózu- poruchy autistického spektra. Tento žák je od malička velmi čilé a komunikativní dítě. Má velmi bohatou slovní zásobu a také touhu porozumění. Problémem je časový sled v komunikaci a zapomínání slov. Celkově jeho pozornost je velmi nestálá a každý malý podnět ji dokáže přenést k jinému tématu. Učení a celkově chození do školy má velmi rád. I přes své časté protesty, které doprovází vulgární mluva. Tento žák díky své rozvinuté komunikační schopnosti je velmi společenské dítě. Má velmi rád pozornost ostatních, rád se seznamuje a celkově se sociálním chováním nemá problém. Pokud tedy nedojde na spuštění problémového chování = využívání vulgarismů vůči ostatním lidem. Hrubá i jemná motorika je ale na velmi špatné úrovni. Tento žák má problém s chůzí po nerovném povrchu, do schodů, ze schodů, dále při všech tělovýchovných aktivitách (běh, skoky, cvičení, jízda na kole, koloběžce…). Také jemná motorika je velmi ponížena- špatný úchop veškerých psacích potřeb, výtvarných potřeb, neschopnost zavázat tkaničku, problém se zapínáním zipu, knoflíků. Zde je potřeba velká míra trpělivosti a neustálého opakování.

Správně vyřešit problémové chování u tohoto žáka vyžaduje velkou míru trpělivosti a obrnění. Je pro mě velmi těžké ho trestat za něco, co mu způsobí touha dosáhnout něčeho oblíbeného a velkého. Vždy je mi pak líto, že i přes velkou snahu nedosáhne na vrchol- tedy velkou odměnu. Při řešení daného problému teď už vím, že jsem nejednala úplně dobře a teď už bych takové řešení nevolila. Není fér mu nedát možnost napravit situaci. A tím, že jsem mu dala poskládat puzzle, které není v jeho silách jsem mu dopředu odepřela možnost napravit chybu. S tímto žákem je někdy ale opravdu těžké najít trest, který bude trestem, ale částěčně také vlastně cestou k nápravě špatného chování a uvědomění si situace. Tento žák nemá správný vzor ani doma a nadávky, které používá ve škole slyší v domácím prostředí, ale i v seriálech, na které se může dívat. Primárně bych tedy neměla trestat jej, jelikož pro něj je takové jednání vlastně normální. Bohužel, ve škole musíme všichni respektovat nějaké pravidla, i když pro některé nejsou úplně fér. Při problémovém chování (afektu) u tohoto žáka se vždy snažím být opakem jeho chování. I ve výše popsané situaci jsem se snažila vše řešit v klidu a obrátit to do

Mé řešení situace mi nejprve přišlo jako vhodný způsob. Tento žák nejel do aquaparku s dětmi, musel sedět a pracovat u svého stolečku. Navíc dostal velmi těžký úkol, který pro něj byl opravdu za trest. Poté, co se zklidnil a já si ho přestala všímat přestal nadávat, afekt přešel a my se na všem v klidu domluvili. Vlastně možná očekával, že pojedeme za dětmi později. Ale, i když jsem mu později sdělila, že aquapark nebude, zvládnul to velmi dobře. Z hlediska dlouhodobého řešení situace to ale nebyl správný krok. Tento žák nabyl zkušenosti, že u stolečku může trucovat, nemusí pracovat a vlastě si v hlavě vytvořil představu, že práce u stolečku je vždy doprovázena nadávkami a vzpomínáním na danou situaci. Nadále si také spojil aktivitu skládání puzzle s trestem, což taktéž nechtěl dělat. Dlouhou dobu jsme tedy zpětně nastavovali to, že puzzle jsou fajn a správně a u stolečku je práce zábavou.

1

The situation started when I found a crying girl in the toilet during class. She was crying hysterically and was unable to explain to me what had happened. I invited her to my office, offered her a biscuit and after a while she confided in me. No one wants to talk to her in class, and a classmate is spreading false information about her.

The classmate who slanders the girl is extroverted, draws a lot of attention to herself. The gossip girl is also more of an extrovert, likes to ride horses and play the piano. He doesn't really excel at school.

Verbal disruption of lessons

I informed my parents immediately and agreed that they would talk the guilty girl out. I then invited both students to my office. Only then did I learn that the roles of the girls were reversed and the one who cried first made up the whole story.

Disrespectful communication, Warning

I realized that I should have proceeded differently and listened to both girls first.

Longterm success

14 let (9. třída)

jízda na koni, hudba

Lhaní

Vysokoškolské vzdělání - titul Mgr., aprobace český jazyk

7

Situace se odehrála v prvních letech mé praxe, kdy jsem učila v 7. třídě, v posledních měsících školního roku. Byla zrovna hodina matematiky, zkraje jsme probírali nové učivo, ke kterému se vrátíme další školní rok. Třídu jsem měla docela ráda, většinu času pracovali jak měli, občas vyrušovali, ale nic, co by vytvářelo problémy mezi námi. V tuto hodinu matematiky dva chlapci v zadní lavici neustále rušili, vykřikovali, pokřikovali na kamarády na druhé straně třídy a bavili se mezi sebou. Ráda bych zmínila, že chlapci sice občas vyrušovali v hodinách, ale nikdy jsme spolu neměli žádný velký problém. Zároveň ani jeden nemají potvrzenou žádnou diagnózu, jejich známky jsou v průměru.

Od začátku hodiny jsem chlapce okřikla už několikrát a postupně ztrácela nervy.

Celá situace vyvrcholila, když jsem se neudržela a chlapce okřikla 'Buďte už ticho, smradi!' Celá třída ztichla a koukala na mě. Ihned jsem si uvědomila, že jsem to přestřelila a měla zvolit jiný výraz, ale uteklo mi to a už jsem to nemohla vzít zpět. Začala jsem se omlouvat, že jsem to tak nemyslela. Kluci mlčeli.

Po incidentu jsem pokračovala dál ve výuce, ve třídě vládla nepříjemná atmosféra a všichni jsme jen čekali, až se ozve zvonek. Na další hodině na sebe kluci nestrhávali pozornost, pracovali, ale jinak se moc nezapojovali. Po hodině jsem se jim ještě jednou omluvila a další hodiny si sice drželi určitý odstup ale neignorovali a komunikovali. Když se žáci vrátili po prázdninách, vypadalo to, jako by na celou nepříjemnou událost zapomněli a řekla bych, že naše vztahy byly zase dobré.

1

boy and a girl, both decades from the fifth grade, are siblings and have an even younger sister, whom the boy takes a lot of care of. They were among the 'worse' students from the first grade. They went to school very irregularly, dressed poorly, had no shoes, did not prepare for classes. This was handled by other institutions. I had to deal with a situation where not one of them brought my homework, they talked obscenely, didn't pay attention and distracted the whole class. They were absolutely not focused on their studies and were getting grades like 3-5. Their behavior had an adverse effect on others. This kind of behavior went on for a full 5 years, but never on this scale. They didn't carry assignments since 1st grade, but this was extreme. Since we are a school in a small village, of course I know their parents. That's why we all understood at school that they probably don't have a completely suitable background and that no one really pays attention to them. We tried to give them all the more.

Pupils attend a small-class school, namely a class with 19 pupils. They live with both parents, they have one younger sister. Most of the people in the village consider them such 'lumps'. It happened that they damaged the property of other citizens, lied, invented things. But the boy takes care of his younger sister quite often. He goes with her to the playground, to the swimming pool - he takes care of her when the parents do not fulfill this function. At the same time, it can be seen that despite all this, the children love their parents.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems, Verbal aggression

chose a situation where I had a problem with a boy or a girl not bringing me homework, not paying absolute attention to school, and behaving inappropriately with their classmates. So, after a few missed assignments, bad words, doing 'on purpose' to my classmates, I decided to talk to them. So I took them aside and asked them what was going on. How do they even imagine their passage through studies, when they already go to school so little that we will have trouble closing their grades. If they don't mind that they get bad grades, that they have worse results than their classmates. I offered them tutoring several times that I would talk to the parents about it, which I did, but it went unnoticed. Of course, the reaction was the same from both, they don't mind. They don't enjoy learning. Which is understandable when no one guides them to do so at home.

Support, Interview

We have never been able to resolve this situation. The siblings successfully completed the first grade of elementary school and transferred to the second grade in the neighboring village. Of course, we invited the parents to the school, but they did not take a very good position on this problem. More or less, they were happy when the children were away during the day and when they came back, above all, they didn't want anything from them. They reassured us that they would talk to the children, that they would check their assignments and send them to school - but the truth was somewhere else. Sometimes they had bright moments, when I thought, wouldn't they? That our conversations would have meaning after all and the parents realized that it would not work without their help? I was wrong. It was always a maximum of 3 days after we threatened them, but we couldn't think of any long-term solution. It's one of those cases where I really regret not being able to solve it. And that I could not give my children more education. But I still think I did what I could and made sure that when parents don't cooperate, it's the biggest punishment for their children.

Failure

10 let, 5.třída

sport

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Mgr., učitelství pro první stupeň

9

Chlapec a dívka, oba desetiletí ze páté třídy, jsou sourozenci a mají ještě mladší sestru, o kterou se hodně stará chlapec. Už od první třídy patřili k těm 'horším' žákům. Do školy chodili velmi nepravidelně, chodili špatně oblečení, neměli boty, nepřipravovali se do výuky. Toto řešily jiné instituce. Já jsem musela řešit situaci, kdy mi ani jeden z nich nenosil domácí úkoly, mluvili sprostě, nedávali pozor a rozptylovali tak celou třídu. Absolutně se nesoustředili na výuku a dostávali známky typu 3-5. Jejich chování mělo neblahý vliv na ostatní. Takové chování trvalo celých 5 let, avšak nikdy to nebylo v takovém měřítku. Nenosili úkoly už v 1. třídě, ale tohle byl extrém. Jelikož jsme škola na malé vesnici, znám samozřejmě jejich rodiče. Proto jsme všichni ve škole chápali to, že nemají asi úplně vhodné zázemí a že se jim nikdo pořádně nevěnuje. O to více jsme se jim toho pokoušeli dát my.

Žáci navštěvují malotřídní školu, konkrétně třídu s 19 žáky. Žijí s oběma rodiči, mají ještě jednu mladší sestru. Většina lidí na vesnici je považuje za takové 'lumpy'. Stalo se, že poškozovali majetek ostatních občanů, lhali, vymýšleli si. Chlapec se ale zase docela dost často stará o svou mladší sestru. Chodí s ní na hřiště, na koupaliště – věnuje se jí, když rodiče tuto funkci neplní. Zároveň jde ale vidět, že děti i přes to všechno, mají své rodiče rády.

Vybrala jsem situaci, kdy jsem měla problém s tím, že mi chlapec ani dívka nenosili domácí úkoly, nevěnovali absolutní pozornost škole a nevhodně se chovali ke svým spolužákům. Takže po několika nedonesených úkolech, sprostých slovech, dělání 'naschválů' svým spolužákům jsem se rozhodla s nimi promluvit. Vzala jsem si je tedy stranou a ptala jsem se jich, co se děje. Jak si vůbec představují svůj průchod studiem, když už teď chodí do školy tak málo, že budeme mít problém jim uzavřít známky. Jestli jim nevadí to, že dostávají špatné známky, že mají horší prospěch, než jejich spolužáci. Nabízela jsem jim několikrát doučování, že si o tom promluvím s rodiči, což jsem tedy i udělala, ale to zůstalo bez povšimnutí. Reakce byla samozřejmě od obou stejná, nevadí jim nic. Učit se je nebaví. Což je pochopitelné, když je k tomu doma nikdo nevede.

Tato situace se nám nikdy nepodařila vyřešit. Sourozenci vychodili, úspěšně tedy, první stupeň základní školy a přestoupili na druhý stupeň do vedlejší vesnice. Samozřejmě jsme si do školy pozvali rodiče, ti ovšem nezaujímali moc dobrou pozici k tomuto problému. Víceméně byli rádi, když jsou děti přes den pryč a když se vrátí, tak hlavně ať po nich nic nechtějí. Nás uklidňovali tím, že si s dětmi promluví, že jim budou úkoly kontrolovat a do školy je posílat – pravda byla však někde jinde. Občas měli i světlé chvilky, kdy jsem si říkala, že by? Že by měly naše rozhovory přece jenom smysl a rodiče si uvědomili, že bez jejich pomoci to nepůjde? To jsem se mýlila. Byly to vždycky maximálně 3 dny po tom, co jsme jim pohrozili, ale žádné dlouhodobé řešení nás nenapadalo. Je to jeden z případů, kdy mě opravdu mrzí, že jsem ho neuměla vyřešit. A že jsem nemohla dětem dopřát větší vzdělání. Ale pořád si myslím, že jsem udělala, co jsem mohla a ujistila jsem se v tom, že když nespolupracují rodiče, je to největší trest pro jejich děti.

1

The student was playing with his mobile phone during the lesson, despite the fact that according to the school rules, the mobile phone should be kept in the locker during the lesson. They are not supposed to have mobile phones with them, i.e. not even in their briefcases. I drew the pupil's attention to this fact and informed him that next time he should keep his mobile phone in his locker. In order for him to remember this fact better, I decided to confiscate his mobile phone. Another reason for confiscating the phone was the fact that he violated school rules and should therefore be punished. He responded to this announcement of mine by starting a discussion with me. He tried to brush it off. He was looking for arguments that would help him prove that the law was on his side. He claimed that the school rules do not stipulate the obligation to leave mobile phones in lockers. I explained to him that he is mistaken and that the school rules really say that a student should not have a mobile phone in class. In the end, he resigned and handed over the phone to me.

The student repeatedly breaks the rules, either given by the school rules or set by the teacher. He has no respect for authority. He visited a psychological counseling center with his parents, where it was confirmed that he had ADHD. A recommendation was written in the counseling office, which said that the student should have a special, individual approach from the teachers, but this does not help, because the student does not respect the teacher at all. He also has difficulty adjusting socially. He often tries to have the last word. He adjusts the rules to suit himself. They often test where the limits of tolerability are and what happens when that limit is crossed.

Diagnosis, Violation of classroom/school rules

I explained to the student that he cannot have a mobile phone with him. He protested. He defended himself. He claimed that the school rules did not say anything like that. I explained to him that I was familiar with the school rules and that it really forbids students to bring mobile phones to class. Finally, he allowed himself to be convinced and handed over the mobile phone to me.

Consequences, Warning

After handing over the mobile phone, the student sat back down at the desk and together with the class we focused on the subject again. In the course of the next hour, the incident was not reflected in any way. Everything continued as normal. After the lesson, the student came to me with the question whether I should return his mobile phone immediately or after the lesson. I told him that he should come to me after class. After class, he came to my office and I returned his mobile phone. It can be said that the incident had a positive effect on the student, namely that the situation did not happen again. The student no longer carried his cell phone to class and left it in the locker.

Longterm success

13 let, 7. ročník

chození ven s kamarády

ADHD

Disrespekt,Porušování pravidel,Vykřikování

Magisterský titul (Mgr.), aprobace český jazyk, dějepis

11

Žák si při vyučování hrál se svým mobilním telefonem, i přesto, že dle školního řádu, má být mobilní telefon v průběhu vyučování uschován ve skříňce. Nemají mít mobily u sebe, tedy ani v aktovkách. Žáka jsem na tuto skutečnost upozornila a informovala jsem ho, že příště si má mobil nechat ve skříňce. Aby si tuto skutečnost lépe zapamatoval, rozhodla jsem se mu mobilní telefon zabavit. Dalším důvodem pro zabavení telefonu byla skutečnost, že porušil školní řád a měl by tedy být potrestán. Na toto mé oznámení reagoval tak, že se mnou začal diskutovat. Snažil se z toho vybruslit. Hledal argumenty, které by mu pomohly dokázat, že právo je na jeho straně. Tvrdil, že školní řád nestanovuje povinnost nechávat mobilní telefony ve skříňkách. Vysvětlila jsem mu, že se plete, a že školní řád opravdu říká, že žák nemá mít mobilní telefon ve vyučování u sebe. Nakonec rezignoval a mobil mi odevzdal.

Žák opakovaně porušuje pravidla, ať už daná školním řádem nebo stanovená učitelem. Nemá úctu k autoritám. S rodiči navštívil psychologickou poradnu, kde bylo potvrzeno, že má ADHD. V poradně bylo sepsáno doporučení, které říkalo, že žák má mít od učitelů speciální, individuální přístup, což ale nepomáhá, protože žák naprosto nerespektuje učitele. Má také potíže se sociálním přizpůsobováním. Často se snaží mít poslední slovo. Upravuje si pravidla podle toho, jak se to hodí jemu. Často zkouší, kde jsou hranice únosné míry a co se stane, když tu hranici překročí.

Žákovi jsem vysvětlila, že mobilní telefon u sebe mít nemůže. On protestoval. Bránil se. Tvrdil, že školní řád nic takového neříká. Vysvětlila jsem mu, že jsem se školním řádem obeznámena a že se v něm skutečně žákům zakazuje nosit mobilní telefony do výuky. Nakonec se nechal přesvědčit a mobil mi odevzdal.

Po odevzdání mobilu usedl žák zpátky do lavice a společně se třídou jsme se zase věnovali učivu. V dalším průběhu hodiny se incident nijak neodrazil. Vše nadále probíhalo standardně. Po skončení hodiny za mnou žák přišel s otázkou, zda mu mobil vrátím hned nebo až po vyučování. Sdělila jsem mu, že si ke mně má přijít po vyučování. Po vyučování za mnou tedy přišel do kabinetu a já jsem mu mobil vrátila. Dá se říct, že incident měl pozitivní vliv na žáka a to ten, že příště už se situace neopakovala. Žák již do vyučování mobil nenosil a nechával jej ve skříňce.

1

During the school year, a situation arose in the classroom where children started to lose things. They were mostly small things, such as pictures, stickers, cards, colored pencils or candies and sweets. When the situation with the wanted cards happened for the first time, the children did not even tell me this fact, saying that the student in question was not sure if he had lost them or if someone had taken them or if he had just forgotten them somewhere at home or at a friend's house. For a moment, the situation in the classroom calmed down. After a certain time, however, a problem arose again, this time with the wanted pendant on the school bag. Now the student was quite sure that the pendant had been lost in the classroom during the day. It was an unpleasant discovery because it was a new briefcase that the student had received for her birthday. The girl happily showed me her new briefcase with a pendant in the morning in class. It was obvious from the beginning that it must have been taken by one of the pupils from our class, as the children had been in their regular class all day. As part of the operation of our school, students from the second classes do not have the opportunity to go to other classes and visit each other.

Pupil, 10 years old, 4th grade. The boy lives in foster care together with his younger brother and other school-aged children. The boy is temperamental. In class, the student is disruptive and often shouts out his answers. He is explosive and likes to be the center of attention. He enjoys physical education and science the most. He shows worse academic results in mathematics and the Czech language. He has his friends in class.

Violation of classroom/school rules

As soon as I found out that children were losing things in the classroom, I implemented a community circle with the children. During this activity, the pupils and I talked about the correct behavior in the classroom with each other, what is good and what is not. Using specific examples, the pupils and I once again reminded ourselves of the rules of behavior in our class. We also went through the school's internal rules again, especially the behavior of the pupils. Within the community circle, children reacted spontaneously and described specific situations. I gradually directed the topic of the conversation to the current problem - losing things in our classroom. I expected the culprit to confess and explain his behavior to us, apologize and return the lost pendant to his classmate. However, my expectations were not met. Rather, there were verbal exchanges of children's opinions, which, however, did not lead anywhere. That's why I had to end this situation. I then used the written and anonymous statements of the students to solve the problem. I gave the pupils enough space and time to express themselves in writing about the situation. Even now, I expected the student in question to confess anonymously, but this did not happen even in written form. The still unsolved problem was also reflected in the very atmosphere of our class, which until now had been open, friendly, confidential and calm. That's why I asked for the cooperation of the school's prevention methodologist, who implemented a peer program in our class. I also informed the students' parents about the situation at the class meeting. At the same time, I asked them to cooperate so that they, too, could explain to the children the importance of correct behavior and the consequences of incorrect behavior.

Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

Despite all the activities that were carried out in the class, it was not possible to find out which pupil or pupils committed this serious offence. If the student/students did not confess themselves, and even with the help of other activities with a prevention methodology, it was not possible to say with certainty who it was. There were only certain indications and hints. Despite the unresolved situation, it was positive that the problem of students losing things in the classroom did not recur.

Partial success

10 let, 4. třída

fotbal, judo

Lhaní,Krádeže

Učitelství pro 1. stupeň základní školy

33 let

V průběhu školního roku nastala ve třídě situace, kdy se začaly dětem ztrácet věci. Většinou se jednalo o maličkosti, jako například obrázky, nálepky, karty, barevné tužky či bonbóny a sladkosti. Když se situace s hledanými kartami stala poprvé, děti mi tuto skutečnost ani neřekly, s tím, že si dotyčný žák nebyl jistý, jestli je ztratil nebo mu je někdo vzal či je jen zapomněl někde doma nebo u kamaráda. Na okamžik se situace ve třídě uklidnila. Po určitém čase však opět vyvstal problém, tentokrát s hledaným přívěškem na školní tašce. Nyní si byla žákyně zcela jistá, že se jí daný přívěšek ztratil ve třídě během dne. Bylo to nemilé zjištění, protože se jednalo o novou aktovku, kterou žákyně dostala k narozeninám. Svou novou aktovku s přívěškem mi dívka ráno ve třídě s radostí ukazovala. Od začátku bylo zřejmé, že to musel vzít někdo ze žáků z naší třídy, protože děti byly ve své kmenové třídě po celý den. V rámci provozu naší školy totiž žáci z druhých tříd nemají možnost chodit do jiných tříd a vzájemně se navštěvovat. Protože se situace se ztrácením věcí opakovala stále častěji, začaly si děti více všímat věcí a dění kolem sebe nejenom ve třídě, ale i v šatnách, v jídelně a také ve školní družině. Žáci měli podezření na svého spolužáka, který měl najednou plné album nálepek, obrázků, které v té době děti sbíraly a vyměňovaly si je mezi sebou. Také se žák chválil odpoledne klukům na hřišti, že má novou věc, která se však nedlouho před tím ztratila ve třídě jednomu ze žáků. Tuto skutečnost mi děti oznámily a svou pozornost jsem začala více směřovat na samotné chování chlapce.

Žák, 10 let, 4. třída. Chlapec žije v pěstounské péči společně se svým mladším bratrem a dalšími dětmi školního věku. Chlapec je temperamentní povahy. Ve vyučování žák vyrušuje a své odpovědi často vykřikuje. Je výbušný a rád je středem pozornosti. Nejvíce ho baví tělocvik a přírodověda. Horší studijní výsledky vykazuje v matematice a jazyku českém. Ve třídě má své kamarády.

Jakmile jsem zjistila, že se ve třídě dětem ztrácejí věci, zrealizovala jsem s dětmi komunitní kruh. Během této aktivity jsme si s žáky povídali o správném chování ve třídě mezi sebou, co je dobré a co nikoliv. Na konkrétních příkladech jsme si s žáky znovu připomněli pravidla chování v naší třídě. Také jsme si opět prošli vnitřní řád školy, zejména chování žáků. V rámci komunitního kruhu děti spontánně reagovaly a popisovaly konkrétní situace. Postupně jsem směřovala téma hovoru na aktuální problém – ztrácení věcí v naší třídě. Očekávala jsem, že se viník přizná a vysvětlí nám své chování, omluví se a vrátí své spolužačce ztracený přívěšek. Mé očekávání však nebylo naplněno. Spíše docházelo ke slovním výměnám názorů dětí, které však nikam nevedlo. Proto jsem tuto nastalou situaci musela ukončit. K řešení problému jsem poté použila písemné a anonymní vyjádření žáků. Dala jsem žákům dostatek prostoru a času k tomu, aby se k situaci mohli písemně sami vyjádřit. I nyní jsem očekávala, že se dotyčný žák anonymně přizná, ale nedošlo k tomu ani prostřednictvím písemné formy. Stále nevyřešený problém se odrazil i v samotné atmosféře naší třídy, která doposud byla otevřená, přátelská, důvěrná a klidová. Proto jsem požádala o spolupráci školního metodika prevence, který v naší třídě zrealizoval vrstevnický program. O vzniklé situaci jsem na třídní schůzce informovala také rodiče žáků. Zároveň jsem je požádala o spolupráci, aby i oni dětem vysvětlili důležitost správného chování a důsledky nesprávného chování.

Přes všechny aktivity, které byly ve třídě realizovány, se nepodařilo zjistit, který žák nebo žáci se dopouštěli tohoto závažného přestupku. Žák/žáci se sami nepřiznal/li a ani pomocí jiných aktivit s metodikem prevence nebylo možno s určitostí říci, o koho se jedná. K dispozici byly pouze určité indicie a náznaky. I přes nevyřešenou situaci, bylo pozitivní to, že problém se ztrácením věcí žáků ve třídě se již neopakoval.

1

few years ago, I had a student in my class with a confirmed diagnosis. Concerns about whether I could handle the situation were considerable. However, after assigning an assistant, everything seemed to be fine. The student was kind and gifted, tried not to be disruptive and paid attention to the lesson. Nevertheless, it turned out that his classmates did not accept him and there were minor conflicts between them.

The student had a confirmed diagnosis, showed inattention and hyperactivity, but was also kind and gifted. The class generally had a friendly atmosphere and was not confrontational.

Diagnosis, Verbal aggression

We observed the situation for a long time, we hoped that time would help the pupil integrate into the team. When this did not happen, the assistant and I decided, after consultation with the pupil's parents, to take steps to improve his position in the classroom. The parents were excited about the idea of having a class session that could help the student integrate better.

Support, Working with the collective, Interview

Instead of two classes, we organized classroom lessons where we discussed the differences between us and how we should behave. After this activity we noticed a positive change. The student began to be more accepted by his classmates, found a best friend and joined the school team. For me, this story is an example of a successful solution to a situation that shows that communication and involvement of everyone can lead to big changes.

Partial success

6 let, 1. ročník

tvoření, knihy

Mgr. – učitelství pro 1. stupeň ZŠ

26 let

Před několika lety jsem měla ve třídě žáka s potvrzenou diagnózou. Obavy z toho, zda situaci zvládnu, byly značné. Nicméně, po přidělení asistentky se vše zdálo být v pořádku. Žák byl milý a nadaný, snažil se nevyrušovat a věnoval pozornost výuce. Přesto se ukázalo, že spolužáci ho nepřijímali a docházelo mezi nimi k drobným konfliktům.

Žák měl potvrzenou diagnózu, projevoval nepozornost a hyperaktivitu, ale byl také milý a nadaný. Třída obecně měla přátelskou atmosféru a nebyla konfliktní.

Celou situaci jsme sledovali delší dobu, říkali jsme si, že to chce třeba jenom čas, aby se začlenil do kolektivu a aby si na sebe všichni zvykli. Jenže se tak bohužel nestalo a někteří spolužáci se žákovi začali trochu posmívat proto, že je jiný, až to vyvrcholilo k malým konfliktům. S paní asistentkou jsme se tedy rozhodli začít podnikat nějaké kroky, aby se ve třídě žák lépe cítil a byl v kolektivu více oblíbený. O celé situaci jsme si povykládali také s rodiči, zeptali jsme se jich, jestli si myslí, že by třídě nějaké malé sezení prospělo a více by žáka přijali, nebo jestli sami mají nějaké nápady. Rodiče byli z našeho nápadu nadšení a moc vděční za to, že chceme zkusit situaci takto nenásilně a nenápadně řešit. S paní asistentkou jsme udělali místo dvou vyučovacích hodin třídnické hodiny, přinesli jsme žákům ovoce a zeleninu a něco na zub a požádali jsme je, jestli by si mohli sednout do kruhu na koberec, který máme v zadní části třídy. Každý měl říct, co má rád a co rád nemá a o všem jsme si vykládali. Bavili jsme se o tom, že každý z nás je úplně jiný, každý z nás má rád jiné věci, každý z nás vypadá jinak, chová se jinak a každému jde něco jiného. Vysvětlili jsme jim, jak se k sobě ve třídě máme chovat a co je správné a co špatné. Poté jsme s dětmi hráli hry pro utužení kolektivu a hlavně začlenění žáka.

Následující dny jsme pociťovali obrovskou změnu. Žák si o přestávkách vykládal se spolužáky, o velké přestávce si s dětmi dokázal hrál na koberci a šlo vidět, že ho děti více braly. Nemůžu říct, že by úplně všichni změnili přístup, ale tím, že ho mezi sebe vzalo plno spolužáků, se to postupně prolomilo i u zbytku třídy a žák jednoduše postupně zapadl do kolektivu. K dnešnímu dni vím, že problémy ve třídě nemá, ve třídě si našel nejlepšího kamaráda, se kterým sedí a celkově do kolektivu hodně zapadl, vím, že se se spolužáky navštěvuje i mimo školu a dokonce s nimi chodí u nás na škole do kroužku keramiky. Tento příběh je pro mě příkladem úspěšného řešení situace, které ukazuje, že komunikace a zapojení všech může vést k velkým změnám.

1

We worked with fourth-grade students in a distant town 66 km from our school, we came for two days, Thursday and Friday. The boy in question happened to work together with my son. It was he who told me that the principal of the school had declared a principal's leave for Friday due to some electrical re-installation. Simply, the school was without power and so it was time off. I point out that we are talking about a school that was over sixty kilometers away. Such a distance is not an obstacle for the youth today, and as soon as the boy learned this, he came to me with the decision to go home. He was there in his car. At the age of eighteen, he already had a driver's license and drove there alone at his own risk, with the knowledge of his parents. He said hello and went to the car. I stopped him at that speed and tried to tell him lightly that we have electricity here. He replied that he was on director's leave and that he would go home. I tried to explain to him that this does not apply to us and whether he does not mind that his classmates will work for him. He just shrugged and repeated that he didn't care, he didn't care and that he was going home anyway. As I was leaving, I told him to think carefully about what he was doing, that I wouldn't argue with him. Everything happened very quickly. While he was on his way, I called the school principal to ask what was going on. It wasn't his first offense. He immediately called his mother and seems to have followed them to the business. That ended it for me for a while. My son arrived in a few hours, if I know about it. The boy was coming back. From this I concluded that his parents must have spoken to him. The next day, of course, his classmates laughed at him, his pride sank to freezing point. However, it was a very short lesson. He was nice for a while, if I don't count his arrogant remarks. A few days after that, the CEO of the company occasionally interviewed my students. He invited everyone separately and asked specific questions that his secretary wrote down. I was in production at the time and the director came to me asking if I could step aside so the others wouldn't hear us. He began: 'Please, what kind of young person is this?' I tried to give him a brief answer that he is our problematic student who is very difficult to deal with. He revealed to me that he asked him if he could imagine staying in the company in any particular position. It is said that he laughed at him, that certainly not, that for such money in life and similar remarks in front of the highest authority of the company.

From day one, it was evidently clear that the boy was set up differently from the others. He was brought up in a well-off family. Since the boy demanded when he wanted and how much he wanted, it was very well known, there was no chance to motivate him for a financial reward. He was the only one who stood out from the group. The others were friendly to each other and helped each other. He always treated them, and really every day, condescendingly, arrogantly and without respect. The same was true of communication with teachers. At practice he was still hiding, drinking coffee and hardly cooperating. Outside of school, he allegedly visited slot machines and played poker. He never stayed overtime. It was very difficult to motivate him to work. Classmates built a gym in their spare time. They painted, plastered in old warehouses. They also had a financial reward for practice. He didn't lift a finger and of course, when it came to breaking bread, he wanted to practice there. It wasn't just us, colleagues, who had a problem with him, but we noticed how annoyed his classmates were as well. After several conversations with the parents, we found out that he is not completely manageable at home, and certainly not by his mother. She solved it with us herself, how hopeless she felt.

Verbal aggression

The headmaster was understandably upset because he had invested unnecessary money in such an arrogant pupil. Already during that conversation he said to me: 'It will be best if you don't bring this boy here to me anymore.' Right after that I called our school director and we solved the whole thing by transferring him to another practice that wasn't even financially evaluated, but he basically didn't care. It was a relatively quick solution, I was no longer in charge of him after that, it was finished for me.

Transfer of student

In fact, he worked the rest of his fourth year at another company and then successfully graduated from school. How he is doing in life, whether he has come to appreciate money and work, I have no idea. The step, thanks to which he no longer worked in a specific company, of course helped the company as well, but mainly his classmates. However, I'm not sure that moving to a different location has solved his problematic behavior in any way.

Failure

18 , štvrtý ročník SŠ

hokej

Lhaní,Podvody,Arogance,Agrese,Neúcta k autoritám

Stredoškoslké- DPŠ

Celkem 39 – z toho škola 9

Pracovali jsme se žáky čtvrtého ročníku ve vzdáleném městě 66 km od naší školy, docházeli jsme na dva dny, čtvrtek a pátek. Chlapec, o kterém bude řeč, náhodou pracoval společně s mým synem. Právě on mi prozradil, že ředitel školy vyhlásil na pátek ředitelské volno kvůli nějaké reinstalaci elektrického vedení. Jednoduše škola byla bez proudu a tak bylo volno. Upozorňuji, že mluvíme o škole, která byla vzdálená přes šedesát kilometrů. Taková vzdálenost dnes pro mládež není překážkou, a jakmile se to chlapec dozvěděl, přišel za mnou s rozhodnutím, že pojede domů. Byl tam svým autem. V osmnácti letech už měl řidičský průkaz a na vlastní riziko s vědomím rodičů tam jezdil sám. Pozdravil a šel k autu. V té rychlosti jsem ho zastavil a snažil se mu lehce vysvětlit, že my tady elektřinu máme. Odpověděl mi, že má ředitelské volno a že pojede domů. Snažil jsem se mu vysvětlit, že to pro nás neplatí a zda mu nevadí, že jeho spolužáci budou pracovat místo něj. On jen pokrčil rameny a opakoval, že mu to je jedno, nezajímá ho to a že pojede domů tak jako tak. Při odchodu jsem mu řekl, ať si dobře rozmyslí, co bude dělat, že se s ním nebudu přetahovat. Vše se odehrálo velmi rychle. Už když byl na cestě, volal jsem řediteli školy, abych zjistil, jak to vlastně je. Toto nebyl jeho první přestupek. Ihned jsem volal jeho matce a zdá se, že šel za nimi do podniku. A tím to pro mě na chvíli skončilo. Za pár hodin přišel za mnou syn, jestli už o tom vím. Chlapec se vrací zpět. Z toho jsem usoudil, že mu asi rodiče promluvili do duše. Druhý den se mu samozřejmě spolužáci smáli, jeho pýcha klesla na bod mrazu. Bylo to však velmi krátké ponaučení. Chvíli byl hodný, pokud nepočítám jeho arogantní poznámky. Pár dní na to generální ředitel podniku dělal občas pohovor s mými žáky. Každého žáka si pozval zvlášť a ptal se konkrétních otázek, které zapisovala jeho sekretářka. V té době jsem byl ve výrobě a přišel za mnou ředitel, jestli bych nemohl jít stranou, aby nás ostatní neslyšeli. Začal: 'Prosím vás, co je to za mladého člověka?' Snažil jsem se mu stručně odpovědět, že je to náš problematický žák, s kterým se jedná velmi těžko. Prozradil mi, že se ho ptal, zda si dokáže představit zůstat v podniku na nějaké konkrétní pozici. Prý se mu vysmál, že určitě ne, že za takové peníze v životě a podobné poznámky právě před nejvyšší autoritou podniku.

Od prvního dne bylo evidentně jasné, že je chlapec nastavený jinak než ostatní. Byl vychováván v dobře finančně zajištěné rodině. Jelikož si chlapec vyžádal, kdy chtěl a kolik chtěl, to bylo velmi známé, nemělo šanci ho motivovat k finanční odměně. On jediný z kolektivu vyčníval. Ostatní se chovali k sobě kamarádsky a pomáhali si. On se k nim choval vždy a to opravdu den co den, povýšeně, arogantně a bez respektu. Totéž platilo s komunikací k učitelům. Na praxi se stále schovával, pil kávu a téměř nespolupracoval. Mimo školu prý navštěvoval herny-automaty a hrál poker. Nezůstal ani jednou na přesčas. Bylo velmi těžké ho motivovat k práci. Žáci si ve svém volném čase budovali posilovnu. Malovali, omítali ve starých skladech. Měli za to i finanční odměnu k praxi. On nepomohl ani prstem a samozřejmě, když přišlo na lámání chleba, chtěl tam cvičit. Neměli jsme s ním problém jen my, kolegové, ale všimli jsme si, jak jsou z něj otrávení i spolužáci. Po několika rozhovorech s rodiči jsme zjistili, že ani doma není úplně zvládnutelný a už vůbec ne jeho matkou. Ta to s námi sama řešila, jak se cítí beznadějně.

Ředitel byl pochopitelně rozčílený, protože investoval zbytečné peníze do tak arogantního žáka. Už během toho rozhovoru mi řekl: 'Bude nejlepší, když mi sem toho chlapce už nepřivedete.' Hned po tom jsem volal našemu řediteli školy a celé jsme to vyřešili tak, že byl přesunutý na jinou praxi, která tuším ani nebyla finančně hodnocená, ale to mu bylo v podstatě jedno. Bylo to poměrně rychlé řešení, já už jsem ho potom na starost neměl, pro mě to bylo ukončené.

Ve skutečnosti zbytek čtvrtého ročníku odpracoval v jiném podniku a poté úspěšně školu ukončil. Jak se mu v životě daří, zda dospěl k hodnotě peněz a práce, netuším. Krok, díky kterému už v konkrétním podniku nepracoval, samozřejmě pomohl i podniku, ale hlavně spolužákům. Nejsem si však jistý, zda přesun na jiné místo nějak vyřešil jeho problematické chování.

1

The situation took place just after returning to school from distance learning in the spring of 2021. During the break, the student approached the intern, whom she wanted to hug. The intern calmly and patiently explained to her that according to the current rules this is not desirable and appropriate. The rejection itself would not have been a problem, however, some students loudly pointed out that the pupil had been rejected. The pupil had an affect when she picked up the bench and threw it at her classmates. Fortunately, no one was hurt. The whole situation happened when the teacher had to go to the assembly room, the teacher's assistant was testing a newly arrived student, and two interns were present in the class. The teacher immediately ran to the classroom and found out the cause of the problem. The student did not respond to her and her questions.

Žačka is a pupil with SEN. She is recognized as a teacher's assistant. She was diagnosed with, among other things, an activity and attention disorder, dysgraphia, dysorthography, and dyslexia. It is very difficult for him to motivate himself to do any activity, he usually loudly refuses to do it. Distance learning was a big problem for her, however, she perceived returning to school very negatively. He often gets into verbal arguments with his classmates. She also responds to conversations that do not concern her. Sometimes it seems like he's looking for conflict. She is also two years older than her classmates thanks to deferment and failure. The class has 27 students, there are outstanding individuals with a need to assert themselves. He tries to respect the pupil, but sometimes he speaks out loud about her behavior, to which she reacts very irritated.

Diagnosis, Emotional outbursts, Physical aggression, Verbal aggression

After the incident, I spoke to the student calmly by myself. She was upset that her classmates were loudly commenting on the rejection. She informed me that her classmates could be glad that there wasn't an empty chair around her, otherwise she would have thrown her. She was not willing to admit that her behavior was not adequate, from her point of view it was necessary to react in this way. I got in touch with the mother over the phone, who admitted that she didn't know how to deal with her daughter either. In my career, I have not encountered a similar problem and had no idea how to solve it. I consulted everything with the educational consultant and we turned to the Psychological and Pedagogical Counseling Office, specifically to the person who wrote the assessment on the pupil, for advice and an assessment. We were told to contact her if the behavior was repeated.

Interview, Cooperation with experts

We discussed the situation as a class. The mother contacted the Center for Educational Care, where she and her daughter go. However, there is still a risk of affective behavior when the teaching assistant and I do not have procedures on how to prevent it and how to solve it.

Failure

11 let, 3. třída

bez zájmů

Poruchy pozornosti a aktivity,Dysgrafie,Dysortografie,Dyslexie

Učitelství pro 1. stupeň základních škol (aprobace Tělesná výchova)

18

Situace se odehrála těsně po návratu z distanční výuky do školy na jaře 2021. Během přestávky žačka přistoupila k praktikantce, kterou chtěla obejmout. Praktikantka ji klidně a trpělivě vysvětlila, že podle současných pravidel to není žádoucí a vhodné. Samotné odmítnutí by problém nebyl, nicméně někteří žáci hlasitě poukázali na to, že žačka byla odmítnuta. U žačky došlo k afektu, kdy zvedla lavici a mrštila s ní po spolužácích. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Celá situace se stala ve chvíli, kdy učitelka musela odejít do sborovny, asistentka pedagoga testovala nově příchozího žáka a ve třídě byly přítomny dvě praktikantky. Ihned učitelka doběhla do třídy a zjišťovala příčinu problému. Žačka na ni a její otázky nereagovala.

Žačka je žákyní s IVP. Je jí přiznán asistent pedagoga. Byly jí diagnostikovány mj. porucha aktivity a pozornosti, dysgrafie, dysortografie, dyslexie. Velmi těžko se motivuje k jakékoliv činnosti, většinou ji hlasitě odmítá vykonávat. Distanční výuka pro ni byla velkým problémem, nicméně návrat do školy vnímala velmi negativně. Často se dostává do slovních rozepří se svými spolužáky. Reaguje i na rozhovory, které se jí netýkají. Někdy to vypadá, že konflikty vyhledává. Je také o dva roky starší než její spolužáci díky odkladu a propadnutí. Třída má 27 žáků, jsou zde výrazní jedinci s potřebou prosadit se. Žačku se snaží respektovat, nicméně někdy se nahlas k jejímu chování vyjádří, na což ona reaguje velmi podrážděně.

S žačkou jsem si promluvila po incidentu v klidu sama. Naštvalo ji, že spolužáci nahlas komentovali odmítnutí. Oznámila mi, že její spolužáci můžou být rádi, že kolem ní nebyla neobsazená židle, jinak by hodila s ní. Nebyla ochotná připustit, že by její chování nebylo adekvátní, z jejího pohledu bylo třeba zareagovat tímto způsobem. Telefonicky jsem se spojila s matkou, která přiznala, že ani ona si s dcerou neví rady. Za svou kariéru jsem se s podobným problémem nesetkala a neměla jsem představu, jak jej řešit. Vše jsem konzultovala s výchovnou poradkyní a obrátily jsme se s žádostí o radu a posouzení na Psychologickopedagogickou poradnu, konkrétně na osobu, která na žačku napsala posudek. Bylo nám řečeno, ať ji kontaktujeme v případě, že se chování opakovat.

V rámci třídy jsme situaci probrali. Matka se spojila se Střediskem výchovné péče, kam s dcerou dochází. Nicméně stále hrozí afektivní chování, kdy nemáme s asistentkou pedagoga postupy, jak tomu předcházet a jak jej řešit.

1

The situation concerned three pupils of the fifth year of primary school. Two of them were rated as average to above average, while the third pupil was considered below average. The problem arose when one of the students did not want to go to school because of alleged taunting by two female classmates. After a phone call with the mother of this pupil, both classmates were summoned to the principal's office, where they were asked if they knew why they were summoned. Without any prior knowledge of the situation, they were shocked to learn that their behavior was the reason for their classmate's absence. Both denied taunting or bullying in any way.

There were approximately 25 students in the class. One of the students was an above average student and spent a lot of time with her best friend who was rated as average. The third pupil, who was considered below average, was an introvert.

Attendance problems, Bullying

The pupils were summoned to the principal's office, where the situation was explained to them and they were told that their classmate was refusing to go to school because of their behaviour. Both pupils denied that they had misbehaved in any way. When the other classmates were also asked, no one noticed anything similar. The principal then demanded that the pupils apologize after school, otherwise they would be given a three for behavior. An apology was made and a similar situation did not happen again.

Agreement, Interview

Overall, the situation was evaluated as poorly managed, as the real cause of the pupil's absence from school was not found. It was not clear if it was bullying or another issue. Pupils apologized for the behavior they denied, only under the threat of having their behavior grade worsened. The truth of the situation remained unknown, but luckily none of the potential problems recurred.

Partial success

11 let, 5. ročník

Sport kolo, tanec..)

český jazyk, občanská výchova

25

Situace se týkala tří žaček pátého ročníku základní školy. Dvě z nich byly hodnoceny jako průměrné až nadprůměrné, zatímco třetí žačka byla považována za podprůměrnou. Problém nastal, když jedna z žaček nechtěla chodit do školy kvůli údajnému posmívání ze strany dvou spolužaček. Po telefonátu s matkou této žačky byly obě spolužačky předvolány do ředitelny, kde byly dotázány, zda vědí, proč byly předvolány. Bez jakékoliv předchozí znalosti situace byly šokovány, když se dozvěděly, že jejich chování je důvodem absence spolužačky. Obě popřely, že by se jakkoliv posmívaly nebo šikanovaly.

Ve třídě bylo přibližně 25 žáků. Jedna ze žaček byla nadprůměrná studentka a trávila hodně času se svou nejlepší kamarádkou, která byla hodnocena jako průměrná. Třetí žačka, která byla považována za podprůměrnou, byla introvertní.

Žačky byly předvolány do ředitelny, kde jim byla situace vysvětlena a bylo jim sděleno, že jejich spolužačka odmítá chodit do školy kvůli jejich chování. Obě žačky popřely, že by se jakkoliv špatně chovaly. Když byli dotázáni i ostatní spolužáci, nikdo si ničeho podobného nevšiml. Ředitelství poté požadovalo, aby se žačky po škole omluvily, jinak by jim byla udělena trojka z chování. Omluva byla vykonána a podobná situace se již neopakovala.

Celkově byla situace vyhodnocena jako špatně zvládnutá, protože nebyla nalezena skutečná příčina absence žačky ve škole. Nebylo jasné, zda se jednalo o šikanu nebo o jiný problém. Žačky se omluvily za chování, které popřely, pouze pod hrozbou zhoršení známky z chování. Pravda o situaci zůstala neznámá, ale naštěstí se žádný z možných problémů neopakoval.

1

have taught the class this boy was in since the first grade. Over time, I began to observe that the boy does not tolerate failure well. For example, when he failed or got a bad grade, he started banging things on the desk, punching the desk, stomping and kicking the desk. I also noticed that he sometimes behaves aggressively towards his classmates when they didn't want to lend him gum, share sweets, etc. In that case, the boy pushed, kicked or punched a classmate in the shoulder. I tried to solve the situation many times, but without success. When the student was in the fifth grade, I called him to the blackboard to calculate an example. After I corrected his incorrect result and told him where he went wrong, the student threw another tantrum. He turned on me and started swearing at me.

The student comes from a complete family. He lives in a house with his mother, father and older sister. Mother and father often have disagreements and argue. His sister suffers from a mild mental disability. However, the student is above average intelligent. He excels both in school and in sports. His hobbies include sports and football.

Emotional outbursts, Physical aggression, Verbal aggression

At first, I dealt with the student's fits of rage and aggression by admonishing them. After that, I always put him on a bench with one of the girls, hoping that he would calm down by not being among the boys who would disturb him and otherwise provoke him. None of the measures worked. After the incident at the blackboard, we dealt with the whole case with colleagues, the school principal and the guidance counselor. The pupil was given a demeanor and expelled from the school's football club.

Consequences, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts, Warning

The result of solving the problem was practically none for the student. The tantrums and aggression continued. The only change was that he never verbally or physically attacked any female teacher again. After half a year, the student transferred to a sports school. According to classmates who were still in contact with him, his behavior did not change significantly even after that.

Partial success

11 let, 5. třída

Fotbal, sport

Agrese

Vysokoškolské (magistra), Učitelství prvního stupně

30

Třídu, ve které byl tento chlapec, jsem vedla od první třídy. Postupem času jsem začala pozorovat, že chlapec špatně snáší neúspěch. Například když se mu nedařilo nebo dostal špatnou známku, začal mlátit s věcmi na lavici, bouchat pěstmi do lavice, dupat a kopat do lavice. Všimla jsem si také, že se občas chová agresivně ke svým spolužákům, když mu nechtěli půjčit gumu, rozdělit se o sladkost apod. V takovém případě chlapec spolužáka strčil, kopl nebo udeřil pěstí do ramene. Situaci jsem se snažila mnohokrát řešit, ale neúspěšně. Když byl žák v páté třídě, vyvolala jsem ho k tabuli, aby vypočítal příklad. Poté, co jsem mu opravila nesprávný výsledek a řekla mu, kde udělal chybu, dostal žák další záchvat vzteku. Obořil se na mě a začal mi sprostě nadávat.

Žák pochází z úplné rodiny. Žije v domě se svou matkou, otcem a starší sestrou. Matka a otec mají často neshody a hádají se. Jeho sestra trpí lehkým mentálním postižením. Žák je však nadprůměrně inteligentní. Vyniká jak ve škole, tak ve sportu. Mezi jeho záliby patří právě sport a fotbal.

Žákovi záchvaty vzteku a agrese jsem zpočátku řešila napomínáním. Poté jsem ho vždy posazovala do lavice s nějakou z dívek a doufala, že se zklidní tím, že nebude mezi kluky, kteří by jej vyrušovali a jinak provokovali. Žádná z opatření nezabrala. Po incidentu u tabule jsme celý případ řešili s kolegy, ředitelem školy a výchovným poradcem. Žákovi byla udělena dvojka z chování a byl vyloučen z fotbalového klubu školy.

Výsledek řešení problému nebyl u žáka prakticky žádný. Záchvaty vzteku a agrese pokračovaly. Jediná změna proběhla v tom, že již nikdy slovně ani fyzicky nenapadl žádnou učitelku. Po půl roce žák přešel na sportovní školu. Podle spolužáků, kteří s ním byli i nadále v kontaktu se jeho chování nijak výrazně nezměnilo ani poté.

1

The situation was that I had a freshman class that I didn't know that well yet. There was a pair of girls in the class who were constantly having fun during the lesson and not paying attention to the lesson. Regardless of the task at hand, they always seemed to have no idea what to do. Sometimes they were having quiet fun, which wasn't disturbing to the others, but still meant they weren't paying attention. Sometimes they would start laughing out loud in the middle of class at something that had nothing to do with English.

These pupils were expressive and had a wide circle of female friends. It was obvious that they were affected by puberty. Their behavior was decent, but they could be noisy both during class and during breaks. They seemed either bored or uninterested in school in the beginning.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

Whenever I noticed that the girls weren't paying attention, I immediately intervened. I approached their desk, reminded them of the assignment, and stayed with them for a while to make sure they were working. They completed tasks more slowly than others because they were not interested, but they did not seem to have a problem with a certain type of task. The problem was rather that they did not enjoy school as a whole. After I left the desk, they worked for a while, but as soon as the topic of the lesson changed, they started talking to each other again.

Warning

This way of dealing with the situation didn't really help much and, considering the class, it rather made the situation worse. The other students were frustrated that I was spending too much time on the same problem during class and that the girls were getting more attention than they were. This problem was solved only with time. In the second year, the girls were almost no longer disruptive, and in the third year they became model students who were active during class and their academic results improved.

Failure

15., 1. ročník SŠ

Móda, filmy

Mgr., anglický jazyk a dějepis

25

Situace byla taková, že jsem měl třídu prváků, kterou jsem ještě tak dobře neznal. Ve třídě byla dvojice holek, které se během hodiny neustále bavily a nevěnovaly pozornost výuce. Bez ohledu na zadání úkolu, vždycky se zdálo, že nevědí, co mají dělat. Někdy se bavily tiše, což nebylo rušivé pro ostatní, ale i tak to znamenalo, že nedávaly pozor. Občas se stalo, že se uprostřed hodiny začaly nahlas smát něčemu, co s angličtinou nemělo nic společného.

Tyto žačky byly výrazné a měly široký okruh kamarádek. Bylo zřejmé, že jsou ovlivněné pubertou. Jejich chování bylo slušné, ale jak během hodin, tak o přestávkách dokázaly být hlučné. Zdálo se, že je škola na začátku buď nudila nebo nezajímala.

Kdykoliv jsem si všiml, že dívky nedávají pozor, okamžitě jsem zasáhl. Přistoupil jsem k jejich lavici, připomněl jim zadání úkolu a chvíli jsem u nich zůstal, abych se ujistil, že pracují. Úkoly plnily pomaleji než ostatní, protože je to nezajímalo, ale nezdálo se, že by měly problém s určitým typem úkolů. Problém byl spíše v tom, že je škola jako celek nebavila. Po mém odchodu od lavice ještě chvíli pracovaly, ale jakmile se téma hodiny změnilo, opět se začaly bavit mezi sebou.

Tento způsob řešení situace vlastně moc nepomohl a vzhledem k třídě to situaci spíše zhoršovalo. Ostatní žáci byli frustrováni, že se stejným problémem trávím příliš mnoho času během vyučování a že se dívky dočkávají větší pozornosti než oni. Tento problém se vyřešil až s časem. Ve druhém ročníku už dívky téměř nevyrušovaly a ve třetím ročníku se z nich staly ukázkové studentky, které byly aktivní během hodin a jejich studijní výsledky se zlepšily.

1

A student in the 9th grade started having a lot of absences. At first the parents apologized, but then they increased and they apologized every third one, so it was clear that they did not know about the others. It was clear that he was going to school. I thought she was going into town and walking around the mall or something. He didn't want to tell us anything at first, but the unexcused hours kept increasing. He was weak at school on his own, and his grades worsened even more because of the situation. He got A's in his subjects, so he was in danger of not finishing primary school.

9th grade student at elementary school, lazy, weak at school and learning, no interests. The teacher did not remember him enjoying anything in the 1st grade - not even sports. He was troubled from the 1st grade. There were no major problems with him in class. Because he was lazy and never had, could not, did not know anything in class, he was calm in class. He didn't have a behavior disorder. In adolescence, of course, he talked back, but he never had to deal with any bad behavior at school, no disruptions, fights, bullying... he was very inconspicuous at school.

Attendance problems

We organized an educational committee. We were the principal, the guidance counselor, me as a class member, both parents and the student in question. He was there, although sometimes it is done by him leaving the door for a while and then calling. We had him there the whole time because he was already big. It was interesting that he was able to confess to us at that moment without us having to ask him. He told us he was going into town and hooking up with a bunch of guys who were selling drugs, so it was even worse than we thought. He said he didn't take drugs and didn't seem to, he didn't have any symptoms, but he spent time with this group. They were older than him, but not 18, so they were at an age where they weren't completely incapacitated. So he did it by going to school in the morning on a whim, so his parents thought he really went to school, but he went to town and didn't come back until the afternoon. Well, he needed money for food and so on, so he stole money at home. His parents had already said it to him at home, so they already knew it and he was able to say it himself. In addition to the fact that it was dealt with disciplinaryly, it was also dealt with for the reason that he was already in the 9th grade. We wanted to give him the opportunity to apply somewhere else. The educational committee took place sometime before Christmas and there was a month until the report card. We agreed that he would finish all the notebooks over Christmas. The teachers gave him lists of what he would be tested on and what he would write papers on, so that he would get at least fours on his report card and be able to go to an apprenticeship. The condition, of course, was that he had to go to school. As soon as he had one absence and it was not substantiated by the fact that he was at the doctor or was sick, the agreement falls through. His parents also put a lot of pressure on him. They took his phone so he couldn't negotiate with the group in town and stuff. He had to go to work with his father to pay back what he stole at home.

Agreement, Support, Interview

This deal worked out. We thought he was going to screw it up, but he finished everything over the holidays, did what we wanted him to do. He wrote papers in which he answered at least something. Before, he was handing in completely blank papers. That was a success because we could give him fours. We added to him, of course, but he started to be exemplary. He kept everything. It looked like he would make it to the end of the ninth. He had a report card with fours. He went to school, so we considered it a success.

Partial success

15 let, 9. třída ZŠ

trávení času na počítači

Dyslexie,Dyskalkulie,Dysgrafie,Dysortografie

Lhaní,Záškoláctví

Dějepis, pedagogika volného času

31 let

Žák v 9. třídě začal mít hrozně velké absence. Ty nejdříve rodiče omlouvali, ale pak přibývaly a oni omlouvali každou třetí, takže bylo jasné, že o těch zbylých neví. Že chodí za školu bylo jasný. Myslela jsem, že jezdí do města a chodí po nákupním centru nebo tak. Nechtěl nám ze začátku nic říct, ale neomluvených hodin přibývalo. Byl sám o sobě na školu slabý a známky se mu zhoršovaly ještě tou situací. Z předmětů mu vycházely pětky, takže hrozilo, že nedokončí základní školu.

Student 9. třídy na ZŠ, líný, slabý na školu a na učení, bez zájmů. Učitelka si nepamatovala, že by ho na 1. stupni cokoliv bavilo – ani sport. Byl problémový už od 1. stupně. Nebyly s ním řešit žádné velké problémy v hodinách. Tím, že byl líný a nikdy nic v hodinách neměl, neuměl, nevěděl, tak byl v hodinách v klidu. Neměl poruchu chování. V pubertě samozřejmě odmlouval, ale nikdy se nemuselo řešit, že by měl nějaké špatné chování ve škole, žádné rušení, rvačky, šikana… byl ve škole velmi nenápadný.

Uspořádali jsme výchovnou komisi. Na té jsme byli paní ředitelka, výchovná poradkyně, já jako třídní, oba rodiče a daný žák. Byl tam, i když se to občas dělá tak, že on se nechá chvíli za dveřmi a potom se pozve. Jeho jsme tam měli celou dobu, protože už byl velký. Bylo zajímavé, že se nám v tu chvíli sám dokázal přiznat, aniž bychom se ho museli vyptávat. Řekl nám, že jezdí do města a courá se se skupinkou kluků, co prodávali drogy, takže to bylo ještě horší, než jsme si mysleli. On prý drogy nebral a ani na to nevypadal, neměl žádné příznaky, ale trávil s touto skupinou čas. Byli starší než on, ale neměli 18, takže byli ve věku, kdy nebyli úplně postižitelní. Dělal to tedy tak, že ráno na oko odešel do školy, takže rodiče si mysleli, že opravdu šel do školy, ale jel do města a vracel se až odpoledne. No a potřeboval na to peníze na jídlo a tak, takže kradl peníze doma. Rodiče si to s ním vyříkávali už doma, takže to už věděli a on to dokázal sám říct. Kromě toho, že se to řešilo kázeňsky, tak se to řešilo ještě z toho důvodu, že už byl v 9. třídě. Chtěli jsme mu dát příležitost, aby si mohl vůbec podat někam přihlášku dál. Výchovná komise proběhla někdy před Vánocemi a byl měsíc do vysvědčení. Domluvili jsme se, že si přes Vánoce dopíše všechny sešity. Učitelé mu dali seznamy toho, z čeho ho budou zkoušet a z čeho napíše písemky, aby mu na vysvědčení vyšly aspoň čtyřky a mohl odejít na nějaký učňák. Podmínkou samozřejmě bylo, že musí chodit do školy. Jakmile by měl jednu absenci a nebyla by podložená tím, že byl u doktora nebo byl nemocný, tak dohoda padá. Rodiče ho také hodně utáhli. Sebrali mu telefon, aby se nemohl se skupinou ve městě domlouvat a tak. Musel hodit s tatínkem na brigády, aby splatil, co doma ukradl.

Tato domluva vyšla. Mysleli jsme si, že se na to vykašle, ale on přes prázdniny vše dopsal, udělal, co jsme po něm chtěli. Napsal písemky, ve kterých odpověděl aspoň na něco. Předtím odevzdával úplně prázdné papíry. To byl úspěch, protože jsme mu mohli dát čtyřky. Přidali jsme mu samozřejmě, ale začal být vzorný. Vše dodržel. Vypadalo to, že to do konce devítky zvládne. Vysvědčení měl se čtyřkami. Chodil do školy, tak jsme to považovali za úspěch.

1

Like every day, I came to class and started getting ready for class. The children were good, they worked well except for one pupil. This student wasn't paying attention, he was painting instead. Unfortunately, this student was always up to something, the children kept coming to sue him. He was constantly taking something from someone, swearing. He even once lied to the teacher in the sorority and gave her an excuse note, signed by himself, that he was going home after lunch. Fortunately, it was possible to recognize that it was not mom's handwriting. He used to set off firecrackers in front of the school. Once again he stole the little boy's shoes from the dressing room, then his mother brought them back saying that they were mistaken. In short, something still needs to be resolved around this student. However, I will describe a specific situation that culminated in a definitive solution. After the second lesson, when there was a big break, the boys from the toilet came running to see that the student was smoking in the toilet. I immediately ran there and the student really had a cigarette in his mouth, and when he saw me he put it out. With a raised voice, I encouraged him to come immediately to me and give it to me. He handed me a cigarette and a lighter. I asked him if he was joking and if he was serious?! And if he wants to set fire to the school, we went to the principal's office together.

don't know if it can be taken as an anamnesis. Because he has no history of being diagnosed in this way. The student comes from a Roma family, lives only with his mother, who is currently on maternity leave. There are four brothers in total and the pupil is the oldest. I think the mother prefers free education. The student does not always have aids or notebooks, when he received them from me, he immediately lost them. Unfortunately, they do not complete the tasks. However, you can see from the boy that sometimes he would like to, sometimes when he is at grandma's he comes with completed tasks. The mother probably won't be able to do it and maybe she doesn't even notice the student. A student once returned to school to find that no one was home. This situation was resolved with the management, when they called the mother and the educational advisor. However, mom always promises that she will get better, but unfortunately she doesn't.

Violation of classroom/school rules

As I already mentioned, the student and I went to the principal's office. We explained the situation to the director. The principal asked the pupil if he knew the school rules, which state that smoking is prohibited. The student replied that he knew it, but that he wanted to try it. When asked where he got the cigarette, he replied that he stole it from his mother's purse. The director and I also explained to him that he had also endangered all the people in the building. If he put it out badly, the whole school could catch fire. We also explained to the student that it is unhealthy and that it harms the lungs all the more when he is still small. The student laughed most of the time and didn't care. You could see that he was feeling “cool

Consequences, Physical intervention, Disrespectful communication, Transfer of student, Interview, Warning

The mother arrived at the school, where the given situation was explained to her and what the pupil was reprimanded for. The mother immediately claimed that it was not possible, that no one smokes at their house. Mom was seen several times outside the school smoking. At first she was upset and rejected the reprimand and that her son would do this. In the end, after much arguing, she agreed to the reprimand and promised that she would settle things with him at home and it would not happen again. Unfortunately, a week later it happened again. Therefore, the principal said that he would be expelled from the school, the mother got angry at that and decided to send him to another elementary school, where more Roma children go. Personally, I think that the reprimand was adequate as a short-term solution. The student was replaced a week later and there was no problem or conflict in the class. Unfortunately, I don't think it's a good long-term solution. The pupil did not solve anything and the pupil did it again and unfortunately was expelled. Which I think is not a solution, whoever says that they won't do it there too. I sincerely hope he likes it there, but I don't see it as a good solution.

Failure

8 let, 2 třída

pokémoni, fotbal

Magisterské vzdělání, obor Učitelství pro 1. stupeň

10

Jako každý den jsem přišla do třídy a začala se chystat na vyučování. Děti byly hodné, hezky pracovaly až na jednoho žáka. Tento žák nedával pozor, místo toho si maloval. Bohužel tento žák pořád něco vyváděl, děti na něj chodily pořád žalovat. Neustále někomu něco bral, nadával. Dokonce jednou i paní vychovatelce v družině lhal a dal jí omluvenku, kterou si sám podepsal, že jde domů po obědě. Naštěstí to šlo poznat, že to není písmo maminky. Před školou pouštěl petardy. Jednou zas ukradl chlapečkovi z šatny boty, pak je donesla maminka s tím, že se spletli. Zkrátka kolem tohoto žáka se pořád něco musí řešit. Popíšu však konkrétní situaci, která pak vyvrcholila definitivním řešením. Po druhé hodině, kdy byla velká přestávka za mnou přiběhli kluci z toalety, že žák na záchodě kouří. Okamžitě jsem tam doběhla a opravdu žák měl v ústech cigaretu, jak mě uviděl uhasil ji. Zvýšeným hlasem jsem ho pobídla ať jde okamžitě za mnou a dá mi to. Podal mi cigaretu i zapalovač. Ptala jsem se ho, jestli si nedělá srandu a myslí to vážně?! A jestli chce podpálit školu a šli jsme společně do ředitelny.

Nevím, zda se to dá brát jako anamnéza. Jelikož takto přímo žádnou anamnézu diagnostikovanou nemá. Žák pochází z romské rodiny, žije jenom s mamkou, která je zrovna na mateřské dovolené. Celkem jsou čtyři bratři a žák je nejstarší. Myslím, že maminka volí spíše volnou výchovu. Žák nemá neustále pomůcky ani sešity, když je dostal ode mě, hned je poztrácel. Úkoly bohužel neplní. Avšak na chlapci jde vidět, že by i někdy chtěl, někdy když je u babičky přijde se splněnými úkoly. Maminka to asi nestihá a možná si ani žáka nevšímá. Žák se jednou vrátil zpět do školy, že nikdo není doma. Tato situace byla řešena i s vedením, kdy si zavolali maminku i výchovnou poradkyni. Maminka však vždy slíbí, že se polepší, ale bohužel se tak nestane.

Jak jsem již zmínila, tak jsme šli s žákem do ředitelny. Panu řediteli jsme vysvětlili situaci. Pan ředitel se žáka tázal, zda nezná školní řád, kde stojí že je kouření zakázáno. Žák odpověděl, že to ví, ale že to chtěl vyzkoušet. Na otázku, kde tu cigaretu vzal, odpověděl že to ukradl mamince z kabelky. Dále jsme mu s panem ředitelem vysvětlovali, že tím ohrozil i všechny osoby v budově. Kdyby to špatně uhasil mohla začít hořet celá škola. Také jsme si vysvětlovali s žákem, že je to nezdravé a že to škodí plícím o to víc, když je ještě malý. Žák se většinu času smál a bylo mu to jedno. Bylo vidět, že se cítí „cool

Maminka dorazila do školy, kde jí byla vysvětlena daná situace a za co žák dostal důtku. Maminka okamžitě, že to není možné, tvrdila že u nich doma nikdo nekouří. Maminka byla viděna několikrát před školou, že kouří. Nejdříve byla rozčílená a odmítala důtku a že by její syn toto udělal. Nakonec po delším dohadování, souhlasila s důtkou a slíbila, že mu doma domluví a už se to nebude opakovat. Bohužel o týden později se to stalo znovu. Tudíž ředitel, řekl že ho vyloučí ze školy na to se maminka naštvala a rozhodla se, že ho dá na jinou základní školu, kam chodí více romských dětí. Osobně si myslím, že jako krátkodobé řešení byla důtka adekvátní. Žák byl týden po jako vyměněný a nebyl ve třídě žádný problém ani konflikt. Bohužel si myslím, že jako dlouhodobé řešení to není dobré. Žák nic nevyřešila a žák to udělal znovu a bohužel došlo k vyloučení. Což si myslím, že není řešení, kdo říká že to tam nebude dělat také. Upřímně doufám, že se mu tam bude líbit, ale neberu to jako dobré řešení.

1

Fortunately, there were not many heated conflicts at our school. Sometimes there was an argument between the students, who resolved it or whom we possibly helped to settle down. We have never experienced bullying and fortunately have never experienced a child growing up in questionable conditions. After all, the school is located in a small town where everyone knows each other, and that probably helps with good relations. I noticed some wider problems in class once, when two friends had a fight and stopped liking each other. Back then, they taunted each other in class and encouraged other classmates to join their side.

The student who started the conflict and caused other unpleasant situations was one of the noisier people in the class. Sometimes she had fun with her classmates and thus slightly disrupted the course of the lesson. However, when the teacher reprimanded her, she did not interrupt and remained silent until the break.

Verbal aggression

The class teacher took both girls aside and discussed the situation with them. She found out why the conflict started and who instigated it. At first, both did not want to reconcile and blamed the other, but after a few minutes, one admitted to causing the argument and apologized. Until then, there was an unpleasant and burdensome atmosphere in the class, because the girls wanted support from other classmates who felt the pressure. Some decided to remain neutral, others took sides and two groups were formed supporting a certain girl.

Working with the collective, Interview

The class teacher spoke to both girls separately and together. The girls finally reconciled in front of her and apologized to each other. The one who caused the conflict confessed and apologized first. The class teacher then suggested a bonding trip, and after an agreement with the school director, they went to the ZOO, where the class teacher observed the behavior of the others and she thought that relations had really improved and everyone was having fun with each other again. She didn't notice any nasty remarks or taunts. The situation did not repeat itself and the girls became friends again as before.

Longterm success

12 let, 2. ročník na víceletém gymnáziu

Kolektivní sporty, přátelé

Lhaní,Zesměšňování

Zeměpis se zaměřením na vzdělávání, chemie se zaměřením na vzdělávání

17

Na naší škole se neodehrálo naštěstí moc vyhrocených konfliktů. Občas nějaká hádka mezi studenty, kteří si to vyřešili nebo kterým jsme případně pomohli se udobřit. Šikanu jsme nikdy nezaznamenali a naštěstí ani nezažili dítě, které by vyrůstalo v pochybných podmínkách. Přece jen je škola umístěna v malém městě, kde se všichni znají, a to snad i napomáhá dobrým vztahům. Nějaké širší problémy jsem ve třídě zaznamenala jednou, když se dvě kamarádky pohádaly a přestaly se mít rády. Tehdy se v hodinách navzájem posmívaly a pobízely ostatní spolužáky, aby se přidali na jejich stranu.

Žákyně, která konflikt rozpoutala a vyvolávala pak i další nepříjemné situace patřila mezi hlučnější lidi ve třídě. Občas se bavila se spolužáky a lehce tak narušovala chod hodiny. Když ji však učitel napomenul, dál nevyrušovala a vydržela v tichosti do přestávky.

Třídní učitelka si vzala obě holky stranou a probrala s nimi situaci. Zjistila, proč konflikt začal a kdo jej rozjitřoval. Obě dvě se zprvu nechtěly udobřit a sváděly vinu na tu druhou, ale po několika minutách se jedna přiznala k vyvolání hádky a omluvila se. Do té doby ve třídě vládla nepříjemná a tížívá atmosféra, protože holky chtěly podporu od ostatních spolužáků, kteří cítili vyvolaný tlak. Někteří se rozhodli zachovat se neutrálně, jiní se přiklonili k nějaké straně a vytvořili se dvě skupinky podporující určitou dívku.

Třídní učitelka si s oběma dívkami promluvila zvlášť i dohromady. Holky se nakonec před ní usmířily a jedna druhé se omluvila. Ta, co konflikt vyvolala se přiznala a omluvila se jako první. Třídní učitelka pak navrhla stmelovací výlet a po domluvě s ředitelem školy odjeli do ZOO, kde třídní učitelka pozorovala chování ostatních a přišlo jí, že se vztahy opravdu zlepšily a bavili se zase všichni mezi sebou. Žádných ošklivých poznámek ani posměchu si nevšimla. Situace se neopakovala a dívky se zase kamarádily jako dříve.

1

With the student, it's more about small successes, everyday little things, when I somehow manage to keep him in check and work effectively with him. But, for example, one time he was constantly coming to school really tired, so he was more obnoxious and unpleasant to me and others, especially to one classmate who moved to the next class because of the student. He made me and my colleagues fall asleep in class and it was impossible to work with him at all.

The student joined the class last year, which together formed a collective for the previous five years. The pupil himself has already changed several schools and was even placed in a correctional facility for six months due to his generally unmanageable behavior, and as far as I know, it was not because he made any big trouble, but rather because his surroundings (whether the school or family) didn't know what to do. Especially at the beginning, after coming to a new class and a new school, the student had a big problem with behavior, he had to realize that he needs to follow certain rules that every institution has and without which it could not function. The student is the youngest of three children, his parents recently divorced, but they work very compactly together. He spends most of the week at his mother's and then one or two nights at his father's. The father is an architect and the mother is a doctor, the student comes from a background with a very high social potential. They visit a lot of exhibitions, travel, thanks to which the pupil has a surprisingly wide outlook on a twelve-year-old boy. The student is a highly intelligent boy, he excels especially in subjects such as mathematics, physics and natural history, but also quite fluent in language, both in English and in Czech, he writes more or less correctly and has a wide vocabulary thanks to his love of reading. His intellect was obvious from the start, but soon his charisma and ability to win over his classmates also showed. He has a strange kind of double exceptionality, on the one hand he is highly intelligent and really loves it, on the other hand his social intelligence is at freezing point. I have to tell him when his behavior annoys me because he doesn't realize these things at all. That's why I try to deal with him transparently and not in a directive way, because then you completely close the door on him, the student is then vulgar and does not cooperate at all. As far as grades are concerned, he's the kind of kid who could get excellent results if he wanted to, but unfortunately... he doesn't want to. In addition, he is a liar, he lies often and well, he lies to me at home too, which fortunately can be seen through, because I often communicate with his mother and she has no distorted ideas about him, on the contrary, she appreciates that we have such patience with the pupil.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

Regarding the student's sleeping in class and his particularly unmanageable behavior some time last year, I decided not to take it personally, not to blame it on myself as my failure as a teacher when he sleeps in class. When I thus completely suppressed the ego and gave way to empathy, I then tried to find out the reason why this is so. I contacted the pupil's mother, who confirmed that the pupil has sleep disorders and that they are already trying to solve it together.

Support, Interview

I was, you could say, proud of myself for handling the whole situation calmly and not being too strict with the student. I think I gained a little of his affection because he saw that I tried to understand him and not to judge him. In addition, since then we communicate more with his parents and when I know what roughly happens with the student at home, I am able to better manage the situation at school.

Failure

12 let, sedmá třída ZŠ

čtení, kreslení, PC hry

Lhaní,Podvody,Neúcta k autoritám,Vulgární vyjadřování

Magisterské v oboru český a francouzský jazyk na FF MUNI

1

U žáka se spíš jedná o malé úspěchy, každodenní drobnosti, kdy se mi ho daří nějakým způsobem držet na uzdě a efektivně s ním pracovat. Ale například jednu dobu do školy soustavně chodil opravdu unavený, takže byl pak víc protivný a nepříjemný ke mně i k ostatním, obzvlášť k jednomu spolužákovi, který kvůli žákovi přešel do vedlejší třídy. V hodinách mně i kolegům usínal a nedalo se s ním vůbec pracovat.

Žák přišel v loňském roce do třídy, která spolu tvořila kolektiv už předchozích pět let. Sám žák už vystřídal více škol a dokonce byl umístěn na půl roku do nápravného zařízení kvůli jeho obecně nezvladatelnému chování a pokud vím, tak to nebylo proto, že by udělal nějaký velký průšvih, ale spíš že už si s ním jeho okolí (ať už škola nebo rodina) nevědělo rady. Obzvlášť zpočátku, po příchodu do nové třídy a nové školy, měl žák velký problém s chováním, musel si uvědomit, že je třeba, aby dodržoval určitá pravidla, která každá instituce má, a bez kterých by nemohla fungovat. Žák je nestarším ze tří dětí, jeho rodiče se nedávno rozvedli, ale fungují spolu hodně kompaktně. Většinu týdne tráví u maminky a jednu nebo dvě noci pak je u tatínka. Tatínek je architekt a maminka doktorka, žák je ze zázemí s hodně vysokým sociálním potenciálem. Hodně navštěvují výstavy, cestují, žák má díky tomu překvapivě velký rozhled na dvanáctiletého chlapce. Žák je vysoce inteligentní chlapec, zejména vyniká v předmětech jako je matematika, fyzika a přírodopis, ale i dost vládně jazykem, jak v angličtině, tak v češtině, píše víceméně pravopisně správně a má díky oblibě ve čtení širokou slovní zásobu. Už od začátku byl jeho intelekt znát, ale brzy se projevilo i jeho charisma a schopnost získat si spolužáky. Je u něj zvláštní druh dvojí výjimečnosti, na jednu stranu je vysoce inteligentní a fakt mu to pálí, na stranu druhou má sociální inteligenci na bodu mrazu. Musím mu říkat, kdy mě jeho chování štve, protože si tyto věci vůbec neuvědomuje. Proto se s ním snažím jednat transparentně a ne direktivně, protože tak si u něj člověk totálně zavře dveře, žák je pak vulgární a vůbec nespolupracuje. Co se prospěchu týče, tak on je takové to dítě, které kdyby chtělo, tak by mohlo mít výborné výsledky, ale bohužel... nechce. Navíc je hodně lhavý, lže často a dobře, lže doma i mně, což se naštěstí dá prokouknout, protože s jeho maminkou často komunikuji a ona o něm nemá žádné zkreslené představy, naopak oceňuje, že máme s žákem takovou trpělivost.

Co se týče žákova spaní v hodinách a jeho obzvlášť nezvladatelného chování nějaký čas v minulém roce, rozhodla jsem se nebrat si to osobně, nevztahovat to na sebe jako že jde o moje selhání jakožto učitelky, když v hodinách spí. Když jsem takto úplně potlačila ego a dala průchod empatii, snažila jsem se pak zjistit příčinu, proč tomu tak je. Kontaktovala jsem maminku žáka, která mi potvrdila, že má žák poruchy spánku a že už se to snaží řešit spolu.

Byla jsem na sebe dá se říct pyšná, že jsem celou situaci řešila s klidem a nebyla na žáka příliš přísná. Myslím, že jsem si tím i trochu získala jeho náklonnost, když viděl, že jsem se ho snažila především pochopit a nesoudit. Navíc od té doby více komunikujeme s jeho rodiči a když vím, co se s žákem zhruba děje doma, jsem pak schopná situace ve škole lépe zvládat.

1

The teacher tells. We had history class in seventh grade, it was just before lunch. We discussed the first state units in our territory and Great Moravia. I think the students were already tired from the morning lessons and were looking forward to lunch. We have one problematic student in the class. He was already diagnosed with ADHD in kindergarten. The student is inattentive, hyperactive, excessively lively, constantly in motion. He has difficulties with planning and organizing his learning and he also cannot keep order around himself, his desk is constantly strewn with textbooks, stationery and papers. He fidgets in his chair, always has to do something with his hands and disturbs others. He jumps into everyone's conversation, classmates and me, he talks faster than he thinks. He often draws attention to himself and does not listen. He has an assistant. He didn't pay attention during history, he fidgeted in his chair, made balls out of paper and threw them at his classmates. He still had some notes, and finally he hit me with the paper ball. All his classmates were laughing, I think that if they were allowed to have a cell phone in the classroom, they would have filmed it for sure. I was quite angry and could hardly keep my composure.

The student attends the seventh grade. He was already diagnosed with ADHD in kindergarten. The student is inattentive, hyperactive, excessively lively, constantly in motion. He has difficulties with planning and organizing his learning and he also cannot keep order around himself, his desk is constantly strewn with textbooks, stationery and papers. He fidgets in his chair, always has to do something with his hands and disturbs others. He jumps into everyone's conversation, classmates and me, he talks faster than he thinks. He often draws attention to himself and does not listen. He has fluctuations, one time he can get one, the other time he doesn't think about it at all or his thoughts are elsewhere, so it happens that he doesn't write anything in the test. He tries to be the 'class clown', he likes to attract attention and make others laugh. He doesn't care that others think he's stupid. It is difficult for him to bear the immediate non-fulfillment of his wishes. As a child, he had problems with fine motor skills such as tying shoelaces, buttoning, dressing and using cutlery. It is difficult for him to follow the instructions of other people, he often does not finish the work. The student often loses things, school supplies - books, pencils, notebooks, he has even lost his mobile phone. He finds it difficult to work quietly on the assigned task. He has trouble concentrating both during games and during work at school. He ranks among the average students in terms of success. He enjoys computer games and drawing, with which he can calm down. He lives with his parents and a younger sister who attends the second grade. Mother works as a saleswoman, father as a bricklayer. When the student was still in the first to third grade, his father took him to the club at half past six and was the last to pick him up. The class team is good in the student's class, students help each other when needed. A year ago, they were together at school in nature and showed that they are a good team.

Diagnosis, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

The teacher asked the assistant to take the student to the quiet room with the history textbook, so that they could study the subject in peace. We have such a room at school, we call it the quiet room. The student can also leave there with his assistant if there is a problem. He has peace of mind to study there, he can have a drink there, talk to the assistant about how he feels and what his problem is. I think this solution is adequate and we haven't found a better one yet.

Transfer of student, Interview

The solution is short-term and has a short-term impact. After the pupil left the class, the pupils calmed down and paid more attention. It also had a positive impact for the student, he could tell his assistant how he felt, he calmed down. We use this solution more often, we are also in agreement with the student's parents. The student then feels better and has better academic results. Of course, this solution can be used repeatedly. I am of the opinion that the student must feel supported by the teacher and teaching assistant, he must be sure that someone believes in his abilities, that they do not judge him. Motivation and adequate stimulation play a big role in the ability to concentrate attention in a child with ADHD.

Shortterm success

13 let, 7. třída

Počítačové hry

ADHD

FF PV Pomocné vědy historické Dějepis

10

Učitelka vypráví. Měli jsme hodinu dějepisu v sedmé třídě, bylo to těsně před obědem. Probírali jsme první státní útvary na našem území a Velkou Moravu. Myslím, že žáci už byli unavení z dopoledního vyučování a těšili se na oběd. Ve třídě máme jednoho problematického žáka. Již ve školce mu bylo diagnostikováno ADHD. Žák je nepozorný, hyperaktivní, nadměrně živý, neustále v pohybu. Má potíže s plánováním a organizací učení a také kolem sebe nedokáže udržet pořádek, na lavici má neustále rozházené učebnice, psací potřeby a papírky. Vrtí se na židli, pořád musí něco dělat rukama a ruší ostatní. Skáče všem do řeči, spolužákům i mně, rychleji mluví, než myslí. Často na sebe upozorňuje a neposlouchá. Má asistentku. Při dějepisu nedával pozor, vrtěl se na židli, dělal z papíru kuličky a házel je po spolužácích. Pořád měl nějaké poznámky, a nakonec tou papírovou kuličkou trefil i mě. Všichni jeho spolužáci se smáli, myslím, že kdyby měli dovolený mobil ve třídě, určitě by si to i natočili. Byla jsem dost naštvaná a stěží jsem zachovala klid.

Žák navštěvuje sedmou třídu. Již ve školce mu bylo diagnostikováno ADHD. Žák je nepozorný, hyperaktivní, nadměrně živý, neustále v pohybu. Má potíže s plánováním a organizací učení a také kolem sebe nedokáže udržet pořádek, na lavici má neustále rozházené učebnice, psací potřeby a papírky. Vrtí se na židli, pořád musí něco dělat rukama a ruší ostatní. Skáče všem do řeči, spolužákům i mně, rychleji mluví, než myslí. Často na sebe upozorňuje a neposlouchá. Má výkyvy, jednou umí na jedničku, podruhé mu to vůbec nemyslí nebo je myšlenkami jinde, takže se stane, že do testu nic nenapíše. Snaží se být 'šaškem třídy', má rád, když upoutá pozornost a druzí se smějí. Je mu jedno, že ho ostatní považují za hloupého. Obtížně snáší okamžité nesplnění jeho přání. V dětství měl problémy s jemnou motorikou, například zavazování tkaniček, zapínání knoflíků, oblékání a používání příboru. Dělá mu potíže řídit se instrukcemi jiných osob, často nedodělá práci do konce. Žák často ztrácí věci, školní pomůcky – knihy, tužky, sešity, už ztratil i mobil. Dělá mu potíže tiše pracovat na zadaném úkolu. Špatně se soustředí jak při hrách, tak při práci ve škole. Prospěchově patří mezi průměrné žáky. Baví ho počítačové hry a kreslení, u kterého se dokáže zklidnit. Žije s rodiči a mladší sestrou, která navštěvuje druhou třídu. Matka pracuje jako prodavačka, otec jako zedník. Když byl žák ještě v první až třetí třídě, tak ho tatínek vodil do družiny hned o půl sedmé a vyzvedával ho jako posledního. Třídní kolektiv je v žákovi třídě dobrý, žáci si pomáhají, když je potřeba. Před rokem spolu byly na škole v přírodě a ukázali, že jsou dobrá parta.

Učitelka poprosila paní asistentku, aby vzala žáka do klidové místnosti i s učebnicí dějepisu, aby si tam mohli případně učivo v klidu dobrat. Ve škole máme takovou místnost, říkáme jí klidová. Tam může odejít žák i se svojí asistentkou, když je nějaký problém. Má tam klid na učení, může se tam napít, popovídat si s asistentkou, jak se cítí a jaký má problém. Myslím, že toto řešení je adekvátní a lepší jsme zatím nenašli.

Řešení je krátkodobé a má krátkodobý dopad. Žáci se po odchodu žáka z hodiny více zklidnili a dávali více pozor. Pro žáka to mělo také pozitivní dopad, mohl říct své asistentce, jak se cítí, uklidnil se. Toto řešení používáme častěji, jsme tak domluvení i s rodiči žáka. Žák se pak cítí lépe a má lepší studijní výsledky. Toto řešení se samozřejmě dá použít opakovaně. Zastávám názor, že žák musí cítit oporu se strany učitele i asistenta pedagoga, musí mít jistotu, že někdo věří v jeho schopnosti, že ho neodsuzuje. Velkou roli ve schopnosti koncentrovat pozornost u dítěte s ADHD hraje motivace a adekvátní stimulace.

1

met him for the first time in the 7th grade when I started school and had him in my physics class. The other teachers warned me that it would not be easy with him. From the beginning, he was closed to himself, he didn't pay much attention during lessons. Gradually, however, his behavior turned into shouting, he even started attacking his classmates. Notes or any other punishments did not help at all. Finally, during one of my classes, he started strangling himself.

As for his family, he was an only child. His parents divorced and he didn't take it very well. In addition, his mother was said to be on drugs. He was very withdrawn in class. He didn't have any friends. Other classmates had trouble getting to know him.

Physical aggression, Selfdestructive behaviour, Verbal aggression

From the beginning, I tried to get involved with others. I tried different group works. Unfortunately, it didn't work out. He hardly got involved. Then when he started attacking others, first verbally but then physically, I got in touch with his parents and solved it through them. But they didn't attach much importance to it, only the father arrived and that only for the second time. When I saw such an attitude, I sometimes tried to chat with him during the break. Then when he started choking in class, I immediately called my parents and referred them for a psychological examination. All the time I tried to communicate with other teachers and plan the procedure with them.

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

He started seeing a psychologist regularly. His behavior has partially improved, he no longer self-harms, and he no longer attacks others. Unfortunately, he remained withdrawn and did not find friends. He ended up staying until the end of 7th grade and then transferred to another school. Since he has remained the same as before, I am afraid that his behavior will return.

Partial success

Počítačové hry

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Sebepoškozování

Magisterské (Matematika, fyzika)

8

Setkala jsem se s ním poprvé v 7. třídě, když jsem nastoupila do školy a měla ho na hodiny fyziky. Ostatní učitelé mě varovali, že to s ním nebude jednoduché. Ze začátku byl uzavřený do sebe, při hodinách moc pozor nedával. Postupně se ale jeho chování změnilo ve vykřikování, dokonce začal napadat spolužáky. Poznámky nebo jakékoliv jiné tresty vůbec nepomáhaly. Nakonec, při jedné z mých hodin, začal sám sebe škrtit.

Co se týče rodiny, tak byl jedináček. Jeho rodiče se rozvedli a to nevzal moc dobře. Navíc se říkalo, že jeho matka brala drogy. Ve třídě byl hodně uzavřený. Kamarády spíše neměl. Ostatní spolužáci měli problém se s ním seznámit.

Ze začátku jsem se snažila zapojit mezi ostatní. Zkoušela jsem různé skupinové práce. Bohužel to nevycházelo. Se skoro nezapojoval. Když pak začal ostatní napadat, nejdříve slovně ale potom i fyzicky, spojila jsem se s jeho rodiči a řešila to skrze ně. Ti tomu ale nedávali moc velkou váhu, dorazil pouze otec a to až na podruhé. Když jsem viděla takový přístup, s ním jsem se občas o přestávce snažila popovídat. Když se mi pak začal škrtit na hodině, okamžitě jsem volala rodičům a odkázala je na psychologické vyšetření. Celou dobu jsem se snažila komunikovat i s ostatními učiteli a plánovat s nimi postup.

Začal pravidelně docházet k psychologovi. Jeho chování se částečně zlepšilo, Už se nesebepoškozoval, a ostatní nenapadal. Bohužel zůstal uzavřený a kamarády si nenašel. Nakonec zůstal do konce 7. třídy a poté přestoupil na jinou školu. Tím že zůstal takový jako před tím, se bojím že se jeho chování vrátí.

1

About four years ago, a student from the ninth grade came forward with the fact that a page appeared on the Instagram social platform where students shared various stories about students from the school or gossiped anonymously. In some cases it also targeted us teachers, but mostly the students. Žačka came to me about it, because it allegedly happened at the school she went to before and that someone got hurt because of the gossip. Whoever created the site was bragging somewhere about owning it.

Instagram Profile Owner - Year 9, extrovert, average/above average in school, not popular in class

Violation of classroom/school rules, Bullying

The student who owned the page was called by the principal into the office, where it was decided whether he was aware of the consequences and that it could be considered cyberbullying. The student said that he wanted the students to have fun with embarrassing stories and funny gossip about others and that he did not intend to hurt anyone. In the end, the whole case ended with a demerit of conduct.

Consequences, Interview

Actually, it was only reflected in a worse grade of behavior, but he never thought of creating similar sites on the Internet again. He is not evil as such, but rather he was not aware of the consequences of his actions.

Longterm success

9. ročník /15 let

Posilování, auta

Vysokoškolské + odbornost metodika, prevence

29

Asi před čtyřmi roky přišla jedna žačka z devátého ročníku s tím, že se na sociální platformě Instagram objevila stránka, na které žáci sdílely různé řeči o žácích ze školy, nebo se anonymně pomlouvali. V některých případech to cílilo i na nás učitele, ale většinou na žáky. Žačka s tím přišla za mnou, protože se to údajně stalo i na škole, kam chodila předtím a že si kvůli těm pomluvám někdo ublížil. Ten, kdo tu stránku vytvořil, se chlubil někde s tím, že ji vlastní.

Vlastník profilu na Instagramu – 9. Ročník, extrovert, školní prospěch průměrný/nadprůměrný, ve třídě ne všemi oblíbený

Žák, který tu stránku vlastnil, byl zavolán ředitelem do kabinetu, kde se řešilo, jestli si uvědomuje, jaké to může mít následky a že se to dá považovat za kyberšikanu. Žák řekl, že chtěl, aby se žáci pobavili nad trapnými historkami a vtipnými drby o ostatních, a že neměl v úmyslu někomu ublížit. Nakonec celý případ skončil dvojkou z chování.

Vlastně se to odrazilo jen v horší známce z chování, ale už ho nikdy nenapadlo znovu vytvářet podobné stránky na internetu. Sám jako takový není zlý, ale spíš si neuvědomoval důsledky svého jednání.

1

The situation started during online teaching, when it was discovered that the student was not logging in, so we started to solve it. The mom didn't know that the boy wasn't going to the online classes, so we gave him some 60 unexcused hours. That was still in the lower grade, then he transferred to our sixth grade and as he was already used to not going to that school and playing games on the computer at home, he stopped going to school and gave the excuse of a headache and other health problems. Of course, the mother excused it and went with him after various examinations that it was of a psychosomatic nature. My mother and I agreed that she would take her son to school. For example, she brought him to the 0th lesson - it was physical education, they entered through one entrance through the school gatehouse, he went to the locker room, where the children go to take their workout clothes from their lockers, his classmates saw him there, greeted him and then ignored him . He didn't show up for an hour, he managed to slip out of sight through the other entrance. We called his mother, she promised to take him to school - he didn't pick up the phone himself, but his classmates saw that he was playing some game on his mobile phone. We wanted it to be unapologetic, but the mother apologized to him anyway, and we're short on that, because if a parent apologizes, then we have to respect everything. But we have to report it to OSPOD, or if it's more hours, we have to report it to the police. Another case occurred when his class teacher was sick and I went to substitute in class, I found out that the student was not in class and called his mother, she told me that they were in PPP and that she put him on the bus to school, but there already didn't arrive He was excused from class the next day. Every time his mother excused him, the student pushed the boundaries.

The student lives only with his mother. At the time of online teaching, he got used to playing a lot on the computer and, according to the teacher, he had already developed an addiction to playing. He stopped going to school, or looked for ways to escape so he could play games on the computer at home. In class, he was not afraid to get involved in the lessons, during breaks he chased around the corridor with his friends. Nevertheless, the mother stated that one of the reasons why she does not go to school is that she is afraid to go to class, that there is a bad climate in the classroom. His classmates noticed that the student was often absent from school and instead played computer games. Despite the appeal of the teachers not to reveal anything to the student and to be polite to him, there was always someone who sooner or later asked the student where he was, which made the student feel uncomfortable. Problems did not occur only at school, the son also defied his mother at home and resorted to threats such as jumping out of the window.

Attendance problems

First, the mother was contacted, negotiations began with her and it was agreed that she would take the boy to school to see that he attended. The mother also insisted that the boy had health problems and that he did not feel well in the classroom, so a prevention methodologist began working with the classroom. When the situation did not improve, the educational committee finally met until the big educational committee. The mother kept apologizing for her son's absence, and finally decided to send him to another (private) school. She also did not want the situation to be resolved through OSPOD.

Agreement, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

The first solution was that the mother would take her son to school, but this solution did not help the situation, and despite the school's efforts to accommodate, the situation did not improve, because the mother did not want to admit that the cause of the problem was truancy and tried to justify her son's absence with health reasons. She also started looking for a new school for her son. As a result, the student left the school. We supported the mother's solution because we knew it would give the student a chance to start elsewhere with a clean slate, since his classmates already knew he was a truant. On the other hand, I am sorry that we did not manage to resolve the situation so that the pupil could continue at our school, even though we were open to this possibility. Even so, mom came to thank us for helping her solve the situation.

Failure

5. třída, 12 let

Počítačové hry

Lhaní

Mgr., TV, OV, výchovný poradce (2 roky studia na MU)

31

Situace začala při online výuce, kdy se zjistilo, že se žák nepřihlašuje, a tak jsme to začali řešit. Maminka o tom nevěděla, že chlapec na tu online výuku nechodí, tak jsme mu dali nějakých 60 neomluvených hodin. To bylo na nižším stupni ještě, pak přešel k nám do šesté třídy a jak už byl zvyklý nechodit do té školy a hrát na počítači doma hry, tak do školy přestal chodit a vymlouval se na bolest hlavy a další zdravotní problémy. Matka to samozřejmě omlouvala a chodila s ním po různých vyšetřeních, že to je psychosomatického charakteru. S matkou jsme se domluvily, že bude syna vodit do školy. Ona ho třeba přivedla na 0. vyučovací hodinu – to byl tělocvik, vešli jedním vchodem přes vrátnici školy, on šel do šatny, kde si děti chodí brát cvičební úbory do skříněk, tam ho viděli i spolužáci, pozdravili ho a dále si ho už nevšímali. V hodině už se neobjevil, podařilo se mu vyklouznout druhým vchodem kolem dohledu. Volali jsme matce, ta slíbila, že ho dovede do školy – on jí sám telefon nezvedal, ale spolužáci viděli, že je aktivní na nějaké hře v mobilu. Chtěli jsme, aby to bylo neomluvené, ale matka mu to stejně omluvila a my jsme na to krátcí, protože pokud rodič omluví, tak musíme respektovat všechno. Ale musíme to hlásit na OSPOD, případně, pokud je to více hodin, tak to musíme hlásit na policii. Další případ nastal, když byl jeho třídní učitel nemocný a já jsem šla do hodiny suplovat, zjistila jsem, že žák v hodině není a volala matce, ta mi řekla, že byli v PPP a že ho posadila na autobus do školy, tam ale už nedorazil. Druhý den měl hodiny omluvené. Pokaždé, když mu to matka omluvila, žák posouval hranice.

Žák žije pouze s matkou. V době online výuky si zvykl hodně hrát na počítači a podle paní učitelky si už na hraní vybudoval závislost. Do školy přestal chodit, případně hledal možnosti, jak uniknout, aby mohl hrát doma na počítači hry. Ve třídě se v hodinách nebál zapojovat, o přestávkách se s kamarády honil po chodbě. Matka přesto jako jeden z důvodů, proč nechodí do školy, uváděla, že se do třídy bojí, že je ve třídě špatné klima. Jeho spolužáci si všímali toho, že žák často ve škole chybí a místo toho hraje počítačové hry. I přes apel učitelů, aby žákovi nic nedávali najevo a byli k němu slušní, se vždy našel někdo, kdo se dříve nebo později žáka zeptal kde byl, což žáka přimělo cítit se nepříjemně. Problémy se nevyskytovaly pouze ve škole, i doma syn matce vzdoroval a uchyloval se k výhružkám typu, že vyskočí z okna.

Nejdříve byla kontaktována matka, začalo s ní jednání a bylo dohodnuto, že chlapce bude do školy vodit, aby dohlédla na to, že do ní dojde. Matka také trvala na tom, že chlapec má zdravotní problémy a že se ve třídě necítí dobře, takže se třídou začal pracovat metodik prevence. Když se situace nelepšila, sešla se výchovná komise nakonec až po velkou výchovnou komisi. Matka stále synovu absenci omlouvala, a nakonec se rozhodla, že jej dá na jinou (soukromou) školu. Také nechtěla, aby se situace řešila přes OSPOD.

Prvním výstupem bylo řešení, že matka bude vodit syna do školy, toto řešení však situaci nepomohlo, a i přes snahu školy vyjít vstříc se situace nelepšila, protože matka nechtěla přiznat, že příčinou problému je záškoláctví a snažila se obhájit synovu absenci zdravotními důvody. Začala také synovi hledat novou školu. Výsledkem bylo, že žák odešel ze školy. My jsme matčino řešení podpořili proto, že jsme věděli, že to dá žákovi šanci začít jinde s čistým štítem, protože jeho spolužáci už věděli, že je záškolák. Na stranu druhou mě mrzí, že se nám nepodařilo vyřešit situaci tak, aby žák mohl na naší škole dále pokračovat, i když jsme byli této možnosti otevřeni. I přesto nám maminka přišla poděkovat, že jsme jí pomohli situaci řešit.

1

The student's problematic behavior began to appear almost immediately after starting school. He was aggressive towards his classmates, he pushed them, the teacher always tried to explain to the student that he could not behave like this, that others had done nothing to him, and that he should rather help others than harm them. The student always listened attentively, but there were no changes in his behavior. An incident occurred in the very second week of school. The children worked in art education on autumn decorations, made colorful autumn leaves painted with watercolors, then cut out the decorations and glued them to a common drawing with a tree, which was to be hung in the classroom. The students were putting sheets together on a drawing when two boys stood up and the teacher saw the student holding a pair of scissors in his hand, pointing them at a classmate, and he ran away from him. Fortunately, the teacher intervened in time, caught the student and took the scissors from his hand. Fortunately, it was a pair of children's scissors, but the situation still looked dangerous. The teacher shouted at the student, the whole incident scared her enough, she scolded the student and took all the scissors from the children. After the lesson, she asked the student why he did it, he replied that his classmate didn't like his paper, and that made him angry. After this incident, other minor conflicts were repeated, when the student kicked or slapped classmates. The children often sued him, but when the teacher wanted to talk to the student, he always denied everything. For example, when he tore a classmate's T-shirt during a fight, he claimed that he was defending her from another classmate and accidentally tore her T-shirt. He always came up with a different scenario.

The student has no diagnosed behavioral problems, but is above average intelligent. Already at preschool age, his parents received a recommendation to visit the PPP, but it did not confirm any diagnosis. The student lives with both parents, has no siblings. At school, he behaved aggressively towards his classmates, lied to the teachers. His classmates became afraid of him and shunned him, which the student noticed, and he was often angry when the children did not want to talk to him. The student attends a theater club, in which he is in his element, he is very creative and even organized a puppet theater for his classmates.

Emotional outbursts, Physical aggression

We immediately informed the parents about the incident with the scissors and invited them to the school. Only the pupil's father came to the meeting, he apologized to his wife that he was not feeling it, that she was devastated by the complaints about his son and that he was not mentally up to the meeting at school. The father claimed that the son does not behave in any way at home, that he is a little more lively, and above all praised his intelligence. However, he understood our concerns and agreed to the proposal of a visit to the Pedagogicko - psychological counseling center. The special pedagogue did not detect any behavioral problems, the pupil behaved politely and cooperated all the time. The special pedagogue then came to the school for observation. On the day of the visit, the pupil behaved completely differently, he behaved very neutrally towards his classmates throughout the day, he was active in class, during the break he tried to have fun with his classmates, to participate in activities. We told the special pedagogue what experience the class teacher had with the pupil's behavior. After this investigation, the pupil's behavior returned to normal. The class teacher tried to talk to the student about his behavior, how his aggressive behavior sets him apart from the group, she asked him if he wanted to have friends and if he thought it was nice to treat his friends like that. She also tried to use his potential, she gave him space, for example, in the preparation of the puppet theater, she justly appreciated his school results. The parents refused to come to another meeting and asked for the student to transfer to another school in the mid-term.

Physical intervention, Disrespectful communication, Support, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts, Warning

The support from the class teacher helped in the daily running of the class, which calmed down, but the problems persisted mainly during breaks. Communication with the parents was difficult, although they initially agreed to our intervention, later they did not cooperate and did not participate in further meetings. The PPP found no major problems, which the parents used as evidence that the son was fine. In the end, their attitude escalated to the fact that they decided to transfer the student to a private alternative school.

Failure

6 let, 1.třída

Počítačové hry, divadlo

Lhaní

Učitelství pro 1.stupeň základní školy

5

Žák se problémové chování začalo objevovat téměř ihned po nástupu do školy. Byl agresivní vůči svým spolužákům, postrkoval je, učitelka se snažila vždy žákovi vysvětlit, že se takto chovat nemůže, že mu druzí nic neudělali, a že by měl spíše druhým pomáhat než škodit. Žák vždy pozorně poslouchal, ale změny na jeho chování vidět nebyly žádné. Hned druhý týden školy došlo k incidentu. Děti pracovaly ve výtvarné výchově na podzimní výzdobě, vyráběly barevné podzimní listy malované vodovkami, poté dekorace vystřihovaly a lepily na společný výkres se stromem, který měl být vyvěšen ve třídě. Žáci společně pokládali listy na výkres, když v tom se dva chlapci zvedli a učitelka viděla žáka, jak drží v ruce nůžky, míří jimi na spolužáka, a ten před ním prchá. Učitelka naštěstí včas zakročila, chytila žáka a vzala mu nůžky z ruky. Naštěstí šlo o dětské nůžky, i tak situace vypadala nebezpečně. Učitelka žáka okřikla, celý incident ji dost vyděsil, žákovi vynadala a vybrala si od dětí všechny nůžky. Po skončení výuky se žáka ptala, proč to udělal, ten odpověděl, že se spolužákovi nelíbil jeho list, a to ho naštvalo. Po tomto incidentu se opakovaly další menší konflikty, kdy žák spolužáky kopal, nebo jim dal pohlavek. Děti na něj často žalovaly, když si ale chtěla učitelka s žákem promluvit, vždy všechno zapřel. Například, když při potyčce roztrhl spolužačce tričko, tak tvrdil, že ji bránil před jiným spolužákem a při tom ji omylem tričko roztrhl. Vždycky si vymyslel jiný scénář.

Žák nemá žádné diagnostikované problémy v chování, je ale nadprůměrně inteligentní. Už v předškolním věku dostali jeho rodiče doporučení na návštěvu PPP, ta však žádnou diagnózu nepotvrdila. Žák žije s oběma rodiči, nemá sourozence. Ve škole se choval agresivně ke spolužákům, lhal učitelům do očí. Spolužáci se ho začali bát a stranili se ho, čehož si žák všiml, a byl často naštvaný, když se s ním děti nechtěly bavit. Žák navštěvuje divadelní kroužek, ve kterém je ve svém živlu, je velmi kreativní a pro spolužáky dokonce uspořádal maňáskové divadlo.

Rodiče jsme ihned informovali o incidentu s nůžkami a pozvali jsme si je do školy. Na schůzku se dostavil jen tatínek žáka, omlouval manželku, že se na to necítí, že je ze stížností na syna zničená a psychicky se necítí na schůzku ve škole. Tatínek tvrdil, že se syn doma nechová nijak zvláštně, že je trochu živější, a hlavně vyzdvihoval jeho inteligenci. Naše obavy však chápal a souhlasil s návrhem návštěvy Pedagogicko – psychologické poradny. Speciální pedagog nezjistil žádné problémy v chování, žák se choval celou dobu slušně a spolupracoval. Speciální pedagog poté přišel i na pozorování do školy. V den návštěvy se žák choval úplně jinak, celý den se choval ke spolužákům hodně neutrálně, v hodinách byl aktivní, o přestávce se snažil se spolužáky bavit, zapojit se do aktivit. Speciálnímu pedagogovi jsme sdělili, jakou zkušenost s žákovo chováním má třídní učitelka. Po tomto šetření se žákovo chování opět vrátilo do normálu. Třídní učitelka se snažila mluvit s žákem o jeho chování, jak ho agresivní chování vyčleňuje z kolektivu, ptala se ho na to, jestli chce mít kamarády a jestli si myslí, že je hezké se takto chovat ke kamarádům. Snažila se také využít jeho potenciál, dala mu prostor například při přípravě maňáskového divadla, spravedlivě oceňovala jeho školní výsledky. Rodiče odmítli přijít na další schůzku a v pololetí požádali o přestup žáka na jinou školu.

Podpora ze strany třídní učitelky pomohla v každodenním chodu třídy, který se uklidnil, přesto problémy přetrvávaly hlavně o přestávkách. Komunikace s rodiči vázla, přestože napřed souhlasili s naší intervencí, později nespolupracovali a neúčastnili se dalších schůzek. PPP nezjistila žádné závažné problémy, což rodiče použili jako důkaz, že syn je v pořádku. Nakonec jejich postoj vygradoval v to, že se rozhodli o přestup žáka na soukromou alternativní školu.

1

There was a long break and I was in charge of the corridor. Suddenly, two boys ran out of the classroom towards the cafeteria, where students can always buy something for a snack during the long break. I warned them not to run in the corridors. They walked normally for a while and when they were far from me they started running again, but I couldn't stop them. When they returned to class, they ran again. I told them that if I had to reprimand them one more time, they would spend the rest of the break with me in the hallway.

Two pupils are eleven-year-old boys. He is in the sixth grade. They are best friends. Both come from complete families and show no problem behavior. One has a younger sibling and the other has two older siblings. Boys are slowly entering puberty, so they try everything they can to see where the boundaries are.

Violation of classroom/school rules

Suddenly there was more noise from the classroom than before. I went to look there and saw the two students I had reprimanded before chasing each other between the desks. Loudly, so they could hear me, I told them to stop it and that if they couldn't listen, they would spend the rest of the break with me in the hallway.

Consequences, Disrespectful communication, Warning

So they spent the rest of the break with me in the corridor. At first they looked angry that I punished them, but eventually they even talked to me. They were nice the rest of the day. When they were running in the corridors again after some time, it was enough to tell them to stop and threaten a little that they could repeat the punishment and stand with me in the corridor.

Shortterm success

11 let, 6. třída

Oba žáci hrají florbal a jsou spolu ve stejném týmu.

magisterské, aprobace chemie a přírodopis

12 let

Byla velká přestávka a já jsem měla dozor na chodbě. Najednou ze třídy vyběhli dva chlapci směrem k jídelně, kde si vždy o velké přestávce mohou žáci zakoupit něco ke svačině. Napomenula jsem je, aby neběhali po chodbách. Chvilku šli normálně a když ode mě byli daleko rozběhli se znovu, to už jsem je ale nemohla zastavit. Když se vraceli do třídy tak běželi zase. Řekla jsem jim, že jestli je budu muset napomínat ještě jednou, tak zbytek přestávky stráví se mnou na chodbě.

Dva žáci jsou jedenáctiletí kluci. Chodí do šesté třídy. Jsou to nejlepší kamarádi. Oba pochází z úplných rodin a nevykazují žádné problémové chování. Jeden má mladšího sourozence a druhý má dva starší sourozence. Chlapci se pomalu dostávají do puberty, takže všemožně zkouší, kde jsou hranice.

Najednou se ze třídy ozval větší hluk než předtím. Šla jsem se tam podívat a viděla jsem, jak se ti dva žáci, které jsem předtím napomínala, honili mezi lavicemi. Nahlas, tak aby mě slyšeli, jsem jim řekla, aby toho nechali, a že když neumí poslouchat, tak zbytek přestávky stráví se mnou na chodbě.

Zbytek přestávky tedy strávili se mnou na chodbě. Prvně se tvářili naštvaně, že jsem je potrestala, ale nakonec si se mnou i povídali. Po zbytek dne byli hodní. Když pak po nějaké době zas běželi po chodbách, tak už jim stačilo říct, aby toho nechali a trochu pohrozit, že by si mohli zopakovat trest a stát se mnou na chodbě.

1

was again a class teacher of 2nd year pupils when a boy from another primary school transferred to us. Because his mother was not satisfied with the behavior of the class teacher. I already had support in the classroom in the form of a teaching assistant, because of a student with ASD. The boy was very antisocial, hardly communicated. Very often he forgot tools or was not ready for class. He had a very low level of motivation to work. In situations when he did not want to do something, there were uncontrolled outbursts of anger, which were manifested by throwing things and even self-harm, he beat his head on the ground. On the contrary, during the confrontation he was very tearful, emotionally deprived. He suffered from severe anxiety attacks, for which the emergency services were once called. His intellect was below average.

The student lived with his mother, who used to use drugs. I had no confirmation of current use. The mother's various partners took turns in their apartment, but I did not know the pupil's biological father. The mother even admitted to me once that she yells at the student a lot and has aggressive outbursts, during which she beats their dog.

Emotional outbursts, Physical aggression, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Selfdestructive behaviour

At first, we tried to set limits for the pupil so that he would not be overburdened. To have the opportunity to experience feelings of success. After that, we recommended the mother to visit a pedagogical-psychological counseling center and to examine his intellect, but she did not want to. On the contrary, she made a hysterical scene for me in front of all the parents during parent-teacher meetings. After a consultation with the director, where the reasons for visiting the counseling center were explained to her, she finally agreed.

Support, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

From the PPP, the pupil received the support of a teacher's assistant and one hour of the subject of special pedagogical care. Despite the set support measures, the pupil developed disorders with perceptions. As the curriculum grew, his gaps in the curriculum widened. Later, the pupil went to a special school at the regular primary school. But I learned that he is not happy there. He was even attacked by his classmates. I am not satisfied with the result of the solution. Although we provided the pupil with the support we could, it was not enough. There were more pupils with specific needs in the class and with the maximum support of three teaching staff, it was not enough.

Failure

8 let

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Emoční labilita,Sebepoškozování

Mgr. pro 1.stupeň ZŠ

40

Opět jsem byla třídní učitelkou žáků 2. ročníku, když k nám přešel chlapec z jiné základní školy. Z důvodu, že jeho matka nebyla spokojena s chováním třídní učitelky. Ve třídě jsem již měla podporu ve formě asistenta pedagoga, kvůli žákovi s PAS. Chlapec byl velmi asociální, téměř nekomunikoval. Velmi často zapomínal pomůcky nebo nebyl na hodiny připravený. Měl velmi nízkou míru motivace k práci. V situacích, když nechtěl něco dělat, objevovali se nekontrolované výbuchy vzteku, které se projevovali házením věcmi až sebepoškozováním, tloukl svojí hlavou o zem. Naopak při konfrontaci byl velmi plačtivý, citově deprivovaný. Trpěl silnými stavy úzkosti, kvůli nimž mu byla jednou volaná záchranná služba. Jeho intelekt byl podprůměrný.

Žák žil se svojí matkou, která dříve užívala drogy. Současné užívání jsem neměla potvrzené. V jejich bytě se střídali různí matčini partneři, ale biologický otec žáka mi nebyl znám. Matka se mi dokonce jednou přiznala, že na žáka dost křičí a mývá agresivní výbuchy, při nichž mlátí jejich psa.

Nejdříve jsme se snažili žákovi nastavit limity, aby nebyl přetěžovaný. Aby měl možnost zažívat pocity úspěchu. Po té jsme matce doporučili návštěvu pedagogicko-psychologické poradny a na vyšetření jeho intelektu, ale ta nechtěla. Naopak při rodičovských schůzkách mi udělala hysterickou scénu před všemi rodiči. Po konzultaci s paní ředitelkou, kde ji byli vysvětleny důvody pro návštěvu poradny, nakonec souhlasila.

Z PPP dostal žák podporu asistenta pedagoga a jednu hodinu předmětu speciálně-pedagogické péče. Přes nastavená podpůrná opatření se u žáka rozvýjely poruchy s percepcemi. S narůstajícím učivem se jeho mezery v učivu rozšiřovali. Později žák odešel na speciální školu při běžné základní škole. Ale dozvěděla jsem, že tam není šťastný. Dokonce byl svými spolužáky napaden. S výsledkem řešení nejsem spokojená. Ačkoliv jsme žákovi poskytli podporu, kterou jsme mohli, nebyla dostatečná. Ve třídě bylo více žáků se specifickými potřebami a za maximální podpory třech pedagogických pracovníků, nebyla dostatečná.

1

The following week I taught geography again in the aforementioned class. However, I decided to forget the whole incident and approach the situation in a different way in case of a problem. The topic of the lesson was the Earth in space, and I brought a model of the Earth, the Sun and the solar system to the students. I started teaching and showing everything clearly using the tools I had brought. All the students watched the lesson with interest. I started the presentation, painted pictures on the board, called on the students and didn't let them have a moment of peace. Next came the worksheet, and therefore independent work. All the students worked calmly. Five minutes passed and I noticed that something was happening in the last benches. The students were whispering something to each other across the desk, and I could tell by the expressions on their faces that it was probably more of a dispute than a hint.

followed them and interrupted the conversation with questions about their independent work. The pupils dispersed and continued their concentrated work. However, this did not last long. After a few minutes, I heard some mumbling again in the same pews, and even a few unflattering expressions. 'Teacher, he's disturbing me!' said the second student. 'It is not true! At least I already have it.' replied the said pupil.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

I came up to him, looked at his worksheet and said, 'Excellent. If you already have it, sign the paper and come to me. You will help me with something.' I brought the student to the department and handed him the student books that I had on the table. 'Please distribute this to others. It's about to ring. Then you help me carry everything back to the cabinet.' I said. I gave the student responsibility, and it worked perfectly.

Support, Warning

The student enthusiastically went around all his classmates, handed out their student books, and when the bell rang, he himself took a few things that I had brought to class and followed me to the office without further instructions. The student felt good and I ensured some peace in the class even for part of the break. After this incident, I already knew that it is much better to keep the student busy, give him some responsibility and, in a way, make him a bit of a 'teacher's playboy'. Since then we have a good relationship, we respect each other and he is only minimally disruptive in my lessons.

Longterm success

zeměpis a tělesná výchova

14 let

Následující týden jsem opět učila zeměpis ve zmíněné třídě. Rozhodla jsem se však na celý incident zapomenout a v případě problému přistoupit k situaci jiným způsobem. Tématem hodiny byla Země ve vesmíru a já žákům donesla model Země, Slunce a sluneční soustavy. Začala jsem učit a vše názorně ukazovat za použití přinesených pomůcek. Všichni žáci se zaujetím sledovali výuku. Pustila jsem prezentaci, malovala obrázky na tabuli, vyvolávala žáky a nedopustila, aby měli chvíli klidu. Na řadu přišel pracovní list, a tudíž i samostatná práce. Všichni žáci klidně pracovali. Uběhlo pět minut a já zaznamenala, že se v posledních lavicích něco děje. Žáci si přes lavici něco šeptali a podle výrazů v obličejích jsem poznala, že se pravděpodobně jedná spíše o nějaký spor než o napovídání.

Šla jsem za nimi a rozhovor přerušila otázkami k jejich samostatné práci. Žáci se rozptýlili a pokračovali v soustředné práci. To však netrvalo dlouho. Po pár minutách jsem znovu zaslechla jakési mumlání ve stejných lavicích, a dokonce i pár nelichotivých výrazů. 'Paní učitelko, on mě ruší!' ozval se druhý žák. 'To není pravda! Já už to aspoň mám.' odpověděl zmíněný žák.

Přišla jsem za ním, podívala se na jeho pracovní list a řekla: 'Výborně. Jestli už to máš, tak si papír podepiš a pojď za mnou. S něčím mi pomůžeš.' Přivedla jsem žáka ke katedře a podala mu žákovské knížky, které jsem měla na stole. 'Tohle, prosím, rozdej ostatním. Už bude zvonit. Pak mi pomůžeš odnést vše zpátky do kabinetu.' řekla jsem. Dala jsem žákovi zodpovědnost, a to zafungovalo naprosto bezchybně.

Žák s nadšením obešel všechny své spolužáky, rozdal jim žákovské knížky a když zazvonilo, tak sám vzal několik věcí, které jsem si do výuky přinesla a bez dalších pokynů mě následoval do kabinetu. Žák se cítil dobře a já zajistila trochu klidu ve třídě i na část přestávky. Po tomto incidentu jsem už věděla, že je mnohem lepší žáka nějak zaměstnat, dát mu nějakou zodpovědnost a svým způsobem z něj udělat i trochu 'učitelova mazánka'. Od té doby máme dobrý vztah, vzájemně se respektujeme a on v mých hodinách vyrušuje jen minimálně.

1

got to know the student's behavior when he was in the fifth grade. At that time, I represented their teacher in his class. It's not easy with him. Other educators also have a problem with him. The student cannot admit his own mistake. According to him, others are to blame for everything. He is always innocent in it. He also has a problem with communication with his classmates. He is easily offended. He also blames his classmates for his problems, of course they don't like it and there is conflict in the world.

The student is in alternate care. Parents are divorced. He has half-siblings, both on his father's and mother's side. He has an older half-brother (from his father's side) with whom he no longer lives. I saw him leading a younger sibling (from his mother's side) to school. I was surprised that he could be a responsible brother because it's not that much at school. He had a very good relationship with his grandmother, going to her on weekends. But I guess she already died.

Emotional outbursts, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Verbal aggression

The student refused to complete the assigned task in class. He did not manage to fulfill it as he would have imagined. He started to get angry that he wouldn't do it, that it was stupid. So I reminded him that he had to complete his tasks. This did not add much to the situation, the student started to get angry. To calm him down, I had to take him into the hallway. Of course, this was preceded by a longer argument before he understood that he had to go to that corridor.

Transfer of student

The student calmed down in the corridor. I should have taken him there now and not let it go that far. Going to the corridor is perhaps the only thing that applies to him. He responds to any admonition by saying: "It's not my fault!

Shortterm success

12 let, 7. ročník

vesmír, VIDA centrum, …

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Bariéry v komunikaci,Problém se sebeovládáním

Učitelství matematiky a fyziky pro střední školy

16

Seznámila jsem se s chováním žáka, když chodil do páté třídy. Tehdy jsem v jeho třídě zastupovala jejich paní učitelku. Není to s ním úplně snadné. Problém s ním mají i ostatní pedagogové. Žák si totiž nedokáže přiznat vlastní chybu. Podle něj za všechno můžou ostatní. On je v tom vždycky nevinně. Má problém i s komunikací se spolužáky. Snadno se urazí. Ze svých problémů viní i spolužáky, ti si to samozřejmě nenechají líbit a konflikt je na světě.

Žák je ve střídavé péči. Rodiče jsou rozvedení. Má nevlastní sourozence, jak ze strany otce, tak matky. Má staršího nevlastního bratra (z otcovy strany), se kterým již nebydlí. Viděla jsem, jak vede do školy mladšího sourozence (z matčiny strany). Byla jsem překvapená, že dokáže být zodpovědný bratr, protože ve škole to tak moc není. Měl velmi dobrý vztah se svou babičkou, jezdil k ní na víkendy. Ale tuším, že již zemřela.

Žák odmítl splnit zadaný úkol v hodině. Nedařilo se mu totiž ho splnit, tak jak by si představoval. Začal se zlobit, že to dělat nebude, že je to blbost. Napomenula jsem ho tedy, že si úkoly musí plnit. To situaci moc nepřidalo, žák se začal vztekat. Aby se uklidnil, musela jsem ho vzít na chodbu. Tomu samozřejmě předcházelo delší dohadování, než pochopil, že na tu chodbu jít musí.

Žák se na chodbě uklidnil. Měla jsem ho tam vzít hned a nenechat to zajít tak daleko. Jít na chodbu je snad to jediné, co na něj platí. Na jakékoliv napomenutí reaguje slovy: „Já za to nemůžu!

1

Everything worked until about March. Then it went completely wrong. So he didn't go back to the boys. He was in the village, but stopped going to school, had a lot of unexcused absences. It was also conditioned by the fact that the parents had great disagreements with each other. They then let the whole situation lie and did not deal with it. So he was a "villain."

9th grade student at elementary school, lazy, weak at school and learning, no interests. The teacher did not remember him enjoying anything in the 1st grade - not even sports. He was troubled from the 1st grade. There were no major problems with him in class. Because he was lazy and never had, could not, did not know anything in class, he was calm in class. He definitely didn't have a behavior disorder. In adolescence, of course, he talked back, but he never had to deal with any bad behavior at school, no disruptions, fights, bullying... he was very inconspicuous at school.

Attendance problems

Neither I nor the headmistress managed to convince him, nor did his parents. They didn't even answer our phone when we wanted something and so on. I've never had that happen before. The family played a very negative role in this, because from the beginning, when he was in the first grade, his parents kept making excuses for him, they always saw him as being hurt by others, children and teachers, that he was poor, that he had to defend himself and that he is the victim. But the mother admitted that she has been doing whatever she wants since she was little. At that time, she used the expression that he bullied her as a mother in the first degree. It was how he was brought up and then they didn't have much influence on him. Up until this stage, he lived with both parents, but now only with his dad because his mom moved away. We only know that from that student. We somehow didn't find out the details after that, because they didn't communicate with us - mom completely and dad sometimes reacted to something, but not much anymore. I don't even know if the student was in contact with his mother. He also had an individual education plan. But that plan is based on the fact that the school does something and the child and parents do something, and then they didn't cooperate at all and didn't even ask for an extension. They did not make an appointment for a check-up at the consulting room. He didn't have anything at the end, but we still took care of him. And when they finally ordered, they didn't tell us, so we couldn't send a link from the school there. So they did an examination on him, but without knowing the information from us. So they didn't know that he doesn't go to school and does nothing. But he got there so late that it didn't make any sense for the ninth grader anyway.

Support, Interview, Cooperation with experts

Sometimes we dealt with the child not being able to tell, or something that was being dealt with, but this was both. At first it worked perfectly, we were all amazed, and then it went to hell. He left school with 5 A's and 50 unexcused hours. He left for an apprenticeship. There it happened that they accepted him with an exception, a condition, despite the unfinished nine, which they can. The director issued his personal decision to take him. It was an easier field of study. We made concessions to him, they make concessions to him at school and he doesn't go there anyway. In the beginning it cost the parents a lot of nerves, it was a lot of work for us, because we gave him a summary of everything we wanted for him 14 days before Christmas... it turned out well, so we felt good about it, but in the final it was all completely unnecessary. But it is one case in the last many years. With us, given that we are a rural school, we don't deal with very big things.

Failure

9. třída

trávení času na počítači

Dyslexie

Záškoláctví

Dějepis, pedagogika volného času

31 let

Vše fungovalo asi do března. Pak se to úplně zvrhlo. Nevrátil se teda za těma klukama. Byl ve vesnici, ale přestal chodit do školy, měl moc neomluvených absencí. Bylo to podmíněno i tím, že rodiče měli mezi sebou velké neshody. Ti pak celou situaci nechali ležet a neřešili ji. Takže on byl „darebáček

Student 9. třídy na ZŠ, líný, slabý na školu a na učení, bez zájmů. Učitelka si nepamatovala, že by ho na 1. stupni cokoliv bavilo – ani sport. Byl problémový už od 1. stupně. Nebyly s ním řešit žádné velké problémy v hodinách. Tím, že byl líný a nikdy nic v hodinách neměl, neuměl, nevěděl, tak byl v hodinách v klidu. Neměl rozhodně poruchu chování. V pubertě samozřejmě odmlouval, ale nikdy se nemuselo řešit, že by měl nějaké špatné chování ve škole, žádné rušení, rvačky, šikana… byl ve škole velmi nenápadný.

Nepodařilo se ani mně, ani paní ředitelce, abychom jeho ukočírovali, ani rodiče. Ti nám ani nezvedali telefon, když jsme něco chtěli a tak. Ještě nikdy se mi to tak nestalo. Rodina v tom hrála hrozně moc negativní roli, protože rodiče ze začátku, když byl na prvním stupni, tak ho pořád omlouvali, viděli to pořád tak, že jemu ubližují ostatní, děti i učitelé, že on je chudák, že se musí bránit a že on je oběť. Maminka ale přiznala, že si od mala ale dělá co chce. Tehdy použila výraz, že ji jako matku na prvním stupni šikanoval. Bylo to, jak byl vychován a pak už oni na něj neměli velký vliv. Do této fáze žil s oběma rodiči, ale teď už jenom s tatínkem, protože maminka se odstěhovala. To víme jen od toho žáka. Detaily jsme se už potom nějak nedozvěděli, protože s námi nekomunikovali - maminka úplně a tatínek tak občas na něco zareagoval, ale moc už taky ne. Nevím ani, jestli se s maminkou žák stýkal. Měl i individuální vzdělávací plán. Ten plán je ale založen na tom, že něco dělá škola a něco dítě a rodiče a ti potom už vůbec nespolupracovali a ani si nepožádali o prodloužení. Neobjednali se na kontrolu do poradny. Na konci nic neměl, ale pořád jsme na něj brali ohledy. A když se konečně objednali, tak nám to neřekli, takže jsme tam nemohli poslat vazbu ze školy. Udělali mu teda vyšetření, ale bez toho, že by věděli informace od nás. Nevěděli teda, že nechodí za školu a nic nedělá. Ale šel tam tak pozdě, že to pro tu devátou třídu stejně nemělo žádný smysl.

Někdy jsme řešili to, že si dítě nedalo říct, nebo něco, co se řešilo, ale toto bylo obojí. Nejdřív to perfektně vyšlo, všichni jsme se divili a pak to šlo do háje. Odcházel ze školy s 5 pětkami a s 50 neomluvenými hodinami. Odešel na učňák. Tam to proběhlo tak, že oni ho s výjimkou, podmínkou přijali i přes nedodělanou devítkou, což můžou. Ředitel vydal své osobní rozhodnutí, že ho vezme. Byl to jednodušší učební obor. My jsme mu dělali ústupky, na škole mu dělají ústupky a on tam stejně nechodí. Ze začátku to stálo rodiče hrozné nervy, u nás hrozné práce, protože jsme mu dělali 14 dní před Vánocemi shrnutí všeho, co jsme po něm chtěli… vyšlo to teda dobře, tak jsme z toho měli dobrý pocit, ale ve finále to bylo všechno úplně zbytečné. Je to ale jeden případ za poslední spoustu let. U nás, vzhledem k tomu, že jsme venkovská škola, neřešíme moc velké věci.

1

Once I was walking around the school during classes and I saw a student sitting in the cafeteria drinking coffee when he was supposed to have a lesson at that time. I wondered what he was doing here when he should be in class. No one solved it for a long time, but I don't let these things go, so I looked for the class teacher and started to solve it. I had the impression that others did not want to deal with it.

Male, 18 years old, last year of high school. Behavior caused by upbringing - parents always tried to "sweep everything under the rug."

Violation of classroom/school rules

went to the class teacher, he investigated it. The colleague who was supposed to have him in the class then came to me to say that she had registered the student as missing, but I know that she had not registered him before. That's just how it worked there, it was tolerated. The classmate also had different attitudes towards it, but I wanted the solution to have a result and I insisted that the situation be resolved. The class teacher then proposed a reprimand to the principal for an unexcused lesson, and the principal then approved it.

Consequences

I think it helped him, then there was no problem with him. But I don't know, he was in his last year, it should have been done already in the first year so that it wouldn't happen again. The main thing was that he was also a warning to other students who might think that such behavior was tolerated because of him.

Longterm success

18 let, 4. ročník gymnázia

sport

Lhaní,Podvody

Mgr. FRJ, ŠPJ

30 let

Jednou jsem šla v průběhu vyučování po škole a v bufetu jsem uviděla sedět studenta a popíjet kafe, když měl mít v danou dobu hodinu. Říkala jsem si, co tady teď dělá, když by měl být v hodině. Nikdo to dlouho neřešil, ale já tyhle věci nenechávám být, takže jsem vyhledala třídního učitele a začala jsem to řešit. Měla jsem dojem, že ostatní to řešit nechtějí.

Muž, 18 let, poslední ročník gymnázia. Chování způsobeno výchovou – rodiče se snažili vždy vše „zamést pod koberec

Šla jsem za třídním učitelem, ten si to vyšetřil. Ta kolegyně, co ho měla mít ve třídě za mnou pak přišla, že studenta zapsala, že chybí, ale já vím, že předtím ho zapsaného neměla. Takhle to tam prostě fungovalo, tolerovalo se to. Třídní se k tomu taky stavěl různě, já jsem si ale přála, aby to řešení mělo výsledek a trvala jsem na tom, aby se situace řešila. Třídní učitel pak navrhl ředitelskou důtku za neomluvenou hodinu a tu pak paní ředitelka schválila.

Myslím, že mu to pomohlo, pak už s ním žádný problém nebyl. Ale nevím, byl v posledním ročníku, mělo se to udělat už v primě, aby se to pořád neopakovalo. Hlavní bylo, že byl výstrahou i pro ostatní studenty, kteří si kvůli němu mohli myslet, že se takové chování toleruje.

1

noticed the problem mainly in distance learning (online), I had this student for two subjects. I used Microsoft Teams for normal communication and teaching. In class, I usually presented the theory to the students, and from this theory they would be able to create an independent work that I assigned them every week, a total of 12 of these works. As they submitted the results of their work to me on MS Teams, I was able to record who who completes the tasks and who does not. This particular problem student didn't do a single piece of work all year (out of 24 total). I always set a clear deadline in advance for the students to hand in their work, and since the student didn't hand in any assignments, he got two fives on his report card in the first semester. Both I and the class tried to resolve the situation equally well, but in vain. The student did not respond, and if he did, he claimed that he handed in the assignments, but they were not finished, in short, he did not see the fault in himself, but in us, the teachers. With this, the situation gradually began to escalate. Subsequently, I probably made the mistake of retreating slightly. I told the students that if they missed the assignment by the deadline via MS Teams, they can send it to me by email, with the understanding that if that happens, they won't get a 5, but not even a 1 even if they got it all right. When the third quarter approached, the student again had two A's, so we contacted him and his mother, he again claimed that it was not his fault. Then he promised that he would start fulfilling and submitting everything. Towards the end of the year, I sent the student information that he had not submitted any assignments to me and if he sends me at least 8 assignments by a specific date, I will not give him 5, but let him count on the fact that I will want to test him from the entire year's curriculum. He didn't hand in a single piece of work by the given date, so I told this student that he got a 5 from me. Then the student spoke out vehemently against me and started arguing that we had made a different agreement. I showed him the email where everything was in black and white. He chose a different tactic and started claiming that he had sent everything to me but that it must have been lost somewhere, after which I asked him to log into his account and show me the sent mail. He tried to log in for 5-10 minutes and then started faking that he forgot his password. I showed him that I had nothing from him in the mail. The student behaved very arrogantly and was harsher towards me, so I told him that we will not have this debate here and if he has reservations, we can go to the school management. He subsequently left the class. The next day, the mother began to beg for her son to let him into the next year. I gave in to her and said that if she sends me 8 separate papers, then I will proceed to test him from the whole year and, to make sure there are no doubts, he will pass the exam, Mr. F. He did deliver the papers, but I later learned that that he copied them in class and according to the criteria I used to evaluate them, I could only credit him with 3 works, but I let him take the exam anyway. During the exam, the student did not know anything at all, he even tried to copy from the smart watch. That's why he got two fives on his report card and the repair was supposed to take place during the holidays. When the day of the repair came, there were three of us, me and two other colleagues, we told him the topics of the exam in advance, and yet he thought afterwards that he didn't know any of them. He failed this exam again and knew nothing at all. He got a rating of 5 and so we informed him that he failed. Then the student took off and began to tell us that it was not true, because he had read in the law that he had two attempts. He was told by management that this was not the case and that he had exhausted all options.

This problematic pupil has already failed once, he studied at the conservatory and just transferred to SPŠ. That says something about his results. Also, it's important to mention that he may have been highly demotivated to do anything, not only because of the online classes, but maybe because his mother forced him to go to this school, probably because she has an electrical background herself. Regarding the class, I was told that this student was disliked by his classmates, he was pushed out of the group and he had almost no friends.

Lying and cheating, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Verbal aggression

After the incident in front of the class, I reprimanded the student, raised my voice at him, but without visible effect. He reacted very much the same way, and with the fact that I was a teacher, he obviously didn't worry too much, he behaved like an absolute sovereign. When I realized that it wasn't going to go that way, I tried it more gently. I tried to argue with the student that it is not my fault if he does not prepare for the exam, that he should be aware of the consequences of his actions, and that I provided him with all the necessary materials. After he failed at the repair, I even tried to offer him other alternatives, e.g. going to school, etc., but the student was still arrogant and saw the fault only in me.

Agreement, Consequences, Disrespectful communication, Support, Interview, Warning

After the incident where the student left the class angry, I met him at recess and he did not react significantly to me. However, every other class was quite unpleasant for him, especially for me, he came to class annoyed, did not participate in the lesson, and when I asked him a question, he did not answer either at all, or in one word, or very sternly. Now in the new year, it seems that the student may have realized his own mistake, because he came to me, apologized and shook my hand. I therefore expect that the situation will not escalate as it did in the previous year.

Failure

18

*učitel neví*

Ing

5

Problém jsem zaznamenal především v distanční výuce (online), tohoto studenta jsem měl na dva předměty. K běžné komunikaci i výuce jsem využíval Microsoft Teams. Ve výuce jsem žákům běžně odprezentoval teorii a z této teorie by byli téměř ihned po hodině schopni vytvořit samostatnou práci, kterou jsem jim každý týden zadával, celkově těchto prací bylo 12. Jelikož mi výsledky svých prací odevzdávali na MS Teams, byl jsem schopen zaznamenat, kdo úkoly plní a kdo ne. Tento konkrétní problémový student neudělal za celý rok ani jednu práci (z celkových 24). Předem jsem vždy určil jasně termín, ve kterém mají žáci práci odevzdat a jelikož žák žádné úkoly neodevzdal, dostal v prvním pololetí na vysvědčení dvě pětky. Situaci jsem se stejně tak dobře snažil vyřešit já i třídní, avšak marně. Žák nereagoval a pokud ano, tvrdil, že úkoly odevzdal, ale ty nedošly, zkrátka neviděl chybu v sobě samém, ale v nás, v učitelích. Tímto situace začala postupně gradovat. Následně jsem nejspíše udělal chybu, že jsem mírně ustoupil. Žákům jsem řekl, že pokud nestihli odevzdat úkol na termín přes MS Teams, mohou mi ho poslat na mail, s tím, že pokud se tak stane, nedostanou 5, ale ani 1 i kdyby to měli celé správně. Když se blížilo třetí čtvrtletí, žák měl opět dvě pětky, proto jsme kontaktovali jeho i maminku, opět tvrdil, že to nebyla jeho chyba. Pak sliboval, že už všechno začne plnit a odevzdávat. Ke konci roku jsem žákovi odeslal informaci o tom, že mi neodevzdal žádné úkoly a pokud mi do nějakého konkrétního data pošle alespoň 8 prací, tak mu nedám za 5, ale ať počítá s tím, že ho budu chtít zkoušet z učiva celého roku. Do daného data neodevzdal ani jednu práci, a tak jsem tomuto studentovi oznámil, že má ode mne za 5. Nato proti mně žák vehementně vystoupil a začal argumentovat, že jsme se domluvili jinak. Ukázal jsem mu email, kde bylo vše černé na bílém. Zvolil jinou taktiku a začal tvrdit, že mi vše poslal, ale že to se určitě někde ztratilo, načež jsem ho poprosil, aby se přihlásil do svého účtu a ukázal mi tedy odeslanou poštu. 5-10 minut se snažil přihlásit a poté začal fabulovat s tím, že zapomněl heslo. Ukázal jsem mu, že od něj v poště nemám nic. Žák se choval velmi arogantně a byl na mě ostřejší, proto jsem mu řekl, že tuto debatu zde vést nebudeme a pokud má výhrady, můžeme zajít za vedením školy. Následně odešel ze třídy. Druhý den za syna začala prosit maminka, abychom ho pustili do dalšího roku. Já jí ustoupil a řekl jsem, že pokud mi tedy pošle 8 samostatných prací, tak přistoupím na to, že ho vyzkouším z celého roku a aby nebyly pochybnosti, bude u zkoušení třídní, pan F. Práce sice donesl, ale následně jsem se dozvěděl, že je opsal ve třídě a podle kritérií, podle kterých jsem je hodnotil, jsem mu mohl uznat pouze 3 práce, ke zkoušení jsem ho ovšem stejně pustil. U zkoušení žák vůbec nic nevěděl, dokonce se snažil opisovat z chytrých hodinek. Proto dostal dvě pětky na vysvědčení a o prázdninách se měl konat reparát. Když přišel den reparátu, byli jsme tam tři, já a další dva kolegové, předem jsme mu sdělili témata zkoušení, a přesto následně napadl, že žádné nevěděl. U této zkoušky opět selhal a nevěděl vůbec nic. Hodnocení dostal za 5 a tak jsme mu oznámili, že propadl. Nato žák vystartoval a začal nám tvrdit, že to není pravda, protože si v zákoně přečetl, že má dva pokusy. Od vedení mu bylo sděleno, že to tak není a že už vyčerpal všechny možnosti.

Tento problémový žák už jednou propadl, studoval na konzervatoři a přešel právě na SPŠ. O jeho výsledcích to něco vypovídá. Dále je důležité zmínit, že byl možná značně demotivován cokoliv dělat, nejen kvůli online výuce, ale možná i proto, že ho jeho matka donutila jít na tuto školu, pravděpodobně protože má sama elektrotechnické vzdělání. Co se týče třídy, bylo mi sděleno, že tohoto žáka spolužáci rádi neměli, byl z kolektivu vystrkován a kamarády neměl téměř žádné.

Po incidentu před třídou jsem žáka napomenul, zvýšil na něj hlas, ovšem bez viditelného účinku. On reagoval velmi podobně a s tím, že jsem učitel, si očividně nedělal velké starosti, choval se jako naprostý suverén. Když jsem si uvědomil, že to touhle cestou nepůjde, zkusil jsem to mírněji. Snažil jsem se žákovi argumentovat, že není moje chyba, pokud se nepřipraví na zkoušení, také že by si měl uvědomovat následky svého jednání, a že jsem mu všechny potřebné materiály poskytl. Po tom, co neuspěl u reparátu, jsem se mu dokonce snažil nabízet i další alternativy, např. odchod na učiliště apod., žák byl ovšem stejně stále arogantní a viděl chybu pouze ve mně.

Po incidentu, kdy žák odešel naštvaný ze třídy, jsem se s ním o přestávce potkal a nijak výrazně na mě nereagoval. Ovšem každá další hodina byla z jeho strany, a to především pro mě, poměrně nepříjemná, chodil do hodin otráven, nezapojoval se do výuky a pakliže jsem mu položil otázku, neodpověděl buď vůbec anebo jednoslovně, či velmi stroze. Teď v novém roce to vypadá tak, že si žák možná uvědomil svou vlastní chybu, přišel totiž za mnou, omluvil se a podal mi ruku. Očekávám tedy, že situace snad nebude eskalovat jako v předešlém roce.

1

This event took place early in my teaching career. It was the 29th of June, the day before the report card, and I had to collect textbooks from the students in my class. One student liked the geography atlas, so she decided not to return it to me. She told me that she didn't have it with her, but I saw that she had it with her on the bench. I repeatedly asked her to return it to me, however, throughout our conversation she said that she did not have it with her and that she could not return it.

A ninth-grade elementary school student, extroverted, self-confident, frequent adolescent scenes, disrespectful of rules, went to school, was reprimanded by the school principal.

Physical aggression, Verbal aggression

asked her several times to return the atlas to me. After some time I ran out of patience, so I said we will go to see the headmistress. So we went to the principal's office, I accurately described the situation to the principal, and the student finally returned the atlas. However, I still did not consider the situation resolved. That same day, the pedagogical council was held and I demanded that this student get a two in behavior. For that, it was necessary that the teaching body voted for this decision, which happened and I was satisfied with this solution.

Interview, Cooperation with experts

The second day, June 30, was the handing over of certificates. I handed over the student's report card with the belief that she had a two in behavior, as we agreed at the meeting. After a while, she came to me excited that she got a first in behavior. I didn't understand how that was possible. In the end, the director made a different decision than what we agreed on at the meeting. I remember it turned me on a lot at the time. After graduating from school, the student came back to me several times, I was her favorite teacher. She managed to graduate from college and travel to a lot of countries, so she seems to be doing quite well.

Failure

7 let, 2. ročník ZŠ

Agrese,Lhaní,Fyzické násilí

Magisterské vzdělání – Učitelství pro 1. stupeň základní školy

20 let

Od začátku roku se ve třídě žák choval agresivně. Několikrát se zapojil do rvaček, ostatní děti se mu vyhýbaly s tím, že je zlý. Jeho chování vůči ostatním dětem opakovaně vedlo k úrazům a pláči. Například se několikrát zapojil do různých her, ale jak hra postupovala a on prohrával, pokusil se měnit pravidla ve svůj prospěch. Bíval své spolužáky při situacích, kdy s ním nesouhlasili nebo jen tak bez žádného vážného důvodu – prostě k nim přišel a zaútočil. Když se ho učitelka zeptala na důvod, vždycky si vymyslel, že mu ostatní nějak ubližují a on se jen bránil. Zřídka se účastnil skupinových her. Když byl pozván, aby se přidal, odpověděl: 'To je hloupost' nebo 'Nesnáším to' nebo 'Nemusím'. Místo toho chodil po třídě a nezdálo se, že by se zajímal o nějakou konkrétní aktivitu. Nebo šel blízko kruhu, kde seděli ostatní děti a začal je vyrušovat. Někdy, když se zdálo, že pozorně sleduje skupinové diskuse, vykřikl své myšlenky nebo protesty.

Žák je často podrážděný, účastní se rvaček s jinými dětmi a během přestávek bývá často drzý na učitele, kteří dohlíželi na chodbě. Učitel navrhl absolvovat úplné fyzické vyšetření lékařem. Rodiče ho vzali k jejich dětskému lékaři. Lékař řekl, že je žák zdravý a jen je 'jedním z mnoha hyperaktivních dětí moderního světa'. Doporučil, aby se žák co nejvíce vyhýbal sladkostem a měl vyváženější stravu.

Diagnóza chování byla extrémně blízká popisu dětského chování, když není splněna jedna nebo více emočních potřeb: 'U všech pěti těchto extrémních forem chování pozorovatel v blízkosti dítěte zaznamenává napětí, absence tohoto vnitřního pocitu pohody.' Navíc se zdá, že všechny tyto druhy chování narušují učení. Dítě nadále reaguje na své podněty s malou racionalitou.

Žák byl shledán zatíženým emočními problémy. Agresivně reagoval v situacích s dětmi, učiteli a při úkolech. Děti ho ignorovaly, protože ho považovaly za zlého. Rozhodl se zůstat sám, když se skupiny shromáždily kvůli osnovám nebo zábavným aktivitám. Odtáhl se od projevu náklonnosti učitele. Většinu času vypadal nešťastně. Jeho chování bylo pozorováno také u jiných dětí jeho vrstevnické skupiny. U něj však byla frekvence a intenzita chování mnohem větší. Matka se snažila synovi porozumět a pomoct mu, ale jeho otec řekl, že není vůči všem těmto 'věcem' nejskeptičtější a že jedinou metodou, která skutečně fungovala, byl trest a vše ostatní byla ztráta času.

1

The situation in the class was such that almost all the children collected Pokemon cards. They showed them to each other, exchanged them, and Pokemon was such a common interest of theirs. Only once did the cards start to disappear. It usually only happened in the sorority, so the teacher from the sorority dealt with it first. It was discovered that a student who had none himself was stealing pokemons, and in order to fit in better with others, he tried to get them himself.

The student was not very popular in the class. Rather, he had no friends. He behaved strangely, and that's probably why the children didn't have much fun with him. He was inattentive and very restless in class. And because he was weaker in graphomotor skills, he had to go to the school skills club. He didn't like going there at all. He wasn't very good at reading either. He did not cooperate much within the group and had a very negative attitude towards evaluation and self-evaluation. It was difficult with him in class.

Violation of classroom/school rules

Losing Pokemon happened mostly in the group, so it was handled by the teacher from the group. I also discussed it with the student and he confessed to me. He said he didn't have any pokemon himself, but it wasn't about the money. They were not a socially weaker family. He said he didn't know where to buy it. Then I dealt with it with the parents and at class meetings where the parent and the child go. Through the other children, we found out where to buy Pokemon cards so that the pupil's mother could also buy them.

Support, Interview

The pupil's behavior was no longer repeated, but even the acquisition of cards did not help him much in integrating into the group of children, but the children tried harder with him. He himself always went to one person and always had fun with it.

Partial success

7 let, 1. Ročník ZŠ

Navštěvoval dva kroužky ve škole – angličtinu a rozvoj školních dovedností tento kroužek neměl rád)

Krádeže

Mgr., Speciální pedagogika

17

Situace v třídě byla taková, že skoro všechny děti sbíraly kartičky pokémonů. Vzájemně si je ukazovaly, vyměňovaly a pokémoni byl takový jejich společný zájem. Až jednou se začaly kartičky ztrácet. Stalo se to většinou až ve družině, takže to prvně řešila paní učitelka z družiny. Zjistilo se, že pokémony krade žák, který sám žádné neměl, a tak, aby se lépe začlenil mezi ostatní snažil si je obstarat sám.

Žák nebyl moc ve třídě oblíbený. Spíše neměl žádné kamarády. Choval se zvláštně, a tak se s ním děti asi proto moc nebavily. V hodinách byl nepozorný a hodně neklidný. A protože byl slabší v grafomotorice, tak musel chodit do kroužku školních dovedností. Nechodil tam vůbec rád. Ani ve čtení nebyl příliš zdatný. V rámci skupiny moc nespolupracoval a měl hodně negativní vztah k hodnocení a sebehodnocení. Bylo to s ním v hodinách náročné.

Ztrácení pokémonů se dělo spíš v družině, takže to řešila paní vychovatelka z družiny. Já jsem to s žákem také probírala a sám se mi přiznal. Říkal, že on sám žádné pokémony nemá, ale to nebyla záležitost peněz. Nebyli nějak sociálně slabší rodina. Říkal, že prý neví, kde se to kupuje. Řešila jsem to pak ještě s rodiči a na třídních schůzkách, kam chodí rodič i s dítětem. Přes ostatní děti jsme zjistili, kde koupit kartičky pokémonů, aby je mohla maminka žáka taky pořídit.

Chování žáka se už neopakovalo, ale ani pořízení kartiček mu moc nepomohlo v začlenění se do kolektivu dětí, ale děti se více snažily s ním. On sám se vždycky uplynul k jednomu člověku a s tím se bavil pořád.

1

have taught the student she decided to tell about since the 6th grade. We had math and later chemistry classes together. I was even his class teacher. He was very inconspicuous when he entered the 6th grade. He lived only with his mother in an apparently secured environment. During the hours I noticed that he was not working very well. He shouted at me several times per hour, cursed his classmates and the like. For the next hour, he just slept on the bench for a change and did not participate in the class at all. The situation has become permanent. At the beginning of the 7th grade, together with the school psychologist, we submitted a request for a review to the Pedagogical-Psychological Counseling Office. Unfortunately, we only received papers where there was no mention of any misconduct. After returning to school, the situation deteriorated rapidly within two months. The student started significantly disrupting the lessons, for example during lessons he turned off the computer/data projector several times using the application on his mobile phone. The teachers, myself included, had absolutely no idea what it was all about at first. Some didn't even know such a thing existed. During December, a student brought weapons from his favorite airsoft game to school and topped off the situation by giving a classmate an ax as a Christmas present.

have taught the student since the 6th grade. We had math and later chemistry classes together. I was even his class teacher. He was very inconspicuous when he entered the 6th grade. He lived only with his mother in an apparently secured environment. During the hours I noticed that he was not working very well. He shouted at me several times per hour, cursed his classmates and the like. For the next hour, he just slept on the bench for a change and did not participate in the class at all. The situation has somehow become permanent. At the beginning of the 7th year, together with the school psychologist, we submitted a request for a review to the Pedagogical-Psychological Counseling Office. Unfortunately, we only received papers where there was no mention of any misconduct.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

During the described period, I had many conversations with the mother and the pupil himself. The situation during the 6th year always somehow stabilized. However, when the aforementioned starting the 7th grade, the mother stopped communicating. She did not respond to my letters asking her to visit the school. I tried to contact my father, but he never showed up. While sitting with the student, I tried to find out in the interview if there were any problems at home. I started doing the first such interviews in October of the 7th grade, because by then my mother was really functioning. One day I noticed that an unknown lady was coming to the club after school for the student. During the next session, I asked the student. The student obviously trusted me and I started to get the necessary information. It was about the aunt all along.

Interview, Cooperation with experts

At that moment, I really didn't hesitate and immediately invited the lady to school the following week. The lady was willing and began to describe the whole situation to me. I learned that the student's mother is heavily addicted to drugs. I discussed the options with the lady and she was even so willing that she promised to take care of the student if necessary. So I was able to embark on probably the most daring and perhaps the most important solution to the situation in education. I contacted the police. Of course, the process was very fast. The situation got worse a few times, when my mother came to school to threaten me. Unfortunately for the family, but fortunately for the student, the situation ended with the child being removed from the mother's care. An aunt took care of the student. The student continued to study at our school and calmed down over the next 2 years. Pedagogical-psychological consultation again did not discover behavioral disorders. His average started to improve as well. I took the whole situation as very difficult, but in the end I was happy that I managed the situation well in this case and in my opinion it was all right.

Longterm success

13 let, 7.ročník

Hraní na počítači, Informační technologie, airsoft

Nepracovitost,Nesoustředěnost,Lhaní,Podvody,Rušení výuky,Spaní v hodinách

Mgr. Matematika a chemie

22

Žáka, o kterém se rozhodla vyprávět, jsem učila od 6. třídy. Měli jsme společně hodiny matematiky a později také chemie. Dokonce jsem byla jeho třídní učitelkou. Při nástupu do 6. ročníku byl velmi nenápadný. Žil pouze s matkou v naoko zajištěném prostředí. Během hodin jsem si všímala, že příliš nepracuje. Několikrát za hodinu mi vykřikoval, nadával spolužákům a podobně. Další hodinu pro změnu jen spal na lavici a absolutně se neúčastnil výuky. Situace se stala stálou. Na začátku 7. ročníku jsme se společně se školní psycholožkou podali podnět na přezkoumání do Pedagogicko-psychologické poradny. Bohužel jsme se dočkali pouze papírů, kde nebyla žádná zmínka o nějaké poruše chování. Po návratu do školy se situace během dvou měsíců rapidně horšila. Žák začal výrazně narušovat hodiny, například během hodin pomocí aplikace na mobilu několikrát vypnul počítač/data projektor. Učitelé včetně mě ze začátku absolutně netušili, o co jde. Někteří ani nevěděli, že něco takového existuje. Během prosince žák do školy přinesl zbraně ze své oblíbené hry airsoft a celou situaci vyvrcholil tím, že jako dárek na Vánoce dal spolužákovi sekeru.

Žáka jsem učila od 6. třídy. Měli jsme společně hodiny matematiky a později také chemie. Dokonce jsem byla jeho třídní učitelkou. Byl při nástupu do 6. ročníku velmi nenápadný. Žil pouze s matkou v naoko zajištěném prostředí. Během hodin jsem si všímala, že příliš nepracuje. Několikrát za hodinu mi vykřikoval, nadával spolužákům a podobně. Další hodinu pro změnu jen spal na lavici a absolutně se neúčastnil výuky. Situace se tak nějak stala stálou. Na začátku 7. ročníku jsme společně se školní psycholožkou podali podnět na přezkoumání do Pedagogicko-psychologické poradny. Bohužel jsme se dočkali pouze papírů, kde nebyla žádná zmínka o nějaké poruše chování.

Během popsaného období jsem vedla spoustu rozhovorů s matkou i samotným žákem. Situace během 6. ročníku se vždy nějak ustálila. Při zmiňovaném nástupu do 7. ročníku ovšem matka přestala komunikovat. Nereagovala na moje dopisy, kde jsem ji žádala o návštěvu školy. Zkoušela jsem kontaktovat i otce, ale ten se neobjevil ani jednou. Při sezení s žákem jsem se v rozhovoru snažila zjistit, zda nejsou problémy doma. První takové rozhovory jsem začala dělat v říjnu 7. ročníku, protože do té doby matka opravdu fungovala. Jednoho dne jsem si všimla, že pro žáka přicházela do kroužku po škole neznámá paní. Při dalším sezení jsem se žáka vyptávala. Žák mi evidentně důvěřoval a já začala získávat potřebné informace. Celou dobu se jednalo o tetu.

V ten moment jsem opravdu neváhala a ihned další týden jsem si paní pozvala do školy. Paní byla ochotná a začala mi líčit celou situaci. Dozvěděla jsem se, že matka žáka je silně závislá na drogách. Domluvila jsem se s paní na možnostech a ona byla dokonce tak ochotná, že slíbila, že se o žáka případně postará. Já jsem se tedy mohla pustit do asi nejodvážnějšího a možná i nejdůležitějšího řešení situace ve školství. Kontaktovala jsem policii. Proces byl samozřejmě velmi rychlý. Situace se sice párkrát vyostřila, kdy mi matka do školy přišla vyhrožovat. Bohužel pro rodinu, ale naštěstí pro žáka situace dopadla odebráním dítěte z péče matky. O žáka se starala teta. Žák studoval na naší škole dále a během následujících 2 let se zklidnil. Pedagogicko-psychologická poradna opět neobjevila poruchy chování. Začal se zlepšovat i jeho průměr. Celou situaci jsem brala jako velmi těžkou, ale ve výsledku jsem měla radost, že jsem situaci v tomto případě zvládla dobře a podle mého názoru to celé bylo správné.

1

The situation arose when I started teaching about the second year. I didn't have enough experience. I once had a boy in my class, very gifted, but he just didn't want to. Instead of working on his assignments, he made fun of the teachers and did everything but what he was told. Once, when I was explaining a new material, he kept yelling at me, pointing out mistakes that didn't even exist. He mocked his classmates when they made a real mistake and invented nicknames for them to point out the stupidity and lack of education of the person in question. He screamed constantly, even though he was not called out and therefore not given space for other classmates. When he yelled like that for half an hour and didn't even raise his voice, threatening to take it up with my parents, I exploded and yelled at him that I had never taught such a moron. Everyone started laughing and even him and he simply batted me away saying that he had never been taught by such a cow. I grabbed him by the ear, kicked him out of the classroom and ran with him to the principal's office.

The student is among the smartest children in the class. He has friends in class, they usually talk about games during the break or play them on their phones. As I said before, school is going very well for him and he always gets an excellent grade without any effort. School bores him because he is not given more difficult tasks to keep him busy. I only found that out after the incident.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

was honestly recorded in the director's office. I couldn't say he told me I was a cow when I called him a moron, I just said he was constantly interrupting and humiliating me. The student responded that I called him a moron, so he had the right to tell me what he thought. The principal went over this announcement and gave the student a lesson that he can't behave like that and that he will need to call his parents. However, the director called me to the director's office right at the end of the day and I was scolded for not being able to calm a small child and that they were bothering him with my work and if something like this happened again, we would have to have a more serious talk. And I should pray that the incident is not handled by the parents. I was very upset about it and didn't know what to do.

Physical intervention, Disrespectful communication, Support, Transfer of student, Interview, Warning

knew that I could change something. I was the laughingstock of the whole class and hysterical to everyone. I backed down and apologized to the student in front of the whole class for calling him a moron and that I promise it won't happen again. Everything changed only when I began to perceive the class as a whole, but each student individually. The student benefited when I prepared extra things for him, far more difficult logical tasks, and I motivated him with what applied to him, for example praise in the student's book.

Partial success

6. ročník

otevřená otázka Počítačové hry

Disrespekt,Neúcta k autoritám,Rušení výuky

Speciální pedagogika a učitelství matematiky

12

Situace nastala, když jsem začínala učit asi druhým rokem. Neměla jsem dost zkušeností. Jednou jsem měla ve třídě chlapce, velmi nadaného, akorát se mu prostě nechtělo. Místo toho, aby pracoval na svých úkolech, dělal si legraci z učitelů a dělal vše, jen ne to, co se mu řeklo. Jednou, když jsem vysvětlovala novou látku, pořád na mě pokřikoval, upozorňoval mě na chyby, které ani neexistovaly. Spolužákům se, když udělali opravdovou chybu, vysmíval a vymýšlel jim přezdívky, které měly poukazovat na hloupost a nevzdělanost dotyčného. Neustále vykřikoval, i když nebyl vyvolán a nebyl tedy poskytnut prostor pro ostatní spolužáky. Když tak pokřikoval půl hodiny a ani zvyšování hlasu, vyhrožování, že to budu řešit s rodiči, jsem vybuchla a řvala jsem na něj, že jsem nikdy takového debila neučila. Všichni se začali smát a dokonce i on a jednoduše mě odpálkoval tím, že ho nikdy taková kráva neučila. To jsem ho chytla za ucho, vyhodila ze třídy a utíkala jsem s ním do ředitelny.

Žák patří mezi nejchytřejší děti ve třídě. Kamarády ve třídě má, většinou se o přestávce baví o hrách, nebo je na svých telefonech hrají. Jak už jsem říkala, škola mu jde velmi dobře i bez menší snahy má vždy výbornou. Škola ho nudí, protože na něj nejsou kladeny obtížnější úkoly, které by ho zaměstnaly. To jsem zjistila až po incidentu.

V ředitelně jsem byla upřímně nahraná. Nemohla jsem říct, že mi řekl, že jsem kráva, když já jsem ho nazvala debilem, řekla jsem jen tedy, že neustále vyrušuje a ponižuje mě. Na to žák teda reagoval, že jsem ho nazvala debilem, tak měl přeci právo na to, aby mi řekl, co si teda myslí on. Ředitel toto oznámení přešel a dal žákovi lekci, že se tak chovat nemůže a že bude potřeba zavolat si rodiče. Ředitel si mě ale hned na konci dne zavolal do ředitelny a dostala jsem pořádně vynadáno, že si neumím uklidnit malé dítě a že ho otravujú mou prací a pokud se něco takového bude opakovat, tak si budeme muset promluvit vážněji. A mám se modlit, aby incident neřešili rodiče. Byla jsem z toho velmi rozrušená a nevěděla, co bych měla dělat.

Věděla jsem, že změnit můžu něco já. Byla jsem celé třídě pro smích a byla jsem pro všechny hysterka. Ustoupila jsem a před celou třídou jsem se žákovi omluvila, že jsem ho nazvala debilem a že slibuji, že se to nebude opakovat. Všechno se změnilo až tehdy, kdy jsem začala vnímat třídu nejako celek, ale každého žáka individuálně. Žákovi prospělo, když jsem mu připravovala věci navíc, daleko obtížnější logické úkoly a motivovala jsem ho tím, co na něj platilo, například pochvala do žákovské knížky.

1

The basis of the problem was the wrong choice of school, again honors at the base, he comes to the gymnasium and within half a year there will be a deterioration, some still have the vigor in the freshman year, so they will get some triples, that was probably also the case. At the moment when there was a creative activity, the student was very clever, in general she was non-communicative and non-verbal. She didn't even speak in Czech, that people simply didn't speak to her, at the moment when she had to recite, they dramatized something with a classmate and it was a completely different person, she really had two faces. In the first year, I think that the problem wasn't there yet, she was just trying, she worked hard and there weren't so many fours, but in the second year, the progress went down even further and we asked the parents if they would consider changing schools and communicating with parents there was simply no agreement, they only saw the high school graduation and did not allow anything else, and unfortunately it got even worse, that the girl then had some problems and was hospitalized somewhere, and it happened again and again that at the moment when she was creating, so smiling and happy, on the contrary, she didn't squeeze anything out of herself during the rehearsal. In the final, she also completed the fourth grade, although she had a long absence due to hospitalization in the hospital, but somehow there was an individual plan and her colleagues were helpful, she completed the third grade with some problems and I suspect that the fourth grade as well, and she also submitted her application, but already She had mental problems then, and I really don't see it.

Student - Below average benefit, non-communicative, creative, psychological problems

Diagnosis, Failure to attend class, Attendance problems

In that hospitalization, there was another problem, that we also discussed it with the parents through the management and I said: Let the treating doctor contact us and we will explain to him that the high school diploma was new and fresh at the time, so he can only come for two subjects, the other two will come later, but it just didn't work. If they got together, her doctor and the school, I think it would be more to the benefit of the cause.

Interview

Since I didn't know the diagnosis, maybe neither did the doctors, when it came to psychology, it's very complicated, but I think he doesn't have a high school diploma. So we didn't solve it in any way. I can already see the root of the problem in the freshman year, probably again pressure from the family, high school graduation and the fact of her creativity, if she was at a school where there is no such pressure, although it is to be expected at the gymnasium, I simply think that she would be better off elsewhere 100% better.

Failure

16

Hudba, četba, tvořivost, divadlo

Mgr., Čj, D

28

Základ problému byl špatný výběr školy, zase vyznamenání na základce, přijde na gympl a během půl roku dojde k zhoršení, někteří mají ještě elán v prváku, tak vydřou nějaký trojky, to byl asi i tenhle případ. Ve chvíli, kdy byla kreativní činnost, tak ta studentka byla velice šikovná, celkově byla nekomunikativní a nemluvná. Ona nepromluvila ani v češtině, že jí člověk prostě nerozmluvil, ve chvíli, kdy měla třeba recitovat, tak zdramatizovali něco se spolužačkou a byl to úplně jiný člověk, měla fakt takový dvě tváře. V prvním ročníku si myslím, že tam ten problém ještě nebyl, prostě snaživá, dřela a nebylo tam tolik těch čtyřek, ale ve druhým ročníku, ten postup šel ještě dolů a my jsme rodičům říkali, jestli by neuvažovali o změně školy a komunikace s rodiči prostě nebyla domluva, oni jen viděli maturitu na gymnáziu a nepřipouštěli nic jinýho a bohužel se to pak ještě prohloubilo, že ta holčina pak měla nějaký problémy a byla někde hospitalizovaná a opakovalo se to, že ve chvíli, kdy tvořit, tak usměvavá a spokojená, naopak u zkoušení nevymáčkla ze sebe nic. Ve finále ona uzavřela i čtvrťák, přestože kvůli nějaký hospitalizaci v nemocnici měla velkou absenci, ale nějak tam byl individuální plán a kolegové vyšli vstříc, Třeťák s nějakými problémy měla uzavřený a tuším, že i ten čtvrťák, a podávala si i přihlášku, ale už tehdy měla ty problémy psychický, a to fakt jako nevim.

Student – Prospěch podprůměrný, nekomunikativní, kreativní, psychické problémy

V té hospitalizaci byl zase problém, že jsem to jednali i s rodiči přes vedení a já jsem říkal: Tak ať nějaký ten ošetřující lékař se s námi spojí a my mu vysvětlíme, že ta maturita tehdy bal nová a čerstvě, takže může přijít jenom na dva předměty, na další dva přijde později, ale to právě nefungovala. Kdyby se spojili, ten její lékař se školu, tak si myslím, že by to bylo spíš ku prospěch věci.

Vzhledem k tomu, že jsem nevěděl tu diagnozu, možná a ni lékaři, když šlo o psychiku, to je hodně složitý, ale myslím si že nemá maturitu. Takže jsem to nijak nevyřešili. Základ problému vidím už v tom prváku, pravděpodobně zase z rodiny tlak, maturita na gymnáziu a fakt svojí kreativitou, kdyby byla na škole, kde není takový tlak, i když na gymplu se to dá očekávat, prostě si myslím, že jinde by jí bylo stoprocentně líp no.

1

A student came to us with the problem that his wallet was stolen.

The students of the school are used to communication circles, to a respectful approach at ScioŠkole, to a kind and understanding approach of the guides.

Violation of classroom/school rules

We called all the students of the school into a communication circle, where we started to discuss the situation that had arisen. We mainly talked about the needs of the robbed, how he might feel, what might be bothering him at that moment and how he might feel. But we also talked about the needs of the person who stole the wallet, why he did it, what his emotions were. What can the students fear now? What might the robbed person be afraid of and what would the perpetrator be afraid of and what would they need at that moment. The children suggested that in order for the perpetrator to confess, he needed courage and safety. We created 4 tables for the victim and for the perpetrator. They included: how does the person feel or felt, what did he need or need, what could he do to fix it and what does he need to do it? We then gave everyone a paper and a pencil and told them to write down what we as guides should know. They could use specific names at this point. We selected and read the tickets and dissolved the circle with the sentence, thank you, we have all the necessary information and we will solve the rest individually. One pupil confessed to us on the ticket that he had stolen it, so then we called him privately. The student told us why he did it and we appreciated his courage and the wallet was returned. We wrote to the boy's parents about what happened and that it was resolved, but I see that as a mistake because when he came home, he was really cut up for it. It would be better if we invited the parents to the school, then maybe we could prevent such a reaction from the parents, and the biggest climax would be at school, when we could correct it.

Support, Working with the collective, Interview

The student was physically punished at home. The situation never happened again, and no other problem occurred with the student.

Longterm success

13 let, 7. třída

Umí vyjmenovat jména hokejistů NHL a týmů, data zápasů, rád sportuje a zpívá

ADHD,Lehká forma autismu

Hyperaktivita,Rušení výuky

VŠ, aprobace anglický jazyk - zeměpis

15

Přišel za námi student s problémem, že mu byla odcizena peněženka.

Žáci školy jsou zvyklí na komunikační kruhy, na respektující přístup na ScioŠkole, na vlídný a chápající přístup průvodců.

Svolali jsme všechny žáky školy do komunikačního kruhu, kde jsme začali diskutovat o situaci, jenž nastala. Povídali jsme si hlavně o potřebách okradeného, jak se může cítit, co ho v tu chvíli může trápit a jak se může cítit. Také jsme si ale povídali o potřebách toho, kdo peněženku ukradl, proč to udělal, jaké byli jeho emoce. Čeho se můžou žáci nyní obávat? Z čeho může mít strach okradený a z čeho pachatel a co by v tu chvíli potřebovali. Děti navrhovali, že aby se pachatel přiznal, potřebuje odvahu, bezpečí. Vytvořili jsme 4 tabulky pro oběť a pro pachatele. V nich bylo: jak se cítí nebo cítil dotyčný, co potřeboval nebo potřebuje, co by mohl udělat pro nápravu a co k tomu potřebuje? Následně jsme každému rozdali papír a tužku a řekli jsme jim, ať napíšou to, co bychom jako průvodci měli vědět. V tuto chvíli mohli používat konkrétní jména. Lístečky jsme vybrali a pročetli a kruh jsme rozpustili s větou, děkujeme, máme všechny potřebné informace a zbytek vyřešíme individuálně. Jeden žák se nám na lístečku přiznal, že to ukradl on, takže pak jsme si ho soukromě zavolali. Žák nám řekl, proč to udělal a my jsme ocenili jeho odvahu a peněženka se vrátila. Napsali jsme rodičům toho kluka, co se stalo a že se to vyřešilo, ale to vnímám jako chybu, protože když přišel domů, tak byl za to neskutečně seřezaný. Lepší by bylo, kdybychom si rodiče pozvali do školy, pak bychom možná mohli předejít takové reakci rodičů a to největší vyvrcholení by bylo ve škole, kdy bychom to mohli korigovat.

Žák byl doma fyzicky potrestán. Situace se už nikdy neopakovala a ani žádný jiný problém s žákem nenastal.

1

Around the middle of the school year, children came to me saying that they had problems with a classmate. She took their snacks and verbally insulted them or they heard her slandering them. So I invited her to my office, I resolved the situation with her, and she promised not to do it again. But the problems did not disappear, and physical attacks were added to the verbal insults. I didn't find out about the incident until a month later, when the assault happened. The student assaulted her classmate in the girls' toilets, allegedly threatening to kill her dog if she 'took off' a handful of her hair, which she then rinsed off to cover the marks. The girl who was attacked was afraid to tell what happened until she confided in her best friend who didn't hesitate to tell me about the attack. When I found out about it, I used the 'anonymous mailbox' method, where the children were supposed to put their observations on the given situation, or write whether something similar had happened to them themselves. I was very surprised when I read that this is not an isolated case and that the student assaulted her victim almost immediately after visiting my office and I learned about it almost at the end of the school year. I solved the whole case with a reprimand from the class teacher, but in retrospect I regret that I did not use a higher punishment, namely a reduced level of behavior. After the case was closed, the parents of the children contacted me about other physical attacks that their children were afraid to confess to.

The student was the tallest girl in the class, had leadership tendencies and felt superior to the other students. She needed to prove her superiority through violence, when the victims could not defend themselves because they were weaker. She felt more important than the others also because of their parents' well-paying professions. Her victims were most often introverted, petite children with excellent grades. More girls than boys were attacked.

Violation of classroom/school rules

As I said before, I invited my student to my office. I chose the friendly method, I'm not the type of person to start shouting right away. I asked the girl why she felt the need to rob her classmates of snacks, and if she wanted theirs, why didn't she ask her mom to make the same for her. I also encouraged her to solve problems, if she has a problem with one of her classmates, she can solve it calmly directly with him and not with gossip and verbal insults. The student listened and nodded her head to everything, saying that she understood and it looked like she was really listening and not, as it turned out later, that she was going in one ear and out the other and on the contrary she would intensify her bullying. When it later became clear how her behavior continued, I lectured her in front of the whole class. I raised my voice, demanded that she apologize to her victim and also receive a month after school as a reprimand, which she would serve the following school year.

Working with the collective, Transfer of student, Interview

The student served her sentence the following school year. Her behavior then seemed fine, although sometimes there was a certain degree of arrogance this time towards the teachers in the second grade, but here the teachers took it more like adolescent insolence. However, it seems to me that the higher punishment that I did not give at the time could have set greater boundaries for respecting others and that the student did not learn much from her mistake. Now he is studying at a secondary vocational school - the field of education is hairdressing and he does not have many friends here, he behaves condescendingly towards his classmates and goes to school as if it were a punishment.

Longterm success

15 let, 9.třída (2.stupeň ZŠ)

sport

Neúcta k autoritám

Mgr. – Vko, ČJ, Dě, výchovné poradenství

25 let

Kazuistika s koncem, kdy došlo k napravení kázně, se týká dvou žáků, kteří loňský školní rok vyšli ze Základní školy. V této kazuistice hraje důležitou, avšak v porovnání s druhým žákem vedlejší, roli jeden žák, který navštěvoval tuto stejnou základní školu již od první třídy. Hlavní postavou ale bude jiný žák, jež školu začal navštěvovat až v 9. třídě. Oba žáci měli dobré známky, první z nich však v průběhu prvního stupně nevycházel s třídní učitelkou. Od 6. třídy přechod do sportovní třídy, kde ale bylo pár problémovějších holek. Ani ne tak kluci, ale holky byly ty, které kázni třídy nepřidávaly. Druhý žák se k této třídě připojil v posledním ročníku základní školy. Širší vedení školy bylo seznámeno s jeho problémovým chováním, že mu chybí respekt k autoritám, svou matku také silně ignoruje. Tato základní škola je chloubou města a blízkého okolí, je orientovaná na sport, proto vznikají sportovní třídy, které školu reprezentují. Pan ředitel si těchto tříd a žáků hledí a často se chování dostává na vedlejší kolej. Zároveň se ale potrpí na dobré školní výsledky. A i díky dobrým školním výsledkům pan ředitel přihlédl jeho přání a k tomu, že má rád sport, a přiřadil ho do sportovní třídy. Podmínky byly ale jasně stanoveny – do prvního přestupku. Poté by byl přeřazen do „obyčejné

Byl tedy začátek školního roku a jak se říká – vrána k vráně sedá. Dva žáci se rychle skamarádili. 2.9 (ano, druhý školní den), se vinul po školním patře, až do kabinetů, zápach, který připomínal kouř. Žádná mlha, jen zápach. Bylo to už po konci vyučování a ve třídě, odkud se zápach vinul, zůstalo už jen pár posledních dětí, asi 5. Jeden žák při příchodu učitelek do třídy vyběhl na chodbu a utíkal domů, že nic neví a nic neviděl. Ve třídě se ale nic, co by mohlo s kouřem být spojeno, nenašlo. Situaci řešila třídní učitelka následně společně s ředitelem. Došlo v kmenové třídě k lístečkové metodě, kdy žáci píšou třídnímu učiteli, co viděli a co se stalo. Ve třídě bylo asi 19 žáků celkem, shodné výpovědi, které by odpovídali situaci, napsalo asi 9 z nich. Došlo se tedy k závěru, že jeden žák podpálil batoh druhému žákovi. Proto se ve třídě nic nenašlo, jelikož žák se hořícího batohu lekl a po uhašení spláchl popel z batohu do umyvadla a poté utekl.

Byli povoláni rodiče do ředitelny k řešení situace. Rodiče jednoho žáka byli ze situace špatní, protože jejich syn byl chytrý, báli se o jeho budoucnost s takovým prohřeškem. Naopak matka druhého žáka se k situaci postavila tak, že její syn je ve škole nový, a proto si na něj škola zasedla. Nicméně, řešení situace bylo jednoduché – žák byl vyřazen ze sportovní třídy. Při odchodu z ředitelny, kdy došlo k rozhodnutí o jeho přeřazení, byl žák vzteklý, téměř rozkopal ředitelnu. Po matce řval, ta se potýká se špatnou psychikou. Rodina je totiž sociálně slabší, rozvrácená – matka bez práce, má přítele, který je ve vězení a se kterým má další dítě. Matka, zmíněný žák a jeho bratr mají každý jiné příjmení. V tento moment si škola spojila žákův odpor k autoritám. Bylo znatelné, že se za svou matku a možná i celou rodinu stydí.

První a poslední prohřešek tedy přišel 2. září. Přesun do běžné třídy pomohl, žák se uklidnil, zřejmě si uvědomil své chování a fakt, že mu jde o budoucnost. Nyní je na SŠ, dokonce na maturitním oboru. Kamarádství mezi dvěma žáky se zklidnilo, alespoň na školní půdě byl klid. Mimo školu se ale podle slov jednoho z nich scházeli. Rodiče z toho nadšení nebyli a nejsou, ale oba chlapci mají dobré školní výsledky.

1

Around October, as a school prevention methodologist, the mother of a student phoned me to say that her daughter did not want to go to school because someone had created a fake profile on Facebook with her photo and other classmates were adding rude and inappropriate comments about her. I invited the student to my school and together we looked at the fake profile, I read the comments under which the classmates were signed and we discussed together who could have created the fake profile. I learned from her that she was 'competing' with a classmate for the affection of a boy in the class, and therefore they used to verbally attack each other in class and write inappropriate text messages. After talking with the student, I indicated that the problems in the classroom had spread to cyberspace, where the attacker felt anonymous and was encouraged by comments and comments from other classmates about the student.

The student is a 1st-year student, chef-waiter major, age 16, lives alone with her mother, has one younger brother, rather extroverted, communicative, attractive girl, average academic results. The classmate is also a 1st-year student, cook-waiter, age 15, lives in a complete family, has one older sister, rather extroverted, communicative, not as attractive as the female student, below-average academic results, unstable attendance at school.

Violation of classroom/school rules, Bullying

In the following days, I gradually invited all the students from the class who wrote comments on the fake profile to my office, many of them were surprised that their behavior could be immoral or even illegal. Finally, I invited the above-mentioned classmate to an interview. The classmate denied for a while, claiming that she did not create a fake profile. After a while of explaining the situation, when I scared the Czech Police by reporting it and explaining that they have tools to find the IP address of a person or a computer from which someone created a fake profile, she confessed in tears. The student wanted to take revenge for the success of her classmates and to embarrass her in their eyes. I explained to my classmate the consequences of her actions, we talked about how she would feel if the same thing happened to her. She had no idea that such behavior was not fun, she promised to delete the fake profile and apologize to the student.

Agreement, Consequences, Disrespectful communication, Working with the collective, Interview

didn't want the possible punishment to be a stigma for the classmate, after all she was a 1st year student, the class was just adapting to the new environment, so I arranged with the school principal and the class teacher to reprimand the class teacher and then check the behavior of the classmate. The fake profile was deleted, the classmate apologized. I also wanted to ensure that such behavior did not appear in the classroom again, so I subsequently participated in the classroom lesson, where we discussed inappropriate forms of behavior with the students of the class in a community circle, both in real life and on the Internet, the students received the task of finding and explaining forms of risky behavior on the Internet as well as possible criminal penalties. As part of prevention, I ordered a program from Podaný roko for the class, and I can state that by the end of the 3rd grade, no risky behavior appeared in the class. The student is currently continuing her studies at an extension course.

Longterm success

16 let, 1. ročník SŠ-SOU obor kuchař/číšník

Hudba, tanec

Ing. Právní nauka, ZSV/občanská nauka, odborné předměty SOU-kovářství, školní metodik prevence

20

Asi v říjnu mi jako školní metodičce prevence telefonovala matka žákyně, že dcera nechce jít do školy, protože jí někdo na Facebooku vytvořil falešný profil i s fotkou a ostatní spolužáci přidávají sprosté a nevhodné komentáře k její osobě. Žákyni jsem si pozvala do školy a spolu jsme falešný profil prohlédly, pročetla jsem komentáře, pod kterými spolužáci byli podepsáni a spolu jsme diskutovaly, kdo mohl falešný profil založit. Dozvěděla jsem se od ní, že 'soupeří' se spolužačkou ze třídy o náklonnost jednoho chlapce ve třídě, a tudíž se i ve vyučování dříve slovně napadaly a psaly si nevhodné sms. Po rozhovoru s žákyní jsem naznala, že problémy ve třídě přerostly až do kyberprostoru, kde se útočník cítil anonymní a poznámky a komentáře ostatních spolužáků na adresu žákyně ho povzbuzovaly.

Žákyně je studentka 1. ročníku, obor kuchař-číšník, věk 16 let, žije sama s matkou, má jednoho mladšího bratra, spíše extrovertní, komunikativní, atraktivní dívka, průměrné studijní výsledky. Spolužačka je také studentka 1. ročníku, obor kuchař-číšník, věk 15 let, žije v úplné rodině, má jednu starší sestru, spíše extrovertní, komunikativní, ne tolik atraktivní jako žákyně, podprůměrné studijní výsledky, nestabilní docházka do školy.

Následující dny jsem si postupně zvala do kabinetu všechny žáky ze třídy, kteří psali komentáře na falešném profilu, mnozí z nich byli překvapení, že by jejich chování mohlo být nemorální či dokonce protiprávní. Nakonec jsem si pozvala k rozhovoru i výše zmiňovanou spolužačku. Spolužačka chvíli zapírala, tvrdila, že falešný profil nezaložila. Po nějaké chvíli vysvětlení situace, kdy jsem postrašila oznámením na Policii ČR a vysvětlením, že mají nástroje, jak najít podle IP adresy člověka či počítač, ze kterého někdo falešný profil vytvořil, se v slzách přiznala. Chtěla se žákyně pomstít za úspěch u spolužáků a v jejich očích ji zostudit. Vysvětlila jsem spolužačce důsledky jejího jednání, mluvily jsme spolu o tom, jak by se cítila ona, kdyby se stejná věc přihodila jí. Vůbec netušila, že takové chování není legrace, slíbila, že falešný profil smaže a žákyně se omluví.

Nechtěla jsem, aby případný trest byl pro spolužačku stigma, přece jen byla žákyní 1. ročníku, třída se teprve adaptovala na nové prostředí, tak jsem se domluvila s ředitelem školy a třídní učitelkou na důtce třídního učitele a následné kontrole chování spolužačky. Falešný profil byl smazán, spolužačka se žákyně omluvila. Šlo mi také o to, aby se podobné jednání už ve třídě neobjevilo, a tak jsem se následně zúčastnila třídnické hodiny, kde jsme v komunitním kruhu se žáky třídy probrali nevhodné formy chování, jak v reálném životě, tak i na internetu, žáci dostali za úkol najít a vysvětlit formy rizikového chování na internetu a také možné trestní postihy. V rámci prevence jsem do třídy objednala program od Podaných rukou a mohu konstatovat, že do konce 3. ročníku se ve třídě žádné rizikové chování neobjevilo. Žákyně v současné době pokračuje ve studiu na nástavbovém studiu.

1

The situation arose in the morning in the group while playing a board game that the boy wanted to play together with other children. She was present at the game at this time as a teacher's assistant, now M.Sc., with whom I do my internship. The game was not difficult, but still the boy started to lose after playing for a while. Then, out of nowhere, he refused to continue playing, became irritable, taciturn, and became angry for no reason and left the group of children he was playing with. So the boy failed to be included in the team again. In this situation, the teaching assistant tried to resolve the situation. So she tried to get out of the boy what was happening and what was the cause of his behavior. So he and the boy went into the corridor to calm down and find out what was causing this problem.

The student lives together with both parents and with his brother who is 2 years older. The boy is primarily cared for by his mother or his grandmother, who brings him to and from school. He and his brother go to the same school, but they don't have a good relationship. Mainly because the boy is favored over his brother at home. The boy is more backward and in some situations very independent. He suffers from childhood autism and ADHD. His brother, on the other hand, is very clever, talented, problem-free and tries to distance himself from his brother and avoids him. The mother shows no interest in improving the relationship between the brothers. The boy does not like to lose and any little thing can throw him off. The boy's reaction depends mainly on his mood on the given day, but it also manifests itself completely unexpectedly.

Diagnosis, Emotional outbursts

The boy has a very good relationship with the assistant, so he went out into the corridor with her without any problems or objections. There was a short discussion in the corridor. After a short conversation and a stay in the corridor, which lasted about 30 minutes, the assistant managed to find out that the boy did not really understand the game. So she agreed with the boy that they would practice this game together in the morning in the group, so that he could then play alone with other children. Teaching assistant: 'What's going on?' Boy: 'I don't really understand.' Teaching assistant: 'What don't you understand?' Boy: 'The game.' Teaching assistant: 'You go to school to learn something and now we've come across something you're not good at, so we're going to train you.' Boy: silent…. Teaching assistant: 'What do you think?' Boy: 'Okay, we can.'

Interview

The situation was resolved successfully. After talking with the assistant, the boy calmed down and returned to the children, at least as an observer of the game. This situation did not affect the lessons in any way, and the boy functioned as usual all day. Although the solution to the problem took place gradually, the boy accepted the assistant's suggestion and still occasionally plays this game with the children without any problems or offensive scenes.

Longterm success

7 let, 2. třída

hraní videoher

Dětský autismus,ADHD

Mgr. (občanská výchova, výtvarná výchova)

Situace vznikla v ranních hodinách v družině při hraní stolní hry, kterou chtěl chlapec hrát společně s dalšími dětmi. Při hře byla přítomna v této době ještě jako asistent pedagoga dnes už Mgr., u které plním praxi. Hra nebyla složitá, ale i přesto začal chlapec po čase hraní prohrávat. Poté z ničeho nic odmítal pokračovat ve hře, začal být podrážděný, málomluvný a bezdůvodně se naštval a odešel od skupinky dětí, se kterými hrál hru. Chlapce se tedy opět nepodařilo začlenit do kolektivu. V této situaci se asistentka pedagoga snažila situaci vyřešit. Pokusila se tedy dostat z chlapce co se děje a jaká je příčina jeho chování. S chlapcem tedy odešli na chodbu, aby se uklidnil a zjistilo se co je příčinou tohoto problému.

Žák žije s oběma rodiči společně i s jeho o 2 roky starším bratrem. O chlapce se stará především matka nebo jeho babička, která ho přivádí nebo odvádí ze školy. Se svým bratrem chodí do stejné školy, ale nemají spolu dobrý vztah. Především proto, že chlapec je před svým bratrem doma upřednostňován. Chlapec je zaostalejší a v některých situacích velice nesamostatný. Trpí dětským autismem a ADHD. Jeho bratr je naopak velice šikovný, talentovaný, bezproblémový a snaží se od svého bratra distancovat a vyhýbá se mu. Matka nejeví zájem o to aby se mezi bratry zlepšil vztah. Chlapec nerad prohrává a dokáže ho rozhodit i jakákoliv maličkost. Chlapcova reakce záleží především na jeho rozpoložení v daný den, ale projevuje se i zcela nečekaně.

Chlapec má s asistentkou velice dobrý vztah, a tak s ní bez jakýchkoliv problémů a námitek odešel na chodbu. Na chodbě proběhla krátká diskuze. Po krátkém rozhovoru a pobytu na chodbě, který trval zhruba 30 minut se asistentce podařilo zjistit, že chlapec vlastně hře pořádně nerozumí. Domluvila se tedy s chlapcem, že tuto hru budou ráno společně v družině trénovat, aby poté mohl hrát i s dalšími dětmi sám. Asistent pedagoga: 'Co se děje?' Chlapec: 'Já to moc nechápu.' Asistent pedagoga: 'Co nechápeš?' Chlapec: 'Tu hru.' Asistent pedagoga: 'Chodíš do školy, aby ses něco naučil a teď jsme narazili na něco co ti nejde, tak to potrénujeme.' Chlapec: mlčí…. Asistent pedagoga: 'Co na to říkáš?' Chlapec: 'Jo dobře, můžeme.'

Situace se vyřešila úspěšně. Po rozhovoru s asistentkou se chlapec uklidnil a vrátil se k dětem alespoň jako pozorovatel hry. Na vyučování se tato situace nijak neodrazila a chlapec fungoval celý den jako obvykle. Ačkoliv řešení problému probíhalo postupně, chlapec na návrh asistentky přistoupil a s dětmi tuto hru stále občas hráva bez jakýkoliv problémů a urážlivých scén.

1

The student describes how he behaves in class: 'Hello! My name is and I'm a freshman and not only that, I'm also a little restless and a strong man with a huge amount of energy. During breaks, I like to run in class and I also like to poke fun at other classmates. I also often provoke them and if necessary I go to tell the teacher who is doing what wrong. It is called that I sue and report on other classmates. Since I went to the teacher with this information almost every day, I did not gain much popularity among my classmates. My competitive nature, which cannot bear to lose, did not contribute to my popularity in the class group either. If I lose my winnings, I literally try to lash out at my classmates. I don't even know our agreed-upon class rules, and I have no intention of respecting them. When I figure something out, I try to twist it at all costs, and such twisting cannot be done without lies. My main motto: Don't confess to anything! All this work of mine in our class culminated in November, when we went to school for three months. My behavior and nature drove me to physically attack my classmate. he did not manage without a concussion and an open double fracture of the upper limb and was taken to the hospital for a difficult operation. Well, everyone around was watching, what had awakened in me, that I was capable of such a thing, me, a freshman.'

The student was an only child, both parents worked in shifts, his father was a miner and his mother a waitress. therefore, the grandmother, who was also a teacher in the first grade of (other) elementary school, often looked after her. On the very first day of school, the mother asked the class teacher if he was angry, after which she herself answered that he was always good in kindergarten and never angry. This caused a certain compulsion in the teacher to pay even more attention to such a student. he was a smart and inquisitive child, he was very bright in mathematics and always demanded praise from the teacher, when he was not praised it made him very angry. However, the teacher did not encourage competition, rather she paid attention to a fair play approach and friendly behavior.

Emotional outbursts, Physical aggression

got a reprimand for what I did to my classmate, but since I'm 6 years old, I don't even know what it really means. It's more of a formal step by the school that was necessary because what I've done is grievous bodily harm. But everyone was always agreeing with me, ours, the teacher, the management, they all met with me regularly and explained to me how I should and shouldn't behave, what I can and can't do. We also agreed on what we would do when the little devil was inside me. In short, I got clear rules with us that we have to respect, because what I did was really too much and I'm gradually realizing it. The kids didn't have much fun with me before. After what I brought out, no one ever had fun with me, and I'm starting to regret that. Ours have also changed a bit, they are more interested in me and are a bit stricter. My grandmother, whom I really like, also agreed with me and I don't want her to be angry with me, I would like to make her happy.

Agreement, Consequences, Interview, Warning

he tried to make his grandmother happy, the correction came very soon. He was very aware of what he had done and was very sorry for his act. He started to be more disciplined when the teacher reprimanded him. Above all, he began to understand and respect the common boundaries of behavior. So everything was resolved with an agreement and a feeling of guilt, he was very sorry, he had to apologize, he realized the pain of his classmate, he tried to 'iron it out' with him and help him after his recovery and return to school.

Partial success

7 let, 1. ročník

karate, ragby

Učitelství pro 1.stupeň ZŠ

22

Žák popisuje, jak se chová ve třídě: 'Ahoj! Jmenuji se a jsem prvňáček a nejen to, jsem taky malý neposeda a statný silák s obrovskou dávkou energie. O přestávkách rád běhám ve třídě a taky se rád pošťuchuji s ostatními spolužáky. Často je také provokuji a když je potřeba jdu říct paní učitelce, kdo co dělá špatně. Říká se tomu, že žaluji a donáším na ostatní spolužáky. Jelikož jsem za paní učitelkou s těmito informacemi chodil téměř denně, tak jsem u svých spolužáků nezískal tolik na popularitě. K mé oblíbenosti v třídním kolektivu nepřispěla ani moje soutěživá povaha, která nesnese prohru. Pokud prohraji svou výhru se snažím doslova vytřískat ze svých spolužáků. Naše dohodnutá třídní pravidla ani neznám a v žádném případě je nehodlám respektovat. Když něco vyvedu, tak se z toho snažím vykroutit za každou cenu, a takové vykrucování se neobejde bez lží. Moje hlavní motto: Hlavně se k ničemu nepřiznat! Všechno tohle moje působení u nás ve třídě vyvrcholilo v listopadu, kdy jsme chodili tři měsíce do školy. Moje chování a povaha mě dohnala k tomu, že jsem fyzicky napadl svého spolužáka. se neobešel bez otřesu mozku a otevřené dvojité fraktury horní končetiny a byl odvezen na náročnou operaci do nemocnice. No všichni kolem koukali, co se to ve mně probudilo, že jsem byl něčeho takového schopný, já prvňáček.'

Žák byl jedináček, oba rodiče pracovali na směny, otec byl horník a matka servírka. tedy často hlídala babička, která byla také učitelka na prvním stupni (jiné) ZŠ. Hned první den školní docházky se matka tázala třídní učitelky, zda nezlobil, načež si sama odpověděla, že ve školce byl vždy hodný a nikdy nezlobil. To v učitelce vyvolalo určité nutkání věnovat ještě větší pozornost takovému žákovi. byl chytré a zvídavé dítě, byl velice bystrý v matematice a vždy vyžadoval od učitelky pochvalu, když nebyl pochválen velice ho to rozhořčilo. Paní učitelka však soutěživost nepodporovala, spíše dbala na fair play přístup a kamarádské chování.

Za to, co jsem provedl svému spolužákovi jsem dostal důtku, ale jelikož je mi 6 let, tak ani nevím co to pořádně znamená. Je to spíše formální krok školy, který byl nutný, jelikož to, co jsem vyvedl, je těžké ublížení na zdraví. Všichni mi ale neustále domlouvali, naši, učitelka, vedení, všichni se se mnou pravidelně scházeli a vysvětlovali mi, jak se mám a nemám chovat, co můžu dělat a co ne. Také jsme se domluvili, co budeme dělat, když ve mně bude ten malý čertík. Zkrátka jsem dostal s našima jasná pravidla, která musíme respektovat, protože to, co jsem provedl, už bylo opravdu moc a postupně si to uvědomuji. Už předtím se se mnou děcka moc nebavily. Po tom, co jsem vyvedl, se se mnou nebavil už vůbec nikdo, a to mi začíná být líto. Naši se také trošku změnili, více se o mě zajímají a jsou trošku přísnější. Domlouvala mi i babička, kterou mám fakt rád a nechci, aby se na mě zlobila, chtěl bych jí dělat radost.

se snažil babičce dělat radost, k nápravě došlo velice brzy. To, co provedl, si moc dobře uvědomoval a bylo mu jeho činu velice líto. Začal byl více ukáznitelný, když ho paní učitelka napomenula. Hlavně začal chápat a respektovat společné hranice chování. Vše se tedy vyřešilo domluvou a pocitem viny, bylo mu to moc líto, musel se omluvit, uvědomil si bolest spolužáka, měl snahu si to u něj 'vyžehlit' a pomáhat mu po jeho rekonvalescenci a návratu do školy.

1

The situation arose at the beginning of the school year, specifically on Monday. I taught the first three lessons, and in the second lesson there was an incident when a student with signs of autism slammed a notebook on the desk in anger. In the fourth lesson, the assistant informed me that there was unrest in the classroom and the students were returning to the incident of the morning. They could not explain the student's behavior and did not understand why he behaved that way. I decided to talk to them about why a student who is new to the class behaves in this way. During the civics lesson, the pupils were very restless and two of them were noisy and disturbed the others. The student with poor handling of changes and poor assessment of his work was even more irritated. During the morning, he slammed the notebook, textbook and work folder on the desk three times in anger. I explained to him three times that it was inappropriate to bang things. In civics class, we discussed feelings and reactions to unpleasant situations. When I outlined the topic, the student slammed his notebook on the desk, which scared another student who had to leave the class. As he closed the door, the glass infill spilled out. The class was shocked and it was necessary to treat the situation psychologically.

The situation took place in a class for students with ADHD. The student is in his fourth year at school and has been diagnosed with autism. Changes are a problem for him and it takes him longer to get used to a new team. He is pessimistic and does not make good social contacts. He often doesn't understand jokes and acts rude in some situations without realizing it. Another pupil was aggressive when transferring to school, he was self-harming. Now he is aggressive about things and tries to leave conflict situations. The third student is communicative and gets along well with his classmates, but he has problems with teachers in science subjects and languages, where he fails and builds up frustration.

Diagnosis, Emotional outbursts, Physical aggression

Rules are set in the classroom that anyone who disturbs goes outside the classroom. I decided to solve this situation with the whole team and asked the school psychologist for cooperation. The psychologist suggested sitting in a circle and discussing what happened. The assistant removed the glass and we listened to the students. The first student who did not feel that he was to blame for the situation needed to express himself.

Agreement, Working with the collective, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts, Warning

The psychologist explained to the student why the situation arose and that it is not appropriate to bang things. We agreed that we would resolve unpleasant situations calmly and that the assistant would discuss the situation with the student again. The student apologized and promised to glass the door. They try to be more involved in class and avoid conflicts. An individual psychological intervention was suggested to him. The class was not able to work after the incident, but in the following days she did not return to the incident and has a better understanding of the student's behavior. I have changed my approach to the student, I warn him about situations ahead of time and I pay more attention to him.

Partial success

14 let/ IX.

PC hry, florbal

ADHD

Agrese,Sebepoškozování

Speciální pedagog ve vzdělávání i poradenství

15

K situaci došlo na začátku školního roku, konkrétně v pondělí. Ve třídě jsem učila první tři hodiny . Ve druhé hodině došlo k incidentu, kdy žák se znaky autismu bouchnul v rozčílení o lavici sešitem. Ve čtvrté hodině mi asistentka oznámila, že ve třídě panuje neklid a žáci se vracejí k rannímu incidentu, na tolik je to vyvedlo z míry. Neuměli si chování žáka vysvětlit a nechápali, proč se tak zachoval. Rozhodla jsem se, že si s nimi promluvím o tom jak to je a proč se jejich spolužák, který je v třídě nový, takto chová. Na začátku páté vyučovací hodiny jsem přišla do třídy, kde jsem měla jako třídní učitelka hodinu občanské výchovy. Žáci byli velice neklidní, vykřikovali. Dva byli velmi dobře při pondělku naladěni a jejich hlučnost rušila zejména ty ostatní, klidnější. Žák, který špatně zvládá změny a špatné hodnocení své práce byl ještě více podrážděný. Stejně jako náš žák, přišel to tohoto kolektivu nově i další žák. Oba chlapci už se ale znají z předchozích ročníků, ale tato pro ně nová třída je mnohem hlučnější a akčnější než byla ta předchozí. Žák už během dopoledne tedy třikrát ve vzteku práskl sešitem, učebnicí a pracovní složkou do lavice ve vzteku, že se mu nedaří. Třikrát jsem žákovi domlouvala, že je nevhodné, byť ve vzteku, bouchat věcmi, že je to pro okolí nepříjemné, lekne se, může nevhodně zareagovat, vyvolat v někom agresi atd. Přišlo mi vhodné, v hodině občanské výchovy se žáky tedy probrat, co jsou to pocity, a jak reagovat v takových situacích, které jsou nepříjemné a necítí se dobře. Když jsem však nastínila, o čem chci se žáky tuto hodinu vést rozpravu, žáka to rozčílilo a bouchnul opět sešitem o lavici. Druhý žák, který seděl před ním, se lekl a bylo více než patrné, že počtvrté už nezvládne své emoce udržet na uzdě. Dovolila jsem mu odejít ze třídy, aby si poslední úlek vydýchal. Dokud byl ve třídě, vypadalo to, že k odchodu došlo v pravou chvíli a je vše v naprostém pořádku. To však jen do okamžiku, než měl za sebou dveře zavřít. Všechen vztek, který se v něm za dopoledne nahromadil, převedl do energie, kterou zavíral dveře třídy a bylo jí opravdu hodně. Vší silou bouchl dveřmi a vysypala se skleněná výplň.Třída najednou nechápala, co se vlastně stalo. Úplně ztichla a nevěřícně koukali. Najednou bylo nutné psychologicky ošetřit a vzniklou situaci řešit se všemi zúčastněnými. Každý si to prožíval po svém a jinak. Náš žák nerozuměl situaci vůbec. Nechápal, proč je naštvaný druhý žák, když je naštvaný on. Další dva, situaci naprosto zlehčovali a velmi dobře se vzniklou situací bavili a zbytek pro změnu zarytě mlčel.

Situace vznikla ve třídě pro žáky s ADHD. Žák je na škole čtvrtým rokem, na této škole je již ve třetím třídním kolektivu. Kromě ADHD má diagnostikován autismus. Změny tedy hůře zvládá a déle mu trvá, než si na nový kolektiv a vyučující zvykne. Je velmi pesimisticky naladěn. Zrovna nyní prožívá své horší období, což je způsobeno i novým kolektivem. Špatně navazuje sociální kontakty se spolužáky. Nerozumí vtipům, dvojsmyslů, v některých situacích se chová drze, ale neuvědomuje si to. Sám žádá, že pokud se chová pro nás drze, máme jej na tuto skutečnost upozornit a vysvětlit mu, co dělá špatně. Často pro spolužáky nepochopitelně rozebírá naprosto triviální věci. Pokud se k nim vrací už poněkolikáté, je nutné jej zastavit a odvést jeho pozornost od daného problému, ve kterém se ztratil. Druhý žák je ve škole třetím rokem a po celou dobu je spolužákem našeho žáka. Při přestupu na tuto školu byl agresivní k okolí, především k lidem. Potom začal směřovat agresi na svoji osobu, docházelo k sebepoškozování. Při jednom z předchozích incidentů, již na naší škole, kdy si jej dobíral spolužák, nechtěl dát pro jistotu pěstí spolužákovi, ale ublížil sobě tak, že má za sebou již tři operace pravé ruky, protože dal pěstí do zdi takovou silou, že si rozdrtil kosti malíku pravé ruky. Nyní, pokud dojde k nahromadění negativních emocí, je agresivní k věcem. Snaží se odcházet z takových situací, ale ne vždy se mu to daří a odhadne to, co ještě zvládne. Nebo dojde k nahromadění frustrace tak rychle, že už nestačí zareagovat on, natož my. Tento žák je naopak od našeho žáka komunikativní. Se svými novými spolužáky vychází velmi dobře. Větší problémy má však s vyučujícími, a to především v naukových předmětech a v jazycích. Protože se mu v těchto předmětech nedaří, odmítá již předem pracovat, neplní úkoly a pokud vyučující je důsledný, dochází u tohoto žáka k hromadění se frustrací, které mnohdy končí afektem. Není však „hloupý“, je „líný“ se učit, anebo si látku alespoň přečíst.

Ve třídě jsou nastavena třídní pravidla tak, že kdo vyrušuje a není schopen se učit, odchází mimo třídu a práci si dodělá. Pokud nestihne v hodině, dodělá po dohodě s vyučujícím, po vyučování nebo za domácí úkol. Není- li žák schopen nebo ochoten třídu opustit, odchází zbytek třídy a s žákem zůstává dle závažnosti situace jeden z pedagogů nebo výchovná poradkyně.Tuto situaci jsem se rozhodla řešit s celým kolektivem třídy a o spolupráci jsem požádala také školní psycholožku, která se naší třídou pracuje v tzv. Komunikacích, které se konají každý týden. Situace byla tentokrát velice vyhrocená. Mnozí by ji hodnotily, že hlavním viníkem rozbitých dveří byl druhý žák jelikož své emoce neudržel pod kontrolou, ale já jsem si byla vědoma, že každý z nás je do určité míry vzniklou situací zasažen. Navíc, právě v to pondělí jsme se poprvé sešli ve třídě v plném počtu od začátku školního roku. V tu samou chvíli se přišla podívat školní psycholožka co se děje. Navrhla třídě usednout do kruhu a rozebrat co se stalo ve třídě a co to udělalo s každým z nich. První měl potřebu se ke všemu vyjádřit náš žák, který vlastně neměl pocit, že by byl tím, kdo celou situaci zpustil a on jediný má právo být naštvaný. Posledním pak byl druhý žák. Stejně jako žáci, dostala slovo i paní asistentka a já.

Psycholožka vysvětlila žákovi, proč vznikla situace a že není vhodné bouchat věcmi. Domluvili jsme se s naším žákem, že budeme řešit nepříjemné situace v klidu, jelikož jsme zjistili, že žák skutečně některým situacím nerozumí napoprvé. Tyto situaci s ním bude asistentka případně mimo třídu znovu rozebírat, aby ji byl schopen pochopit a nereagovat ihned afektem. Druhý žák se za své impulzivní chování omluvil a přislíbil zasklení dveří. Dále se v hodinách snaží více zapojovat, plnit úkoly a předcházet tak zbytečným konfliktům. Byla mu také navrhnuta individuální psychologická intervence, školní psycholožkou. Třída celkově nebyla schopna poslední vyučovací hodinu pracovat. Žáci byli velice nepozorní, nesoustředění, což sami popisovali jako obrovskou únavu. V dalších dnech už neměli potřebu se k události vracet. Třída již lépe chápe chování našeho žáka. Změnila jsem k němu přístup, a to v tom směru, že jej na situace a změny upozorňuji s předstihem. Intenzivněji se mu věnuji zejména v pro něj nepříjemných situacích. Paní asistentku na jeho neúspěchy upozorňuji dříve než jeho samotného, aby byla připravena reagovat okamžitě.

1

Friendly, communicative, popular in the team. Helpful to classmates.

Within one month, an above-average student with an interest in nature, sports, and school activities became a student with average to below-average grades. I noticed a marked change in the boy's behavior, such as irritability, sleepiness, indifference, great disinterest in studies, failure to fulfill school duties and lack of interest in the consequences of this. I took into account the boy's fragile age (puberty, self-discovery, first love, disappointment in friendship or discord or death in the family) and we talked informally - as I say

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

started the interview by asking about my parents, health and what's new. The boy confided only slowly. Finally, after about two conversations, we got to the heart of the problem. His older brother told him that he could try as hard as he wanted to get straight A's and still not achieve his dream of graduating. The interview was touching, the boy cried. I comforted him and congratulated him on his brother because it's great to have a psychic at home. We both laughed at that. We talked about his future, about the possibilities of achieving high school graduation. Sometimes everything can't be done right away, so we divide the tasks into smaller goals. It is important that he chooses a field that he enjoys, then learning goes better. I also asked him what he would do with the current grade, he promised to correct his grades. We agreed on consultations and remedial testing.

Agreement, Support, Interview

The boy started playing sports again and gradually gained confidence in life. He had honors at the end of the year. As part of the good relations with the parents, I spoke in a friendly spirit with the parents, who were happy because they also noticed a change in their son's behavior. They promised to communicate with both sons.

Longterm success

13 let, VIII. třída

Sport, cyklistika, výlety s rodiči

Vývojová dysfázie

Lhaní,Záškoláctví,Podvody

Učitelství sociálních a zdravotních předmětů pro SOŠ, Speciální pedagogika, znakový jazyk, Geografie pro víceletá gymnázia a II.stupeň ZŠ, III.stupeň

21

Kamarádský, komunikativní, v kolektivu oblíbený. Nápomocný spolužákům.

Během jednoho měsíce se z nadprůměrného žáka se zájmem o přírodu, sport, aktivity ve škole, stal žák s průměrným až podprůměrným prospěchem. Všimla jsem si markantní změny v chování chlapce, jako podrážděnost, ospalost, lhostejnost, velký nezájem o studium, neplnění školních povinností a nezájem o následky z toho plynoucí. Zohlednila jsem křehký věk chlapce (puberta, hledání sebe sama, první láska, zklamání v přátelství či neshody nebo úmrtí v rodině) a neformálně jsme si promluvili – jak říkám

Rozhovor jsem začala zeptáním na rodiče, zdraví a co je nového. Chlapec se svěřoval jen pomalu. Nakonec, asi po dvou rozhovorech, jsme se dobrali jádra problému. Starší bratr mu řekl, že se může snažit, jak chce, mít samé jedničky a stejně se mu nesplní jeho sen mít maturitu. Rozhovor byl dojemný, chlapec plakal. Utěšila jsem ho a poblahopřála k bratrovi, protože je skvělé mít doma jasnovidce. Tomu jsme se oba zasmáli. Promluvili jsme si o jeho budoucnosti, o možnostech jak maturity dosáhnout. Někdy nejde vše hned, tak si úkoly rozložíme na menší cíle. Důležité je, aby si zvolil obor, který ho baví, pak jde i učení lépe. Také jsem se ho zeptala, co udělá s nynějším prospěchem, slíbil, že si známky opraví. Domluvili jsme se na konzultacích a opravném zkoušení.

Chlapec začal opět sportovat a postupně získával jistotu i v životě. Na konci roku měl vyznamenání. V rámci dobrých vztahů s rodiči jsem si v přátelském duchu promluvila i s rodiči, kteří byli rádi, protože také zaznamenali změnu v chování syna. Přislíbili komunikaci s oběma syny.

1

I learned the other day from the students who go to our school that one student physically threatened children from another school on the way home from the school, just for fun. In general, I try to be understanding for his behavior, but in such a situation it is not possible. We have some boundaries set from the past and this goes way beyond them.

We are dealing with problematic behavior with this student on a long-term basis. Whether it's disruption in class or aggressive outbursts at the teacher. He has been diagnosed with ADHD, dyslexia and dysgraphia. He has an assigned teaching assistant, however, we try to make sure that the assistant is available for the whole class, the teenagers don't like it when an adult sits next to them all the time and tells them what to do. His parents are cooperative, but they often confide in us that they don't know how to deal with him even at home.

Diagnosis, Physical aggression

After I found out from our students what happened, I went to ask the student in question if it was true. He confessed, but when I asked him why he did such a thing and what led him to do it, he replied that he did not know. I told him that this kind of behavior exceeded the boundaries we had previously agreed upon and that we would deal with it with the parents. After the consultation of the team consisting of the educational advisor, the school principal and the class teacher, where we agreed on the awarding of a reduced grade for behavior, we called the pupil and his parents to a meeting at the school. The parents were told what had happened and that the student was being offered a reduced behavior grade. We also warned the pupil that if the situation were to repeat itself, he could be at risk of being expelled from school. The parents promised to talk to him at home and the student promised that this situation would not happen again.

Consequences, Disrespectful communication, Interview

The solution backfired, as it did repeatedly, in the next two weeks or so, when he tried to be less disruptive in class and prepare better. However, it basically fell into the old rut. According to my information, there has been no repeat of aggressive threats at school or outside the school.

Shortterm success

15, 9. ročník

hudba, sport

ADHD,Dyslexie,Dysgrafie

Lhaní,Agrese

PhDr., Učitelství pro 1. stupeň

20

Dozvěděla jsem se druhý den od žáků, kteří chodí na naši školu, že jeden žák hned u školy po cestě domů fyzicky ohrožoval děti z jiné školy po cestě na autobus a to pouze pro zábavu. Obecně se snažím mít pro jeho chování pochopení, nicméně v takovéto situaci to nejde. Máme nastavené nějaké hranice již z minulosti a toto je značně překračuje.

S tímto žákem řešíme problémové chování dlouhodobě. Ať už je to vyrušování ve třídě, nebo agresivní výlevy na učitele. Má diagnostikované ADHD, dyslexii a dysgrafii. Má přiděleného asistenta pedagoga, nicméně se snažíme, aby ten asistent byl k ruce pro celou třídu, oni ti puberťáci nemají moc rádi, když vedle nich celou dobu sedí dospělý a říká jim, co má dělat. Jeho rodiče jsou spolupracující, nicméně se nám často svěřují, že si s ním sami neví rady ani doma.

Poté, co jsem zjistila od našich žáků, co se stalo, jsem se šla zeptat dotyčného žáka, zda je to pravda. Přiznal se, ale na mou otázku, proč něco takového dělá a co ho k tomu vedlo, odpověděl, že neví. Sdělila jsem mu, že takovéto chování překračuje hranice, které jsme si dříve domluvili a že to budeme řešit s rodiči. Po poradě týmu ve složení výchovná poradkyně, ředitel školy a třídní učitelka, kde jsme se domluvili na udělení snížené známky z chování, jsme zavolali žáka i s rodiči na schůzku do školy. Rodičům bylo sděleno, co se stalo, a že je žákovi navržena snížená známka z chování. Dále jsme žáka varovali, že pokud by se situace opakovala, může mu hrozit vyloučení ze školy. Rodiče slíbili, že s ním doma promluví a žák slíbil, že se tato situace nebude opakovat.

Řešení se odrazilo, jako již opakovaně, asi ve dvou následujících týdnech, kdy se snažil méně vyrušovat v hodinách a lépe se připravovat. Dále to ale zapadlo v podstatě do starých kolejí. Agresivní ohrožování ve škole ani mimo školu se zatím podle mých informací neopakovalo.

1

In English class, we were just discussing the topic of film, so I set the task of writing a film review, a short "film review

The class consisted of only boys, their level of English was at a similar level. Only a few students in the class were at a higher level. Three students with copied work did not draw attention to each other in class, disruptive behavior was minimal. Their English grades were average. But they were more interested in mathematics.

Violation of classroom/school rules

The following hour, after I corrected the work, I prepared a game for the students to recognize the words from the movie. It was a fun presentation quiz for them. As the class drew to a close, I asked the class if I could quote something myself. They agreed, and I quoted a quote from Pulp Fiction, which was the movie the copied reviews were about. They recognized her and I then focused on one of the guys with the written job. I asked, "How do I look like?"

Interview, Warning

After we talked it out and they apologized, our relationship even improved. They were more active in class and their grades improved. I know that after that they didn't hand in written work to me or to other teachers. I just want to make it clear that I don't normally yell at children, it was a scene. It was also at a time when, for example, it was not yet possible to be respected. They were grown boys, even if they looked a little scared at that moment, after they absorbed the shock, we all laughed about it until their graduation.

Longterm success

18, 3. ročník SŠ

Hry, hudba

Mgr., anglický jazyk a dějepis

25

V hodině angličtiny jsme zrovna probírali téma film a tak jsem zadal jako úkol napsat filmovou recenzi, takovou krátkou „film review

Třída se skládala pouze z kluků, jejich úroveň angličtiny byla na podobné úrovni. Jen pár žáků ve třídě bylo na vyšší úrovni. Tři žáci s okopírovanou prací na sebe v hodině neupozorňovali, rušivé chování bylo minimální. Známky z angličtiny měli průměrné. Více je ale zajímala matematika.

Následující hodinu po tom, co jsem práce opravil, jsem si pro žáky připravil hru na poznávání hlášek z filmu. Byl to pro ně zábavný kvíz formou prezentace. Když už se hodina blížila ke konci zeptal jsem se třídy, jestli můžu něco ocitovat přímo já. Souhlasili a já ocitoval hlášku z Pulp Fiction, což byl film, o kterém byly ty okopírované recenze. Poznali ji a já jsem se pak zaměřil na jednoho z kluků s opsanou prací. Zeptal jsem se: „How do I look like?

Po tom, co jsme si to vyříkali a oni se omluvili, se náš vztah dokonce zlepšil. V hodině byli více aktivní a jejich známky se zlepšily. Vím že poté už u mě ani u jiných učitelů neodevzdali opsanou práci. Chtěl bych jenom ujasnit, že já na děti normálně neřvu, byla to scénka. Taky to teda bylo v době kdy například být respektován ještě nebylo. Byli to dospělí kluci, a i když v ten moment vypadali trochu vyděšeně tak po tom co vstřebali ten šok všichni jsme se tomu až do jejich maturity smáli.

1

One day, the maid of honor came to me to tell me that a girl suddenly ran out of a group of children playing with stuffed animals and started vomiting and crying. They could not get out of the girl what had happened, whether she was feeling sick or just sick, so the girl was sent home. The next day the girl came to school, but she was behaving strangely. She looked as if something had frightened her and she jerked her gaze towards the boy in the penultimate pew. The girl was avoiding the surroundings, so I thought I wouldn't scare her any more, I just came up to her and told her that if she needed anything, I'd be in my office, I have tea and biscuits there, so she can come and anything to confide In the afternoon there really was a timid knock on the door and that girl came. After talking for a while on a topic that made her feel safe, she slowly began to move on to the reason why she came to see me. The boy in the penultimate bench was said to be showing her some video with naked people on his mobile phone and forcing her to watch until the end, even though she didn't want to. From the brief narration, I immediately understood what it was about, tried to calm the girl down, and after she calmed down, went home.

The student who played the video to others probably didn't want to harm others in any way, he was just curious and had to share what he discovered. As it turned out, he had downloaded some pornographic video that he forwarded with the boys in class and while waiting for his parents in the school club, he also showed the video to children who came near him.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems

I invited the boys who brought and distributed this video to my office. I asked how they got the video and why they wear it to school. One of them is said to have found the video by accident on the Internet and brought it to school to show off to his friends, who of course also wanted the video. It seemed that they regretted the act, they didn't mean it badly and didn't want to get into trouble. The video was deleted from the mobile phones, the boys promised not to wear this to school again. Although I felt sorry for them, how scared they looked and that they regretted their actions, each of them received a reprimand from the class teacher and extra homework as punishment.

Working with the collective, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

There was never a problem with the boys in this area. The video seems to have been forgotten and I haven't noticed another offense with them. They are now studying at a gymnasium, where they have no problems. I would certainly appreciate keeping a cool head while dealing with both issues. The approach was professional to both victims and perpetrators. I also consider the idea of an anonymous mailbox to be successful. I would definitely think better about the punishment, it seems to me that these two problems have a different weight of offense, so the punishment should be different in each case and not identical. When dealing with a problem with a bully, I would definitely focus more on the girl after I heard about some problems in the middle of the year to see if she changed her behavior, the fact that the teacher learned that the bullying continued until the end of the school year, I she will come very late, she should have definitely increased her punishment by two for behavior. I would definitely deal with both cases with the parents, I would further grade the bullying with a 2 for behavior, and I would punish the dissemination of pornography with a reprimand from the class teacher. I would also be very impressed by the behavior and awareness of the mistakes of the culprits themselves, if I saw how they realize their transgression and regret it, I would easily reduce/extend the punishment, also according to the subsequent behavior in the following months.

Failure

Žák 1.stupně ZŠ

-

Dyslexie,Dysortografie,ADHD,Poruchy pozornosti

Potřeba pozornosti

Mgr. – Vko, ČJ, Dě, výchovné poradenství

25 let

Ústřední postavou této kazuistiky je žák 1.stupně ZŠ, který pochází z rozvrácené rodiny. Matka je vyléčená narkomanka, má nového přítele, se kterým má další dítě. Od 1.třídy se s ním táhne pověst žáka, který má problém s kázní.

Žák byl odeslán do PP, je veden jako dyslektik, s dysortografií, ADHD a s poruchou pozornosti. Ve třídě zřejmě nepatří k nejoblíbenějším a nemá moc kamarádů, a tak se na sebe snaží upozorňovat jinak, a to často špatným způsobem.

Jeho situace byla řešena i s metodikem prevence, snaha o stmelení a zlepšení kolektivu. Výsledky bez efektu téměř. Matka špatný přístup k situaci, místo pomoci a spolupráce se školou vyhrožuje, že ho přeřadí na jinou školu. Je také veden ambulantně ve středisku výchovné péče HELP v místě, odkud po sezeních s žákem docházely na školu materiály a spíše rady, jak má třídní učitel a ostatní učitelé se žákem pracovat.

Vždy tyto metody a rady fungovaly jen krátký čas, poté opět propad do starých kolejí. Na tomto žákovi se podepsala distanční výuka, kdy se nepřipojoval do hodin, nepřipravoval se. Matka na to nedohlížela. Z dobrého učení se žák propadl na čtyřky... Od 17.9 je žák na pobytu s HELPem, kam škola odeslala učební plán, který se plní i na tomto výchovno-nápravném pobytu. Již nyní se ví, že po návratu bude žák zařazen do programu pod záštitou MŠMT pro děti, které distanční výuka postihla nejvíce. Mělo by jít o nějakou formu doučování, název programu si bohužel paní učitelka nevzpomněla. Tato kazuistika je tedy ještě stále v procesu, ale do teď se bohužel situace s žákem nezlepšila a hledají se tak další možná východiska.

1

A student came to us with the problem that his wallet was stolen.

The students of the school are used to communication circles, to a respectful approach at ScioŠkole, to a kind and understanding approach of the guides.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

We called all the students of the school into a communication circle, where we started to discuss the situation that had arisen. We mainly talked about the needs of the robbed, how he might feel, what might be bothering him at that moment and how he might feel. But we also talked about the needs of the person who stole the wallet, why he did it, what his emotions were. What can the students fear now? What might the robbed person be afraid of and what would the perpetrator be afraid of and what would they need at that moment. The children suggested that in order for the perpetrator to confess, he needed courage and safety. We created 4 tables for the victim and for the perpetrator. They included: how does the person feel or felt, what did he need or need, what could he do to fix it and what does he need to do it? We then gave everyone a paper and a pencil and told them to write down what we as guides should know. They could use specific names at this point. We selected and read the tickets and dissolved the circle with the sentence, thank you, we have all the necessary information and we will solve the rest individually. One pupil confessed to us on the ticket that he had stolen it, so then we called him privately. The student told us why he did it and we appreciated his courage and the wallet was returned. We wrote to the boy's parents about what happened and that it was resolved, but I see that as a mistake because when he came home, he was really cut up for it. It would be better if we invited the parents to the school, then maybe we could prevent such a reaction from the parents, and the biggest climax would be at school, when we could correct it.

Support, Cooperation with experts

The student was physically punished at home. The situation never happened again, and no other problem occurred with the student.

Partial success

Asi 12 let, 6. třída

PC hry, střílecí hry hlavně, sociální hry na PC, sport

Poruchy chování

Bc

3

Učím již několik let, tato práce mě velice baví a myslím, že jsem se za svůj profesní život setkala s mnoha žáky s poruchami chování a vždy jsme našli cestu, jak spolu vyjít a jak žáka dobře naučit učivo i přes jeho handicap. Jsem nyní učitelkou na střední odborné škole, ale vzpomínám si na jeden zajímavý případ před pár lety v době, kdy jsem učila na druhém stupni základní školy. Žák měl nastaven specifický režim už na prvním stupni ZŠ. Po měsíci na druhém stupni se začaly vyskytovat určité problémy vyplývající z přestupu na druhý stupeň, zvýšení náročnosti učiva a změn, které jsou s tímto spojeny. Když jsem se dozvěděla, že budu učit ve třídě, kde dochází žák s diagnostikou lehké formy Aspergerova syndromu v kombinaci s prvky ADHD, trošku jsem znejistěla. Po večerech jsem si nastudovala vše o této diagnóze a chování, které toto onemocnění provází. Půjčila jsem si i knihu o dětech s tímto handicapem, načetla jsem několik publikací od speciálních pedagogů i pediatrů. V této třídě jsem učila dva předměty, anglický jazyk a zeměpis. Velice rychle jsem zjistila, že zeměpis žáka moc nebaví. Není připravený na vyučovací hodinu, nedává pozor, neustále hlasitě vyrušuje a dožaduje se pozornosti mé i ostatních spolužáků. Evidentně ho učivo nezaujalo a i má osoba je pro něho nová a cizí. Zkoumavě se po mně často díval a snad hledal důvěru, kterou jsem si u něj zatím nevybudovala. Po opětovném přečtení doporučeni z pedagogicko-psychologické poradny a vyjádření dětského psychiatra (maminka mně umožnila nahlédnutí do lékařské zprávy) jsem věděla, že je opravdu potřeba nastavení důsledného režimu a opatření dle doporučenky. Žák na začátku hodiny zeměpisu nejevil žádný zájem, stěží mne pozdravil. Až po upozornění asistenta pedagoga si připravil potřebné pomůcky k výuce a tato situace se opakovala. Při zopakování minulého učiva se zadíval z okna, jindy zase začal hlasitě vyprávět zážitky z domova, při vyvolání sklonil hlavu, často odmítal komunikovat... tyto situace se opakovaly... někdy až po domluvě asistenta pedagoga plnil úkoly (pracovní sešit, pracovní listy, zápis). Domácí úkol občas také zapomněl. Při výkladu nového učiva vždy chvíli poslouchal, ale pokud zjistil, že tato část ho moc nebaví, okamžitě ztrácel pozornost a začal se rušivě chovat, uplatňoval občas i provokativní chování a negativní přístup k výkladu i výuce. Aby byl vůbec schopen zapojení se, byla potřeba obrovské práce osobní asistentky. V angličtině byla situace o něco lepší, dokázal se déle soustředit, zapojoval se téměř bez problémů do všech aktivit, někdy se i dobrovolně hlásil, když věděl odpovědi na dotazy, které jsem kladla.

Žák navštěvuje základní školu, druhý stupeň, sedmou třídu. Při výuce má doporučeného asistenta pedagoga. Porod proběhl fyziologicky, psychomotorický vývoj byl v normě. Žák nemá sourozence. Od pěti let navštěvoval mateřskou školu. Zde si učitelky všimly určité hyperaktivity, stereotypnosti, nesoustředěnosti a neposlušnosti. Z tohoto důvodu byla matce doporučena návštěva praktického lékaře pro děti a dorost. Na doporučení praktického lékaře pro děti a dorost byl poslán do pedagogicko-psychologické poradny. Zde byly diagnostikovány prvky poruchy pozornosti s hyperaktivitou a doporučeno další psychiatrické vyšetření. Praktický lékař doporučil návštěvu dětského psychiatra, kde diagnostikován Aspergerův syndrom a v určitých složkách až nadprůměrné IQ. Již ve školce se začalo s žákem pracovat individuálně. Matka zvažovala docházku na speciální školu, ale po opětovném vyšetření dětským psychiatrem a doporučením pedagogicko-psychologické poradny byl žák zařazen k výuce na základní škole s pomocí asistenta pedagoga a individuálním výukovým plánem. Na prvním stupni výuka probíhala s menšími občas většími problémy, po přestupu na druhý stupeň proběhla další návštěva pedagogicko-psychologické poradny. Bylo formulováno nové doporučení, jak s žákem pracovat na druhém stupni ZŠ, samozřejmě opět s pomocí asistenta pedagoga.

Po třech týdnech většího či menšího nezájmu jsem jako první krok zvolila získání důvěry žáka. Vše jsem nastavila jako formu hry. Rozhodla jsem se, že jedna hodina bude volnější. Třídě jsem oznámila, že si každý do hodiny zvolí oděv, oblečení, které je spojeno s učivem zeměpisu, případně s jejich koníčkem. Já si půjčila od souseda hokejový dres. Takto jsme všichni přišli do hodiny a žák zůstal celý v úžasu, že nejen dva spolužáci, ale i já mám na sobě dres hokejisty. Promluvila jsem o hokejové soutěži NHL, zmínila americká a kanadská města a jména některých českých hokejistů, kteří v zámoří hrají. V jeho výrazu byl patrný údiv a neskonalá radost. Samozřejmě, že v této hodině jsem se snažila nastavit výuku co nejvíce obsahu daného oblečení (sportů, zájmů a koníčků) dětí a také navázat na zeměpis. Někteří přišli ve fotbalovém, jeden žák rád rybaří, měl tričko s obrázkem ryby, atd. Povedlo se, věděla jsem, že mám skoro vyhráno. Jako další krok jsem zvolila s ještě větší důsledností dodržování řádu a určitou stereotypnost při výuce. Vše bylo podle stanovených pravidel s minutovou přesností a to jsem se snažila každou hodinu dodržovat. Obtížné to bylo zpočátku zejména vůči ostatním spolužákům. Ale žák to patřičně ocenil. Po hodině, kde jsme měli oblečení dle koníčků, přestal být problém s přivítáním se v hodině. Než jsme začali opakování předešlého učiva, tak jsem vždy začala hádankou, která byla úzce spojena s žákovi koníčky a žák ji splnil mezi prvními. Tak jsem získala jeho pozornost. Pak při výkladu nového učiva jsem se snažila opět přiblížit učivo co nejvíce zájmům žáka. Pokud jsem viděla, že se jeho pozornost začíná ubírat jiným směrem, výklad jsem přerušila a zařadila nějaký prvek, který žáka opět „probudil

V horizontu celého školního roku a i dvou následujících byly okamžiky úspěchů, ale bohužel také neúspěchů, které jsem již já často nemohla ovlivnit. Tyto situace patří k této diagnóze. Jako učitel nemohu obviňovat sebe, že jsem žáka učila „špatně

1

The whole problem arose together with the coronavirus pandemic and the transition to online education. Last school year. At that time, he was a student in the 3rd year of a multi-year high school - seventh grade. There were never any problems with him, on the contrary. He belonged to the slightly above average students in the class. Mainly in subjects like mathematics and physics. He has always been rather introverted, he has longer hair than the other boys in the class, but I think he is popular in the group. During normal contact teaching, he was always focused, showing no signs of wilder puberty or laziness. Nothing. When the pandemic broke out and with it teaching via Teamsy, everything changed. Suddenly it was a problem to "reach" him

There is nothing in the student's medical history to explain the change in behavior. He lives in a complete family, goes out for beer with his father. I don't know of any problems. It probably won't be. Maybe he was just taking advantage of the fact that it was pretty easy to “take it easy.

Attendance problems

consulted with the director. She confirmed what I thought. Unfortunately, this is relatively unassailable in online teaching. If you don't explicitly invite the headmistress/representative/some kind of witness to the lesson to see that when I called the pupil, he didn't react, there is probably nothing that can be done. Sure, the other classmates saw it and perceived it, but what about it. I didn't want the lesson to be completely messed up, so I drove normally. Most classmates don't care. It was his fight. With me - I taught him German - he eventually passed without the need for repair. As I said, he showed up for rehearsals and tests, he had the grades. I do know, however, that he had to take resit exams in English and Czech – high school graduation subjects – at the end of the vacation.

Interview

Fortunately, we have been back in contact teaching since September and everything is fine. They go to school the same way they did before the pandemic. I guess it's impossible to talk about the incident entirely. Maybe he was testing what we could endure, how far he could go. He simply took advantage of the covid. But from what I heard from some teachers, even from elementary schools, they also had a few such students there. It's actually funny, sometimes we really felt like summoning spirits: “Are you there? Can you hear me? If you can hear me, call me!

Failure

18 let, na podzim 2021 nastoupil do 4. ročníku SŠ (oktáva)

četba, počítačové hry strategické)

Vysokoškolské, titul Mgr., aprobace: Český jazyk, Německý jazyk, Občanská výchova

21

Celý problém vyvstal spolu s pandemií koronaviru a přechodem na online výuku. V loňském školním roce. V té době to byl žák 3. ročníku víceletého gymnázia – septimy. Nikdy s ním žádné potíže nebyli, naopak. Patřil k mírně nadprůměrným žákům ve třídě. Především v předmětech jako matematika a fyzika. Vždycky byl spíše introvertní, má delší vlasy než ostatní kluci ve třídě, ale v kolektivu je, myslím, oblíbený. Při normální kontaktní výuce byl vždy soustředěný, nevykazoval známky divočejší puberty ani lajdáctví. Nic. Když vypukla pandemie a s ní výuka přes Teamsy, všechno se změnilo. Najednou byl problém ho „zastihnout

V žákově anamnéze není nic, co by vysvětlovalo změnu chování. Žije v úplné rodině, s tatínkem chodí na pivo. O žádných problémech nevím. V tom to asi nebude. Možná jen využil toho, že bylo docela snadné se „ulívat.

Konzultovala jsem to s paní ředitelkou. Potvrdila mi, co jsem si myslela. Bohužel je to při online výuce poměrně nenapadnutelné. Pokud vyloženě neuděláte to, že si paní ředitelku/zástupce/nějakého svědka nepřizvete na hodinu, aby viděl, že když jsem žáka vyvolala, nereagoval, nedá se asi nic dělat. Jasně, ostatní spolužáci to viděli a vnímali, ale co s tím. Nechtěla jsem tu výuku mít úplně nabouranou, jela jsem tedy normálně. Většině spolužáků je to jedno. Byl to jeho boj. U mě – učila jsem ho na němčinu – nakonec prošel bez nutnosti reparátu. Jak jsem řekla, na zkoušení i testy se dostavil, známky měl. Vím ale, že z angličtiny i češtiny – maturitních předmětů – musel skládat opravné zkoušky na konci prázdnin.

Od září jsme naštěstí zpátky v kontaktní výuce a všechno je v pořádku. Do školy chodí stejně jako před pandemií. Asi se nedá mluvit úplně o incidentu. Možná zkoušel, co vydržíme, kam až může zajít. Jednoduše toho covidu využil. Co jsem ale slyšela od některých učitelů, i třeba ze základních škol, měli tam taky pár takových žáků. Je to vlastně vtipné, opravdu jsme se někdy cítili jako při vyvolávání duchů: „Jsi tam? Slyšíš mě? Jestli mě slyšíš, ozvi se!

1

At the time, I was a recess supervision assistant and a student threw a classmate to the ground, on the basis of which I intervened in the situation and interrupted any continuation of the physical conflict, called the school counseling office and began to find out from both students what preceded the conflict. It turned out that the student reacted to the provocative behavior of the pushed student, but the conflict escalated to a physical level. The student confessed to the provocations. The situation was subsequently resolved by the school's counseling office.

The student is extroverted with below-average results, loud, choleric. He likes the attention of his classmates and there are often problems with him. The second student is ambivert with below average results, quiet, phlegmatic nature. He likes TikTok, music and watching serials.

Physical aggression, Verbal aggression

report was written, an entry was made in the class book, and the school counseling office actively cooperates with the student, among other things, in the form of pedagogical and educational interventions. The pupil is not problematic.

Physical intervention, Interview, Cooperation with experts

Since then, there has been no conflict between the two pupils, but the pupil continues to be a problem student and continues to receive attention from the school's counseling office. Among other things, the methodology of prevention, but the student still remains problematic.

Partial success

13, 7 trieda

Hudba, tiktok

Lhaní,Podvody,Fyzické násilí,Cigarety,Drogy

Stredoškolské s maturitou

0

V té době jsem byl asistent na dozore na přestávce a žák shodil spolužáka na zem, na základě čehož jsem do situace zakročil a přerušil jakékoliv pokračování fyzického konfliktu, zavolal školské poradenské pracoviště a začal zjišťovat od obou žáků, co konfliktu předcházelo. Ukázalo se, že žák reagoval na provokativní chování strčeného žáka, avšak konflikt eskaloval do fyzické míry. K provokacím se žák přiznal. Situaci následně řešilo školské poradenské pracoviště.

Žák je extrovertní s podprůměrnými výsledky, hlasitý, cholerickej povahy. Má rád pozornost svých spolužáků a s ním jsou často problémy. Druhý žák je ambivertní s podprůměrnými výsledky, tichý, flegmatické povahy. Má rád TikTok, hudbu a sledování seriálů.

Byla sepsána zpráva, udělán zápis do třídní knihy a se žákem aktivně spolupracuje školské poradenské pracoviště mimo jiného i v podobě pedagogických a výchovných intervencí. Žák není problematický.

Mezi těmito dvěma žáky už ke konfliktu od té doby nedošlo, avšak žák je nadále problémovým studentem a dále je mu věnována pozornost ze školního poradenského pracoviště. Mimo jiné i metodika prevence, avšak student nadále zůstává problémovým.

1

would name this problematic situation as repeated unpreparedness for teaching, not bringing aids, not completing homework, non-cooperation on the part of the pupil and on the part of the parents, and complete lack of interest in teaching on the part of both the pupil and the parents. This is a 4th grade student in the first grade who is in alternate care and whose environment at home is unstimulating and his parents are indifferent to all his problematic behavior. When I started teaching this student, he didn't cooperate right from the start, he didn't bring his homework, he forgot his tools and so on, but at that moment I didn't know that it would be extraordinary. Sometimes almost every child forgets, that's why I didn't stop at his behavior in the beginning.

After about a month of teaching, I realized that there would probably be problems with the student, because there was not a single class when he had everything in order. He didn't bring gadgets to class and never did his homework, he rather fell behind in class. Even worse than his non-cooperation was his complete indifference. I have such a system that for every minor problem I make a dot for the students and for every three dots they get a note. In the first two months, the aforementioned student received three grades and nothing changed at all. I expected at least a reaction from the parents, but none came, and so I understood that although a note can be a big exclamation point for other children, in this case, writing notes for repeated unpreparedness was completely ineffective and was not the right solution.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

The situation continued and, as a result of the notes, the pupil was reprimanded by the school principal on his report card in the mid-term. To my surprise, even this fact did not interest the parents. It was interesting that the student never tried to make excuses or lie, he admitted his unpreparedness, but did not give a reason, and the reprimand did not evoke any emotions in him. During the conversation with other female colleagues, I found out that the student behaves the same way in other classes, but no one came up with an effective solution or how to get the student to cooperate. The change came when last year they allowed us a tutoring plan as support, which the children have beyond the lessons. So I thought of offering tutoring to the student, as he was also a little behind the others in English lessons. The student didn't want to, but after consulting with my colleagues, I convinced him to tutor and I did it in my spare time. Tutoring usually took place in a group of three or four children, we repeated the material from the lesson and did homework. Thanks to the small number of children in the group, I had the opportunity to devote much more intensively to the student.

Agreement, Consequences, Support, Interview

It turned out to work and the pupil was happy to be shown an interest in him. Gradually, he began to look forward to tutoring, because he saw that he liked the material and at the same time understood English better, so his results in classes also improved, he no longer had tests in five but, for example, in three. We mostly managed homework with tutoring, so the student could be prepared for the lessons. Wearing the aids didn't change on its own, but we agreed that he could keep the aids at school, so he could wear them in class and working with him improved significantly. After that, he also started attending tutoring in the Czech language and mathematics. The individual approach really benefited the student. In the domestic environment, there is probably no interest in him, and it turned out that this is what he needs. Of course, for us as educators, tutoring means extra time beyond our normal work, but at least in this example it was worth it. I think the situation turned out well in the end, but it took us a long time to find a suitable solution and it is also possible that we started solving the whole situation too late. It is natural that a person does not know the solution to all situations immediately, but next time I would probably start looking for it earlier.

Longterm success

žák na prvním stupni (4.třída)

V kolektivu si chlapec vede dobře, rád si hraje s ostatními dětmi, ve volném čase s nimi chodí ven.

Nespolupráce,Pasivita

Mgr., aprobace anglický jazyk, český jazyk pro cizince

3

Tuto problematickou situaci bych pojmenovala jako opakovanou nepřipravenost na výuku, nenošení si pomůcek, neplnění domácí přípravy, nespolupráce ze strany žáka i ze strany rodičů a naprostý nezájem o výuku jak od žáka, tak od rodičů. Jedná se o žáka 4. třídy na prvním stupni, který je ve střídavé péči a jehož prostředí doma je nepodnětné a veškeré jeho problémové chování je rodičům lhostejné. Když jsem tohoto žáka začala učit, hned od začátku nespolupracoval, nenosil domácí úkoly, zapomínal pomůcky a tak dále, v tu chvíli jsem ale ještě nevěděla, že to bude mimořádné. Občas téměř každé dítě zapomene, proto jsem se ze začátku nad jeho chováním nijak nepozastavila.

Po asi měsíci výuky jsem si uvědomila, že s žákem asi budou problémy, protože nebyla jediná hodina, kdy by měl všechno v pořádku. Nenosil si pomůcky do hodin a nikdy neplnil domácí úkoly, ve výuce spíše zaostával. Ještě horší než jeho nespolupráce byla ale jeho naprostá lhostejnost. Mám takový systém, že za každý menší problém si udělám u žáků puntík a za každé tři puntíky dostanou poznámku. Zmiňovaný žák během prvních dvou měsíců dostal poznámky tři a vůbec nic se nezměnilo. Čekala jsem alespoň reakci ze strany rodičů, žádná ale nepřišla a tak jsem pochopila, že ačkoliv u jiných dětí může být poznámka velký vykřičník, v tomto případě bylo psaní poznámek za opakovanou nepřipravenost naprosto neefektivní a nebylo to to správné řešení.

Situace pokračovala a v důsledku poznámek dostal žák na vysvědčení v pololetí napomenutí ředitele školy. K mému údivu ale ani tato skutečnost rodiče nezajímala. Zajímavé bylo, že nějaké vymlouvání nebo lhaní žák nikdy nezkoušel, ke své nepřipravenosti se přiznával, ale důvod neudával a napomínání v něm nevyvolávalo žádné emoce. Během rozhovoru s dalšími kolegyněmi jsem zjistila, že se žák stejně chová i v jiných hodinách, nikdo ale nepřišel na efektivní řešení nebo na to, jak žáka zaujmout ke spolupráci. Změna nastala, když nám minulý rok umožnili plán doučování jako podporu, což mají děti nad rámec hodin. Napadlo mě tedy nabídnout žákovi doučování, jelikož v hodinách angličtiny také trochu zaostával za ostatními. Žákovi se nechtělo, ale po poradě s kolegyněmi jsem ho na doučování přesvědčila a dělala jsem ho ve svém volném čase. Doučování obvykle probíhalo ve skupině třech nebo čtyř dětí, opakovali jsme látku z hodiny a dělali jsme domácí úkoly. Díky malému počtu dětí ve skupině jsem měla příležitost se žákovi věnovat mnohem více intenzivně.

Ukázalo se, že to zafungovalo a žák byl rád, že o něj byl projeven zájem. Postupně se začal na doučování těšit, protože viděl, že mu látka jde a zároveň angličtině lépe rozuměl, takže se i jeho výsledky v hodinách zlepšily, už neměl testy za pět ale například za tři. Domácí úkoly jsme většinou zvládali na doučování, tudíž žák mohl být na hodiny připraven. Nošení pomůcek se samo od sebe nezměnilo, ale dohodli jsme se, že si může pomůcky nechávat ve škole, takže je mohl do hodin nosit a práce s ním se výrazně zlepšila. Poté začal chodit na doučování také z českého jazyka a matematiky. Individuální přístup žákovi opravdu prospěl. V domácím prostředí o něj pravděpodobně zájem jeven není a ukázalo se, že to je to, co potřebuje. Pro nás jako pedagogy samozřejmě doučování znamená čas navíc nad rámec naší běžné práce, ale minimálně u tohoto příkladu to stálo za to. Myslím, že situace nakonec dopadla dobře, ale dlouho nám trvalo přijít na to vhodné řešení a také je možné, že jsme celou situaci začali řešit příliš pozdě. Je přirozené, že člověk nezná řešení všech situací ihned, ale příště bych ho nejspíš začala hledat dříve.

1

We had a civics lesson and the students had to work together in groups on a project where they were tasked with creating a poster on the topic of international relations. The students chose the groups themselves and started working. The class was busy, as it usually is with group work, but one group was noisier than the others, and that's why I focused on it. When I observed them for a long time, I noticed that the student constantly, for example, takes someone's stationery, deliberately drops some things on the ground, goes to look at other groups, and so on. At the same time, he tried to help both his own and other groups, he was able to advise with ideas on how to create a poster and how it could be improved. During the course of the lesson, I reminded him several times to return to his place and to try to cooperate as much as possible with his group.

At the time, the student was in the 2nd year of secondary school and I had known him for less than two months. This boy was nice, popular among his classmates, I would say he was an extrovert. I have noticed for a long time that he is more energetic and more alive than the others, that he often changes the position of how he sits, often even during any hour he got up and went to the sink or to throw something in the trash. This behavior of his was sometimes disruptive in class, so I focused more on him. Gradually, I also began to notice that it is difficult for the student to concentrate on one thing or activity for a long time. He liked it when the type of activities changed during the lesson and when the program was more varied than just a simple explanation or, for example, showing a video. Another phenomenon I began to notice was that when I assigned a task to the class, he often had a very good and creative idea to solve it, but was almost never able to bring his ideas and thoughts to any kind of completeness. Considering all these circumstances, his grade point average was still acceptable and he was still in the better half of his class in terms of grades. But when I put all these things together, I confirmed that the student could have a problem with maintaining attention and with excessive activity, so everything indicated that he could have ADHD.

Diagnosis, Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

As I already said, I noticed the individual circumstances for a long time, so I called the student that day after class to see if I could talk to him for a while. He had no problem with that and came to see me in the office. I told him that I just wanted to chat with him for a while and ask him a few questions. First, I wanted to create a more relaxed atmosphere, so I asked him what he likes to do in his free time and where he gets inspiration for his ideas, because, as I already mentioned, he was very creative. He told me that somehow everywhere around him, that he tries to find something interesting in everything. Then we somehow smoothly moved on to the question of whether there are actually too many stimuli that he perceives and thus he cannot properly concentrate on even just one of them. To that he replied that it's a bit like that, that sometimes he catches himself concentrating on something, but after a while his thoughts drift somewhere else completely and he might even forget about the first thing. He himself told me at the time that he was often distracted. That's why I then also asked him if he needed something, some activity, where he felt calm and where he could release some of his excess energy. He replied that it is mainly sports, such as his favorite football, where he can always move, but at the same time he also has to concentrate on the game and his teammates. Overall, I had a good feeling about our conversation, because I think that it helped both me and the student himself to realize that he might be dealing with a bigger problem than just not being able to concentrate in class.

Interview, Cooperation with experts, Warning

In the following days, I consulted with his class teacher about this pupil, together we discussed his behavior and together came to the conclusion that it might be a good idea to send him to the school psychologist, who could suggest the next course of action. Then we discussed this proposal with the student himself and with his parents, and all parties agreed. Sessions with the school psychologist proved to be very useful after a few weeks, and the pupil's behavioral disorder in the form of ADHD was indeed confirmed. I had a good feeling that we and several people, including the student himself, agreed on such important things that needed to be definitely resolved and we succeeded.

Longterm success

18, 2. ročník SŠ

Fotbal, počítačové hry

ADHD

Rušení výuky,Nepracovitost

Magisterský titul, aprobace: český jazyk, občanská výchova

3 roky

Měli jsme hodinu občanské výchovy a studenti měli společně ve skupinkách pracovat na projektu, kdy měli za úkol vytvořit plakát na téma mezinárodní vztahy. Žáci si skupinky vybrali sami a začali pracovat. Ve třídě bylo rušno, jak už to tak u skupinových prací bývá, ale jedna skupinka byla hlučnější než ostatní, a proto jsem se na ni zaměřila. Když jsem je pozorovala delší dobu, všimla jsem si, že žák neustále například bere někomu psací potřeby, schválně shazuje nějaké věci na zem, chodí se dívat k jiným skupinkám a podobně. Zároveň se ale snažil jak své, tak i ostatním skupinkám pomáhat, dokázal poradit s nápady, jak plakát vytvořit a čím by se dal vylepšit. V průběhu hodiny jsem ho několikrát napomenula, aby se vrátil na místo a aby se snažil spolupracovat co nejvíce se svojí skupinkou.

Žák byl tehdy žákem 2. ročníku SŠ a znala jsem ho necelé dva měsíce. Tento chlapec byl milý, ve třídě mezi spolužáky oblíbený, řekla bych, že to byl extrovert. Už delší dobu jsem si všímala, že je více energický a živější než ostatní, že často mění polohu toho, jak sedí, častokrát se i během jakékoliv hodiny zvedl a šel třeba k umyvadlu, či něco vyhodit do koše. Toto jeho chování bylo ve třídě občas rušivé, a tak jsem se na něj více zaměřila. Postupně jsem si začala všímat také toho, že je pro žáka obtížné se delší dobu soustředit na jednu věc nebo aktivitu. Vyhovovalo mu, když se typ aktivit během hodiny měnil a když byl program pestřejší než jen prostý výklad nebo například promítání nějakého videa. Dalším jevem, kterého jsem si začala všímat, bylo to, že když jsem třídě zadala nějaký úkol, měl častokrát velmi dobrý a kreativní nápad k jeho řešení, ale téměř nikdy nebyl schopen své nápady a myšlenky dotáhnout k nějaké úplnosti. Vzhledem ke všem těmto okolnostem byl jeho průměr známek pořád přijatelný a stále patřil k lepší polovině třídy, co se týkalo prospěchu. Když jsem si všechny tyto věci ale pospojovala, utvrdila jsem se v tom, že by žák mohl mít problém s udržením pozornosti a s nadměrnou aktivitou, tedy vše nasvědčovalo tomu, že by mohl mít ADHD.

Jak už jsem říkala, všímala jsem si jednotlivých okolností delší dobu, a tak jsem si žáka ještě ten den po hodině zavolala, jestli bych si s ním mohla chvilku promluvit. Neměl s tím problém a přišel za mnou do kabinetu. Řekla jsem mu, že bych si s ním chtěla chvilku jenom popovídat a zeptat se ho na pár otázek. První jsem chtěla navodit uvolněnější atmosféru, a tak jsem se ho ptala na to, co rád dělá ve volném čase a kde třeba bere inspiraci ke svým nápadům, protože jak už jsem zmínila, byl hodně kreativní. Řekl mi, že tak nějak všude kolem něj, že se na všem snaží najít něco zajímavého. Potom jsme nějakým způsobem plynule přešli k tomu, jestli vlastně těch podnětů, které vnímá, není až příliš a tím pádem se nemůže pořádně soustředit třeba jen na jeden z nich. Na to mi odvětil, že to tak trochu je, že se občas sám přistihne, že se na něco soustředí, ale po chvilce se myšlenkami přenese někde úplně jinde a na první věc třeba už i zapomene. Sám o sobě mi tehdy řekl, že je často roztěkaný. Proto jsem se ho potom také ptala, jestli je třeba něco, nějaká aktivita, u které se cítí klidný a kde si může vybít nějakou svou přebytečnou energii. Odpověděl, že to jsou především sporty, jako je třeba jeho oblíbený fotbal, kde se pořád může hýbat, zároveň se ale také musí soustředit na hru a na spoluhráče. Celkově jsem z tohoto našeho rozhovoru měla dobrý pocit, protože si myslím, že jak mně, tak i žáku samotnému pomohl uvědomit si, že se možná může potýkat i s nějakým větším problémem než jen to, že se neodkáže soustředit při vyučování.

Následující dny jsem se ohledně tohoto žáka byla poradit i s jeho třídním učitelem, společně jsme jeho chování prodiskutovali a společně došli k závěru, že by možná bylo dobré ho poslat ke školní psycholožce, která by mohla navrhnout další postup. Potom jsme tento návrh prodiskutovali se žákem samotným a i s jeho rodiči a všechny strany souhlasily. Sezení se školní psycholožkou se po pár týdnech ukázaly jako velmi užitečné a u žáka se opravdu potvrdila porucha chování ve formě ADHD. Měla jsem dobrý pocit z toho, že jsme se s vícero lidmi, včetně samotného studenta, shodli na takové důležité věci, která byla potřeba rozhodně vyřešit a nám se to povedlo.

1

After the student got into the second year of high school with great problems, we started working in a certain company. I was in charge of them. We took turns every two days. In advance, of course, all students were even familiarized several times with the school rules and especially with the rules of the company in which we had the opportunity to practice. However, for some it was in vain. There was a problem right after the first day of practice. Honestly, I wasn't even surprised that the next problem would concern this particular student, but I hoped that there would be no inconvenience. After work, I let the students go to the shops to buy breakfast for the next day. They came back quite quickly and scattered around my rooms. Of course I checked to make sure everyone got back to me, but I didn't feel the need to search their shopping or visit them several times a night. I knew that everyone was in their places, or there was no movement, so I went to sleep. In the morning, I was approaching the company's main entrance, I noticed that the student was following me. However, I didn't turn around, I needed to deal with something with a colleague, so I continued to the gate. The doorman guarded the 'flashing system' near her. The system started to beep at any time and it was possible to check at any time whether the given worker had consumed any alcohol. After a short time, I realized that the student did not follow me and somehow got stuck near the gate. I was beginning to suspect. The lady shouted at me to call me. She described to me how she gave the young man a blow job. I don't remember exactly how much they measured, but I know it must have been more than one beer. The student tried to save the situation, so he made up something about the remnants of Listerine, which is the mouthwash. After ten minutes he repeated the test again and of course it was confirmed again. I explained to him that under no circumstances could he enter the establishment. I also couldn't leave him alone in the room if I gave him his own study.

The student belonged to a group with a generally negative reputation. It was a few years ago, but I remember that they were 'flashing' together and spreading fake excuses among themselves, even though he was supposed to be the author. He was regularly reprimanded by his homeroom teachers, and failing grades for behavior were also a matter of course. When their truancy was being dealt with among colleagues already in the first year, I remember that there was already some alcohol being dealt with there. The guy came from a certain city, from a divorced marriage. It seems to me that my mother had him at sixteen and after many years she had a child with another man. Of course, I don't want to denigrate the situation in any way, but it was simply obvious that the then sixteen-year-old was not given as much attention as might have been required.

Violation of classroom/school rules

In the school rules and the company rules that I mentioned, it said that they have a zero limit. That is, they cannot inflate even a tenth. If this happens, the following dismissal from the company occurs and, of course, problems at school. I took the student back to the dormitory, but before I dealt with his studies, of course, I had to deal with the situation somehow. I let my company director know what was going on and also the school director of course. He called his mother about how he had committed a serious offense, but I didn't deal with it further. I mean calling parents. I left that to the director, as I primarily had to deal with the situation in the company. In fact, we were supposed to stay there for one more day, so I arranged for him to come with us, that I couldn't leave him alone. I didn't want to tell him that he would probably get kicked out of school, so I had to act like nothing happened, yesterday was yesterday and today is today. I remember how he was still quiet, but not silent, that he was sorry, it didn't occur to me at all. More like arrogance, that he didn't even try to somehow justify his behavior, but that's how the poor guy tried for the next day. So he did like never before.

Consequences, Transfer of student, Interview

Unfortunately, after arriving at school, of course we had to deal with it. After coming home from practice, the boys went to play fifa and the student drank two two-liter bottles of beer until the morning. So he came to school in such a sleepless state and the principal immediately called him and therefore also his mother, and it was resolved very quickly by firing him not only from the company but also from the school. I could have sent him home after the first day at my own expense, but by coincidence, a similar tragedy happened in the same village a year ago. It's just that the fourth grader in high school had some problem with the teacher and threw himself under the train. So that nothing bad happens that I could blame myself for my whole life. So I took a cautious step without unnecessary reproaches and threats, we took him straight home with us the next day. I proposed a solution and the director agreed with me. However, I confess that I have no idea how the boy continued after being forcefully expelled from school. All I remember is that his mom was moaning that she couldn't handle him anymore. It's hard to say whether it should have turned out differently. We tried to guide the boy to a more correct path, but what a problem, it was initiated by him. It wasn't so much up to me, the school, as it was up to the parents.

Failure

16 , druhý ročník SŠ

Fotbal , počítačové hry

Lhaní,Záškoláctví,Podvody,Alkohol

Stredoškoslké- DPŠ

Celkem 39 – z toho škola 9

Po tom, ako sa žiak dostal s veľkými problémami do druhého ročníka strednej školy, sme začali praxovať v podniku. Ja som ich mal na starosti. Striedali sme sa každé dva dni. Vopred boli samozrejme všetci žiaci oboznámení dokonca niekoľko krát so školským poriadkom a hlavne s pravidlami podniku, v ktorom sme mali možnosť praxovať. Pre niekoho to však bolo márne. Už hneď po prvom odpraxovanom dni bol problém. Úprimne som sa ani nečudoval, že sa najbližší problém bude týkať tohto konkrétneho žiaka, ale dúfal som, že ku žiadnej nepríjemnosti nepríde. Žiakov som pustil po práci do obchodov na nákup raňajok na další deň. Prišli naspäť pomerne rýchlo a roztrúsili sa mi po izbách. Samozrejme, že som si skontroloval, či sa mi vrátili všetci, no necítil som potrebu im prehľadávať nákup alebo ich niekoľko krát v noci navštevovať. Vedel som, že všetci sú na svojich miestach, nebol žiadny ruch, tak som šiel spať. Ráno som sa blížil do podniku k hlavnému vchodu, všimol som si, že žiak ide za mnou. Ja som sa však neotáčal, potreboval som niečo riešiť s kolegom, tak som pokračoval ku bráne. Pri nej strážila 'blinkačkový systém' pani vrátnička. Systém hoci kedy začal pípať a hocikedy sa mohlo kontrolovať, či daný pracovník nepožil nejaký alkohol. Po krátkom čase som si uvedomil, že za mnou žiak nepokračoval a nejak sa zasekol pri bráne. Už som začínal tušiť. Pani na mňa zakričala, aby ma privolala. Opisovala mi, ako dala mladému fúkať. Nepamätám si koľko presne namerali, no viem, že to muselo byť viac než jedno pivo. Žiak sa snažil zachrániť situáciu a tak splietal niečo o zbytkoch z Listerinu, čo je tá ústna voda. Po desiatich minútach znova opakoval test a pochopiteľne sa to znovu potvrdilo. Vysvetlil som mu, že za žiadnych okolností nemôže vstúpiť do podniku. Na izbe som ho samotného taktiež nemohol nechať, ak som mu dal samoštúdium.

Žiak patril do celkovo negatívne známeho kolektívu. Bolo to síce pred pár rokmi, ale pamätám si, že spolu 'blicovali' a šírili si medzi sebou falšované ospravedlnenky, aj keď údajne mal byť autorom práve on. Pravidelne dostával pokarhania triednym učiteľom, a znížené známky zo správania boli taktiež ako keby už samozrejmosťou. Keď sa medzi kolegami riešilo ich záškoláctvo už v prvom ročníku, pamätám si, že už vtedy sa tam riešil nejaký alkohol. Chalan pochádzal z rozvedeného manželstva. Zdá sa mi, že ho mama mala v šestnástich a po dlhých rokoch mala dieťa s druhým mužom. Tým samozrejme nechcem nijako začierňovať situáciu, ale jednoducho bolo vidno, že sa vtedy šestnásťročnému mladíkovi toľko pozornosti nedávalo, ako by sa možno vyžadovalo.

V školskom poriadku a pravidlách podniku, ktoré som spomínal, stálo, že majú nulovú hranicu. Respektíve nemôžu nafúkať ani desatinu. Ak sa tak stane, nastáva nasledovný vyhadzov z podniku a samozrejme problémy v škole. Žiaka som zaviedol späť na ubytovňu, no predtým, než som s ním riešil samoštúdium, som samozrejme situáciu nejako riešiť musel. Svojmu riaditeľovi podniku som dal vedieť, čo je vo veci a taktiež aj riaditeľovi školy samozrejme. Ten volal jeho mame, akým spôsobom sa dopustil závažného priestupku, no ďalej som sa tým nezaoberal. To som nechal na pána riaditeľa, nakoľko som musel primárne riešiť situáciu v podniku. V skutočnosti sme tam mali ešte jeden deň zostať, tak som ešte vybavil, aby šiel s nami, že ho nemôžem nechať samého. Nechcel som mu povedať, že pravdepodobne bude vyrazený zo školy, tak som to musel zahrať, že sa ako keby nič nestalo, včera bolo včera a dnes je dnes. Pamätám si, ako bol stále ticho, nie však zamĺknuto, že by ho to mrzelo, to mi tak vôbec nedošlo. Skôr arogancia, že sa ani nesnažil nejak svoje správanie ospravedlniť, ale tak sa snažil chudák na ten ďalší deň. Tak robil ako nikdy predtým.

Bohužiaľ, teda po príchode do školy, sme to samozrejme museli riešiť. Po príchode z praxe si vraj chalani šli zahrať fifu a žiak si ulieval z dvoch dvojlitrových fľašiek piva do rána. Takže v takomto stave bez spánku prišiel do školy a hneď si ho riaditeľ zavolal a teda aj jeho mamu a veľmi rýchlo sa to vyriešilo vyhadzovom nie len z podniku, ale rovno aj zo školy. Ja som ho mohol poslať po tom prvom dni na vlastné náklady domov, ale zhodou okolností sa z tej istej dediny vtedy pred rokom stala taká tragédia. Jednoducho, že štvrták na strednej mal nejaký problém s učiteľkou a hodil sa pod vlak. Tak aby sa náhodou nič zlé nestalo, čo by som si mohol vyčítať celý život. Tak som učinil opatrný krok bez zbytočných výčitiek a vyhrážok, sme ho odviezli na ten ďalší deň s nami rovno domov. Ja som riešenie navrhoval a riaditeľ so mnou súhlasil. Priznám sa však, že vôbec netuším ako chlapec pokračoval po ráznom vylúčení zo školy. Pamätám si už len, že jeho mama nariekala ako to s ním už nezvláda. Ťažko povedať, či to malo dopadnúť inak. Snažili sme sa chlapca naviesť na správnejšiu cestu, no čo problém, ten bol iniciovaný ním. Už to ani nebolo tak na mne, škole ako na rodičoch.

1

The situation actually stretched from the prime to the fourth. At the beginning of the first year, we read an article in class and we got to what profession the children would like to pursue when they grow up. One student replied that he would like to be a mass murderer. We took it to mean that it was being pulled out of place. The first half of the year went quite normally. In the second semester, covid started and with it also online teaching. At the end of the year, there was some very unpleasant online communication between this student and the class. The problem was that the student fell in love with a classmate who apparently did not hear his feelings. He was disappointed and the tension in the chat began to escalate, culminating in threats from the disciple to kill them all. This information came to me at the beginning of the second. Then nothing happened for a long time. In third grade, they went skiing and a few children were caught climbing from balcony to balcony. Among other things, this pupil was also the organizer. So I addressed the whole class again, and they found out that as part of some inappropriate banter, the student had climbed from one balcony to another, sneaked into his classmates' room, approached another boy from behind and put a knife to his throat.

When the student came to prima, he was clearly filled with negativism. He's a kid who gets 100% on benchmarks, but he's small physically, he's from the village, and he's not exactly a polished athlete, and I think there's a tension between how he's perceived and how he'd like to be perceived.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

Children have come to me saying that they do not feel safe in the classroom because of the student. The threatening chats brought me pictures, I contacted the prevention methodology and the educational advisor, we called the mother to the school, we recommended that she visit a psychologist with the boy. That was all we could do, because at that moment it was no longer an actual issue, so we could not punish it in any way. Subsequently, we discussed this topic in class, we made a community circle, the student apologized and said that he did not mean it. That closed it and it wasn't addressed any further. After the incident with the knife, I discussed it again with the educational advisor, the prevention methodologist and the director. On that account, we learned the results of a psychological examination, which said that he is usually withdrawn and has no psychopathic tendencies. But he changed a lot afterwards, he stopped being so terribly negative. However, I suggested a class reprimand, which he also received. After that, things calmed down somehow, he found friends in the class, and after assurances from the students that everything was fine, we came to some sort of conclusion. Of course, we constantly monitored the student and asked the children here and there if everything was okay. However, later anonymous emails started going to the school and to the parents of children from this class that there is a psychopath in this class and that the teacher is not dealing with it. So we talked about it with the class, I gave them papers to write to me if they still felt a problem with the student. Everything was fine from their side and I considered it over at that moment. Class meetings followed, where the mother of the boy who was held to the throat with a knife complained that she did not consider it over. I countered that we, as a school, had done everything we could. There was disciplinary action, consultation with experts and correction. Subsequently, we also invited a worker from PPP who analyzed the relationships in the class and was excited that he had not seen such a cooperative class for a long time.

(Disciplinary) Punishments, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

Solving the chat threat conflict using a community circle seemed to be effective in the medium term. However, I would call the relations in the classroom colder at first. After an apology from the student, this problem somehow disappeared and the class seemed relatively cohesive again. After the incident with the knife, I used the community circle again, then also the opportunity to write the problem on paper, if the students did not want to speak in front of everyone. The students started to say that, even if we don't solve this topic, everything is fine between them. So in my opinion, talking about the problem was the best thing we could have done in the long run.

Partial success

14 let, kvarta

Počítačové hry, historie

Mgr., ČJ, VV

26

Situace se vlastně táhla od primy až do kvarty. Na začátku primy jsme četli ve třídě článek a dostali jsme se k tomu, jakému povolání by se děti chtěly věnovat, až vyrostou. Jeden žák odpověděl, že by chtěl být hromadným vrahem. Brali jsme to tak, že se nemístně vytahuje. První pololetí plynulo celkem normálně. V druhém pololetí začal covid a s ním i online výuka. V závěru roku proběhla nějaká velmi nepříjemná online komunikace mezi tímto žákem a třídou. Problém byl v tom, že se žák zamiloval do spolužačky, která jeho city zřejmě nevyslyšela. On byl zklamaný a napětí v chatu se začalo stupňovat, až to vyvrcholilo výhružkami ze strany žáka, že je všechny zabije. Ke mně se tato informace dostala na začátku sekundy. Pak se delší dobu nic nedělo. V tercii se jelo na lyžák a pár dětí bylo přistiženo, jak přelézají z balkonu na balkon. Mimo jiné byl organizátorem právě i tento žák. Oslovila jsem tedy opět celou třídu, přičemž z nich vylezlo, že v rámci nějakého nevhodného žertování žák přelezl z jednoho balkonu na druhý, vplížil se do pokoje spolužáků, stoupl si zezadu k jinému klukovi a přiložil mu ke krku nůž.

Když žák přišel do primy, byl vyloženě naplněný negativismem. Je to kluk, který srovnávací testy píše na 100 %, ale fyzicky je maličký, je z vesnice a není to vyloženě takový namakaný sportovec a je tam podle mě takové napětí mezi tím, jak je vnímán a jak by chtěl být vnímán.

Děti za mnou přišly, že se ve třídě kvůli žákovi necítí bezpečně. Výhrůžné chaty mi přinesly vyfocené, já jsem oslovila metodika prevence a výchovnou poradkyni, zavolali jsme matku do školy, doporučili jsme ji, aby s chlapcem navštívila psychologa. To bylo tak všechno, co jsme mohli dělat, protože to v tu chvíli už nebyla aktuální záležitost čili jsme to nemohli nijak postihnout kázeňským trestem. Následně jsme na toto téma diskutovali ve třídě, udělali jsme si komunitní kruh, žák se omluvil a řekl, že to nemyslel vážně. Tím se to uzavřelo a dál se to neřešilo. Po incidentu s nožem jsem to tedy opět řešila s výchovným poradcem, metodikem prevence a ředitelem. Na to konto jsme se dozvěděli výsledky psychologického vyšetření, který řekl, že se běžně vytahuje a nemá žádné psychopatické sklony. On se ale následně dost změnil, přestal být tak hrozně negativní. Nicméně jsem navrhla třídní důtku, kterou také dostal. Následně to nějak vyšumělo, on si ve třídě našel kamarády a po ujišťování ze strany žáků, že je již všechno v pořádku, jsme došli k nějakému zakončení. Samozřejmě jsme žáka neustále sledovali a sem tam se dětí ptali, zda je všechno v pořádku. Nicméně později začaly chodit do školy a rodičům dětí z této třídy anonymní emaily, že je v této třídě psychopat, a že to učitelka neřeší. Tak jsme se o tom ještě bavili se třídou, dala jsem jim papíry, aby mi napsali, zda pořád pociťují problém s žákem. Vše bylo z jejich strany v pořádku a já to v ten moment považovala za ukončené. Následovaly třídní schůzky, kde si maminka chlapce, kterému byl přiložen nůž na krk, stěžovala, že ona to za ukončené nepovažuje. Já jsem oponovala, že my, jako škola, jsme udělali vše, co bylo v našich silách. Došlo ke kázeňskému trestu, konzultaci s odborníky i nápravě. Následně jsme ještě pozvali pracovníka z PPP, který analyzoval vztahy ve třídě a byl nadšený, že dlouho neviděl tak spolupracující třídu.

Řešení konfliktu ohledně výhrůžek na chatu pomocí komunitního kruhu se zdálo střednědobě účinné. Nicméně vztahy ve třídě bych nazvala zpočátku jako chladnější. Po omluvě ze strany žáka tento problém nějak vymizel a třída se mi zdála znovu relativně stmelená. Po incidentu s nožem jsem opět využila komunitní kruh, následně i možnost napsat problém na papír, pokud by nechtěly žáci mluvit přede všemi. Žáci se začínali ozývat, ať už toto téma neřešíme, že je mezi nimi vše v pořádku. Čili dle mého, hovoření o problému bylo z dlouhodobého hlediska to nejlepší, co jsme mohli udělat.

1

remember one specific situation that was very unpleasant for me. An inspection by the Ministry of Education and Culture was just taking place. It was a math lesson and the children had the task of walking in pairs to the blackboard. I don't remember exactly what the task was on the board, but surely everyone was supposed to count one example there. One student's turn has not yet come. Then it said, “I need to go to the bathroom.

The student was born as a difficult to manage, but above average intelligent child. At that time, parents had a different opinion on education and it was difficult for them to learn to work with him. The student entered this elementary school in the 3rd grade, thus joining a completely new team. At the original elementary school, there were many children in the class, which also did not have a teacher's assistant available, so he had no one who could pay more attention to him and direct him directly during the lessons. A teacher's assistant was available in our class, and the transfer to a new elementary school was an improvement for him. The student was 10 years old at the time and integrated into the new team without any problems. His interests include breeding bugs and finding them in different locations. He either raised beetles at home from eggs to adults, or he went looking for them in nature with his father, who has had a similar interest for a long time. They never killed the beetles, they photographed them in nature and then looked together in atlases to find out what species it was and where it was found everywhere. Overall, he was very interested in learning about nature (apart from bugs, e.g. learning about flowers), he also once brought his favorite scarecrows to school to show his classmates. Among other things, he participates in the Olympics and especially likes languages (English language) at school. Assuming that everything develops as it should throughout the day, the pupil is a problem-free student and a sociable boy. He most often encounters a problem during class, until then he has everything carefully planned (he writes down his morning schedule, what he will do when, etc.). During the lesson, he had no physical restlessness, he managed to sit in his place and pay attention without any problem. If something starts to bother the student, the first animal will appear, namely mice. After a few weeks, you can guess what could mean a problem and a deviation from established rituals, but you still come across new situations that are a certain obstacle for him and that create pressure in him. Mice show themselves by making a low “U…u…u…

Diagnosis, Emotional outbursts, Failure to attend class

There is no other solution than to take the student out of the class and explain. Explaining over and over again. It was not a problem he had with the team. The student carried this problem within himself. It was always necessary to analyze the whole situation in full detail and to outline the key moments that were the triggering impulse for the student's reaction. As a teacher, I had to adapt the entire teaching. It was always necessary to think whether the given activity would cause stress to the student or would mean a deviation from his established system. But the whole class could not always step aside for the sake of one pupil. In the case of the inspection, I think I behaved as I should have. I couldn't afford to stop the lesson for 10 minutes, but I still left room for when the student returned, so that he too would have some example on the board. Unfortunately, we misunderstood each other then and a very unpleasant situation followed. Over time, the student learned to work with his feelings, which was certainly helped by regular sessions with a psychologist. I know from colleagues that he managed his emotions much better in the second grade. The fact that the class accepted him was always important to him.

Support, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

The student is currently studying in high school. The manifestations of his atypical behavior were considerably reduced already in the 7th grade. The student began to work a lot on himself. He knows about himself that he has Asperger's syndrome and consciously wanted to learn to live with it. Thanks to regular therapy, he better understood how to work with his emotions. Thanks to this, at the end of 7th grade, he stopped screaming so often. The solution in this case was not only my work as a teacher, but especially the student's effort and constant analysis of situations, searching for specific triggers and self-awareness. Adolescence, when every individual changes, certainly played a big part in this.

Partial success

4. ročník (ve 3. třídě přišel z jiné školy)

Žák se věnoval chovu brouků, a to od vajíčka po dospělé jedince. Jeho otec má podobný zájem. Společně chodili hledat brouky a jiný hmyz do různých lokalit, kde si daný druh většinou jen vyfotili. K jeho zájmům patří příroda celkově. K jeho nejoblíbenějším tvorům patří strašilky. Krom brouků měl zálibu v kytkách.

Náběh na Aspergerův syndrom,Aspergerův syndrom,PAS – porucha autistického spektra,Porucha autistického spektra,Atypický autismus,Lehká forma autismu,Dětský autismus

Autistické rysy

VŠ: Učitelství 1. stupně základních škol, Speciální pedagogika - logopedie

36 let

Vybavím si jednu konkrétní situaci, která mi byla hodně nepříjemná. Zrovna probíhala inspekce MŠMT. Byla hodina matematiky a děti měly za úkol chodit po dvojicích k tabuli. Nevzpomínám si přesně, co bylo na tabuli za úkol, ale určitě tam každý měl spočítat jeden příklad. Na jednoho žáka ještě nepřišla řada. Tehdy se ozvalo: „Potřebuji jít na záchod.

Žák se narodil jako hůře zvladatelné, avšak nadprůměrně inteligentní dítě. Rodiče tehdy měli odlišný názor na výchovu a samotným jim činilo problémy, než se naučili s ním pracovat. Žák nastoupil na tuto základní školu ve 3. třídě, dostal se tak do zcela nového kolektivu. Na původní základní škole bylo hodně dětí ve třídě, která navíc neměla k dispozici asistentku pedagoga, takže neměl nikoho, kdo by se mu mohl podrobněji věnovat a nasměrovat ho přímo v průběhu výuky. V naší třídě byla asistentka pedagoga k dispozici, v tom pro něj byl přestup na novou základní školu polepšující. Žák měl tehdy 10 let a do nového kolektivu se začlenil bez problémů. Mezi jeho zájmy patří chov brouků a jejich hledání v různých lokalitách. Brouky buď choval doma od vajíček po dospělé jedince, nebo je chodil hledat do přírody se svým tatínkem, který má podobný zájem už dlouho. Brouky nikdy nezabíjeli, v přírodě je fotili a poté společně hledali v atlasech, o jaký druh se jedná a kde se všude vyskytuje. Celkově měl velký zájem o poznávání přírody (krom brouků např. poznávání květin), do školy také jednou donesl ukázat svým spolužákům oblíbené strašilky. Mimo jiné se účastní olympiád a ve škole má rád zejména jazyky (anglický jazyk). Za předpokladu, že se celý den vše vyvíjí, jak má, je žák bezproblémový student a společenský kluk. Na problém nejčastěji narazí až v průběhu vyučování, do té doby má vše pečlivě naplánované (píše si svůj ranní rozpis, co kdy bude dělat apod.). V průběhu vyučování neměl tělesný neklid, zvládal bez problému sedět na svém místě a dávat pozor. Pokud žákovi začíná něco vadit, projeví se první zvířátko, a to myšky. Po pár týdnech lze vytipovat, co by mohlo znamenat problém a odklon od zajetých rituálů, ale stále narážíte na nové situace, které jsou pro něj určitou překážkou a které v něm vzbuzují tlak. Myšky se projevují tak, že dělají potichu: „U…u…u…

Není jiné řešení, než vzít žáka ze třídy a vysvětlovat. Pořád dokola vysvětlovat. Nejednalo se totiž o problém, který by měl s kolektivem. Tento problém si nesl žák sám v sobě. Vždy bylo nutné rozebrat celou situaci úplně dopodrobna a vytyčit klíčové momenty, které byly spouštěcím impulzem žákovi reakce. Já jako učitelka jsem musela přizpůsobit celé vyučování. Vždy bylo nutné přemýšlet, zda daná aktivita nepřivodí žákovi stres nebo nebude znamenat odklon od jeho zajetého systému. Nemohla ale vždy celá třída dělat úkroky stranou kvůli jednomu žákovi. V případě inspekce si myslím, že jsem se zachovala tak, jak jsem měla. Nemohla jsem si dovolit na 10 minut zastavit výuku, přesto jsem nechala prostor pro to, až se žák vrátí, aby měl nějaký příklad na tabuli i on. Bohužel jsme se tehdy špatně pochopili a následovala tedy velmi nepříjemná situace. Žák se časem naučil pracovat se svými pocity, k tomu mu jistě napomohlo pravidelné sezení s psychologem. Od kolegů vím, že na druhém stupni své emoce zvládal daleko lépe. Důležitý pro něj byl vždy i fakt, že ho třída přijala mezi sebe.

V současné době studuje žák na střední škole. Projevy jeho atypického chování se značně utlumily již v 7. třídě. Žák začal hodně pracovat sám se sebou. Ví o sobě, že má Aspergerův syndrom a vědomě se s ním chtěl naučit žít. Díky pravidelným terapiím lépe pochopil, jak pracovat se svými emocemi. Díky tomu na konci 7. třídy přestal tak často ječet. Řešení tedy v tomto případě nebyla jen práce mě jako pedagoga, ale zejména žákova snaha a neustálé rozebírání situací, hledání konkrétních spouštěčů a uvědomování si sám sebe. Jistě na tom mělo velký podíl i dospívání, kdy se každý jedinec mění.

1

The student had long-term problem behavior - inattentiveness, insufficient attendance, aggressiveness, vulgar language, use of addictive substances, etc. The problem escalated when he resorted to destroying school property. The school's men's restroom was fatally vandalized, prompting an investigation. The witnesses finally confirmed my hunch that my pupil was the culprit. The student confessed under the weight of the evidence. I tried to talk to him again about his behavior and his future, that his mother was going to be in big trouble because of him and that he himself was going to be in serious trouble with the police. These problems were real, they destroyed the property of the surrounding municipalities. The student only responded by saying 'I don't care, I wanted to kick myself, so I kicked myself'. That was his defense, without an iota of remorse or fear of consequences. This incident reaffirmed to me that any of our efforts to address his behavior are futile and institutional care is now inevitable for him. Solutions from psychologists and educational counselors were also unsuccessful.

The student came to school already as a problem, all ways to solve the case met with complete lack of interest of the student, parents and initially even the OSSZ. His social problems made any way to educate or raise him completely impossible. He failed most subjects and committed serious acts outside of school. The student was able to tear down many of his classmates, who under his influence began to seriously violate the school rules and behaved very aggressively towards other students in an attempt to cope with him.

Physical aggression, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Attendance problems, Verbal aggression

After the school's repeated emergency, the pupil was sentenced to institutional education, the incident was one of the most important from the school's point of view, but other incidents with the police also emerged. Regarding the destroyed toilet, the pupil's mother was repeatedly invited. Aware of the seriousness of the situation, she did not try to deny the student's guilt and agreed to pay for the repair. However, she made it clear that the pupil was going to institutional care, and that her everything was 'scumbag'. At the same time, she made it clear that she could not afford the mentioned repair. So the school gave in to the mother and made only minimal repairs to the toilet, with minimal participation from the mother's student.

Agreement, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

The mother transferred the same attitude to her son, who began to ignore his studies and attendance even more. Although the case probably scared him a little after all, as he realized that the damages to be paid were not small and could affect him as well, so his behavior looked more like resignation than active defiance. Many teachers still tried to teach him something from the curriculum. Later, the pupil entered institutional care.

Failure

13 let, 7.ročník

Posilování, pouliční souboje, návykové látkyy

Mgr, aprobace tělesná výchova, základy techniky, pedagogika volného času

28

Žák dlouhodobě vykazoval problémové chování – nepozornost, nedostatečná docházka, agresivita, vulgární vyjadřování, užívání návykových látek atd. Problém eskaloval, když se uchýlil k destrukci školního majetku. Ve škole byla fatálně poničena pánská toaleta, což spustilo vyšetřování. Svědkové nakonec potvrdili mé tušení, že viníkem je můj žák. Žák se pod tíhou důkazů přiznal. Snažil jsem se s ním opětovně promluvit o jeho chování a budoucnosti, o tom, že jeho matka bude mít kvůli němu veliké problémy a že on sám bude mít vážné problémy s policií. Tyto problémy byly reálné, ničil majetek okolních obcí. Žák reagoval pouze slovy 'Je mi to jedno, chtěl jsem si kopnout, tak jsem si kopnul'. To byla jeho obhajoba, bez špetky lítosti, či strachu z následků. Tento incident mě znovu utvrdil, že jakékoliv naše snahy o řešení jeho chování jsou marné a ústavní péče je u něj již nevyhnutelná. Řešení od psychologa a výchovných poradců byly taktéž neúspěšné.

Žák na školu přišel, již jako problémový, všechny cesty jak případ vyřešit narazily na naprostý nezájem žáka, rodičů a zpočátku i OSSZ. Jeho sociální problémy naprosto znemožňovali jakoukoliv cestu ho vzdělávat či vychovávat. Z většiny předmětů propadal a závažné činy prováděl i mimo školu. Žák dokázal strhnout i spoustu svých spolužáků, kteří pod jeho vlivem začali vážně porušovat školní řád a ve snaze se mu vyrovnat se chovali velmi agresivně k ostatním žákům.

Po opakované urgenci školy byl žák odsouzen do ústavní výchovy, incident byl jedním ze zásadních z pohledu školy, ovšem ukázaly se i další incidenty s policií. Ohledně zničené toalety byla opakovaně pozvána žákova matka. Vědoma závažnosti situace, se nesnažila popřít žákovu vinu a dohodla se na uhrazení opravy. Ovšem jasně se vyslovila, že žák odchází do ústavní péče a její tedy už všechno 'šumafuk'. Zároveň dala najevo, že zmíněnou opravu si nemůže dovolit. Škola tedy matce ustoupila a na toaletě provedla jen minimální opravy, s minimální účastí žákovi matky.

Stejný přístup přenesla matka na svého syna, který ještě víc začal ignorovat učivo i docházku. Ačkoliv ho kauza nejspíš přece jen trochu postrašila, jelikož si uvědomoval, že škody na zaplacení nejsou malé a mohly by se dotknout i jeho, a tak jeho chování vypadalo spíše jako rezignace, než aktivní vzdor. Spoustu učitelů se ho i přesto snažilo ještě něco z učiva předat. Později žák nastoupil do ústavní péče.

1

The student has been a member of this school since January 2022. He joined the school knowing that he had left his mother, who did not want to continue raising him, and was placed in the care of his father, with whom he had not had much contact before. But if his father hadn't taken him, he would have ended up in an orphanage. From his previous school, he had records of very poor grades, aggressive behavior towards classmates and teachers. He adapted to the new class very quickly and there was even interest in him from the opposite sex. Pupils also started connecting through social networks. He made closer contact with several girls and thought that there was a real interest in him. Later, however, the girls started rejecting him. He made sexual references to fellow students and claimed that he would even rape them. One day he brought an envelope to school with a picture of oral sex. He placed this envelope on the bench and wrote on it the names of the two girls who had rejected him. On the cover there were also printed photos of women in swimsuits with lush breasts, and instead of the original women's faces, there were photos of two female classmates. The idea was to make fun of the girls who rejected him. The girls felt affected. The envelope was on the desk in front of math class, and the students immediately reported it to the teacher.

The student has low self-esteem and is repeatedly rejected by a close person. The mother did not want to take care of her son. The student also has a father, whom he did not see that much, but he eventually took him into care so that he would not end up in someone else's care. The father lived with his girlfriend and their common child. But after the student moved in, the girlfriend moved out. Father had very high standards and wanted everything to be perfect. It was a big change from my mother, who had a rather free upbringing. In addition, the student attempted suicide several times and was also in a psychiatric hospital.

Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

The situation with the envelope began to be resolved immediately not only at the instigation of parents, but also of the school itself. Consultations were held both with the pupil and with the girls and other classmates. The student had an interview with the class teacher, the school psychologist and the school principal. In these individual consultations, his motives were ascertained. He was offered psychological care and had a talk about the appropriateness of the behavior. The student acknowledged that mocking the girls was wrong and apologized to everyone several times. He expressed his apology via social networks and in person, when he brought chocolates to the girls. The girls accepted his apology but didn't want to talk to him anymore. During the individual interviews with the pupil, there were also emotional conversations with the parents of the girls who demanded punishment. The class teacher arranged a preventive discussion and consultation with all pupils. They were informed about the incident and were educated about cyberbullying. As a class, they set the rules again. The pupil was offered the care of a school psychologist and regular meetings with the class teacher, him and his father. He was hospitalized again after the incident. The atmosphere in the classroom calmed down and he was well received by the class after he returned from his stay.

Agreement, Support, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

Immediately after the incident, the student stopped communicating with the girls. The apology was not followed by further sexual innuendos or threats. He acknowledged that his behavior was not okay. The father cooperated and tried to make amends. The emotions of the concerned parents had to be calmed down, which they finally succeeded in doing. In the long run, the class accepted the student again after his return and everything was fine. One of her classmates offered to help him with his notes. The situation did not repeat itself, as did the aggressive behavior. The student is no longer a member of the school due to moving.

Longterm success

14 let, 7. ročník (základní škola)

Zvířata psi)

ADHD,Úzkosti

Lhaní,Podvody,Záškoláctví

1. PhDr. (psychologie) / 2. Mgr. (vychovatelství, speciální pedagogika, psychopedie, učitelství II. stupně)

1. 12 / 2. 19

Žák byl členem této školy od ledna. Do nové třídy se adaptoval velmi rychle a dokonce o něj byl zájem i od druhého pohlaví. Žáci se začali spojovat i přes sociální sítě. S několika dívkami navázal bližší kontakt přes zprávy a myslel si, že je o něj opravdu zájem. Později ho však dívky začaly odmítat. Na spolužačky měl sexuální narážky a tvrdil, že je i znásilní. Jednoho dne přinesl do školy obálku, kde bylo CD se školou orálního sexu. Tuto obálku položil na lavici a napsal na ni jména dvou dívek, které ho odmítly. Na obálce byly i vytištěné fotografie žen v plavkách s bujným poprsím a místo obličeje původních žen, tam byly fotky dvou spolužaček. Cílem bylo zesměšnit dívky, které ho odmítly. Dívky se cítily dotčeně. Obálka byla na lavici před hodinou matematiky a žákyně to hned nahlásily učitelce. Rodiče děvčat se dožadovali exemplárního potrestání a vyloučení žáka ze třídy. Rodiče vyhrožovali i naší škole, že podají trestní oznámení.

Z předchozí školy měl záznamy o velmi špatném prospěchu, agresivním chování vůči spolužákům i pedagogům (jak slovně, tak i fyzicky). Do školy nastoupil s tím, že odešel od matky, která ho nechtěla nadále vychovávat a dostal se do péče otce, se kterým předtím nebyl příliš v kontaktu. Žák má nízké sebevědomí a je opakovaně odmítán blízkou osobou. Otec žil s přítelkyní a jejich společným potomkem. Po nastěhování žáka se přítelkyně ale odstěhovala. Otec měl velmi vysoké nároky a chtěl, aby bylo vše perfektní. Nejen co se týče poslušnosti žáka, ale i například skrz hygienu. Byla to velká změna oproti matce, která měla spíše volnou výchovu. Žák se navíc několikrát pokusil o sebevraždu a byl i v psychiatrické léčebně.

Situace s obálkou se začala okamžitě řešit nejen na popud rodičů, ale i samotné školy. Proběhly konzultace jak s žákem, tak i dívkami a dalšími spolužáky. Žák měl rozhovor s třídní učitelkou, školním psychologem i ředitelem školy. V těchto individuálních konzultacích se zjišťovaly jeho motivy. Byla mu nabídnuta psychologická péče a proběhla promluva o vhodnosti chování. Žák uznal, že zesměšnění dívek nebylo v pořádku a několikrát se všem omluvil. Omluvu projevil přes sociální sítě i osobně, kdy dívkám donesl čokoládu. Dívky jeho omluvu přijaly, ale nechtěly se s ním nadále bavit. Během individuálních rozhovorů s žákem probíhaly i emotivní rozhovory s rodiči dívek, kteří se dožadovali trestu. Třídní učitelka zařídila preventivní besedu a konzultaci se všemi žáky. Ti byli seznámeni s incidentem a byli poučeni o kyberšikaně. Jako třída si znovu nastavili pravidla. Žákovi byla nabídnuta péče školního psychologa a pravidelná setkání s třídní učitelkou, ním a jeho otcem. Po incidentu byl znovu hospitalizovaný. Ve třídě se atmosféra uklidnila a po návratu z pobytu ho třída dobře přijala.

Ihned po incidentu přestal žák s dívkami komunikovat. Po omluvě nenásledovaly další sexuální narážky ani výhružky. Uznal, že jeho chování nebylo v pořádku. Otec spolupracoval a snažil se o nápravu. Emoce dotčených rodičů se musely klidnit, což se nakonec povedlo. Z dlouhodobého hlediska třída žáka po návratu opět přijala a vše bylo v pořádku. Jedna ze spolužaček mu nabízela pomoc se zápisy. Situace se již neopakovala, stejně jako agresivní chování. Žák již není členem školy z důvodu přestěhování.

1

During my university studies, I started an internship at an elementary school for 2 months and I got to the 7th grade, where I had to teach English, so I didn't know the students at all. At the moment when I started the practice, their teacher got sick and couldn't go to school, so I had to lead the children myself. So, before starting the practice, I met with the teacher to agree on the subject matter that I should discuss with them and at the same time she drew my attention to one student. The student was from a problematic socially weak family, he didn't bring tools or homework, he didn't study, he was in danger of getting a five in the English language on his report card. She explicitly warned me about him, that he was a class outcast and that I should be careful of him. The teacher told the student after the 1st semester that he would fail English in the 2nd semester.

Family history: The student lived with his sister and mother. He came from a socially weak family, so he could not afford as many things as his classmates. The relationship between mother and sister was unproblematic. Class anamnesis: ADHD made the student more lively in class, sometimes shouting or not concentrating. He was friends with all his classmates. He was never alone during breaks, he was always either talking with someone or playing games with the boys.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

solved it by telling him that I wanted to respect him and give him another chance. I let him know that everyone has a chance to change and that it doesn't mean that when the teacher told him that he will fail in the 2nd semester, it must be true. I wanted to prove to him that the teacher's ortel was not final. He started behaving completely differently with me than with his teacher. He changed his behavior 180 degrees. For 2 months, the student studied with me, carried all the tools and tasks and improved a lot. He also received doubles in the tests. The sentence that remained in the teacher's memory: Teacher: "Student, you can improve. What your teacher told you, that you will fail in the 2nd semester, is not certain yet. You can change it yourself.

Support

finished my internship during the spring and their teacher came back. I met the student at the end of the school year in the city and he told me that he failed anyway. The teacher accused him of cheating and copying. Even though he just got a lot better with me, she still let him down. It was a clear session of the teacher on the student.

Shortterm success

13. let, 7. ročník

Sport, skateboarding

ADHD

Německý jazyk, Anglický jazyk

25 let

Během svého vysokoškolského studia jsem nastoupila na 2 měsíce na praxi na základní školu a dostala jsem se do 7. třídy, kde jsem měla učit angličtinu, takže ty žáky jsem vůbec neznala. V momentě, kdy jsem nastoupila na tu praxi, tak jejich paní učitelka onemocněla a nemohla chodit do školy, takže jsem ty děti měla vést já sama. Před zahájením praxe jsem se tedy sešla s paní učitelkou, abychom domluvily učivo, které s nimi mám probrat a zároveň mě upozornila na jednoho žáka. Žák byl z problematické sociálně slabé rodiny, nenosil pomůcky ani domácí úkoly, neučil se, hrozila mu pětka z anglického jazyka na vysvědčení. Vyloženě mě před ním varovala, že je to vyvrhel třídy a že si na něho mám dát pozor. Paní učitelka po 1. pololetí žákovi řekla, že ve 2. pololetí propadne z angličtiny.

Rodinná anamnéza: Žák žil se sestrou a matkou. Pocházel ze sociálně slabé rodiny, takže si nemohl dovolit tolik věcí jako jeho spolužáci. Vztah mezi matkou i sestrou byl bezproblémový. Třídní anamnéza: Díky ADHD byl žák ve třídě živější, občas vykřikoval nebo se nesoustředil. Kamarádil se všemi spolužáky. Během přestávek nikdy nebyl sám, buď se vždy s někým bavil nebo hrál s kluky hry.

Řešila jsem to tak, že jsem mu řekla, že ho chci respektovat a dát mu novou šanci. Dala jsem mu najevo, že každý má šanci se změnit a že neznamená, když mu paní učitelka řekla, že ve 2. pololetí propadne, tak že to musí být pravda. Chtěla jsem mu dokázat, že ortel paní učitelky není finální. Se mnou se začal chovat úplně jinak než s jeho paní učitelkou. Své chování změnil o 180 stupňů. 2 měsíce se žák se mnou učil, nosil veškeré pomůcky i úkoly a zlepšil se o hodně. Z testů dostával i dvojky. Věta, která zůstala v paměti paní učitelky: Paní učitelka: „Žáku, ty se můžeš zlepšit. To, co ti řekla tvá paní učitelka, že ve 2. pololetí propadneš, tak to není ještě jisté. Ty sám to můžeš změnit.

Během jara jsem skončila praxi a jejich paní učitelka nastoupila zpátky. Žáka jsem potkala na konci školního roku ve městě a řekl mi, že stejně propadl. Paní učitelka ho obvinila z podvodů a opisování. I když se se mnou prostě o hodně zlepšil, i tak ho nechala propadnout. Jednalo se o jasné zasednutí paní učitelky na žáka.

1

It was the last hour on Monday, i.e. six o'clock. It is quite challenging for the student. He has a problem with four hours let alone six on the first day after the weekend. He was tense already an hour before and it was clear that in the last hour it would not improve, rather the opposite. From the beginning, the student wasn't paying attention, wasn't concentrating and didn't want to cooperate. In no time he burst into tears and started banging the textbook on the desk. I asked the assistant to take the student to the corridor for a while. He can take a walk there, calm down and relax for a while. They came back in about five minutes and the student was relatively fine. Then he worked with us. He just needs to take a break.

The student suffers from ADHD and has an assistant available in class. The children like him in the classroom. He doesn't come to them to play himself, but when the others ask him if he wants to join in the game, he is very happy. The boys also take it with each other in the gym when they play football or other team games. The other children in the class know that the student needs a little more time and patience and try to help him.

Diagnosis, Emotional outbursts, Physical aggression, Not attending to teaching/Inattention to teaching

I asked the assistant to take the student to the corridor for a while. He can take a walk there, calm down and relax for a while. They came back in about five minutes and the student was relatively fine. Then he worked with us. He just needs to take a break.

Support, Transfer of student

Immediately after the incident, the student returned to the classroom calmed down and cooperated with the class. As the end of the lesson approached, the student looked forward to going home and stopped being angry. He then said a nice goodbye to the children. It has no effect on the class in the long run. The children realize that the pupil is sometimes more demanding and rather try to make these situations easier for him. The student is very moody and the situation changes from lesson to lesson, so it did not affect him or the assistant in any way, because the next day he was fine and managed the lesson without any problems.

Longterm success

12 let, 4. ročník

Počítačové hry, seriály, zvířata

ADHD

Hyperaktivita,Nepozornost,Nechuť k učení a škole,Plačtivost

Magisterské vzdělání v oboru český jazyk

6

Bylo to v pondělí poslední hodinu, tedy šestou. Pro žáka je to vcelku náročné. Má problém se čtyřmi hodinami natož se šesti hned první den po víkendu. Byl napružený už hodinu před tím a bylo jasné, že v poslední hodině se to nezlepší, spíš naopak. Žák už od začátku nedával pozor, nesoustředil se a nechtěl spolupracovat. Za chvilku se rozbrečel a začal mlátit učebnicí o lavici. Poprosila jsem asistentku, aby žáka vzala na chvíli na chodbu. Může se tam projít, uklidnit a na chvilku si oddechnout. Zhruba za pět minut se vrátili zpátky a žák byl relativně v pohodě. Pak s námi i spolupracoval. Jen si prostě musí chvilku oddechnout.

Žák trpí ADHD a v hodinách má k dispozici asistentku. Ve třídě jej děti mají rádi. Sám za nimi nepřijde, aby si šli hrát, ale když se ho ostatní zeptají, jestli se nechce přidat do hry, je moc rád. Kluci jej berou i mezi sebe v tělocviku, když hrají fotbal nebo jiné kolektivní hry. Ostatní děti ve třídě vědí, že žák potřebuje trochu víc času a trpělivosti a snaží se mu pomáhat.

Poprosila jsem asistentku, aby žáka vzala na chvíli na chodbu. Může se tam projít, uklidnit a na chvilku si oddechnout. Zhruba za pět minut se vrátili zpátky a žák byl relativně v pohodě. Pak s námi i spolupracoval. Jen si prostě musí chvilku oddechnout.

Hned po incidentu se žák vrátil uklidněný do třídy a spolupracoval se třídou. Když se blížil konec hodiny, žák se těšil domů a přestal být i naštvaný. S dětmi se potom hezky rozloučil. V dlouhodobém měřítku to nemá žádný dopad na třídu. Děti si uvědomují, že žák je občas náročnější a spíše se mu snaží tyhle situace ulehčit. Žák je hodně náladový a situace se mění z hodiny na hodinu, takže jeho ani asistentku to nijak neovlivnilo, protože druhý den byl už v pořádku a výuku zvládl bez problémů.

1

It all started already in the 6th grade, when I taught English in a class with students from different classes. And there was also a problematic student. I was warned by his former teacher from the first grade even before the school year started. She warned me that the student was unmanageable, insolent and impatient. I lived in the belief that it couldn't be that bad. However, already at the beginning of the school year, he started shouting in class, regularly disturbing his classmates and jumping into my interpretation. The other teachers dealt with this situation with constant remarks. But I didn't want that. When I tried to prepare activities in which he could participate, the situation improved. We managed the first year together, but it was very demanding and there were situations that were crisis. In the seventh grade, the situation worsened after the death of his mother, and the student began to indulge more and more. This time, even various activities did not help and the student sabotaged everything. One day I was dealing with family health problems at home and I couldn't sleep at night, the next day I was completely exhausted at school. That day, while sabotaging a joint activity, the student sat on the sink, which he broke. That time I couldn't hold back and started shouting at him. I remember that the other students were very shocked by my reaction, because I tried to solve everything calmly. The student started laughing at my reaction, so I sent him to the principal's office.

Pupil - a problematic pupil already in the first grade of elementary school. It was hard to motivate him, he didn't really enjoy anything. He didn't even have many friends because he didn't treat them well. He was rather below average in school, he was not interested in grades. He was even in danger of failing math in the sixth grade. But he wasn't stupid, he just didn't want to.

Physical aggression, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

All previous problems were difficult for me, but I tried to solve them in a positive way. I adapted the teaching so that he did not have room to get bored. He was actively involved in teaching, but it was not without problems. There were days when he refused to work an entire hour. It was hard for me to process it mentally and I took it as my professional failure. Over time, I learned not to take it personally and, on the contrary, was happy with every successful class. Unfortunately, one day, when a student broke the sink, I couldn't take it anymore and I exploded. I had hoped that I would never be forced to scream, but it didn't happen and I let myself down that day. When he started laughing at my reaction and did nothing about the broken sink, it turned me on. I lost my temper and shouted asking him if he didn't realize the seriousness of this situation. He replied that he didn't. I saw that I was not able to solve this situation at that moment and I took him to the director's office to see Mr. Director. It wasn't the first time he was there and reprimanded the pupil with the principal's reprimand.

Consequences, Disrespectful communication, Support, Transfer of student

The situation calmed down immediately after the incident, as the pupil did not continue the lesson with the rest of the class. In the long run, nothing has changed. He still had days when he didn't work. Fortunately, I have to say that he did not cause any further damage. Only my nerves were getting in the way. At the end of seventh grade, he and his father moved away.

Failure, Partial success

13, 7. třída

Online hry

Mgr., AJ, NJ

9

Celé to začalo už v 6 třídě, kdy jsem učila angličtinu ve třídě, ve které byli žáci z různých tříd. A právě tu byl i problémový žák. Už před začátkem školního roku jsem byla varována jeho bývalou učitelkou z prvního stupně. Varovala mě, že žák je nezvladatelný, drzý a netrpělivý. Žila jsem v přesvědčení, že to nemůže být tak zlé. Ovšem už na začátku školního roku začal v hodinách vykřikovat, pravidelně vyrušoval své spolužáky a skákal mi do výkladu. Ostatní učitelé řešili tuto situaci neústalými poznámkami. To jsem ale nechtěla. Když jsem se snažila připravit si aktivity, do kterých by se mohl zapojit, tak se situace zlepšila. První rok jsme společně zvládli, ale bylo to velmi náročné a byly situace, které byly krizové. V sedmé třídě se situace po úmrtí matky zhoršila a žák si začal dovolovat víc a víc. Tentokrát už nepomáhaly ani nejrůznější aktivity a žák vše sabotoval. Jednoho dne jsem řešila doma rodinné zdravotní problémy a v noci jsem nemohla spát, na druhý den jsem byla ve škole úplně vyřízená. Ten den žák při sabotáži společné aktivity si sedl na umyvadlo, které rozbil. Tenkrát jsem se neudržela a začala na něj křičet. Pamatuji si, že ostatní žáci byli velmi v šoku z mé reakce, jelikož jsem se snažila vše řešit v klidu. Žák se začal mé reakci smát, tak jsem jej poslala do ředitelny.

Žák – problematický žák již na prvním stupni ZŠ. Bylo těžké jej motivovat, nic ho pořádně nebavilo. Neměl ani příliš kamarádů, protože se k nim nechoval hezky. Ve škole byl spíše podprůměrný, známky ho nezajímaly. Dokonce mu v šesté třídě hrozilo propadnutí z matematiky. On ale nebyl hloupý, jen se mu nechtělo.

Veškeré předchozí problémy byly pro mě náročné, ale snažila jsem se je řešit pozitivní cestou. Výuku jsem přizpůsobila, aby neměl prostor se nudit. Do výuky se aktivně zapojoval, ale úplně bez problémů se to neobešlo. Byly dny, kdy odmítal celou hodinu pracovat. Bylo pro mě těžké to psychicky zpracovat a brala jsem to jako svůj profesní neúspěch. Časem jsem se naučila si to nebrat osobně a naopak jsem měla radost z každé zdařilé hodiny. Bohužel jednoho dne, když žák rozbil umyvadlo jsem to už nezvládla a vybouchla jsem. Doufala jsem, že nikdy nebudu nucena křičet, ale nepodařilo se a ten den jsem zklamala sama sebe. Když se mé reakci začal smát a z rozbitého umyvadla si nic nedělal, vytočilo mě to. Ztratila jsem nervy a křikem jsem se ho zeptala, zda si neuvědomuje závažnost této situace. Odpověděl, že ne. Viděla jsem, že nejsem schopna tuto situaci v ten moment vyřešit a odvedla jsem jej do ředitelny za panem ředitelem. Nebyl tam poprvé a žáka pokáral ředitelskou důtkou.

Situace ihned po incidentu se uklidnila, jelikož žák ve vyučovací hodině se zbytkem třídy nepokračoval. Z dlouhodobého hlediska se nic nezměnilo. Stále měl dny, kdy nepracoval. Naštěstí musím říct, že další žádné škody nezpůsobil. Pouze mé nervy dostávaly zabrat. Na konci sedmé třídy se spolu s otcem odstěhoval.

1

First-year art education - history of art was taught, students watched a presentation on Paleolithic art. The class was calm, they followed the teacher's explanation, some responded to questions, joined the lesson. But the student in question was disturbing, sitting in the last bench, talking with a classmate. He tossed the case to the next bench. He showed no interest in teaching. I warned the student several times about his inappropriate behavior. He politely but rudely contradicted me. After another warning about his behavior, I moved him to the first bench and told him to calm down. To my surprise, the student took out the Sport newspaper and started reading it provocatively. After being warned to put the newspaper away and focus on teaching, he just sat there and did nothing. At that moment I was nervous. I'm not used to such behavior from high school students, especially when he was a first-year student. I sent the student out the door, followed him and scolded him unpedagogically. The student just looked into my eyes and didn't respond. After this incident, I sent the student to the desk and continued teaching in an upset manner.

class with a large number of 32 students, a class of ambitious students who want to study and demand quality service from the teacher. They can work together outside of school, organize social events. In such a collective, the students are always divided into those who excel academically, average and below average, into students who drag and organize the class and those who so-called just go along. The monitored student was one of those students who was just hanging around and stood out only because of his inappropriate behavior. In the last two years, he calmed down and started to get involved in the classroom and was often the initiator of several events himself.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

The student also displayed inappropriate behavior in my Czech language and literature classes. I discussed his behavior with the class teacher. She confirmed his inappropriate behavior to me in other classes as well. The student has three sisters who also attended our gymnasium. There were also problems with the oldest. The other two were good, exemplary students, without problems. I invited my parents. Only the mother came, also a teacher. The father apologized, he is the owner of a large company, so he did not show up due to lack of time. I discussed the student's behavior with his mother. She claimed that I sat on a student. I refuted her. She said that he is her darling, that he is the youngest and a boy, so she spoils him a little, as much as she allows him. The son has a rich father, so at this young age he seems to be superior to others. We agreed with the student's mother on closer cooperation and information about his behavior. Even I admitted that I should have kept more calm and not yelled at the student when the whole class heard it. Mother, as a teacher, on the other hand, understood my reaction, that a lot is put on teachers and it is often difficult to keep one's nerves in certain situations

Consequences, Disrespectful communication, Interview, Warning

The student's behavior was dealt with by the pedagogical council and he was given a reprimand by the class teacher. The student calmed down as he got older. I had no problems with him in the third and fourth year. He graduated with honors and is successfully studying at university.

Failure

16 let, první ročník

Sport, četba, filmy

Lhaní,Rušení výuky,Disrespekt

Pedagogická fakulta Ostrava, český jazyk a výtvarná výchova

32 let

Probíhala výuka výtvarné výchovy prvního ročníku – dějin umění, studenti sledovali prezentaci o paleolitickém umění. Třída byla klidná, sledovala výklad učitele, někteří reagovali na dotazy, zapojovali se do výuky. Daný student ale vyrušoval, seděl v poslední lavici, bavil se se spolužákem. Pohazoval pouzdro do další lavice. O výuku neprojevoval žádný zájem. Studenta jsem několikrát upozornil na jeho nevhodné chování. Slušně ale drze mi oponoval. Po dalším upozornění na jeho chování jsem ho přesadil do první lavice a řekl mu, aby se uklidnil. K mému překvapení student si vytáhl deník Sport a začal si jej provokativně číst. Po upozornění, aby noviny schoval a věnoval se výuce, tak jen seděl a nic nečinil. V tu chvíli mi nervy. Nejsem na takové chování od studentů gymnazistů zvyklý, potažmo, když to byl student prvního ročníku. Studenta jsem vykázal za dveře, šel za ním a nepedagogicky jej seřval. Student se mi jen díval do očí a nereagoval. Po tomto incidentu, jsem žáka poslal do lavice a v rozrušení pokračoval ve výuce.

Třída o velkém počtu 32 studentů, třída ambiciózních studentů, kteří chtějí studovat a požadují kvalitní servis od pedagoga. Dokáží společně pracovat i mimo školu, organizovat společenské akce. V takovémto kolektivu se vždy studenti rozdělí na ty studijně výborné, průměrné a podprůměrné, na studenty, kteří třídu táhnou, organizují a ty, kteří se tzv. jen vezou. Sledovaný student patřil mezi ty studenty, kteří se jen vezli, a vyčníval jen svým nevhodným chováním. V posledních dvou ročnících se uklidnil a začal se zapojovat do dění ve třídě a mnohdy i sám byl iniciátorem několika akcí.

Nevhodné chování student projevoval i v mých hodinách českého jazyka a literatury. Promluvil jsem o jeho chování s třídní učitelkou. Ta mi jeho nevhodné chování potvrdila i v jiných hodinách. Student má tři sestry, které taktéž chodily na naše gymnázium. S nejstarší byly taktéž problémy. Ostatní dvě byly dobrými, vzornými studentkami, bezproblémové. Pozval jsem si rodiče. Přišla pouze matka, taktéž učitelka. Otec se omluvil, je majitelem velké firmy, a tak se nedostavil z nedostatku času. S matkou jsem studentovo chování probral. Tvrdila mi, že jsem si na studenta zasedl. To jsem jí vyvrátil. Říkala, že je to její miláček, že je nejmladší a kluk, a tak ho trošku rozmazluje, ledasco mu dovolí. Syn má bohatého otce, a tak v tomto mladém věku se jakoby nadřazuje nad ostatní. S matkou studenta jsme se domluvili na užší spolupráci a informovanosti o jeho chování. I já jsem uznal, že jsem měl zachovat větší klid a po studentovi nekřičet, když to slyšela celá třída. Matka jako učitelka na druhou stranu chápala mou reakci, že toho je na pedagogy kladeno hodně a udržet nervy v určitých situacích je mnohdy těžké

Chováním daného studenta se zabývala pedagogická rada a bylo mu uděleno napomenutí třídního učitele. Student se s přibývajícím věkem uklidnil. Ve třetím a čtvrtém ročníku jsem s ním neměl žádné problémy. Odmaturoval na výbornou a úspěšně studuje vysokou školu.

1

dealt with the situation in the class where I was the class teacher. A colleague from another class came to me saying that her student had gotten significantly worse since she started making friends with a student from my class and demanded that I deal with the situation somehow. It was about grades and attitude to school, as well as behavior in the classroom and communication with teachers. I myself noticed that the pupil was very friendly with the pupil, I saw them in the corridor and I met them together outside the school as well. The student that my colleague came to see me about was a year younger and very introverted, she didn't have many friends, but she always got good grades and was smart at school. The student, on the other hand, was rather below average at school, smoked outside of school and dressed strangely. I have to say, however, that the student lived in alternating care, and judging by her parents' behavior, I think she didn't have it easy either. The situation was definitely not helped by the fact that the student was oriented towards girls, which was generally known in the school. My colleague and I weren't even sure if the student was just a friend or the student's girlfriend.

Student - quiet, introverted, didn't have many friends and had a hard time building relationships with others, above average in studies. Student - not very good at school, liked to provoke, was an authority figure in class

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems

already know from previous experience that dealing with a student is not entirely easy, she has a very specific view and approach to various things. Considering that I didn't have a very good experience with the student and our relationship was already a bit damaged, I decided to contact a colleague, who is also an educational advisor, to see if she could solve this situation with the girls. I only have the following information indirectly from the guidance counselor. The guidance counselor at our school called each girl individually and discussed the situation with them. As expected, the student denied that her results had deteriorated because of the student, saying that school stopped being fun for her and she became interested in other things. The student, in turn, claimed that she was just friends with the student and was not to blame for the student's grades. I hoped that the situation would calm down after this meeting, but unfortunately it did not develop quite as I imagined. Word spread in the school and among classmates that this situation was being resolved with the girls, and the subject of the debate was primarily the sexual orientation of the female student and how things are between the girls. The student apparently did not take this attention very well, she suddenly started having a lot more absences, she went to school only for the most necessary subjects, where papers were written. And very soon after that, I learned from the management and the student's parents that she was transferring to another school.

Transfer of student, Interview

In retrospect, I'm very sorry for how it turned out. The student improved again after the student left, but leaving the student is not a solution. It was a situation that happened a long time ago, I wasn't that experienced yet and I probably should have handled it differently. I don't know exactly where the mistake happened, but I'm very sorry.

Failure

16 let, 2. ročník

Seriály, skateboard

Mgr., ČJ + OV

21

Situaci jsem řešila ve třídě, kde jsem byla třídní učitelkou. Přišla za mnou kolegyně z jiné třídy s tím, že její žákyně se od chvíle, kdy se začala kamarádit s žákyní z mojí třídy, výrazně zhoršila a požadovala po mně, abych tuto situaci nějak řešila. Jednalo se jak o známky a přístup ke škole, tak i chování ve třídě a komunikaci s učiteli. Sama jsem si všimla, že se žákyně s žákyní hodně kamarádila, vídala jsem je na chodbě a potkávala jsem je společně i mimo školu. Žákyně, kvůli které za mnou přišla kolegyně, byla o rok mladší a velmi introvertní, neměla moc kamarádů, ale měla vždycky dobré známky a ve škole byla šikovná. Žákyně oproti tomu byla ve škole spíše podprůměrná, mimo školu kouřila a zvláštně se oblékala. Musím ale říct, že žákyně žila ve střídavé péči a soudě dle chování rodičů si myslím, že to také neměla úplně jednoduché. Situaci rozhodně nepřidávalo ani to, že žákyně byla orientována na dívky, což se všeobecně ve škole vědělo. Nebyly jsme si s kolegyní ani jisté, jestli je žákyně pouze kamarádkou, nebo přítelkyní žákyně.

Žákyně – tichá, introvertní, neměla moc kamarádů a těžko budovala vztahy s ostatními, nadprůměrná ve studiu. Žákyně – nepříliš dobrá ve škole, ráda provokovala, byla ve třídě autoritou

Už z předchozí zkušenosti vím, že jednání s žákyní není úplně jednoduché, má velmi specifický pohled a přístup k různým věcem. Vzhledem k tomu, že jsem s žákyní neměla úplně dobrou zkušenost a náš vztah už tím byl trochu narušený, rozhodla jsem se, že se obrátím na kolegyni, která je zároveň také výchovným poradcem, jestli by tuto situaci s dívkami mohla řešit ona. Následující informace už tedy mám pouze zprostředkovaně od výchovné poradkyně. Výchovná poradkyně na naší škole si zavolala každou dívku zvlášť a tuto situaci s nimi probrala. Žákyně podle očekávání popřela to, že by se její výsledky zhoršily kvůli žákyni, prý ji škola přestala bavit a začala se zajímat o jiné věci. Žákyně zase tvrdila, že se s žákyní jen kamarádí a nemůže přece za to, jaké má žákyně známky. Doufala jsem, že se situace po této schůzce uklidní, ale nevyvíjelo se to bohužel úplně tak, jak jsem si představovala. Ve škole a mezi spolužáky se rozneslo, že se s dívkami tato situace řeší a předmětem debaty byla především sexuální orientace žákyně a to, jak to mezi dívkami je. Žákyně tuto pozornost zřejmě nesla hodně špatně, najednou začala mít mnohem více absencí, do školy chodila jen na nejnutnější předměty, kde se psaly písemky. A velmi brzy potom jsem se od vedení a rodičů žákyně dozvěděla, že přestupuje na jinou školu.

Zpětně mě hodně mrzí, jak to dopadlo. Žákyně se po odchodu žákyně zase zlepšila, ale odchod žákyně není řešení. Byla to situace, která se odehrála už poměrně dávno, ještě jsem nebyla tak zkušená a měla jsem to asi řešit jinak. Nevím, kde přesně se stala chyba, ale mrzí mě to moc.

1

Žačka came to me to say that she is being bullied in the form of cyberbullying, that they are sending her obscene words because she allegedly does not want to go out with them, does not want to smoke. They are teenagers, she is singled out from the team, they have various vulgarisms, allusions to her mother and sister. There were also verbal attacks at school. She used to be a member of the party because she decided not to smoke, so they started to exclude her from the group. There were also words about cancer, which even her sister allegedly had. But sometimes she tells little lies, you don't know whether to believe her or not. For example, 'did you do the assignment? Yes. where do you have it Home.' She brought a photo of the conversation, she kept screenshots of what they wrote to her. The schoolgirl does not have a steady hand at home, the mother works late into the night in the pub. The student grows up alone, when they started pushing her out, she had nowhere to go.

Student: average 6th grade student, quiet, doesn't say much unless she wants to show off a bit. She says the most stupid thing she can think of. For example, 'Who calculated this?' 'I do not know.' Quiet, but has the urge to show off a little in front of others. Bully: a group of 6th graders, most of them have below average grades, street kids, they don't have a steady hand, they are vulgar, they go to school unprepared, they all grow up in a family with a mother and a father, school is not important to them, they smoke, they spend a lot of time outside in the afternoon. Praise is important to them, but they are not able to achieve it - they give up the task sooner.

Violation of classroom/school rules, Verbal aggression, Bullying

The student originally came to see a colleague who had her in VV and history, they had more lessons together, not to me as a class teacher. A colleague told me. I invited the pupil to the free classroom, where I asked, is something going on? I heard you're having some difficulties. Should I deal with it? Do you want me to handle it? The student was quiet at first, she didn't express herself much, she probably didn't like it, because the student told her colleague not to tell anyone. Žačka did not want it to spread further. Then she spoke. She described what and how happened from her side. I listened to her, we agreed that I would find out the opinion and point of view of the other side. I found out who is bullying her. It was a group of students of the same age, two boys, two girls. She specifically named the student. Sabina was also among the bullies. She used to always sit on the desk with her pupil, I thought they were best friends. Out of nowhere, they broke up, stopped talking to each other, then the bullying started. For example, they didn't want to be together in the gym as a pair. It wasn't just at the level of a friendly situation outside, it also carried over to school. A member of the group was also a student of the 1st year of secondary school (that is, a different school), the brother of two other bullies. But he originally went to our elementary school. I confronted everyone from our school individually with questions, what did she do to you? Why do you treat her this way? Do you think you or she is right? If he thinks that when they are together in 6th grade, does this behavior tend to last until 9th grade, if it wouldn't be better to change the situation. In the end, I also discussed it with my mother, the student probably told her at home. She stepped on me to sort it out.

Interview

We agreed that they would not notice each other, the teachers would not put them in the same groups. More consideration will be given to everyone's behavior. In the event of another verbal or other attack, cyberbullying, something would happen, no matter who the teacher turns to. Then it would start to be solved at a higher level (principal, pedagogical-psychological consultancy, prevention methods). It happened last year at the turn of the semester, the monitoring lasted about two to three months. The situation calmed down. I don't know if the student started going out with the group again. They function normally within the school, the most harmless poking occurs.

Longterm success

11 let, 6. ročník

sport

Lhaní

Studentka učitelství pro 1. stupeň ZŠ

4

Žačka přišla za mnou, že je šikanovaná formou kyberšikany, že jí posílají sprostá slova, protože s nimi údajně nechce chodit ven, nechce kouřit. Jsou ve věku puberťáků, je vyčleněná z kolektivu, oni mají různé vulgarismy, narážky na její matku a sestru. I ve škole byly slovní útoky. Dříve byla členkou party, protože se ale rozhodla nekouřit, tak ji začali vyčleňovat z kolektivu. Padala i slova o rakovině, kterou dokonce její sestra prý měla. Občas ale má malé lži, člověk neví, jestli jí má věřit nebo ne. Například, 'udělala jsi úkol? Ano. Kde ho máš? Doma.' Donesla vyfocenou konverzaci, schovávala si screenshoty, co jí psali. Žačka nemá doma pevnou ruku, matka pracuje dlouho do noci v hospodě. Žačka vyrůstá sama, když ji začali vyšoupávat, neměla kam jít.

Žačka: průměrná žačka 6. ročníku, tichá, moc se nevyjadřuje, dokud se nechce trochu předvádět. Plácne tu největší hloupost, co jí napadne. Například, 'Kdo to vypočítal?' 'Já nevím.' Tichá, ale má nutkání se trochu před ostatními předvést. Šikanátor: skupina žáků 6. ročníků, většina podprůměrný prospěch, děti ulice, nemají pevnou ruku, jsou vulgární, do školy chodí nepřipraveni, všichni vyrůstají v rodině s matkou i otcem, škola pro ně není důležitá, kouří, hodně času tráví odpoledne venku. Je pro ně důležitá pochvala, ale nejsou schopni toho docílit – dřív úkol vzdají.

Žákyně přišla původně za kolegyní, která ji měla na VV a dějepis, měly spolu více hodin, nikoliv za mnou jako za třídní učitelkou. Kolegyně mi to řekla. Pozvala jsem žačku do volné učebny, kde jsem se ptala, děje se něco? Zaslechla jsem, že máš nějaké obtíže. Mám to řešit? Chceš, abych to řešila? Žačka byla nejdřív tichá, moc se nevyjadřovala, asi jí to nebylo příjemné, protože žačka řekla kolegyni, ať to nikomu neříká. Žačka nechtěla, ať se to šíří dál. Potom se rozmluvila. Popsala, co a jak se stalo z její strany. Já jsem si jí vyslechla, domluvili jsme se, že zjistím názor a pohled druhé strany. Zjistila jsem, kdo ji šikanuje. Byla to parta stejně starých žáků, dva chlapci, dvě dívky. Žačka konkrétně jmenovala. Mezi šikanátory patřila i Sabina. Ta dříve pořád seděla s žačkou v lavici, myslela jsem si, že jsou nejlepší kamarádky. Z ničeho nic si rozsedly, přestaly se spolu bavit, pak začala šikana. Nechtěly spolu například být ve dvojici v tělocviku. Nebylo pouze na úrovni kamarádské situace venku, přeneslo se i do školy. Členem skupiny byl i student 1. ročníku střední školy (tedy jiná škola), bratr dvou ostatních šikanátorů. Chodil ale původně na naši základní školu. Všechny z naší školy jsem jednotlivě konfrontovala otázkami, co vám udělala? Proč se k ní takto stavíte? Myslíte, že jste v právu vy nebo ona? Jestli si myslí, že když jsou spolu v 6. třídě, zda má toto chování tendenci vydržet až do 9. třídy, jestli by nebylo lepší situaci změnit. Řešila jsem nakonec i s matkou, žačka jí to doma asi řekla. Nastoupila na mě, ať to vyřeším.

Domluvili jsme se, že si sebe navzájem nebudou všímat, učitelé je nebudou dávat do stejných skupin. Bude se brát větší zřetel na chování všech. V případě dalšího slovního nebo jiného útoku, kyberšikany, by se něco stalo, ať se obrátí na kohokoliv z učitelů a učitelek. Pak by se začalo řešit na vyšší úrovni (ředitel, pedagogicko-psychologická poradna, metodik prevence). Došlo k tomu loni na přelomu pololetí, monitorování trvalo zhruba dva až tři měsíce. Situace se uklidnila. Jestli zase začala žačka chodit s partou ven, nevím. V rámci školy fungují normálně, objevuje se maximálně neškodné popichování.

1

The situation started with the transition to the second grade, when I was put in charge of the sixth grade as a teacher. The class consisted of many new students and one student did not manage to integrate well into the group. She was often on her cell phone during breaks, but also during lessons. The school has newly introduced that all cell phones will be collected at the beginning of the first lesson and will always be returned to them at the end of the last lesson. The students were not too enthusiastic about this measure, but despite the slight resistance, they regularly handed in their mobile phones. The student first told her colleagues that she did not take her mobile phone to school. But I saw her with him several times during the break. When she didn't have her cell phone in her hand, she repeatedly went to parts of the school buildings that are inaccessible to students. If no teacher noticed her in the 'forbidden' places, she was able to come to class a few minutes late. In class, she disappeared into the corridor several times without being asked. She rarely wanted to participate in activities to diversify the teaching. Her behavior was very variable and she often tried harder than her classmates. The study results were satisfactory.

The student was introverted, phlegmatic, smart, quiet, cheeky, moody. The class was cooperative, hardworking, communicative, tolerant.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules

When I saw the student secretly hiding her mobile phone under the desk during the break, I immediately went after her. Despite repeated calls, she refused to hand over the mobile phone, saying that it was her property, so she did not have to give it to anyone. I replied that the incident would be dealt with with the director. In response, the student just shrugged her shoulders and continued on her mobile phone. She only smiled ironically in cases of expulsion of female students from remote areas of buildings. In my opinion, she wanted to draw attention to herself with this behavior, since she was probably in need in some way. I had to persuade her for a long time to participate in the learning activities before she finally decided to participate. I informed her parents about her behavior by phone to make sure that it could not be the source of a bad family background. The parents were surprised because the daughter allegedly behaves well at home and shares only positive experiences at school. The turning point occurred when a colleague managed to take the mobile phone from the desk during class due to her inattention. The student went to the assembly hall every break saying that she was entitled to her property. Her cell phone was returned to her, like the others, only at the end of the lesson.

Transfer of student, Interview, Warning

The following week after the phone was taken, the student did not show up at school at all. It wasn't until a week later that she came to pick up her things and transferred to another school. Unfortunately, the problem could not be solved, it was simply moved elsewhere.

Failure

12, 6. ročník ZŠ

tanec

Lhaní,Pasivita

vysokoškolský titul - Mgr., aprobace - ČJ, RJ

12

Situace začala přechodem na druhý stupeň, kdy jsem jako učitel dostal šestou třídu na starost. Třída se skládala z mnoha nových žáků a jedné žákyni se nepodařilo příliš dobře začlenit do kolektivu. O přestávkách, ale i v hodinách byla často na mobilu. Na škole se nově zavedlo, že se všechny mobily budou na začátku první vyučovací hodiny sbírat a odevzdají se jim vždy až na konci poslední hodiny. Žáci z tohoto opatření nebyli příliš nadšeni, ale i přes mírný odpor své mobily pravidelně odevzdávali. Žákyně nejprve kolegům sdělovala, že si mobil do školy zrovna nevzala. O přestávce jsem ji ale s ním několikrát zahlédl. Když zrovna mobil v ruce neměla, opakovaně chodila do částí budov školy, které jsou pro žáky nepřístupné. Pokud si ji v 'zakázaných' místech žádný učitel zrovna nevšiml, byla schopna přijít na hodinu o několik minut později. V hodinách se bez optání několikrát nenápadně vytratila na chodbu. Do aktivit na zpestření výuky se málokdy chtěla zapojit. Její chování bylo velice proměnlivé a často se naopak snažila více než její spolužáci. Studijní výsledky byly uspokojivé.

Žákyně byla introvertní, flegmatická, chytrá, tichá, drzá, náladová. Třída byla spolupracující, snaživá, komunikativní, tolerantní.

Když jsem žákyni o přestávce záhledl, jak pod lavicí tajně skrývá mobilní telefon, šel jsem okamžitě za ní. I přes opakované výzvy odmítala odevzdat mobil se slovy, že je to její majetek, tudíž ho nemusí nikomu dávat. Na slova jsem odvětil, že se tím pádem incident bude řešit s paní ředitelkou. V reakci na to žákyně pouze pokrčila rameny a byla dále na mobilu. V případech vyhnání žákyně z odlehlých prostor budov se pouze ironicky pousmála. Podle mého názoru na sebe tímto chováním chtěla upozornit, jelikož pravděpodobně nějakým způsobem strádala. Pro zapojení do výukových aktivit jsem ji musel dlouze přemlouvat, než se konečně odhodlala účastnit. O jejím chování jsem telefonicky informoval rodiče, abych se ujistil, jestli nemůže být zdrojem špatné rodiné zázemí. Rodiče se podiveně zarazili, protože se údajně dcera doma chová vzorně a ze školy sdílí samé pozitivní zážitky a zkušenosti. Zlom nastal v momentě, kdy se kolegyni podařilo v hodině při její nepozornosti mobil vzít z lavice. Žákyně každou přestávku chodila před sborovnu s tím, že má nárok na svůj majetek. Mobil ji byl vrácen, stejně jako ostatním, až na konci výuky.

Následující týden po odebrání telefonu se žákyně ve škole vůbec neukázala. Teprve až po týdnu si přišla vyzvednout své věci a přestoupila na jinou školu. Problém se bohužel nepodařilo vyřešit, pouze se přesunul jinam.

1

It was the second week after summer vacation. The children were still full of impressions from the holidays and they were also "excited".

After calming down the student, I immediately ended the break and asked all the students to take their seats and we started talking about the given situation. I first asked the people in question what had just happened in the class and how it happened. An argument immediately broke out in the class about who started it and everyone started shouting at each other. First, I gave the word to the student, who told me that the other student kicked him out of nowhere. He didn't do anything to him or provoke him. I replied that if he was as innocent as he says, then probably such a situation would not have arisen. After that, I gave the floor to the second student to listen to both students. The second student told me that the first student jumped on his back and was bothering him and that he didn't like it. A third student got involved, who started to argue that it wasn't so. So I asked the rest of the class if anyone had seen the incident. A few students came forward and agreed with the other student.

Physical aggression

reacted by first reprimanding the first pupil that he should be able to admit the truth and should not provoke the pupil for no reason. I had a several-minute lecture about how dangerous it is to jump on your back, that in the fourth grade they are not the lightest and could have serious health problems. After that, I returned to the second student, to whom I told him that he should not solve such situations with violence and that from then on there are teachers who will solve everything calmly with the students. I let the situation run through my head again and asked if anyone else was involved in the argument. Exceptionally, not one of the students had an accomplice. Since both students had already been reprimanded several times that day, I decided to punish the students. The punishment consisted in the fact that the pupils could not go to play in the backyard with the other children for two days and instead they calculated math examples or read a book. Between the six eyes, we then agreed that together we would draw a thick line behind this day. I promised them that if a similar situation does not happen again, I will not "sue" the students

(Disciplinary) Punishments, Agreement, Interview, Warning

Fortunately, both boys regretted their behavior after the punishment. They reconciled together and both admitted their mistake. The first pupil was even so frightened by the threat that I would call my grandmother that he then warned the other pupils who were wild about the breaks, so that they would not also be punished.

Longterm success

10 let, 4. ročník

Basketball, parkour

Hyperaktivita,Fyzické násilí

magisterské

38

Byl druhý týden po letních prázdninách. Děti byly ještě plné dojmů z prázdnin a také byly celé „rozjařené

Po uklidnění žáka jsem okamžitě ukončila přestávku a požádala všechny žáky o usazení na místa a začali jsme se bavit o dané situaci. Zeptala jsem se nejprve dotyčných, co se ve třídě právě odehrálo a jak k tomu došlo. Ihned ve třídě vypukla hádka, kdo si začal a všichni se začali překřikovat. Prvně jsem dala slovo žákovi, který mi řekl, že ho druhý žák kopnul z ničeho nic. Nic mu nedělal ani ho neprovokoval. Odpověděla jsem, že kdyby byl tak nevinný jak říká, tak by nejspíš nenastala taková situace. Poté jsem dala slovo druhému žákovi, abych si vyslechla oba žáky. Druhý žák mi pověděl, že mu první žák skočil na záda a otravoval ho a že se mu to nelíbilo. Do toho se zapojil třetí žák, který se začal hájit, že to tak nebylo. Proto jsem se zeptala zbytku třídy, jestli někdo incident viděl. Přihlásilo se několik žáků, kteří dali druhému žákovi za pravdu.

Reagovala jsem tak, že jsem nejprve vytkla prvnímu žákovi, že by měl umět přiznat pravdu a neměl by bezdůvodně žáka provokovat. Měla jsem několikaminutovou přednášku o tom, jak je nebezpečné si skákat na záda, že už ve čtvrté třídě nejsou nejlehčí a mohli by z toho mít vážné zdravotní problémy. Poté jsem se vrátila ke druhému žákovi, kterému jsem řekla, že by neměl řešit takové situace násilím a že od toho tu jsou učitelé, kteří s žáky vyřeší vše v klidu. Nechala jsem si situaci znovu projít hlavou a zeptala jsem se, jestli do hádky nebyl zapojený ještě někdo. Výjimečně neměl ani jeden z žáků komplice. Jelikož ten den, byli oba žáci už několikrát napomínáni rozhodla jsem se žáky potrestat. Trest spočíval v tom, že si žáci nemohli jít hrát dva dny na dvorek s ostatními dětmi a místo toho počítali příklady do matematiky nebo četli knížku. Mezi šesti očima jsme se poté domluvili, že spolu uděláme za tímhle dnem tlustou čáru. Slíbila jsem jim, že pokud se nebude už podobná situace opakovat, nebudu na žáky „žalovat

Naštěstí oba chlapci svého chování po nastolení trestu litovali. Společně se usmířili a oba uznali svoji chybu. První žák se dokonce tak polekal výhružky, že zavolám babičce, že poté napomínal o přestávkách i ostatní žáky, kteří byli divocí, aby nedostali také trest.

1

One of the very tense situations that the student prepared for us was once at the beginning of the lesson, right after the bell rang, when everyone was already sitting in their seats, but the teacher had not yet arrived. The student had a large, two-liter bottle of Coca Cola, which he unscrewed, drank, and left the open bottle on the bench. Then he 'accidentally' snorted it, the bottle tipped over and everything started pouring out, which he just watched and didn't even try to pick up the bottle. A huge puddle was spilling on the ground, all the briefcases within reach were suddenly soaked with Coke. The children squealed, jumped and tried to save their things. Most of the children rushed for paper towels and quickly tried to prevent the flood from spreading further. He just stood and washed himself. I grabbed him by the shoulder and pushed him towards the puddle and told him to hurry and help clean up. He started yelling at me that I attacked him and that he was going to complain about me. He refused to participate in the cleanup and just watched with a smile. It should also be noted that this is not the first time he has done this. 'Accidentally' spilled drinks happened to him more often, even though I repeatedly warned him that he should close the bottle again immediately after drinking. However, he always reacted with irritation and insolence.

The student lived in a joint household with his mother and grandmother, he was an only child. Both spoiled him very much. They let him hang around the housing estate and, according to reports from classmates living in the same housing estate, he committed vandalism. He destroyed bells, the elevator and polluted the common areas. He also often attacked smaller children. In the classroom, he mostly only allowed himself to girls, pinched them, twisted their arms, pulled their hair and insulted them. No comments were effective because the mother and grandmother uncritically defended the student in all circumstances.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules

The class teacher wrote a note to the student and talked to him about it, however, there have been many such notes and interviews with absolutely no results. The mother has also been to the school several times, but this also did not lead to anything, because the mother claims that the pupil is good and without conflict, that it is a misunderstanding, or that it is the fault of his classmates who bully him.

Consequences, Interview

Unfortunately, we didn't actually solve anything, so certainly not successfully. The boy did not improve in any way in his behavior. I no longer work with this student. I'm at a different school, so I don't know how they proceeded with him. It was suggested that he go to the school psychologist, but I know that we encountered resistance, that he does not want to go to the psychologist, that the children would laugh at him.

Failure

11let 5. třída

Žádné

Agrese

Kurz asistenta pedagoga (akreditovaný MŠMT)

6 let

Jedna z velmi vyhrocených situací, které nám žák připravil, bylo jednou na začátku hodiny, těsně po zvonění, kdy všichni už seděli na svých místech, ale paní učitelka ještě nepřišla. Žák měl velkou, dvoulitrovou láhev Coca Coly, kterou rozšrouboval, napil se a otevřenou láhev nechal stát na lavici. Pak do ní 'omylem' žduchnul, láhev se převrátila a vše se začalo vylívat, čemuž on jenom přihlížel a ani se nesnažil láhev zvednout. Po zemi se rozlívala obrovská kaluž, všechny aktovky v dosahu byly rázem nasáklé Colou. Děti pištěly, uskakovaly a snažily se zachránit svoje věci. Většina dětí se vrhla pro papírové ubrousky a rychle se snažily zabránit dalšímu šíření té povodně. On jenom stál a umíval se. Chytla jsem ho za rameno a postrčila směrem k té kaluži a řekla jsem mu ať taky honem jde pomáhat s uklízením. Začal se na mě rozkřikovat, že jsem ho prý napadla a že si na mě bude stěžovat. Odmítl se uklízení zúčastnit a jenom s úsměvem přihlížel. Nutno ještě uvést, že toto neudělal poprvé. 'Omylem' vylité pití se mu stávalo častěji i když jsem ho opakovaně upozorňovala, že má láhev ihned po napití zase uzavřít. Na to ovšem vždy reagoval podrážděně a drze.

Žák žil ve společné domácnosti s matkou a s babičkou, byl jedináček. Obě ho velmi rozmazlovali. Nechávali ho potloukat se po sídlišti a podle sdělení spolužáků, žijících na stejném sídlišti se dopouštěl vandalismu. Ničil zvonky, výtah a znečišťoval společné prostory. Často také napadal menší děti. Ve třídě si dovoloval většinou jenom na děvčata, štípal je, kroutil jim rukama, tahal za vlasy a urážel. Žádné poznámky nebyly účinné, protože maminka s babičkou žáka nekriticky za každých okolností obhajovaly.

Třídní učitel napsal žákovi poznámku a pohovořil si s ním o tom, nicméně takovýchto poznámek a pohovorů se událo už mnoho a naprosto bez výsledku. Matka byla také několikrát ve škole, ale to také k ničemu nevedlo, protože matka tvrdí, že žák je hodný a bezkonfliktní, že je to nedorozumění, popřípadě, že je to vina jeho spolužáků, kteří ho šikanují.

Bohužel jsme vlastně nic nevyřešili, tedy rozhodně ne úspěšně. Chlapec se nijak ve svém chování nezlepšil. Nyní už s tímto žákem nepracuji. Jsem na jiné škole, tak nevím, jak s ním dále postupovali. Navrhovalo se, aby chodil ke školní psycholožce, ale vím, že jsme narazili na odpor, že nechce chodit k psycholožce, že prý by se mu děti smáli.

1

The pupil described is the same as in the first case report. The student not only has behavioral problems, but also does not fulfill his responsibilities. Mostly he doesn't want to. They don't bring their gadgets and they don't do their homework. He regularly gets 4-5 on tests, and in May of last year, his mother went for a consultation because the student failed three subjects.

This is a student who received his first reprimand for behavior already in the third grade, and since then his mother visits school at least twice per semester.

Lying and cheating, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

The teachers tried to accommodate him, giving him alternative dates and space to add to his notebooks so that he could learn from them. It took him even a month to write his physics notebook. Every break he sat in his office and wrote letters. The teachers watched over him and wrote him various plans. Parents were asked to check at home. Mom was convinced for a long time that nothing important was happening. The said student kept lying and explaining how hard he works and that the teachers are obsessed with him and don't help him. When it was time for remedial tests or exams, he did not show up. He told his mom he couldn't come because he was fixing something else, which was a lie. He was spotted several times with friends while he was supposed to be repairing an object. It took a long time for the mother to push hard so that the student could not fail, which eventually succeeded.

Support, Interview

The student was able to defend his advantage, but since this situation happened at the end of last year, it is not clear how the situation will develop this school year. The student is waiting for entrance exams for secondary school.

Failure

8.ročník, 14 let

Sport fotbal)

Dysgrafie,Dyslexie

Lhaní,Podvody

Mgr., Zeměpis, Občanská výchova

5 let

Popisovaný žák je stejný jako u první kazuistiky. Žák nejenže má problémy s chováním, ale také neplní své povinnosti. Převážně se mu nechce. Nenosí si pomůcky a neplní domácí úkoly. Z testů dostává pravidelně 4-5 a v květnu minulého roku byla jeho maminka na konzultaci, protože žák propadal ze tří předmětů.

Jedná se o žáka, který dostal první důtku za chování již ve třetí třídě a od té doby navštěvuje jeho maminka školu alespoň dvakrát za pololetí.

Učitelé se mu snažili vyjít vstříc a dávali mu náhradní termíny a prostor na doplnění sešitů, aby se z nich mohl učit. Trvalo mu i měsíc, než si dokázal sepsat sešit do fyziky. Každou přestávku seděl v kabinetu a dopisoval. Učitelé si ho hlídali a sepisovali mu různé plány. Rodiče byli požádáni o kontrolu doma. Maminka byla dlouhou dobu přesvědčena, že se neděje nic důležitého. Zmíněný žák pořád lhal a vysvětloval, jak moc pracuje a že jsou na něho učitelé zasedlí a nepomáhají mu. Když mělo dojít na opravné testy či zkoušení, nedostavil se. Mamince říkal, že nemohl dojít, protože si opravoval něco jiného, což byla lež. Několikrát byl spatřen v čas, kdy si měl opravovat předmět, s kamarády. Trvalo dlouho, než maminka pořádně zatlačila, aby se mohlo povést nepropadnutí žáka, což se nakonec povedlo.

Prospěch si žák dokázal obhájit, ale jelikož se tato situace děla na konci minulého roku není jasné, jak se situace bude vyvíjet tento školní rok. Žáka čekají přijímací zkoušky na střední školu.

1

When I started teaching in the fourth grade, I knew that there was one very problematic student waiting for me there. There were already problems with this pupil in kindergarten. He didn't listen at all, he was aggressive towards his classmates and attacked them vulgarly. That is why a file was kept on his person, where all the incidents that happened with him were written down. So I started going to the fourth grade already with the understanding that I have to pay close attention to this student and, in short, hold him. I thought to myself that he is only a fourth grader and a child like any other that I have to manage. Unfortunately, this student couldn't handle me. From the very beginning, he manifested exactly as I was told. He spoke profanity, hit things around him, was rude and talked back or did not respond at all to my calls and orders. Months passed and his aggression continued to escalate. He soon started hitting his classmates. One fight even ended with a broken nose. The climax of it all was that during a walk outside, he took a wooden board to a pregnant teacher and wanted to hit her in the stomach. Everyone was afraid of this disciple. Including all the teachers, including me. In my many years of experience, I have never had a conflict with a student. I mostly solved banalities, for which it was enough to use proven methods - admonitions in class or a simple conversation with the student about the given situation. But this disciple was immune to all these things. Reprimanding, arranging in the cabinet, notes, talking to mom, nothing helped.

This pupil lived with his mother, who had found a new boyfriend. He was diagnosed with ADHD from an early age, so certain fluctuations in the behavior of this student were expected. But not with the ones I describe above. No one could tame him, not even his own parents. The mother just cluelessly signed every offense this student committed. He did not naturally fit into the class collective, because all the children were afraid that he would hurt them. However, his school results were excellent. That made everything worse. His aggression and disobedience reached such a level that I was afraid he would bring a knife to class and hurt someone. The situation had to be resolved immediately.

Diagnosis, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression

In this case, I initially proceeded as I always proceed in the case of indiscipline. I try to solve problems with children first directly in the classroom before others. This pupil was reprimanded for being disruptive and I emphasized to him that he was not only disturbing me, but other classmates as well. He did not respond to this at all and the interruptions were repeated. After admonishing him several times, I raised my voice. After the lessons, I talked to this student several times in person in the office, I moved him around in the class, he was given substitute work so that he would have fun and not disturb him so much. When threats and violence occurred on the part of this student, I immediately discussed it with both the guidance counselor and the school principal. We immediately contacted the mother of this student, but she did not comment much on his behavior. I will not even mention the number of notes of this student. Since this student was getting in over our heads and none of our school measures were working, we had to look elsewhere for help. We communicated regularly with the pedagogical and psychological counseling office. This student was examined by a psychologist, but nothing changed. Subsequently, OSPOD took over the case, they resolved everything with the family and went for inspections. This student was medicated with drugs that were supposed to calm him down, but even that didn't have much effect. In the end, this student ended up in a diagnostic institute for 2 months.

Consequences, Disrespectful communication, Support, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts, Warning

Everything had a very funny ending. The mother of this pupil filed a complaint with all the institutions she could. She sued the school, contacted the school ombudsman, the governor of the region, filed a complaint with OSPOD. In the end, however, the courts decided that neither the school nor anyone else was at fault. And what happened to this student? This pupil was transferred to another school and we never saw him again. It wasn't until a few weeks after that that I found out that the mother picked up this student from school one day, threw the textbooks in the locker at school and ran away with this student. Allegedly from a boyfriend who beat her. In my opinion, I behaved the best I could in this difficult case. When the usual measures did not help, I consulted with the educational advisor, the school principal and he passed it on.

Failure

11 let, 5. ročník

Počítačové hry

ADHD

Lhaní,Agrese,Neposlušnost,Vandalismus

ČJ, NJ, FrJ, AJ

24

Když jsem začala učit ve čtvrté třídě, věděla jsem, že mě tam čeká jeden velice problémový žák. S tímto žákem byly problémy už ve školce. Vůbec neposlouchal, byl agresivní ke svým spolužákům a vulgárně je napadal. Proto se o jeho osobě začala vést složka, kde se všechny incidenty, co se s ním odehrály, zapisovaly. Do čtvrté třídy jsem začala chodit tedy už s tím, že si na tohoto žáka musím dát dobrý pozor a držet ho zkrátka. Říkala jsem si, že je to přece jen čtvrťák a dítě jako každé jiné, které musím zvládnout. Tento žák mě ale bohužel nezvládal. Už od počátku se projevoval přesně tak, jak mi bylo řečeno. Mluvil vulgárně, mlátil do věcí kolem sebe, byl drzý a odmlouval nebo na mé výzvy a rozkazy vůbec nereagoval. Utíkaly měsíce a jeho agrese se stále stupňovala. Brzy začal bít své spolužáky. Jedna rvačka skončila dokonce přeraženým nosem. Vrcholem všeho bylo, že při venkovní procházce vzal na těhotnou učitelku dřevěné prkno a chtěl ji bít do břicha. Všichni se tohoto žáka báli. Včetně všech učitelů, včetně mě. Za dlouhé roky mé praxe se mi ještě nestalo, že bych měla s nějakým žákem konflikt. Většinou jsem řešila banality, na které stačilo použít osvědčené metody – napomenutí ve třídě či úplně jednoduchý rozhovor s žákem o dané situaci. Tento žák byl ale vůči všem těmto věcem imunní. Nepomohlo napomínání, domlouvání v kabinetu, poznámky, rozhovor s maminkou, zkrátka nic.

Tento žák bydlel s maminkou, která si našla nového přítele. Už odmalička mu bylo diagnostikováno ADHD, tudíž se počítalo s určitými výkyvy v chování tohoto žáka. S takovými, které popisuji výše, však nikoliv. Nedokázal ho zkrotit nikdo, ani jeho vlastní rodiče. Maminka jen bezradně podepisovala každý přestupek, který tento žák provedl. Do třídního kolektivu přirozeně nezapadal, neboť se všechny děti bály, že jim ublíží. Jeho školní výsledky však byly excelentní. O to bylo všechno horší. Jeho agresivita a neposlušnost došly do takové míry, že jsem se bála, že do třídy přinese nůž a někomu ublíží. Situace se tedy musela neprodleně řešit.

V tomto případě jsem zprvu postupovala tak, jako jsem postupovala vždy v případě nekázně. Snažím se řešit problémy s dětmi nejprve přímo ve třídě před ostatními. Tento žák byl při vyrušování napomenut a zdůraznila jsem mu, že ruší nejen mě, ale i ostatní spolužáky. Na to vůbec nereagoval a vyrušování se opakovalo. Když jsem ho napomínala poněkolikáté, zvýšila jsem hlas. Po hodinách jsem několikrát mluvila s tímto žákem osobně v kabinetě, ve třídě jsem ho různě přesazovala, dostával náhradní práci, aby se zabavil a tolik nevyrušoval. Když došlo ze strany tohoto žáka k vyhrožování a násilí, okamžitě jsem to řešila jak s výchovným poradcem, tak s ředitelem školy. Hned jsme kontaktovali maminku tohoto žáka, která se ale k jeho chování příliš nevyjadřovala. Počet poznámek tohoto žáka nebudu ani zmiňovat. Jelikož všem tento žák přerůstal přes hlavu a žádná naše školní opatření nefungovala, museli jsme hledat pomoc jinde. Pravidelně jsme komunikovali s pedagogicko-psychologickou poradnou. Tento žák absolvoval vyšetření u psychologa, ale nic se nezměnilo. Následně si případ převzal OSPOD, řešili vše s rodinou a jezdili na kontroly. Tento žák byl medikován léky, které ho měly částečně utlumovat, ale ani to nemělo velké výsledky. Nakonec skončil tento žák na 2 měsíce v diagnostickém ústavu.

Vše mělo velice vtipnou dohru. Maminka tohoto žáka podala stížnost na všechny instituce, které mohla. Zažalovala školu, kontaktovala školského ombudsmana, hejtmana kraje, podala stížnost na OSPOD. Nakonec však soudy rozhodly, že škola, ani nikdo jiný nepochybil. A co bylo s tímto žákem? Tento žák byl přeložen na jinou školu a už jsme ho víc neviděla. Až pár týdnů po tom jsem se dozvěděla, že maminka vyzvedla tohoto žáka jednoho dne ze školy, učebnice hodila ve škole do schránky a utekla s tímto žákem pryč. Údajně od přítele, který ji bil. Dle mého názoru jsem se v tomto těžkém případě zachovala nejlépe, jak jsem mohla. Když nepomáhala běžná opatření, poradila jsem se s výchovným poradcem, ředitelem školy a ten to předal dále.

1

The situation arose during a lesson where we were engaged in activities on the topic of argumentation, which I named heart transplantation. The goal was for the students to agree in groups to whom to donate a healthy heart based on limited information about the patients. The groups were divided into girls and boys, who had to defend their choice. The conflict erupted when information emerged that one of the patients was a feminist doctor. The boys expressed a strong opposition to feminism, which caused tension between them and the girls. Nevertheless, I was able to control the situation and the lesson ended without any major problems. However, after the lesson, I found out that there was a physical confrontation between two students due to disagreements on the topic of feminism, which continued even after the lesson ended.

The student has a strong position in the class, but is not considered the best student. His arrogant attitude towards people and tasks he considers below his level often leads to rejection of these activities. On the contrary, Žačka is very expressive and reactive, she reacts impulsively, which can cause conflicts. Although he reacts quickly, he can calm down just as quickly and is very communicative.

Verbal aggression

As soon as I learned about the incident, I decided to deal with it. In the next lesson, I asked the class about the meaning of feminism and called out both students who were in conflict and those who were not directly connected to it. The student was unable to provide an answer and the student submitted an incomplete definition. That's why I assigned both of them the task of writing a report on the topic of feminism. The paper was to be presented the next day, but the pupil coughed it up and the pupil said only a few sentences. I tried to explain to them what feminism really means and that the 'women belong in the kitchen' arguments that the boys often used were not acceptable.

(Disciplinary) Punishments, Warning

The goal was for the students to immerse themselves more in the given topic through the report. However, this plan was not successful because both students neglected the paper. I was hoping that the class would get a perspective from both a male and a female point of view, but that didn't happen. However, expressions sending women 'to the kitchen' seem to no longer be used in the classroom, or at least I'm not aware of that.

Failure, Partial success

15, kvarta

Počítače, sport

Mgr., ČJ, VV

26

Situace vznikla během hodiny, kde jsme se věnovali aktivitám na téma argumentace, které jsem pojmenovala transplantace srdce. Cílem bylo, aby se žáci ve skupinách dohodli, komu darovat zdravé srdce na základě omezených informací o pacientech, jako je věk, pohlaví, povolání apod. Skupiny byly rozděleny na dívky a chlapce, kteří měli obhájit svůj výběr. Konflikt vypukl, když se objevila informace, že jednou z pacientů je doktorka feministka. Chlapci vyjádřili silný odpor k feminismu, padaly tam věci jako že feministka určitě nebude léčit muže apod. Vyvolalo to velké napětí mezi nimi a dívkami a vznikla tak v hodině roztržka. Přesto jsem byla schopna situaci kontrolovat a hodina skončila bez větších problémů. Po hodině jsem však zjistila, že došlo k fyzickému střetu mezi dvěma žáky, kdy žák bouchl se spolužačkou o skřínky na základě jejich neschody o feminismu, která přetrvávala i po skončení vyučování.

Žák má ve třídě silnou pozici, ale není považován za nejlepšího studenta. Jeho arogantní postoj k lidem a úkolům, které považuje za pod svou úroveň, často vede k odmítání těchto činností. Žačka je naopak velmi výrazná a reaktivní, reaguje impulzivně, což může způsobovat konflikty. Přestože rychle reaguje, stejně tak rychle se dokáže uklidnit a je velmi komunikativní.

Jakmile jsem se dozvěděla o incidentu, rozhodla jsem se ho řešit. Na další hodině jsem se třídy zeptala na význam feminismu a vyvolala jsem oba žáky, kteří byli v konfliktu, i ty, kteří s ním neměli přímou spojitost. Žák nebyl schopen poskytnout odpověď a žačka předložila neúplnou definici. Proto jsem oběma zadala úkol napsat referát na téma feminismus. Další den měl být referát prezentován, ale žák se na něj vykašlal a žačka řekla jen několik vět. Snažila jsem se jim vysvětlit, co feminismus skutečně znamená a že argumenty typu 'žena patří do kuchyně', které chlapci často používali, nejsou přijatelné.

Cílem bylo, aby se žáci prostřednictvím referátu více ponořili do daného tématu. Tento plán však nebyl úspěšný, protože oba žáci referát zanedbali. Doufala jsem, že třída získá perspektivu jak z mužského, tak ženského pohledu, ale to se nestalo. Přesto se zdá, že výrazy posílající ženy 'do kuchyně' již nejsou ve třídě používány, nebo alespoň o tom nemám informace.

1

Her behavior problems escalated, and in 8th grade, cyberbullying was added. She came up with it during school lessons, she was writing messages on her cell phone, which she had under her desk.

The student already had problems in the first grade - absenteeism, excuses, a double in behavior, personal hygiene, from the 6th grade I was in her class, the problems escalated, forgetfulness, reprimands, 7th grade reprimand from the school principal for truancy, a trip to the swimming pool during class , 8th grade forgetting again, got a 3 for behavior in the midterm, verbally attacked classmates, cyberbullying

Violation of classroom/school rules, Bullying

tried to contact the mother as a class teacher, but she did not communicate with the school for a long time, she always used other emails or was unavailable whenever I called her. There were two educational commissions, the first mother did not come, the second she did. In the end, the situation resulted in a reprimand from the school principal.

Consequences, Transfer of student, Interview

The problems with her were somehow not resolved, she ended up failing and had to repeat the year, the school received a message at the beginning of the next year that she had changed schools.

Failure

15 let, 8. Ročník základní školy

kluci

Lhaní,Podvody,Nevhodné chování,Šikana,Absence

Mgr., Nj, Rj, Hv

30

Její problémy s chováním se stupňovaly a v 8. třídě se přidala i kyberšikana. Přišlo se na to ve školním vyučování, psala zprávy na mobilu, který měla pod lavicí.

Žačka měla už problémy na prvním stupni – nepřítomnost, omlouvání, dvojka z chování, osobní hygiena, od 6. třídy jsem byla její třídní, problémy se stupňovaly zapomínání, napomenutí, 7. třída důtka ředitele školy za záškoláctví, výlet na koupaliště v době vyučování, 8. třída opět zapomínání, v pololetí dostala 3 z chování, slovně napadala spolužačky, kyberšikana

Snažila jsem se spojit jako třídní učitelka s matkou, ale ta dlouhodobě se školou nekomunikovala, vždy používala jiné maily nebo byla nedostupná, kdykoliv jsem jí volala. Proběhly dvě výchovné komise, na první matka nedorazila, na druhou už ano. Nakonec situace vyústila v důtku ředitele školy.

Problémy se s ní nějak nevyřešily, nakonec propadla a musela opakovat ročník, škola dostala začátkem dalšího roku zprávu, že změnila školu.

1

As I was approaching the classroom, I heard the noise. Of course, this is not unusual, but I stopped to think about it. I entered the classroom, some students stopped talking, they were waiting for my greeting, but the group around one student did not register my arrival at all. I waited in silence for a while, but nothing changed. So I went back to the door, opened it and slammed it. The class quieted down, I greeted the students with a smile and the biology lesson could begin. As it started, it continued for an hour. The student kept interrupting, turning to his classmates and commenting on each assigned activity - why should I fill it in, what will it do in my life, etc. His behavior was not completely new to me, I had already taught the class for a few hours, but this time it was too much.

Disruptive student - male, 14 years old, average grades, parents divorced, in alternating care, has 3 siblings (one own, two half-siblings from father)

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

At first, I always yelled at him to pay attention, but as time went on, he interrupted more often and added his inappropriate comments. At another interruption, I remembered a book on nonviolent communication I had read recently, interrupted my explanation, asked the student to turn toward the board, and said, 'If you're not paying attention, it's distracting. I feel disrespected and nervous. I'm afraid I won't explain the subject matter well. I need you to pay attention.'

Interview, Warning

I was a little surprised that this sentence of mine really helped. The student paused, apologized for the disturbance and paid attention until the end of the lesson. Of course, sometimes he still disturbs the lessons, but from this day it is not so often, just tell him once and he is calmer.

Longterm success

14 let, 9. třída (gymnázium)

počítačové hry, hra na kytaru

Nespolupráce,Rušení výuky

Mgr., BI a TV

30

Už když jsem přicházela ke třídě, slyšela jsem hluk. To samozřejmě není nic neobvyklého, ale pozastavila jsem se nad tím. Vešla jsem do třídy, někteří žáci se přestali bavit, čekali na můj pozdrav, skupinka kolem jednoho žáka můj příchod však vůbec nezaregistrovala. Chvíli jsem ještě v tichosti čekala, ale nic se nezměnilo. Vrátila jsem se proto ke dveřím, otevřela a bouchla s nimi. Třída se utišila, s úsměvem jsem žáky pozdravila a hodina biologie mohla začít. Tak jak to začalo, pokračovalo to celou hodinu. Žák stále vyrušoval, otáčel se na spolužáky a každou zadanou činnost komentoval – proč to mám vyplňovat, k čemu mi to v životě bude apod. Jeho chování pro mne nebylo úplnou novinkou, třídu jsem již pár hodin učila, ale tentokrát to bylo moc.

Rušící žák – muž, 14 let, průměrný prospěch, rodiče se rozvedli, je ve střídavé péči, má 3 sourozence (jeden vlastní, dva nevlastní od otce)

Nejprve jsem jej vždy okřikla, aby dával pozor, ale s přibývajícím časem vyrušoval častěji a přidával své nemístné komentáře. Při dalším vyrušení, jsem si vzpomněla na knihu o nenásilné komunikaci, kterou jsem nedávno četla, přerušila jsem svůj výklad, poprosila žáka, aby se otočil směrem k tabuli a řekla: 'Když nedáváš pozor, ruší mě to. Cítím se nerespektovaná a nervózní. Mám strach, že vám učivo dobře nevysvětlím. Potřebuji, abys dával pozor.'

Samotnou mě trošku překvapilo, že tato má věta opravdu pomohla. Žák se pozastavil, omluvil se za vyrušování a do konce hodiny dával pozor. Samozřejmě, občas i nadále v hodinách vyrušuje, ale od tohoto dne to není tak časté, stačí mu jednou říct a je klidnější.

1

dealt with this case about two years ago. I think it was just a few weeks after the kids went back to school after the covid period. It was really evident in the children how they missed social contact during online teaching. When the children returned to their school desks, they behaved like wild eggs. It was quite difficult to set some rules and mantiles for their behavior again. That's why we dealt with problematic behavior relatively often in these weeks, as I recall. This case, which specifically came to my mind, involved a boy who attended the 5th grade. For years he was an almost problem-free student, we never dealt with any serious problematic behavior. Sometimes, for example, he would forget or not pay attention in class, but I do not consider this to be a major disciplinary offense. In this particular situation that I remembered now, I can't say that only this one student was to blame for everything, but he was the one who initiated the whole situation. And his classmates were happy to join him afterwards. So, as I said, the students attended the 5th grade, it's the last year at our school, then they go to a bigger city for the second grade, so they were the oldest at the school and it also follows that they had a class on the upper floor. The aforementioned pupil came up with a new game during recess, where they would fill their snack bags with water and throw them out of the window and watch them hit the ground. The classmates took up this new game very enthusiastically and started filling the bags with water. I was in charge of the hallway that day, I peeked into the classroom and saw what was going on. I noticed an open window and lots of water on the ground. I immediately shouted at the students to stop it immediately. The aforementioned boy gave me a confused look, what can't I like about this super game. They stopped throwing water from the windows, but I could see that they didn't understand why I forbade them from this game, and they didn't realize what could happen. The bell started ringing for class, so I told them that we would discuss this situation in the following class that I was teaching in their class.

As for the personal characteristics of the mentioned pupil who invented this situation. As I said, there were never any major problems with him. As far as I know, his family was fully functioning, he lived with both parents and grandparents in a two-generation house in the village. His parents and grandparents paid attention to him and his siblings, were interested in their performance at school, prepared for lessons with them, etc. So I cannot say that there was no functional cooperation with the school on the part of the parents. Even in this situation, when we were dealing with the whole incident, they were extremely helpful and tried not to take the whole situation lightly and to resolve it in such a way that nothing like this would happen again. The student had an average grade, but he was very intelligent, I think that his academic results were partly influenced by his lax attitude, when, for example, he often chatted with his classmates or engaged in other activities instead of working. He was rather extroverted in class, he was popular and I must say that he was very nice to his classmates. There was a little girl in the class who was after an operation and had crutches for a few weeks, and I remember that the mentioned student very often helped her, for example, carry a bag, lift a chair, etc. Therefore, I do not believe that this situation that occurred was caused by any bad character of the student , but rather by not realizing how dangerous this situation could be. As I already said, he did not participate in this activity alone, but with his other friends. They were also rather extroverted and it seemed to me that the said pupil was a role model for the class and that the other pupils looked up to him. So when he invented something, the others didn't think much of it and proudly followed him.

Violation of classroom/school rules

So how did I deal with this situation? As I said before, I came to this class the following hour and at the very beginning I brought up the topic of their recess game. I asked who invented this game and what led them to it. Then the student reported that he had seen a similar video on YouTube, where one of his favorite YouTubers was performing a similar activity, so he thought that he could do something similar with his classmates. But they weren't outside and they didn't want to throw these balls in the classroom, so they opened the window and threw them from the window. It really struck me that they are not aware that they were doing something wrong. That really worried me. That's why I decided that I won't discuss the planned curriculum at all this class, but I will dedicate it all to solving this situation. I thought it would be best if I looked at where the students got inspiration from this activity. I started the computer and asked the student to play the video for us. The student found a video of about 10 minutes, I let the children watch it and then I asked them if they could describe to me what was wrong with the video. Together we agreed that the main difference is that in the mentioned video, these water bags are released by a man from a balcony that juts out into the garden, so the water lands on the grass where no one walks, and therefore there is little chance that the bag would hurt someone with water. I explained to the children that such a bag of water, when it falls from such a height and at great speed, could cause nasty injuries, or destroy things that would be under the windows. I tried to use the principles of Nonviolent Communication and explain to them why this situation is really dangerous. In the end, with the help of a joint search for all the negatives of this game, we managed to get the said little boy to tell me that he had no idea what could happen and that he was very sorry. Subsequently, others joined him. That was the most important thing for me in this situation, I wanted the students to find out why their behavior was unacceptable and why I banned them from this game. I figure that's better than running in on them, yelling at them, putting notes on everyone and them still having no idea what they did wrong.

Consequences, Disrespectful communication, Working with the collective, Interview, Warning

But despite their apology, I drew consequences from this situation. For the boys who participated in the game, I wrote a few sentences in the student book to let the parents know what happened at school and, if necessary, explain the situation to the children at home again. I also attached a request to this message to try to check what their children watch on the Internet. Children are often unaware of the risks, and when they see an activity in their role model, they consider it correct. For me, this situation was again a signal, and since then I have been trying to discuss the dangers of the Internet space more with my children. For example, in computer science, I try to talk to them about what they are looking at and possibly why these particular things interest them or are inspiring to them. Together with the school management, we also organize an annual lecture for children about internet safety and cyberbullying.

Longterm success

10 let, 5. třída

Atletika, fotbal, modelování

Vysokoškolské titul Mgr. (učitelství pro první stupeň)

5 let

Tento případ jsem řešila asi před dvěma lety. Bylo to tuším hned pár týdnů po tom, co se děti vrátily zpět do školy po době covidové. Na dětech bylo opravdu hodně vidět, jak jim sociální kontakt při online výuce chyběl. Když se děti vrátily zpět do školních lavic, chovaly se jako z divokých vajec. Bylo dost těžké opět nastavit nějaká pravidla a mantinely jejich chování. Proto jsme v těchto týdnech řešily problémové chování relativně často, co si tak vzpomínám. Tento případ, který se mi teď konkrétně vybavil se týkal chlapce, který navštěvoval 5. třídu. Celé roky byl téměř bezproblémovým žákem, nikdy jsme u něho neřešili žádné závažnější problémové chování. Občas se třeba v hodinách vybavoval nebo nedával pozor, ale to nepovažuji za zásadní kázeňské přestupky. V této konkrétní situaci, kterou jsem si teď vybavila, nemůžu říct, že by za všechno mohl pouze tento jeden žák, ale byl ten, kdo celou situaci inicioval. A jeho spolužáci se k němu následně rádi připojili. Jak už jsem tedy říkala, žáci navštěvovali 5. třídu, je to poslední rok na naší škole, poté odchází do většího města na druhý stupeň, takže byli na škole nejstarší a z toho vyplývalo i to, že měli třídu v horním poschodí. Zmiňovaného žáka o přestávce napadla nová hra, že si naplní sáčky od svačin vodou a budou je házet z okna a sledovat, jak budou dopadat na zem. Spolužáci se velmi nadšeně této nové hry chopili a začali plnit sáčky vodou. Měla jsem zrovna ten den dozor na chodbě, nakoukla jsem do třídy a viděla, co se děje. Všimla jsem si otevřeného okna a spousty vody po zemi. Okamžitě jsem žáky okřikla, ať toho okamžitě nechají. Zmíněný chlapec na mě ještě vrhl nechápavý pohled, co se mi na této super hře nemůže líbit. Házení vody z oken zanechali, ale viděla jsem na nich, že vůbec nechápou, proč jsem jim tuto hru zakázala, a vůbec si neuvědomují, co by se všechno mohlo stát. Začalo zvonit na hodinu, takže jsem jim řekla, že tuto situaci probereme v následující hodině, kterou jsem u nich ve třídě učila.

Co se týče osobní charakteristiky zmiňovaného žáka, který tuto situaci vymyslel. Jak už jsem říkala nikdy s ním nebyly žádné větší problémy. Co vím, tak jeho rodina byla zcela fungující, žil s oběma rodiči a prarodiči v dvougeneračním domku na vesnici. Rodiče i prarodiče se mu i jeho sourozencům věnovali, zajímali se o jejich prospěch ve škole, připravovali se s nimi na výuku apod. Nemůžu tedy říct, že by ze strany rodičů nebyla funkční spolupráce se školou. I v této situaci, když jsme celý incident řešili, byli maximálně nápomocní a celou situaci se snažili nebrat na lehkou váhu a vyřešit ji tak, aby už se nic podobného neopakovalo. Žák měl průměrný prospěch, ale byl velice inteligentní, myslím si, že jeho studijní výsledky byly z části ovlivněné i jeho laxním přístupem, když si například v hodinách často místo práce povídal se spolužáky nebo se věnoval jiným činnostem. Ve třídě se projevoval spíše extrovertně, byl oblíbený a musím říct, že se choval ke spolužákům velmi hezky. Ve třídě byla holčička, která byla po operaci a měla na pár týdnů berle a pamatuju si, že zmíněný žák ji velmi často pomáhal například nosit tašku, zvedat židličku apod. Proto se nedomnívám, že tato situace, která nastala byla způsobena nějakým zlým charakterem žáka, ale spíše tím, že si neuvědomil, do jaké míry může být tato situace nebezpečná. Jak už jsem říkala, této činnosti se neúčastnil sám, ale s jeho dalšími kamarády. Ti byli také spíše extrovertní a působilo to na mě tak, že zmíněný žák byl pro třídu vzorem a ostatní žáci k němu vzhlíželi. Takže když on něco vymyslel, ostatní nad tím ani tolik nepřemýšleli a hrdě ho následovali.

Jak jsem tedy tuto zmíněnou situaci řešila. Jak už jsem říkala, přišla jsem následující hodinu do této třídy a hned na začátku jsem otevřela téma jejich přestávkové hry. Zeptala jsem se kdo tuto hru vymyslel a co je k tomu vedlo. Na to se žák přihlásil, že viděl podobné video na YouTube, kde prý nějaký jeho oblíbený youtuber podobnou činnost vykonával, takže ho napadlo, že by něco podobného mohli zrealizovat i se spolužáky. Jenže nebyli venku a prý nechtěli tyto míčky házet ve třídě, tak otevřeli okno a házeli je z okna. Opravdu to na mě působilo tak, že si nejsou vědomi toho, že dělali něco špatně. To mě opravdu znepokojovalo. Proto jsem se rozhodla, že tuto hodinu vůbec nebudu probírat naplánované učivo, ale celou ji věnuji tomu, abychom tuto situaci vyřešili. Napadlo mě, že nejlepší bude, když se podívám, kde se tedy žáci touto činností inspirovali. Pustila jsem počítač a vybídla žáka, ať nám video pustí. Žák našel asi 10minutové video, nechala jsem ho děti shlédnout a potom jsem se jich zeptala, jestli mi dokáží popsat, co bylo na videu špatně. Společně jsme se dobrali k tomu, že hlavním rozdílem je to, že ve zmíněném videu tyto sáčky s vodou pouští muž z balkonu, který trčí do zahrady, takže voda dopadá na trávu, kde nikdo nechodí, a tedy je malá pravděpodobnost, že by sáček s vodou někoho zranil. Vysvětlila jsem dětem, že takový sáček s vodou, když padá z takové výšky a velkou rychlostí by mohl způsobit ošklivé zranění, popřípadě zničit věci, které by se nacházely pod okny. Snažila jsem se využívat principy Nenásilné komunikace a vysvětlovat jim, proč je tato situace opravdu nebezpečná. Nakonec jsme se pomocí společného hledání všech negativ této hry dobrali k tomu, že mi zmíněný chlapeček řekl, že ho vůbec nenapadlo, co by se mohlo stát, a že se moc omlouvá. Následně se k němu přidali i ostatní. To pro mě bylo v této situaci nejdůležitější, chtěla jsem, aby došli žáci sami k tomu, proč bylo jejich chování nepřijatelné a sami přišli na to, proč jsem jim tuto hru zakázala. Myslím si, že to je lepší, než kdybych na ně naběhla, seřvala je, všem nasázela poznámky a oni by stále netušili, co udělali špatně.

Ale i přes jejich omluvu, jsem z této situace vyvodila důsledky. Těmto chlapcům, kteří se na hře podíleli, jsem několika větami napsala do žákovské knížky vzkaz rodičům, aby věděli, co se ve škole událo a popřípadě znovu tuto situace dětem doma vysvětlili, také jsem k tomuto sdělení připojila žádost, aby se snažili kontrolovat, na co jejich děti na internetu koukají. Děti si často neuvědomují rizika, a když nějakou aktivitu vidí u svého vzoru, považují ji za správnou. Pro mě byla zase tato situace signálem a od té doby se snažím s dětmi více probírat nebezpečí internetového prostoru. Například v informatice se s nimi snažím bavit o tom, na co koukají a popřípadě, proč je tyto konkrétní věci zajímají nebo jsou pro ně inspirující. S vedením školy také každoročně organizujeme pro děti přednášku o bezpečnosti na internetu a kyberšikaně.

1

Last school year, videos of students taking gadgets to school in various subjects were very popular on social networks. We wanted to indulge the pupils with this fun trend and planned a bag-free day within the school. Some student came with a suitcase, another with a microwave, another with a basket of mushrooms. However, one student stole a shopping trolley from a nearby supermarket and put all the things in it. Stealing wasn't the only thing he did. The shopping cart is quite large and impractical for school. During the long break, the students were playing with the cart, and when one student was carrying his classmate in the cart, he broke the blackboard.

The student likes to be the center of attention, wants to do things outside the standards. The other students supported him in this, they found it amusing. The pupil who was in the wheelchair is otherwise problem-free, she studies well and has never had a disciplinary offence.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules

The impact on the blackboard was quite loud and the supervisor in the corridor did not hear it. An investigation was launched into what happened, who was the witness, who controlled the cart. The person in question tried to explain that the cart had started on its own and crashed into the board itself, but due to the damage to the board it was obvious that more force had to be exerted. After questioning the students of the class together with the assistance of the educational advisor, the truth came out. The student was driving a classmate in a wheelchair, he turned the wheelchair at a higher speed and inadvertently hit the blackboard, which broke and, since the blackboard was interactive, it made it impossible to function. Subsequently, the student's parents were called, and they were invited to a personal meeting, where both the student's problematic behavior and the payment of the destroyed blackboard were addressed. The student's parents paid for the board. The student, considering the other incidents, ended up getting a 2 for behavior. The parents of the student who was in the shopping cart were informed of their daughter's inappropriate behavior. Due to the rare offense, the student was not affected by a warning on the report card.

Agreement, Consequences, Interview

This incident was not the first and I believe it will not be the last. The student is currently going through puberty, he despises everyone, he is easily teased by others, he does not study and although he is not stupid, he does not have bad grades and has too much freedom at home - his parents do take care of him, but they should watch over him more. He has been reprimanded for a long time and no one was surprised by this behavior. Since this problem, he hasn't brought stolen things to school and hasn't broken the blackboard, but about a month later, at the end of the last school year, he and another friend used nicotine sachets at school, the use of which is, of course, prohibited for young people both in school and outside her. It is also useful to mention that we are a church school. Most of the pupils here are of the Roman Catholic religion, but of course this is not a condition for studying at this school. This pupil is not Roman Catholic and does not respect the church events of the school. The student's father comes from Russia and is of the Orthodox religion, so is the son. There was an interesting, even sad situation with the student, when the whole school prayed for Ukraine every morning, but the student prayed very loudly for Russia.

Failure

14 let, 8. ročník

fotbal, florbal, rád se v tělocviku účastní her, počítačové hry

Mgr. Teologické nauky a teologie Didaktik společenských věd pro 2. stupeň ZŠ

10

Minulý školní rok byly na sociálních sítích velmi oblíbená videa, že si žáci vzali pomůcky do školy v různých předmětech. Chtěli jsme dopřát žákům tento zábavný trend a v rámci školy se naplánoval den bez tašek. Některý žák přišel s kufrem, další s mikrovlnkou, jiný s košíkem na hřiby. Jeden žák však v nedalekém supermarketu ukradnul nákupní vozík a veškeré věci do něj uložil. Krádež nebylo to jediné, čeho se dopustil. Nákupní vozík je poměrně velký a do školy nepraktický. O velké přestávce si žáci s vozíkem hráli a ve chvíli, kdy jeden žák vezl ve vozíku svou spolužačku, rozbil tabuli.

Žák je rád středem pozornosti, chce dělat věci vymykající se standardům. Ostatní žáci ho v tom podporovali, připadalo jim to zábavné. Žákyně, která byla ve vozíku, je jinak bezproblémová, dobře se učí a nikdy se s ní neřešil kázeňský přestupek.

Náraz do tabule byl poměrně hlasitý a dozor na chodbě jej nepřeslechl. Začalo se vyšetřovat, co se stalo, kdo byl svědkem, kdo vozík ovládal. Dotyčný se snažil zamluvit, že se vozík sám rozjel a sám do tabule narazil, ale kvůli poškození tabule bylo očividné, že musela být vykonána větší síla. Po vyslýchání žáků třídy spolu s asistencí výchovného poradce vyšla najevo pravda. Žák vozil spolužačku ve vozíku, s vozíkem větší rychlostí točil a nedopatřením narazil do tabule, která se pokazila a vzhledem k tomu, že byla tabule interaktivní, znemožnilo to její fungování. Následně se volalo rodičům žáka, kteří byli pozváni na osobní schůzku, kde se řešilo jak problémové chování žáka, tak i uhrazení zničené tabule. Rodiče žáka tabuli uhradili. Žák, vzhledem i k ostatním incidentům, nakonec dostal 2 z chování. Rodiče žákyně, která byla v nákupním vozíku, byli informováni o nevhodném chování jejich dcery. Vzhledem k ojedinělému přestupku žákyně nebyla postihnuta napomenutím na vysvědčení.

Tento incident nebyl první a domnívám se, že ani poslední. Žák aktuálně prochází pubertou, všemi opovrhuje, snadno se nechá vyhecovat ostatními, neučí se a ačkoliv není hloupý, nemá špatné známky a doma má příliš velkou svobodu – rodiče se o něj sice starají, ale měli by jej víc hlídat. Je již dlouhodobě napomínán a nikoho tohle chování snad ani nepřekvapilo. Od tohoto problému sice do školy již nepřinesl kradenou věci a nerozbil tabuli, ale asi o měsíc později, na konci minulého školního roku spolu ještě s jedním kamarádem ve škole užívali nikotinové sáčky, jejichž užívání je samozřejmě pro mladistvé zakázáno jak ve škole, tak i mimo ní. Taky je užitečné zmínit, že jsme církevní škola. Většina žáků je zde římskokatolického náboženství, avšak samozřejmě to není podmínkou pro studium na této škole. Tento žák není římský katolík a nerespektuje církevní akce školy. Otec žáka pochází z Ruska a je pravoslavného náboženství, syn tedy také. S žákem byla zajímavá, až smutná situace, kdy se celá škola každé ráno modlila za Ukrajinu, žák se však velmi nahlas modlil za Rusko.

1

am a class teacher of the eighth grade of the second grade of a village primary school and there are several children with problematic behavior in our class. A teacher's assistant works with me in the class. During September, the behavior of one of the pupils, a thirteen-year-old, deteriorated significantly. During the last school year, I solved a lot of problems with him - poor grades, rude behavior, late arrivals, washing during breaks, throwing objects out of the window, etc. However, he was absent several times from the beginning of the year, and although his mother apologized for his absence, we heard from his classmates they found out that instead of teaching, he spends the morning with a bunch of friends at the skate park. He was brought to the party by a classmate who came to our school two years ago and had already changed several schools and correctional institutions before us. He took this classmate (who is above average intelligence, by the way) as a role model and wants to match him. So he started going outside school, smoking cigarettes and, according to other classmates, "bragging about his new life

He is thirteen years old and a student in the eighth grade of elementary school. Parents are divorced, he lives in alternating custody. The parents do not have another child together, but the mother remarried, the stepfather already has two children from a previous relationship, who visit him once a fortnight on the weekend. The mother is now pregnant, so another sibling will be added. The father lives alone, he has no other children. The family is a classic “patchwork

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems

He has already received a lot of comments from various teachers for his deteriorating behavior, but I don't feel that these measures have much effect on the student or the parents. Mothers cannot fully understand their son's behavior, rather they excuse him and have not yet seen a problem in his spending his free time. So I invited my parents to a meeting, which he also attended. I also invited our educational advisor to help, who works with students and parents when choosing a profession and secondary school. We tried to explain to the family that if he didn't want to give up his dream of becoming a car mechanic and be able to pursue his car hobby professionally, he would have to rethink his behavior and get busy with his studies. Until that moment, the parents did not realize that although the field of auto mechanics is a learning field, there is a lot of pressure during the admissions process and at least average grades and good behavior are required. If it happens that it fails or "finishes".

Consequences, Interview

After our meeting, he started coming to school regularly again, he also reduced his late arrivals. He walks better prepared, carries his tools and, with some exceptions, has his homework done. To our great joy, he is not shy to turn to me or the assistant to ask for help during class, he also behaves better towards the teachers, does not disturb. It is also positive for the entire team that the problematic pupil, a friend, leaves the class for some time (to the educational care center), so he will no longer be under his influence. We will see what his return to the team will bring. It seems that he realized that he was really "running into his shoes

Partial success

13 let, 8. třída základní školy

auta, motorky, rapová hudba

Lhaní,Záškoláctví,Alkohol,Cigarety,Drogy

VŠ vzdělání, obor Učitelství českého jazyka a literatury pro základní školy

8

Jsem třídní učitelkou osmé třídy druhého stupně vesnické základní školy a v naší třídě je více dětí s problematickým chováním. Ve třídě se mnou spolupracuje asistentka pedagoga. V průběhu září došlo k výraznému zhoršení chování jednoho z žáků, třináctiletého. S ním jsem v průběhu minulého školního roku řešila spoustu problémů – zhoršený prospěch, drzé chování, pozdní příchody, praní o přestávkách, házení předmětů z okna atd. Ze začátku roku však několikrát chyběl, a ačkoliv mu maminka jeho absenci omlouvala, od jeho spolužáků jsme zjistili, že místo vyučování tráví dopoledne s partou kamarádů v areálu skateparku. Do party ho přivedl spolužák, který do naší školy přišel před dvěma lety a před námi vystřídal už několik škol a také nápravných zařízení. Si vzal tohoto spolužáka (který je mimochodem nadprůměrně inteligentní) za vzor a chce se mu vyrovnat. Začal tedy chodit za školu, kouřit cigarety a podle slov dalších spolužáků, kterým se se svým novým životem „chlubí

Je třináct let a je žákem osmé třídy základní školy. Rodiče jsou rozvedení, žije ve střídavé péči. Rodiče další společné dítě nemají, matka se však podruhé vdala, nevlastní otec má již dvě děti z předchozího vztahu, které u něho bývají jednou za čtrnáct dní o víkendu. Matka je nyní těhotná, tedy přibude další sourozenec. Otec žije sám, další děti nemá. Rodina je klasický „patchworkový

Dostal za své zhoršující se chování už spoustu poznámek od různých vyučujících, nemám však pocit, že by měla tato opatření na žáka či rodiče velký vliv. Maminky nedokáže chování svého syna plně domyslet, spíše ho omlouvá a v jeho trávení volného času neviděla dosud problém. Pozvala jsem si tedy rodiče na schůzku, které se zúčastnil i on. Na pomoc jsem si přizvala také naši výchovnou poradkyni, která spolupracuje s žáky a rodiči při výběru povolání a střední školy. Snažili jsme se rodině vysvětlit, že pokud se nechce vzdát svého snu stát se automechanikem a moci se věnovat svému koníčku spojenému s auty i profesně, bude muset přehodnotit své chování a zabrat v učení. Rodiče se do té chvíle vůbec neuvědomovali, že ačkoliv je obor automechanik oborem výučním, je zde při přijímacím řízení velký přetlak a jsou vyžadovány alespoň průměrné známky a dobré chování. Pokud by se stalo, že propadne či se „dopracuje

Po naší schůzce začal opět pravidelně docházet do školy, omezil také pozdní příchody. Chodí lépe připravený, nosí si pomůcky a až na výjimky má hotové domácí úkoly. K naší velké radosti se neostýchá během hodin obrátit na mě nebo na paní asistentku s prosou o pomoc, chová se také lépe k učitelům, nevyrušuje. Pozitivní pro i celý kolektiv je také to, že problematický žák, kamarád, ze třídy na nějakou dobu odchází (do střediska výchovné péče), tak již nebude pod jeho vlivem. Uvidíme, co přinese jeho návrat do kolektivu. Vypadá to, že si uvědomil, že mu opravdu „teče do bot

1

At the time of standard contact teaching, the student had slightly above-average results. His academic results were always at an excellent level (1), or in some subjects he 'slipped' to a commendable rating (2). Nor did he commit any major disciplinary offences. He was cheerful and communicative, got along very well with his classmates and was popular in the group. It was obvious that he liked to be the center of attention, but he never forced it in class. However, with the advent of the covid pandemic, his behavior changed from day to day. At the beginning, when there was confusion in the very form of distance learning and students' independence was expected above all, he stopped fulfilling his study obligations and did not hand in the assigned tasks. When he rarely handed in assignments, they were unworked, sloppy, and thus did not fulfill the desired purpose. When he returned to school, the teachers discovered that he did not even copy notes in his notebooks and had nowhere to draw theoretical knowledge from. His educational problem is strongly related to the educational problem. He was smart and gifted, but suddenly he was stuck at seventh grade level. In the second wave of covid, the school fully switched to distance learning through the Microsoft Teams program. He became disruptive in online classes. He liked to act sovereign, draw attention to himself and amuse his classmates, and over time he became rude to the teachers. He treated them as if they were friends. For illustration, I present some of his words: 'And what is? Is it an hour already?', 'Does it matter if I'm still in my pyjamas?', 'Why should I do this if I don't feel like it?' Since computers are among his interests, he was able to navigate the MS Teams environment faster than some teachers. In this regard, too, he began to disrupt classes and deliberately turned off the microphone of some teachers, for example. In other situations, he even scolded teachers. His behavior no longer seemed funny to his classmates, as it was at the beginning of distance learning, but he began to disturb and annoy them. Maybe he realized this because he stopped connecting for hours and made up all kinds of excuses, often outlandish. 'I had to look after a sick dog.' After the school contacted his parents, he attended classes for a few weeks, but after a while he began to disengage again until he skipped classes altogether. At that moment, even his parents started apologizing to him. This problem continued even after returning to schools. Although he lost his determination and was no longer as brash as he had been with the online classes, on the other hand, he began to be absent very often because he realized that he was being overwhelmed with information that he did not understand. Apparently, the only solution for him was to escape from teaching. Even these absences were excused by his parents.

The student was born as an only child into a complete family with a patriarchal system where the father always has the last word. It is quite obvious that he puts his ambitions in his son, which are often unjustified and built on an unrealistic basis. He tries to excuse his shortcomings and put all the blame on the teacher. The boy was not diagnosed with any learning disabilities, behavioral and attention disorders, or other mental illnesses. Before the covid pandemic, the student's academic results were slightly above average, but with the advent of distance learning, he became a below average student. He was always popular in the team, he enjoyed the attention of his classmates. He was often referred to as the 'class joke'. However, during distance learning, he began to force attention by force, which led to a certain cooling of relations between him and his classmates.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems, Verbal disruption of lessons

In the seventh grade, the student was warned by e-mail by the teacher that he was not fulfilling his study obligations, he was given extra time to complete the tasks additionally, but this solution had no effect. The teachers did not have any learning outcomes from him, but they could not let him fail the regulations. In the eighth grade, they initially tried to solve the situation with the student himself, either directly in class at the time when the disruptive behavior appeared, or later without the presence of classmates or via e-mail. They always tried to pay attention to the individual agreement, because they understood the complexity of distance learning and its adverse effect on some students. However, the student preferred to have a five written down rather than show any effort. When the arrangement was not successful, they turned to their parents. They ensured that he joined distance learning for the next few weeks, but he started disrupting the lessons again with his presence. When the arrangement did not help, there was always the option of turning off his microphone or disconnecting him completely from the lesson so that he would not disturb other classmates. However, none of the teachers approached this radical solution. The parents refused to solve the problem with the disruption. Neither of them was at home at the time of the lesson and they did not believe that their son could disrupt the lesson in any way. After returning to school, although the student's behavior partially improved, without a computer and face to face with the teacher he suddenly lost his exaggerated self-confidence, but he got used to solving his problems with excuses that his parents wrote to him again. The school carried out further intervention and interviews with the parents, but they defended their son and saw all the blame on the side of the school and the teachers. The school was forced to submit a report to the Authority for Social and Legal Protection of Children, where the situation is currently being resolved.

Support, Interview, Cooperation with experts, Warning

Although the teachers tried to negotiate with the pupil individually and provide him with the necessary space so that he could fulfill his study obligations, the pupil did not show any interest. He continued to fail to fulfill his obligations and disrupted classes more and more. His classmates also started to complain about him, for whom his absence from classes was suddenly pleasant. Shortly after the conversation with the parents, the student began to do what he was supposed to, but he couldn't help himself and was still disruptive. However, it is clear that he was able to listen to his parents if they gave him enough time. In the long term, the end of distance learning was a big benefit in solving the problem. Face to face with the teachers, the student did not dare to disrupt the teaching in such a way as was the case with online classes. However, it was still not possible to resolve his indifference with which he approaches teaching and the school environment.

Partial success

15 let (problémy cca od 14 let)

četba, auta, elektrotechnika především počítače)

Lhaní,Disrespekt

VŠ: český jazyk a literatura, občanská výchova, dějepis

25 let

Žák byl v době standardní kontaktní výuky s lehce nadprůměrnými výsledky. Svými studijními výsledky se vždy pohyboval na výborné úrovni (1), případně v některých předmětech 'sklouznul' k hodnocení chvalitebně (2). Stejně tak se nedopouštěl žádných větších kázeňských prohřešků. Byl veselý a komunikativní, vycházel velmi dobře se svými spolužáky a byl v kolektivu oblíbený. Bylo patrné, že je rád středem pozornosti, ale nikdy si ji nevynucoval v hodinách. S příchodem covidové pandemie během 7. třídy se však jeho chování ze dne na den změnilo. Zpočátku, kdy byly v samotné podobě distanční výuky zmatky a očekávala se především samostatnost žáků, přestal plnit své studijní povinnosti a neodevzdával zadané úkoly. Když výjimečně úkoly odevzdal, byly nevypracované, odfláknuté a neplnily tak požadovaný účel. S návratem do školy učitelé zjistili, že si nepřepisoval ani zápisky do sešitů a nemá odkud čerpat teoretické znalosti. Jeho výchovný problém silně souvisí i s problémem vzdělávacím. Byl šikovný a nadaný, najednou se však zasekl na úrovni sedmé třídy. V druhé vlně covidu přešla škola plně na distanční výuku skrze program Microsoft Teams. V hodinách, které probíhaly online, začal vyrušovat. Rád působil suverénně, strhával na sebe pozornost a bavil své spolužáky (např. v hodinách češtiny četl záměrně jiná slova a komolil je do vtipných podob, měnil hlasy...), postupem času začal být k učitelům drzý. Choval se k nim, jako kdyby byli kamarádi. Pro ilustraci předkládám některá z jeho slov: "A co je? Ona už je nějaká hodina?", "Nevadí, že jsem ještě v pyžamu?", "Proč bych to měl dělat, když se mi nechce?". Jelikož patří mezi jeho zájmy počítače, dokázal se v prostředí MS Teams zorientovat rychleji než někteří učitelé. I v tomto ohledu začal výuku narušovat a některým učitelům cíleně např. vypínal mikrofon. V jiných situacích učitelům dokonce tykal. Svým chováním už nepřišel spolužákům vtipný, jako tomu bylo na počátku distanční výuky, ale začal je tím rušit a otravovat je. Možná si to uvědomil, protože se na hodiny přestal připojovat a vymýšlel si nejrůznější omluvy, mnohdy kuriózní jako "Musel jsem hlídat nemocného psa." Poté, co škola kontaktovala rodiče, se několik týdnů výuky účastnil, ale po čase se začal zase odpojovat až výuku vynechával úplně. V ten moment ho začali omlouvat i rodiče. Tento problém pokračoval i po návratu do škol. Sice ztratil odhodlání a už nebyl tak drzý jako při online výuce, na druhou stranu však začal velmi často chybět, protože si uvědomil, že je přehlcený informacemi, kterým nerozumí. Jediným řešením pro něj byl očividně únik z vyučování. I tyto absence mu rodiče omlouvali.

Žák se narodil jako jedináček do úplné rodiny s patriarchálním řízením, kdy má vždy poslední slovo otec. Je zcela patrné, že do syna vkládá své ambice, které jsou mnohdy neoprávněné a postavené na nereálném základu. Snaží se omlouvat jeho nedostatky a veškerou vinu svalovat na vyučující. U chlapce nebyly diagnostikovány žádné poruchy učení, poruchy chování a pozornosti ani jiná duševní onemocnění. Před covidovou pandemií byly studijní výsledky žáka lehce nadprůměrné, s příchodem distanční výuky se však stal žákem podprůměrným. V kolektivu byl vždy oblíbený, užíval si pozornost spolužáků. Často byl označován jako 'třídní smíšek'. Během distanční výuky si však pozornost začal vynucovat násilím, což vedlo k jistému ochladnutí vztahů mezi ním a jeho spolužáky.

V sedmé třídě byl žák učiteli upozorňován e-mailem, že neplní své studijní povinnosti, dostával čas navíc, aby mohl úkoly splnit dodatečně, ale toto řešení nemělo žádný účinek. Učitelé od něj neměli žádné výstupy z učení, z nařízení ho však nemohli nechat propadnout. V osmé třídě se snažili situaci zpočátku řešit se samotným žákem, ať už přímo ve výuce v době, kdy se rušivé chování objevilo, nebo následně bez přítomnosti spolužáků či skrze e-mail. Vždy se snažili dbát na individuální domluvu, protože chápali složitost distanční výuky a její neblahý vliv na některé žáky. Žák si však raději nechal zapsat pětku, než aby projevil jakoukoliv snahu. Když nebyla domluva úspěšná, obrátili se na rodiče. Ti zajistili, že se několik následujících týdnů připojoval na distanční výuku, svojí přítomností však začal výuku opět narušovat. Když domluva nepomáhala, vždy byla možnost vypnout jeho mikrofon nebo ho z hodiny zcela odpojit, aby nerušil ostatní spolužáky. K tomuto radikálnímu řešení však nikdo z učitelů nepřistoupil. Problém s vyrušováním odmítli rodiče řešit. V době výuky nebyl ani jeden z nich doma a nevěřili, že by jejich syn mohl výuku jakkoliv narušovat. Po návratu do škol se sice chování žáka částečně zlepšilo, bez počítače a tváří tvář učiteli najednou ztratil své přehnané sebevědomí, navykl si však řešit své problémy omluvenkami, které mu rodiče znovu psali. Škola provedla další intervenci a rozhovory s rodiči, ti však svého syna hájili a veškerou vinu viděli na straně školy a vyučujících. Škola byla nucena předat hlášení na Orgán sociálně-právní ochrany dětí, kde je situace momentálně v řešení.

Ačkoliv se učitelé snažili s žákem individuálně domluvit a poskytnout mu potřebný prostor, aby mohl plnit své studijní povinnosti, nebyl ze strany žáka projeven žádný zájem. Povinnosti nadále neplnil a výuku narušoval stále víc. Začali si na něj stěžovat i spolužáci, pro které byla jeho nepřítomnost na hodinách najednou příjemná. Krátkodobě po rozhovoru s rodiči žák začal plnit to, co měl, avšak nedokázal si pomoct a stále vyrušoval. Je však jasně patrné, že rodiče byl schopný poslechnout, pokud mu věnovali dostatek času. Z dlouhodobého hlediska bylo v řešení problému velkým přínosem ukončení distanční výuky. Tváří v tvář učitelům si žák netroufl narušovat výuku takovým způsobem, jako tomu bylo při online hodinách. Stále se však nepodařilo vyřešit jeho lhostejnost, s kterou k výuce i školnímu prostředí přistupuje. Nyní je v 9. ročníku a chování žáka není nijak výrazně rušivé, občas prohodí vtipnou poznámku, ale nedochází k narušení výuky. Má nedostatek znalostí z předešlých ročníků.

1

am currently a class teacher in 3rd grade, but I only really got to know my class for the first time at the beginning of the second year due to the annual quarantine due to the coronavirus. I have a student in my class who is late to every class meeting and usually to the first lessons. I don't know if it's because of the quarantine, when online classes were taking place and students didn't have to commute, but practically from the first day he was almost never on time. It's not that he lives far from school and has to commute for a long time, but I think it's more due to the inability to organize his time.

The student is seventeen years old and attends the third year of a four-year high school. The student lives with both parents, is an active athlete, plays computer games and has average to above average academic performance. The student regularly goes 5-8 minutes later to the beginning of class meetings and to class hours.

Attendance problems

As this is an older student, I resolved this problematic behavior by agreement and did not resort to any disciplinary measures. When we agreed to meet together outside the classroom (trip, etc.), I told everyone where and when the meeting place would be, and after the experience that the student was late, I repeated this information to him once more. And then I addressed him once more and told him again 'Jirka, don't forget, the meeting is at eight o'clock', emphasizing the time. At the beginning, this tactic was not completely successful, but after some time, the student's classmates also started to join my appeals, and they themselves repeated to him exactly when he should come. When I discussed these late arrivals with the student's mother, she simply told me that 'Well, it's all him.'

Support, Interview, Warning

think that after a while the student himself realized that his behavior annoys his classmates too, when he has to be kept waiting for him, or when he disrupts the class with his late arrivals. In the second semester, the student's behavior improved a little after all. I believe that the change in behavior could have come about both because of an individual agreement and also because the student has matured a little mentally.

Partial success

17 let, třetí ročník gymnázia

Sportovec, počítačové hry

Mgr., anglický jazyk

19 let

Aktuálně jsem třídní učitelkou ve 3.C, ale svoji třídu jsem poprvé pořádně poznala až na začátku druhého ročníku z důvodu roční karantény kvůli koronaviru. Ve třídě mám studenta, který na každý třídní sraz a i většinou do prvních hodin chodí pozdě. Nevím, jestli je to z důvodu karantény, kdy probíhala online výuka a studenti nemuseli nikam dojíždět, ale prakticky od prvního dne skoro nikdy nepřišel včas. Není to tím, že by bydlel daleko od školy a musel by nějak dlouho dojíždět, ale myslím, že je to spíše kvůli neschopnosti zorganizovat si čas.

Studentovi je sedmnáct let a navštěvuje třetí ročník čtyřletého gymnázia. Žák žije s oběma rodiči, je aktivní sportovec, hraje počítačové hry a má průměrný až nadprůměrný studijní prospěch. Žák pravidelně chodí o 5-8 minut později na začátek třídních srazů i do třídnických hodin.

Jelikož se jedná o již staršího studenta, řešila jsem toto problémové chování domluvou a neuchylovala jsem se k žádným kázeňským postihům. Když jsme se společně domlouvali na sraz mimo třídu (výlet apod.), všem jsem řekla kde a kdy bude místo setkání, a po zkušenosti, že je žák opozdilec, jsem mu tyto informace zopakovala ještě jednou. A potom jsem ho oslovila ještě jednou a znovu jsem mu řekla 'Jirko, nezapomeň, sraz je osm hodin' s důrazem na čas. Ze začátku tato taktika nebyla úplně úspěšná, ale po nějaké době se k mým apelům začali přidávat i žákovi spolužáci, a sami mu opakovali kdy přesně má přijít. Když jsem tyto pozdní příchody probírala s žákovou maminkou, tak mi pouze sdělila, že 'No, to je celej on.'

Myslím, že po čase žák sám vycítil, že svým chováním otravuje i své spolužáky, když se na něho musí pořád čekat, popřípadě když svými pozdními příchody narušuje hodinu. V druhém pololetí se žákovo chování přece jenom o trochu zlepšilo. Domnívám se, že ke změně chování mohlo dospět jak z důvodu individuální domluvy, tak i tím, že žák o trochu mentálně vyspěl.

1

remember this case, which happened a few years ago, because I still regret how I reacted back then. I admit that I didn't have an easy time back then. I think that had a lot to do with my reaction to the situation. The student appearing in this situation was a relatively average 5th grader. He was known for the occasional "rumble".

Once I walked into a classroom and saw a student pointing a pair of scissors at his classmate. I immediately intervened.

Physical aggression

I started shouting at the student and did not let him speak. So he couldn't even tell me anything about the incident. I gave him a note and moved him to the front row, where he had to sit alone so as not to threaten or disturb anyone. Sometimes it bothered me that he was interfering with that classmate. I told him to be quiet. I had enough of everything and I didn't want to deal with it anymore. It upset me so much that I was irritated with the whole class for the rest of the day.

Consequences, Disrespectful communication, Transfer of student, Interview

thought about what could have happened, not why the student did it. The next day I was calm, but the student could see that he was angry and offended. He did not want to communicate with me and did not cooperate. So I wanted to talk to him during the break so that we could solve it together. But he didn't want to talk to me at all. He was offended that I didn't let him explain it right away and was angry with him. This student's behavior lasted for a long time and we never had such a good relationship with each other as with his classmates. He was quite cold towards me. In retrospect, I realize that my behavior was not entirely professional and I know that I should have let him explain the whole situation. Act more calmly and thoughtfully. Today I would handle this situation completely differently.

Failure

5. třída

auta, péče o zvířata

Nespolupráce

Na tento případ, který se stal před několika lety si vzpomínám, jelikož mě dodnes poměrně mrzí, jak jsem tenkrát reagovala. Přiznávám, že jsem tenkrát neměla lehké období. Myslím, že to dost ovlivnilo mou reakci na tuto situaci. Žák, který v této situaci vystupuje byl poměrně průměrný žák 5. třídy. Byl známý občasnými „lumpárny

Jednou jsem vešla do třídy a uviděla, jak jeden žák míří nůžkami na svého spolužáka. Okamžitě jsem zasáhla.

Na žáka jsem začala křičet a nepustila ho ani ke slovu. Nemohl mi tedy k tomu incidentu ani nic říct. Dala jsem mu poznámku a přesadila ho do první řady, kde musel sedět sám, aby nikoho neohrožoval a nevyrušoval. Občas mi totiž i vadilo, že právě s tím spolužákem vyrušoval. Řekla jsem mu, ať je ticho. Měla jsem všeho dost a dál jsem to nechtěla řešit. Rozrušilo mě to tak, že jsem zbytek dne byla podrážděná na celou třídu.

Myslela jsem na to, co se mohlo stát, ne na to, proč to žák udělal. Další den už jsem byla v klidu, ale na žákovi bylo vidět, že je naštvaný a uražený. Nechtěl se mnou komunikovat a nespolupracoval. Chtěla jsem si s ním tedy o přestávce promluvit, abychom to spolu dořešili. On se mnou ale vůbec nechtěl mluvit. Urazil se, že jsem ho to hned nenechala vysvětlit a byla na něj zlá. Toto žákovo chování trvalo dlouho a nikdy už jsme spolu neměli tak dobrý vztah jako s jeho spolužáky. Byl vůči mně dost chladný. Zpětně si uvědomuji, že mé chování nebylo úplně profesionální a vím, že jsem ho měla nechat celou situaci vysvětlit. Jednat více v klidu a s rozmyslem. Dnes bych tuto situaci řešila zcela jinak.

1

joined the class as a crowd for a sick colleague. At this time, I was already receiving an old-age pension and helped out at school as needed. I didn't know the children more or less, I was only made aware of pupils with SEN. From the beginning, one student had a negative attitude towards me, he did not pay attention to any of my instructions, he ignored the work instructions. This pupil is with the third level of support measure, but the support measure was not granted to him, it was granted to another pupil. In physical education class, there was a conflict between a pupil with an approved support measure and this pupil. The one with the granted measure pushed the other. He got angry, started screaming, flailing his arms and legs around him and kicking me as well. Although I was informed that the student reacts negatively to a raised voice and reprimand, I could not help myself and after a whole day of reprimanding, I started shouting at him. At that moment he turned and ran to the other end of the gym. There he got up and refused to continue communicating with me, refused to return to the classroom, his head was down. Since there were other students in the gym, the teacher's assistant took over the problematic student and I led the other students back to the classroom. After about 60 minutes, the teaching assistant brought the problematic pupil to the classroom, after entering the classroom the pupil hid under the desk and refused to climb out. I phoned the student's mother and informed her about the situation. During the conversation with the mother, the mother offered me literature dealing with ADHD and SVP, which describes the problems of those children. I angrily told her that I didn't need any books and that her son had no business in this school. After that, my mother refused to talk to me any further and went to solve the situation with the school principal.

There are a total of 16 pupils in the class, a teacher's assistant works in it. In the class, there are four students with third-level support measures (2 students with behavioral disorders, 1 student with learning disabilities, 1 female student with a mild cerebral disability) and three students with second-level (specific learning disabilities).

Diagnosis, Emotional outbursts, Physical aggression, Verbal aggression

The incriminated situation arose during a physical education lesson and its resolution took place in the following two lessons. During a physical education lesson, student J. pushed another student, who got angry and started waving his arms and legs around. At that moment I came to them and tried to find out what happened. In the following interview, the teacher is denoted by the letter 'U', the pupils by the letters 'A' and 'J', the teacher's assistant by 'B'. U: 'What happened baby?' A: 'J. he pushed me.' J: 'But by mistake, I didn't want to.' A: 'That's not true, you keep pushing me.' J: 'But it was really a mistake, I really didn't want to.' U: 'So can you tell me who started it?' The other children shouted at this and rather supported the version of pupil J., which upset pupil A. When I turned to pupil A. saying that perhaps not much had happened, he kicked me. U: 'You're not serious, what are you doing? I'm calling my parents right now.' A. ran to the other side of the gym. U: 'Come back immediately. didn't you hear me I'm telling you, go back!' A. squatted in the corner of the gym and stared at the wall and did not react. U: 'A., come back. How many times do I have to repeat that to you?' The next few minutes passed in a similar vein. A. did not respond to any instructions, so I handed him over to B. and went to class with the other children. After about an hour, B. and pupil A. came to class. I greeted him with the words: U: 'Well, have you calmed down? Please sit down and finish writing the notes from the board.' At this moment, pupil A. hid under the bench and refused to climb out. U: 'A. get out now, do you think I'm only in charge of you?' B. tries to calm the situation. B.: 'A., come on, climb up and we'll look at it together. I'll help you with that.' B. tried several times to get A. to get out from under the bench, but he still did not respond. The end of the lesson was approaching, I took the other students to lunch and went to call the mother of student A.

Disrespectful communication, Support, Interview

The mother immediately came to the school. A. curled up in his mother's arms, he did not communicate with his mother, he just let himself be behaved. I again described the situation to my mother. She constantly convinced me that A. was unable to respond adequately and recommended specialist literature. I answered her that after so many years of practice I don't need to study anything new. In my opinion, her son is ill-mannered, does not respect authority and cannot respond appropriately to conflicts with classmates. My mother and I could not find a common solution, and I passed the solution to the school principal. At the same time, I ended the group for an absent colleague, and I have no interest in returning to school as a teacher in the future either. I believe that I can't handle working with students with problems because I like order and order and these students are not able to respect my principles.

Failure

10 let, 4. ročník

není mi známo, třída jsem učila pouze krátkou dobu

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní

VŠ – Mgr., 1. stupeň

37

Nastoupila jsem do třídy jako zástup za nemocnou kolegyni. V této době jsem již pobírala starobní důchod a ve škole jsem dle potřeby vypomáhala. Děti jsem více méně neznala, pouze jsem byla upozorněna na žáky s SVP. Od počátku se jeden žák vůči mně stavěl negativně, nedbal jakýchkoliv mých pokynů, ignoroval instrukce k práci. Tento žák je s třetím stupněm podpůrného opatření, ale podpůrné opatření mu nebylo přiznáno, bylo přiznáno jinému žákovi. V hodině tělesné výchovy došlo ke konfliktu mezi žákem s přiznaným podpůrným opatřením a tímto žákem. Ten, co má přiznané opatření, strčil do toho druhého. Ten se rozzlobil, začal křičet, máchat rukama a nohama kolem sebe a během toho kopl i do mne. Ačkoliv jsem byla informována, že žák negativně reaguje na zvýšený hlas a výtku, neudržela jsem se a po celodenním napomínání jsem na něj začala křičet. V tu chvíli se otočil a rozběhl se na druhý konec tělocvičny. Tam si stoupl a odmítal se mnou nadále komunikovat, odmítal se vrátit do třídy, hlavu měl sklopenou. Vzhledem k tomu, že v tělocvičně byli další žáci, převzala problematického žáka asistentka pedagoga a já jsem odvedla ostatní žáky zpět do třídy. Po cca 60 minutách přivedla asistentka pedagoga problematického žáka do třídy, po vstupu do třídy se žák schoval pod lavici a odmítal vylézt. Zatelefonovala jsem matce žáka a informovala ji o vzniklé situaci. Při rozhovoru s matkou mi matka nabízela literaturu zabývající se ADHD a SVP, která popisuje problematiku těch dětí. V rozčilení jsem jí sdělila, že žádnou knihu nepotřebuji a že její syn nemá v této škole co dělat. Matka se poté se mnou odmítla dále bavit a šla řešit situaci s ředitelkou školy.

Ve třídě je celkem 16 žáků, pracuje v ní asistentka pedagoga. Ve třídě jsou čtyři žáci s podpůrným opatřením třetího stupně (2 žáci s poruchami chování, 1 žák s poruchami učení, 1 žákyně s lehkým mozkovým postižením) a tři žáci se stupněm druhým (specifické poruchy učení).

Inkriminovaná situace vznikla během hodiny tělesné výchovy a její řešení probíhalo v následujících dvou vyučovacích hodinách. Během hodiny tělesné výchovy strčil žák J. druhého žáka, kterého to nazlobilo a začal kolem sebe máchat rukama a nohama. V tu chvíli jsem za nimi přišla a snažila se zjistit, co se stalo. V následujícím rozhovoru je vyučující označována písmenem 'U', žáci písmeny 'A' a 'J', asistentka pedagoga 'B'. U: 'Co se stalo děcka?' A: 'J. mě strčil.' J: 'Ale omylem, jsem nechtěl.' A: 'To není pravda, ty mě furt strkáš.' J: 'Ale to fakt bylo omylem, já fakt nechtěl.' U: 'Tak můžete mi říct, kdo si teda začal?' Do toho vykřikovaly ostatní děti a spíše zastávaly verzi žáka J., což rozčílilo žáka A. Když jsem se na žáka A. obrátila s tím, že se snad tak moc nestalo, kopl mě. U: 'To snad nemyslíš vážně, co si to dovoluješ? Hnedka volám rodičům.' A. se rozběhl na druhou stranu tělocvičny. U: 'Vrať se okamžitě zpátky. Neslyšels mě? Říkám ti, vrať se zpátky!' A. si dřepnul do rohu tělocvičny a koukal do zdi a nereagoval. U: 'A., pojď zpátky. Kolikrát ti to mám opakovat?' V podobném duchu probíhalo následujících několik minut. A. nereagoval na jakékoliv pokyny, předala jsem ho tedy B. a s ostatními dětmi odešla do třídy. Po cca hodině přišla B. s žákem A. do třídy. Přivítala jsem ho slovy: U: 'No, tak už ses uklidnil? Koukej si sednout a dopsat si zápis z tabule.' V tuto chvíli se žák A. schoval pod lavici a odmítal vylézt. U: 'A. hned vylez, myslíš si, že tu mám na starosti jen tebe?' B. se snaží uklidnit situaci. B.: 'A., pojď, vylez a koukneme se na to spolu. Já ti s tím pomůžu.' B. se několikrát snažila A. přimět k tomu, aby zpod lavice vylezl, ale ten stále nereagoval. Blížil se konec vyučování, odvedla jsem ostatní žáky na oběd a šla volat matce žáka A.

Matka okamžitě přijela do školy. A. se schoulil matce v náručí, s matkou nekomunikoval, jen se nechal chovat. Matce jsem znovu popsala vzniklou situaci. Ta mne neustále přesvědčovala, že A. nedokáže adekvátně reagovat a doporučila mi odbornou literaturu. Odpověděla jsem jí, že po tolika letech praxe nepotřebuji nic nového studovat. Její syn je dle mého názoru nevychovaný, nerespektuje autoritu a nedokáže přiměřeně reagovat na konflikty se spolužáky. S matkou jsme nenašly společné východisko a řešení jsem předala ředitelce školy. Zároveň jsem ukončila zástup za nepřítomnou kolegyni a ani do budoucna již nemám zájem vrátit se jako vyučující do školy. Domnívám se, že nezvládám práci se žáky s problémy, protože mám ráda řád a pořádek a tito žáci nejsou schopni moje zásady respektovat.

1

The situation concerned the 9th grade, in which I was the class teacher. Around sometime in October, a group of girls came to me complaining that their classmate was being very aggressive towards them. Above all, he speaks vulgarly to them and the behavior is repeated quite often. It started sometime in the middle of 8th grade and the situation slowly escalated. When the girls came to me, they said that such situations were repeated very often and it bothered them. I didn't know about his behavior until then. The classmate was very impulsive. However, it was not physical harm, only verbal.

The classmate comes from a very problematic family background. In his childhood, he experienced an alcoholic mother, so he was a child abused by this environment. He now lives with his father. A group of girls, classmates, with average and above average grades.

Verbal aggression

For a long time, we tried to solve it by mutual agreement, but it did not work, and since we have an excellent psychologist here, I offered the students to arrange a meeting with her. The girls initiated this and managed to invite a classmate as well. So there was a conversation between the children and the psychologist. I was not with him personally. But from what the psychologist told me, I learned that they were able to name each other what bothered them. And since she knew more about her classmate's family situation, she understood that he has a problem handling the noise in the classroom and that is why he behaves aggressively. And so she offered him that he could go to the space where he works every break to rest. There is also a corner for younger children, so he had his own personal space. He wasn't just in the office.

Support, Cooperation with experts, Warning

It helped the classmate significantly that he could be calm during the breaks, and that the girls talked to him about it. The girls, in turn, understood that his aggressiveness was caused by other circumstances. When the classmate started to go to a quiet environment during breaks, the situation changed significantly and significant impulsive attacks did not occur until the end of the school year. There were occasional situations where he was irritated, but his aggression was no longer strongly directed towards girls and could be resolved.

Partial success

9. třída ZŠ, 15 let

/

Dokončené magisterské studium, Český jazyk, Výtvarná výchova

25 let

Situace se týkala 9. třídy, ve které jsem byla třídní učitelkou. Přibližně někdy v říjnu za mnou přišla skupina dívek se stížností, že se vůči nim jejich spolužák chová velmi agresivně. Především se na jejich adresu vulgárně vyjadřuje a chování se poměrně často opakuje. Začalo to někdy v polovině 8. třídy a situace pomalu eskalovala. Když za mnou dívky přišly, tak se takové situace prý opakovaly velmi často a jim to vadilo. Do té doby jsem o jeho chování nevěděla. Spolužák byl velmi impulzivní. Nešlo však o fyzické ubližování, pouze verbální.

Spolužák pochází z velmi problematického rodinného prostředí. V dětství zažil matku alkoholičku, takže byl tímto prostředím týrané dítě. Nyní žije s otcem. Skupina dívek, spolužaček, s průměrným a nadprůměrným prospěchem.

Dlouho jsme se to snažili řešit společnou domluvou, ta však nefungovala a protože tu máme výbornou paní psycholožku, tak jsem žákům nabídla, aby si s ní domluvili setkání. To zinicializovaly dívky a podařilo se jim přizvat i spolužáka. Takže proběhl rozhovor mezi dětmi a psycholožkou. Já u něj osobně nebyla. Ale z toho, co mi paní psycholožka řekla jsem se dozvěděla, že byli schopni si navzájem pojmenovat co jim vadí. A jelikož znala víc i spolužákův rodinnou situaci, tak pochopila, že má problém zvládat hluk ve třídě a proto se chová agresivně. A tak mu nabídla, že může chodit každou přestávku odpočívat do prostoru, kde pracuje. Tam se také nachází i koutek pro mladší děti, takže měl svůj osobní prostor. Nebyl pouze v kanceláři.

Spolužákovi výrazně pomohlo, že mohl být o přestávkách v klidu, i to že s ním o tom holky mluvily. Dívky zase pochopily, že jeho agresivita je způsobená jinými okolnostmi. Když spolužák začal chodit o přestávkách do klidného prostředí, tak se situace výrazně posunula a k výrazným impulzivním útokům už do konce školního roku nedocházelo. Občas se naskytly situace, kdy byl popuzený, ale jeho agresivita už nebyla silně směřovaná vůči dívkám a dala se vyřešit.

1

Problematic situations in the pupil's behavior occurred mainly in the lessons of the first lesson, when there was a change of pedagogue and I did not teach it as a class teacher. Since the problems were recurring, I decided to take a look myself for an hour. In class, the student did not respect the rules set by the teacher, spoke back, discussed with the teacher without respect and treated him as an equal. It even culminated in an attack on the teacher, when the student threw a chair at the teacher. The student's behavior constantly disrupted the course of the lesson, and the presence of the teacher's assistant did not help either. Considering that I only came to the lesson as an observer, I decided not to interfere and wanted the teacher to solve the whole situation herself - I consider this wrong in retrospect. We had a pretty good relationship with the student, and that's why I should have intervened earlier and calmed down the whole situation. At the beginning, the student was only reprimanded, but the teacher gradually grew restless, which the student used against her and tried to provoke her in various ways. The pupil's explosive reaction and the teacher's physical contact with the pupil occurred when the teacher was trying to get the pupils out of the classroom. He couldn't stand that the teacher touched him and tried to push her away, which culminated in an attack on the teacher. The student threw a chair at the teacher. Due to the fact that the pupil's problematic behavior was already repeated and culminated in an attack against the teacher, the pupil was placed in an educational care center, where he spent most of the first semester. The teacher who was attacked by the student resigned at the end of the school year.

The student lived in a single-parent family. Because his father showed no interest in him, he lived only with his mother and his younger brother. The mother was not employed, she lived on state support - she did not properly take care of the children, and alcoholism was also suspected. The student was often absent from school. We later learned that he was taking care of his mother and younger brother, whom he regularly picked up from daycare and then looked after himself. His mother was not home overnight, so he played games into the night and waited for her to return. After that he took care of her too. He thus occupied the position of both mother and father in the household. He went to school unprepared without homework, textbooks and tools, often without snacks and drinks, so for a while I brought him snacks. A complaint was then filed with the OSPOD against the mother and the pupil was subsequently entrusted to the care of the grandfather.

Emotional outbursts, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

Since it was my first year at school, I didn't handle the situation well. At first, the solution took place in the form of an agreement, then I tried to solve the situation by consulting with my mother and later with my grandfather. I constantly tried to have a discussion with the student and tried to find out what was causing his explosive behavior. Then it was the turn of the educational committee. In the case of an attack on a teacher, placement in an educational care center already followed. After returning to school, I sought help from the counseling center, which created a tailor-made program for our class. We included activities in the teaching according to the recommendations of the center. The activities had long-term goals. The goal was to integrate the student back into the collective and find him friends in it. For classmates, the goal was to overcome the fear of the student and find a way to him as a friend and classmate.

Support, Working with the collective, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts, Warning

During the entire second semester, we attended the counseling center. They tried to integrate the pupil more into the collective, to make the pupils not to support his inappropriate behavior and to be able to tell him what they did not like about his behaviour. They taught the student to accept criticism of his behavior. The result of the program was positive. The student integrated into his classmates and found friends among them. The student's behavior towards adults has also changed. He showed an effort to ensure that the teaching took place as calmly as possible. Many thanks also go to the assistant, who worked with the student outside of the classroom as well. A big plus was also the fact that the pupil was entrusted to the care of his grandfather, who began to properly take care of him. Giving him medication and doing schoolwork with him. Towards the end of the school year, the pupil went on a school trip for the first time.

Longterm success

3. ročník, 9 let

počítačové hry

ADHD

Lhaní,Slovní agresivita,Nevhodné chování,Neúcta k autoritám,Zesměšňování

Speciální pedagogika se zaměřením na vzdělání + Výtvarná výchova se zaměřením na vzdělání

3

Problematické situace v chování žáka nastávaly především v hodinách prvouky, kdy přišla změna pedagoga a nevyučovala jsem ji já jako třídní učitel. Vzhledem k tomu, že se problémy opakovaly, tak jsem se rozhodla na hodinu sama nahlédnut. Žák na hodině nerespektoval pravidla nastavená učitelem, odmlouval, diskutoval s učitelem bez respektu a choval se k němu jako rovný k rovnému. Vyvrcholilo to dokonce v útok na pedagoga, kdy žák hodil po učiteli židličku. Žák svým chováním neustále narušoval chod výuky, nepomohla ani přítomnost asistenta pedagoga. Vzhledem k tomu, že jsem přišla na hodinu pouze jako pozorovatel, jsem se rozhodla nezasahovat a chtěla jsem, aby si paní učitelka vyřešila celou situaci sama – to považuji zpětně za chybné. S žákem jsme měli celkem pěkný vztah, a proto jsem měla zasáhnout dříve a celou situaci uklidnit. Žák byl ze začátku pouze napomínán, postupně však v paní učitelce rostl neklid, což žák používal proti ní a snažil se ji různě vyprovokovat. K výbušné reakci žáka a fyzickému kontaktu učitele se žákem došlo ve chvíli, kdy se paní učitelka snažila žáky vyvést ze třídy. Nesnesl, že se jej paní učitelka dotkla a snažil se ji od sebe odehnat, což vyvrcholilo v útok vůči paní učitelce. Žák hodil po paní učitelce židli. Vzhledem k tomu, že bylo žákovo problematické chování již opakované a vyvrcholilo v útok proti pedagogovi, byl žák umístěn do střediska výchovné péče, kde strávil většinu prvního pololetí. Paní učitelka, která byla pod útokem žáka, dala na konci školního roku výpověď.

Žák žil v neúplné rodině. Protože o něj otec nejevil zájem, žil pouze s matkou a se svým mladším bratrem. Matka nebyla zaměstnaná, žila ze státní podpory – o děti se řádně nestarala a objevilo se zde také podezření na alkoholismus. Žák ve škole často chyběl. Později jsme se dozvěděli, že se stará o matku a mladšího bratra, kterého pravidelně vyzvedával ze školky a poté se o něj sám staral. Matka přes noc nebyla doma, takže hrával do noci hry a čekal, až se vrátí. Poté se staral i o ni. V domácnosti tedy zaujímal jak pozici matky, tak i otce. Do školy chodil nenachystaný bez domácích úkolů, učebnic a pomůcek, často i bez svačiny a pití, proto jsem mu jistou dobu nosila svačiny já. Na matku byla poté podána stížnost na OSPOD a následně byl žák svěřen do péče dědečka.

Vzhledem k tomu, že to byl můj první rok ve škole, jsem situaci nezvládla vyřešit dobře. Nejprve řešení probíhalo formou domluvy, poté jsem se situaci snažila vyřešit konzultacemi s matkou a později i s dědečkem. Neustále jsem se snažila o rozpravu s žákem a snažila jsem se zjistit, co způsobuje jeho výbušné chování. Poté přišla na řadu výchovná komise. Při útoku na pedagoga již následovalo umístění do střediska výchovné péče. Po návratu do školy jsem vyhledala pomoc u poradenského centra, která naší třídě vytvořila program na míru. Do výuky jsme začleňovala aktivity dle doporučení centra. Aktivity měly dlouhodobé cíle. Cílem bylo začlenit žáka zpět do kolektivu a najít mu v něm přátele. U spolužáků bylo cílem překonat strach z žáka a najít si k němu cestu jako ke kamarádovi i spolužákovi.

Během celého druhého pololetí jsme navštěvovali poradenské centrum. Snažili se žáka více začlenit do kolektivu, přimět žáky k tomu, aby nepodporovali jeho nevhodné chování a dokázali mu říct, co se jim na jeho chování nelíbilo. Učili žáka přijímat kritiku jeho chování. Výsledek programu byl pozitivní. Žák se začlenil mezi své spolužáky a našel si mezi nimi kamarády. Chování žáka vůči dospělým se taktéž změnilo. Projevoval snahu o to, aby výuka proběhla co nejklidněji. Velké díky za to patří i paní asistentce, která s žákem pracovala i mimo třídní kolektiv. Velké plus bylo i to, že byl žák svěřen do péče svého dědečka, který se o něj řádně začal starat. Podávat mu medikaci a plnil si s ním školní povinnosti. Ke konci školního roku žák poprvé odjížděl i na školní výlet.

1

This situation is still fresh for me because it happened to me last year and it was in seventh grade. The first problem was that the class didn't know me yet, because I started here last year. Another problem was that I only taught art education here, which only has an hourly subsidy. In one of the parallel seventh grades, there was a boy who had obvious disciplinary problems. Already in the assembly room, it was a tradition that the boy disrupts the entire class and disrupts the lesson. I wasn't too excited about that. I heard from other colleagues that he does not like to cooperate, disturbs and shouts in class. His greatest effort is to provoke an argument with the teacher. When I was here for art education for the first time, the boy tried to be in opposition from the very beginning. I came to the class, introduced myself and explained the assignment to the students, what I would want from them. Pupils had to create paper ornaments for the staircase, because it was necessary to decorate the common areas in the school. It was nothing complicated. Just involve your imagination or be inspired by something around you (interesting ornaments on town houses or look for inspiration on the Internet). After assigning the work, most of the students began to work diligently and cut out. The only one in the class who just sat and watched what the others were doing was a boy. He was not at all enthusiastic about this job. Sitting in the back of the last bench, he refused to start work and began to shout: “I will not do such stupidity!

Personal history: The boy is a very empathetic, gifted and clever boy. If he is properly motivated, he can do many things. He has already failed once, he is not the studious type and shows no interest in any of the subjects taught. In addition to work activities, where he can do manual work or physical education, where he can devote himself to the sports he plays in his spare time. A boy lives with both parents in a small house in the city. Parents have apprenticeships. He has three siblings. All his siblings are also boys. One of the older brothers has completed his apprenticeship, the other has only finished his studies with basic education. The parents work full-time and do not have enough time to spend with their two younger siblings. The boy is not neglected, but it is obvious that he is not guided on any good socio-cultural basis from the first meeting. The only thing he excels at is athletic talent and manual dexterity. He is such a good house guy. He can deal with broken appliances or broken furniture. His academic results are below average. He likes to show off in front of the class (disrupts, argues, shouts or completely refuses to cooperate with teachers). Class anamnesis: The boy fits into the class without any problems. As he joined the new team, he calmed down a bit. The class accepted him as their own. He made new friends in class and gets along well with everyone. Pupils help each other in class and try to involve the boys in mass class events. It is a very disciplined class with hard-working and clever students who try to help each other. When the boy tries to draw attention to himself, most of the class ignores him, but if this disruptive behavior persists, other students start to join him.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression

After the boy and I went to the window, I slowly began to speak into his soul. It was important to go at him slowly and not raise his voice. I say, "Boy, look around you at this beauty.

Support, Warning

After our brief conversation, the boy settled down and began working on drawing and cutting out his ornament. He took his inspiration from one of the ornaments that are on the townhouses opposite the school. You could see that he wasn't doing very well, but when he needed help with something, he came to me for advice and I was happy to help him. You could see that what we talked about, especially how beautiful the things around us are, left something in him. I also think that he didn't get that kind of knowledge at home, which is why he didn't even want to cooperate in the beginning. All he needed was a little push forward. He worked independently and quietly until the end of the lesson. There have been no more incidents between us. He was satisfied with his final product and very happy to hear my praise. After the class he came to me and told me that he really enjoyed the class, which I saw as a great success. In the long run there was a great change in the boy. He was willing to cooperate with me in every lesson, even though it was obvious that he did not enjoy art education very much. He kept his work notes to himself and didn't want to argue at all. He always worked quietly and did not disturb the class at all. I think he needed to open his eyes a little bit to all the beauty around him, because when we were doing other things, he would get inspired by either looking out the window or looking on the internet. He did a solid job and was always very happy when I complimented him. He even started to talk to me about other things than art lessons. He told me, for example, how things are at home or what he actually does in his spare time. I saw this as a great success because the boy had never been friendly or open to any teacher. Whenever we met in the corridor, he was the first to greet me from afar. I even once managed to spill an armful of paper down the hall and who was the first to jump up and start picking it up without being instructed? Oh boy! I think that the other teachers should not break the stick on him just because he does not want to cooperate, rather they should just find some kind of friendly way to understand that the boy is not a bad boy at all.

Longterm success

14 let, 7. ročník

Sport fotbal, basketbal, volejbal), jemné manuální práce oprava rozbitého nábytku nebo elektronického zařízení)

Lhaní,Vykřikování,Vulgární vyjadřování,Odmítání spolupráce

Vysokoškolské vzdělání (magisterské), aprobace: Český jazyk, Společenské vědy

20 let

Tato situace je stále pro mě čerstvá, protože se mi stala vloni a bylo to v sedmé třídě. Prvním problémem bylo, že mě třída ještě neznala, protože jsem minulý rok sem nastoupila. Další problém byl i v tom, že jsem zde učila pouze výtvarnou výchovu, která má jenom hodinovou dotaci. V jedné z paralelních sedmých tříd byl chlapec, který měl evidentní kázeňské problémy. Již ve sborovně se tradovalo, jak chlapec celou třídu rozvrací a vyrušuje během vyučování. Z toho jsem nebyla moc nadšená. Z doslechu od jiných kolegů jsem se dozvěděla, že velice nerad spolupracuje, vyrušuje a vykřikuje ve třídě. Jeho největší snahou je vyvolat s učitelem hádku. Když jsem zde byla poprvé na výtvarnou výchovu, tak se chlapec snažil být už od samého začátku v opozici. Přišla jsem do třídy, představila jsem se a žákům jsem vysvětlila zadání, co po nich budu chtít. Žáci měli vytvářet papírové ornamenty na schodiště, protože bylo potřeba vyzdobit společné prostory ve škole. Nešlo o nic složitého. Pouze zapojit fantazii nebo se inspirovat něčím kolem sebe (zajímavými ornamenty na městských domech nebo vyhledat inspiraci na internetu). Po zadání práce začala většina žáků pilně pracovat a vystřihovat. Jediný, kdo ve třídě jen seděl a sledoval, co ostatní dělají byl chlapec. Ten nebyl vůbec z této práce nadšený. Seděl vzadu v poslední lavici, odmítal začít pracovat a začal vykřikovat: „Takovou pitomost dělat nebudu!

Osobní anamnéza: Chlapec je velice empatický, nadaný a šikovný chlapec. Pokud je správně motivovaný, tak dokáže udělat mnoho věcí. Již jednou propadl, není to studijní typ a nejeví zájem o žádný z vyučovaných předmětů. Kromě pracovních činností, kde se může manuálně realizovat nebo tělesné výuky, kde se může věnovat sportům, které hraje ve volném čase. Chlapec žije s oběma rodiči v malém domě ve městě. Rodiče mají učňovská vzdělání. Má tři sourozence. Všichni jeho sourozenci jsou též chlapci. Jeden ze starších bratrů má dodělané učňovské vzdělání, druhý zakončil studium pouze se základním vzděláním. Rodiče směnují na plný úvazek a na věnování se dvěma mladším sourozencům jim nezbývá dost času. Chlapec není zanedbaný, ale je patrné, že není vedený na žádném dobrém sociokulturním základu již od prvního setkání. Jediné, v čem vyniká je sportovní nadání a manuální zručnost. Je to takový správný chlap do domácnosti. Umí si poradit s rozbitými spotřebiči nebo s rozbitým nábytkem. Jeho studijní výsledky jsou podprůměrné. Velice rád se před třídou předvádí (vyrušuje, hádá se, pokřikuje nebo zcela odmítá spolupracovat s učiteli). Třídní anamnéza: Do třídy chlapec zapadá bez jakýchkoli problémů. Tím, jak přišel do nového kolektivu, tak se částečně zklidnil. Třída jej přijala za svého. Ve třídě navázal nové známosti a se všemi dobře vychází. Žáci si ve třídě navzájem pomáhají a snaží se chlapce zapojit i do hromadných třídních akcí. Jde o velice ukázněnou třídu s pilnými a šikovnými žáky, kteří se snaží si navzájem pomoci. Když se chlapec na sebe snaží upozornit, tak jej většina třídy ignoruje, ale pokud toto rušivé chování přetrvává, tak se k němu začínají přidávat i ostatní žáci.

Poté, co jsme s chlapcem přešli k oknu, tak jsem mu pomalu začala promlouvat do duše. Důležité bylo jít na něj pomalu a nezvyšovat hlas. Říkám: „Chlapci podívej se kolem sebe na tuhle krásu.

Po našem krátkém rozhovoru se chlapec usadil a začal pracovat na kreslení a vystřihování svého ornamentu. Svoji inspiraci vzal z jednoho z ornamentů, které jsou na městských domech proti škole. Sice bylo vidět, že mu to moc nejde, ale když s něčím potřeboval pomoci, tak se za mnou přišel poradit a já mu ráda pomohla. Bylo vidět, že to, o čem jsme se bavili, především jak jsou věci kolem nás krásné, v něm něco zanechalo. Myslím si také, že se mu takového poznání doma ani moc nedostávalo, proto ze začátku nechtěl ani spolupracovat. Jediné, co potřeboval bylo menší popostrčení kupředu. Do konce hodiny pracoval samostatně a potichu. Již k žádnému incidentu mezi námi nedošlo. Se svým finálním produktem byl spokojený a velice rád slyšel moji pochvalu. Po hodině za mnou přišel a řekl mi, že ho tato hodina docela bavila, což jsem viděla jako veliký úspěch. Z dlouhodobého hlediska nastala v chlapci velká změna. V každé hodině byl ochotný se mnou spolupracovat, i když bylo evidentní, že ho výtvarná výchova moc nebaví. Svoje poznámky k práci si nechával pro sebe a nechtěl se vůbec hádat. Vždy pracoval potichu a třídu vůbec nevyrušoval. Myslím si, že trochu potřeboval otevřít oči vůči všem krásám, které se kolem něj nacházejí, protože když jsme dělali jiné věci, tak se chodil inspirovat buď tím, že se chodil dívat z okna nebo hledal na internetu. Odváděl solidní práci a vždy byl velice rád, když jsem ho pochválila. Dokonce se se mnou začal bavit i o jiných věcech než jen o výtvarné výuce. Řekl mi třeba, jak to u nich doma chodí nebo co vlastně dělá ve volném čase. To jsem viděla jako veliký úspěch, protože chlapec nebyl nikdy k žádnému učiteli přátelský nebo otevřený. Vždy, když jsme se spolu potkali na chodbě, tak byl první, kdo mě už z dálky zdravil. Dokonce se mi i jednou podařilo vysypat plnou náruč papíru po chodbě a kdo první bez poroučení hned přiskočil a začal sbírat? No chlapec přeci! Myslím si, že by nad ním ostatní učitelé neměli lámat hůl jen proto, protože nechce spolupracovat, spíš by si jen k sobě měli najít nějakou tu přátelskou cestu, aby pochopili, že chlapec není vůbec zlý chlapec.

1

The situation arose in the first lesson of history after the summer vacation. The class started with a short introduction to the new class. After the introduction, I proceeded to repeat the material from last year. So the topic of the lesson was World War 2. I knew from experience that this is a topic that pupils, especially boys, are always interested in. However, it was clear from the beginning that the lesson would not be without problems. A student sitting in the back bench began to interrupt the topic in various ways. However, it was not the classical forms of indiscipline which, according to reports from older and more experienced colleagues, were common before. This time it was about various inappropriate remarks, gestures and sneers during the interpretation of the very sensitive topic of Nazism and the Holocaust. There were no explicit manifestations on the part of the pupil that would have to be discussed with higher educational authorities or the school management, but even so, it was behavior that clearly exceeded the boundaries of classical disruption and disrupting the lesson.

The student is a child from a family where both parents participate in the upbringing. He has one older sister who is studying at the gymnasium. The family is sufficiently financially secure and comes from a normal middle-class socio-cultural background. The pupil himself is a pupil with average results. His behavior is more problematic than the benefit, for which he was disciplined already in the 8th grade with a reprimand from the class teacher for disrupting discipline in class. However, his expressions do not deviate from common practice. He is quite popular in the class he attends and, together with two other classmates with similar behavior, he is one of the prominent characters of the class collective.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

During the lesson itself, when the student's problematic behavior occurred, I resolved the situation with a strong admonition, which, however, only worked after several repetitions. Subsequently, the situation was resolved by the ringing of the bell, which ended the class. Before the students left, I gave the whole class the task of thinking about the inappropriateness of their classmate's behavior and ended the lesson. For the next lesson, I prepared a more complex solution to the problem. I knew from the experience of my colleagues that the usual procedures in the form of reprimands and punishments do not apply to similar inappropriate behavior on the part of the student. That is why, following the events of the last lesson, I prepared a documentary for the students that contained the statements of Holocaust survivors as well as some footage that I chose to be shocking enough, but still suitable for the age group that was being presented. After the class started, I recalled the reflection question from the end of the last meeting and without further explanation turned on the edited video. Already during the screening, I could see the expressions of the otherwise self-possessed boys from the back benches change. At the end of the roughly 15-minute video, I asked a simple question: What do you think about it and how does it all affect you? After the initial moment of silence, the first opinions began to be heard, which agreed on the horror of the entire video and, above all, the issue. After a short discussion on this topic, I turned directly to the student and asked him if he was already aware of the inappropriateness of his behavior from the previous lesson. At first he was reluctant to answer, but eventually he did. He replied that he was aware of the inappropriateness of his reactions and that it really wasn't appropriate to express himself in this way when dealing with such a sensitive topic.

Support, Working with the collective, Interview, Warning

By the end of the lesson, in which I confronted the student, he was no longer showing himself. It was obvious that he was really aware of the inappropriateness of his behavior and the video left a mark on him. The rest of the class worked well in class. In the following lessons, the pupil became agitated and his tendency to be disruptive began to show again. However, one admonition was always enough and the situation calmed down. I was very pleased that the student did not resent the history lessons and expressed himself within the teaching even when he was called upon to do so. I am glad that this problem was caught in the bud and the teaching relationship with this new class for me developed in a good direction.

Longterm success

14 let, 9. ročník ZŠ

Učitel neměl možnost žáka v tomtu ohledu více poznat. Podle vystupování a informací od ostatních učitelů to však byly především sport a počítačové hry

Rozptýlení pozornosti,Provokace,Rušení výuky

Magisterské, aprobace dějepis a ruský jazyk

3 roky

Situace vznikla v první hodině dějepisu po letních prázdninách. Hodina začala krátkým seznámením se s novou třídou. Po úvodu jsem přistoupil k opakování látky z minulého roku. Tématem hodiny tedy byla 2. světová válka. Ze zkušenosti jsem věděl, že se jedná o téma, které žáky, především chlapce, vždy zajímá. Již od začátku však bylo jasné, že se hodina neobejde bez problémů. Žák sedící v zadní lavici začal při probírání tématu různě vyrušovat. Nejednalo se však o klasické formy nekázně, které u něj byly, dle zpráv od starších a zkušenějších kolegů, dříve běžné. Tentokrát šlo o různé nemístné poznámky, posunky a úšklebky při výkladu velice citlivého tématu nacismu a holokaustu. Ze strany žáka nedošlo k žádným explicitním projevům, které by bylo nutné projednávat s vyššími výchovnými instancemi nebo vedením školy, i přesto však šlo o chování, které očividně přesahovalo hranice klasického vyrušování a narušování hodiny.

Žák je dítětem z rodiny, kde se na výchově podílejí oba rodičové. Má jednu starší sestru, která studuje na gymnáziu. Rodina je dostatečně ekonomicky zajištěna a pochází z běžného sociokulturního prostředí střední třídy. Sám žák je žákem s průměrným prospěchem. Více než prospěch je problémové jeho chování, kvůli kterému byl již v 8. třídě kázeňsky napomínán důtkou třídního učitele za narušování kázně ve vyučování. Jeho projevy se však nevymykají běžné praxi. Ve třídě, kterou navštěvuje, je poměrně oblíben a spolu s dalšími dvěma spolužáky s podobnými projevy chování patří mezi výrazné postavy třídního kolektivu.

V rámci samotné hodiny, kdy k problémovému chování žáka došlo, jsem situaci řešil důrazným napomenutím, které však zafungovalo až po několikátém zopakování. Následně situaci vyřešilo zvonění, které hodinu ukončilo. Ještě před odchodem žáků jsem dal celé třídě za úkol zamyslet se nad nevhodností chování jejich spolužáka a hodinu jsem ukončil. Na další hodinu jsem si připravil komplexnější řešení problému. Ze zkušeností kolegů jsem věděl, že na obdobné nevhodné chování ze strany žáka neplatí běžné postupy v podobě napomínání a trestů. Proto jsem si, v návaznosti na události minulé hodiny, připravil pro žáky dokument, který obsahoval výpovědi přeživších holokaustu a také některé záběry, které jsem vybral tak, aby byly dostatečně šokující, avšak stále vhodné pro věkovou skupinu, které byly předkládány. Po zahájení hodiny jsem připomněl otázku na zamyšlení z konce minulého setkání a bez většího vysvětlování zapnul sestříhané video. Již během projekce jsem viděl, jak se výrazy jinak suverénních chlapců ze zadních lavic mění. Po konci zhruba 15 minutového videa jsem položil prostou otázku: Co si o tom myslíte a jak to na vás celé působí? Po prvotním momentu ticha se začaly ozývat první názory, které se shodovaly na hrůznosti celého videa a především problematiky. Po krátké diskuzi na toto téma jsem se obrátil přímo na žáka a zeptal se ho, zda si tedy již nyní uvědomuje nevhodnost svého chování z minulé hodiny. Nejdříve se zdráhal odpovědět, ale nakonec přeci jen zareagoval. Odpověděl ve smyslu toho, že si uvědomuje nepatřičnost svých reakcí a že opravdu nebylo vhodné projevovat se tímto způsobem při řešení takto citlivé tématiky.

Do konce hodiny, ve které jsem žáka konfrontoval, se již neprojevoval. Bylo na něm patrné, že si opravdu nevhodnost svého chování uvědomoval a video v něm zanechalo stopu. Zbytek třídního kolektivu v hodině pracoval dobře. V následujících hodinách žák pookřál a opět se začala projevovat jeho tendence k vyrušování. Avšak vždy stačilo jedno napomenutí a situace se uklidnila. Velice mě potěšilo, že žák na hodiny dějepisu nezanevřel a projevoval se v rámci výuky i tehdy, byl-li k tomu vyzván. Jsem rád, že se tento problém podařilo zachytit hned v zárodku a vztah v rámci výuky s touto pro mě novou třídou se odvíjel dobrým směrem.

1

The student already had problematic behavior in the first grade. In the 5th grade, she had several dozen unexcused hours because she was babysitting her younger siblings. When entering the second level in the 6th grade, everything only got worse and escalated. It all started gradually. At first she was vulgar towards her classmates in class, then she became aggressive. She subsequently had vulgar outbursts at teachers as well. There wasn't a break or a day that didn't go by that an angry student or teacher came to me because of this problem student. She didn't go to school much, and when she did, she behaved very problematically, so she never fit into the class group.

The student comes from a socially weaker family. He has two younger siblings and they live only with their mother. The mother did not pay much attention to the family, often a student took care of the siblings. For that reason, she already had many unexcused hours in the first grade. Already from the first grade, long-term skirmishes with social workers and lawsuits due to insufficient education were recorded. Due to her weaker social background, her mother was very often summoned to court and teachers had to write reports on the student. She still did not have a family background and quality educational role models. She is aggressive, vulgar and her behavior is rude. Due to their weaker financial status, the student did not bring school supplies to school. Subsequently, social care had to provide her with aids.

Physical aggression, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems, Verbal aggression

When a problem arose in class, e.g. vulgarism or aggression on her part towards her classmates, I tried to find out both sides of the story. Unfortunately, the student never confessed to anything and defended herself as innocent. She always retorted something along the lines of 'It wasn't me.', 'I didn't do anything like that.', etc. When we had been discussing a certain situation for almost 30 minutes, she finally just added 'What about me?'. No amount of punishment or reprimand worked for her. She received several reprimands and other disciplinary measures, but still nothing changed. I tried to explain the situation and the correct behavior to the rest of the class so that they understand that such behavior is not okay and this must not happen again. Fortunately, he didn't take her as a role model, but as a deterrent, and they hoped she would leave soon. Unfortunately, school is too short for such behavior and there was nothing more we could do.

Consequences, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

The situation did not change after collusion and other disciplinary measures. Everything changed after an incident during the spring, when she got together with a group of Roma friends, with whom they beat up a young girl. That was the last straw and it was decided that at the end of the school year he would go to an educational institute. All the classmates were very much looking forward to the departure of this student. When the girl left, the classroom climate changed to a calm one, and no other major problems arose.

Failure

11 let, 6. třída

-

Lhaní,Podvody,Agrese,Vulgární vyjadřování

Německý jazyk a anglický jazyk

22 let

Žákyně měla problémové chování již na prvním stupni. V 5. třídě měla několik desítek neomluvených hodin, jelikož hlídala své mladší sourozence. Při vstupu na druhý stupeň do 6. třídy se vše jen zhoršilo a vyhrotilo. Začalo to vše postupně. Nejdříve byla vulgární vůči svým spolužákům ve třídě, následně k tomu začala být i agresivní. Vulgární výpadky měla následně i na učitele. Nebyla přestávka a den, aby za mnou nedošel naštvaný žák nebo učitel kvůli této problémové žákyni. Do školy moc nechodila a když už přišla, tak se chovala velmi problémově, takže do třídního kolektivu nikdy nezapadla.

Žákyně pochází ze sociálně slabší rodiny. Má dva mladší sourozence a žijí pouze s matkou. Matka se rodině moc nevěnovala, často se o sourozence starala žákyně. Z toho důvodu měla velmi mnoho neomluvených hodin již na prvním stupni. Již od prvního stupně byly zaznamenány dlouhodobé potyčky se sociálkou a soudy kvůli nedostatečné výchově. Krze její slabší sociální zázemí byla její matka velmi často předvolávána k soudu a učitelé museli vypisovat na žákyni posudky. Neměla stále rodinné zázemí a kvalitní výchovné vzory. Je agresivní, vulgární a její chování je neslušné. Díky jejich slabšímu finančnímu stavu nenosila žákyně pomůcky do školy. Následně ji sociální péče pomůcky musela obstarat.

Když nějaký problém ve třídě vznikl, např. vulgarismus nebo agrese z její strany vůči spolužákům, snažila jsem se zjistit obě strany příběhu. Bohužel žákyně se nikdy k ničemu nepřiznala a bránila se, že za nic nemůže. Vždy odsekla něco ve smyslu 'Já jsem to nebyla.', 'Nic takového jsem neudělala.', atd. Když jsme určitou situaci probírali už téměř 30 minut, nakonec jen dodala 'A co já s tím?'. Žádný trest nebo pokárání pro ni nefungovalo. Dostala několik poznámek a dalších kárných opatření, ale stále se nic nezměnilo. Zbytku třídy jsem se situaci a správné chování snažila vysvětlit, aby pochopili, že takové chování není v pořádku a tohle se nesmí opakovat. Naštěstí ji nebral jako vzor, ale jako odstrašující případ a doufali, že brzy odejde. Bohužel i škola je na takové chování krátká a už nic víc jsme dělat nemohli.

Situace se po domlouvání a jiných kárných opatření nijak nezměnila. Vše se změnilo až po incidentu během jara, kdy se spojila s partou romských kamarádů, se kterými zbili jednu mladou dívku. To už byla poslední kapka a bylo rozhodnuté, že na konci školního roku odejde do výchovného ústavu. Všichni spolužáci se velmi těšili na odchod této žákyně. Když dívka odešla, klima ve třídě se změnilo ke klidnému a žádné další velké problémy zde nevznikly.

1

came to class and carried corrected quarters with me. I always give them to the students so they can see where they made mistakes and why they got the grade they did. At our school, we have to archive this type of papers. It is a paper with a lot of weight, so that it can be consulted at any time, for a teacher, student or parent. For this reason, I always choose them back so that I can store them nicely and have them ready for viewing if necessary. The students looked at the quarters and then returned them to me as usual. So after the class I took them back to the office, I didn't check how many I had. I wrote down my grades, so the first quarters were closed for me. But when I came to the next math class in this class, I couldn't help but wonder. A few students who did not get good grades from the mentioned quarter began to complain about their grade and began to contradict it. They simply claimed that they did not receive the registered grade.

The students didn't like maths very much, so they didn't like me either. Overall, they were such slackers who tried to do as little as possible. They weren't afraid to lie, they weren't far from fraud either. They were quite rude and rude. They did not do very well in mathematics, and as far as I know, they did not excel in other subjects either. Their main goal was to crawl through and finally get away.

Lying and cheating

So I went to the office for saved papers to show them again. But at that moment I found out that they had not returned them to me the day before. I had no way to prove their grade to them. Since they obviously wanted a different grade than the one they got, they went straight to the class teacher with their problem. He snapped at me that it was my fault, I should keep these papers. According to him, I even lost them. No matter how hard I tried to defend myself, it was still my fault and there was nothing I could do about it.

Disrespectful communication, Interview

In the end, they got their grades, but it wasn't the same with them anymore, we had such an unpleasant environment in the whole class until the end of their studies, and I didn't like teaching there. This problem then happened to me in another class, but it wasn't so acute after that. Anyway, now the ex-offenders and I are on good terms and getting along really well.

Failure

Septima (třetí ročník SŠ), 17

Hudba, sport, rozhodně ne matematika

Lhaní,Podvody,Arogance,Nepracovitost,Nespolupráce

VŠ, Anglický jazyk a matematika

17

Přišla jsem do třídy a nesla jsem s sebou opravené čtvrtletky. Vždycky je žákům rozdám, aby se podívali, kde měli chyby a proč tedy mají takovou známku jakou mají. U nás na škole musíme tenhle typ písemek pak archivovat. Jde o písemku s velkou váhou, tak aby byla kdykoliv k nahlédnutí, pro učitele, žáka, nebo rodiče. Z tohoto důvodu je pak vždy vybírám zpátky, abych je mohla hezky uložit a mít v případě potřeby připravené k nahlédnutí. Studenti si čtvrtletky prohlédly a pak mi je vrátili, jako obvykle. Po konci hodiny jsem je tedy odnesla zpět do kabinetu, nekontrolovala jsem kolik jich mám. Známky jsem zapsala, takže tímto pro mě byly první čtvrtletky uzavřené. Když jsem ale přišla na další hodinu matematiky do této třídy, nestačila jsem se divit. Několik žáků, kteří nedostali ze zmíněné čtvrtletky pěkné známky, si začalo na svoji známku stěžovat a začali ji rozporovat. Prostě tvrdili, že zapsanou známku nedostali.

Žáci hodně neměli rádi matiku, proto neměli rádi ani mě. Celkově to byli takový lajdáci, kteří se snažili, aby mohli dělat co nejmíň. Nebáli se lhát, k podvodům taky neměli daleko. Byli dost nevychovaní a drzí. Z matematiky moc dobře neprospívali a co tak vím, tak ani v ostatních předmětech nijak extra nezářili. Jejich cílem bylo hlavně prolézt a konečně se dostat pryč.

Šla jsem tedy do kabinetu pro uložené písemky, abych jim je znovu ukázala. V ten okamžik jsem ale zjistila, že mi je předešlý den nevrátili. Neměla jsem žádný způsob, jak jim jejich známku dokázat. Jelikož chtěli samozřejmě jinou známku, než kterou dostali, tak se svým problémem šli rovnou za třídním. Ten se obořil do mě, že je to přece moje vina, mám přece tyhle písemky uchovávat. Podle něj jsem je dokonce ztratila. Ať jsem se bránila sebevíc, stále to byla moje chyba a já s tím nemohla nic dělat.

Známky jim nakonec zůstaly, ale už to s nimi nebylo ono, v celé třídě jsme měli až do konce jejich studia takové nemilé prostředí a nerada jsem tam pak učila. Tenhle problém se mi pak stal ještě v jedné třídě, ale tam to nebylo potom, tak vyostřené. Každopádně teď si s těmi bývalými provinilci tykáme a vycházíme spolu úplně krásně.

1

The student and the whole class played a school play, which the teacher leads. The student was always very persistent and always tried for the main roles both in the classroom and in the theater. At that time, the class was performing the premiere of the play, the pupil played the main role. Although the student was above average gifted, he liked to attract the attention of all the children around him, he was such a 'class clown'. The school inspectorate also came to see the school performance, because of this fact, all the teachers were rather uneasy about whether everything would go according to plan. I decided to take the inspection lady behind the scenes, see how the children are doing in their last rehearsal and so on. Everything seemed fine at first, until one of the student's classmates accidentally touched the student's cloak. On this impulse, the student started yelling at him, swearing at him and it seemed that he would even resort to physical action. I wanted to prevent this, so I started shouting at the student and scolding him in front of everyone.

Student - 13 years old, occasionally problematic, likes to draw attention to himself. Classmate - 13 years old, calm, not aggressive.

Verbal aggression

I reprimanded the student in front of everyone right after yelling at him loudly. Right after that I realized that this solution was not the best alternative. Not only because I made all the children (including the pupil) very nervous, but also because a lady from the school inspector was standing right next to me, who immediately reprimanded me that this solution was unacceptable and advised me how I should proceed if it will repeat.

Disrespectful communication, Warning

Unfortunately, all the children were quite irritated by this incident, and I think that even on this basis the performance was less successful for them than usual. Unfortunately, the children were quite depressed in class the following days, as their parents also came to see the performance and were obviously hurt that they had not performed as well as they could have. I am aware that it is most likely my fault.

Failure

13 let, 8. ročník

Divadlo, počítačové hry

Lhaní,Neposlušnost,Agrese

Vysokoškolské (Mgr.) – Anglický jazyk

12

Žák s celou třídou hráli školní divadlo, které paní učitelka vede. Žák byl vždy velice průbojný a snažil se vždy o hlavní role jak ve třídě, tak v divadle. Třída v té době hrála premiéru hry, žák hrál hlavní roli. Ačkoliv byl žák nadprůměrně nadaný, rád na sebe strhával pozornost všech dětí okolo, byl taková 'třídní klaun'. Na školní představení se přišla podívat i školní inspekce, kvůli této skutečnosti byli všichni učitelé poměrně neklidní, zda vše půjde podle plánu. Rozhodla jsem se vzít paní z inspekce do zákulisí, podívat se, jak dětem jde poslední zkoušení a tak podobně. Vše v první momenty vypadalo dobře, než jeden z žákových spolužáků omylem zavadil o žákův plášť. Na tento popud na něj začal žák řvát, nadávat mu a vypadalo to, že se uchýlí dokonce i k fyzickému jednání. Chtěla jsem tomuto zamezit, a proto jsem na žáka začala křičet a přede všemi ho kárat.

Žák – 13 let, občasně problémový, rád strhává pozornost na sebe. Spolužák – 13 let, klidný, nijak agresivní.

Pokárala jsem žáka přede všemi hned poté, co jsem na něj hlasitě zakřičela. Hned poté jsem si uvědomila, že toto řešení nebylo úplně nejlepší alternativou. Nejen z důvodu toho, že jsem všechny děti (včetně žáka) velice znervóznila, ale také protože hned vedle mě stála paní ze školní inspekce, která mi hned poté vytknula, že toto řešení je nepřípustné a poradila mi, jak bych měla postupovat, pokud se to bude opakovat.

Všechny děti byly bohužel od tohoto incidentu poměrně podrážděné a myslím si, že i na základě této skutečnosti se jim představení povedlo méně než obvykle. Děti byly následující dny bohužel v hodinách poměrně skleslé, protože se na představení přišli podívat i rodiče a očividně je zasáhlo, že nepodaly tak dobrý výkon, jak mohly. Jsem si vědoma toho, že je to s největší pravděpodobností moje chyba.

1

After arriving at school accompanied by his mother, the student refused to enter the school building. The situation was very tense. The student's mother had to leave him by force. After forcibly abandoning his mother, the student started kicking around and attacking the participants in the event. We managed to get the student into the school/classroom building. Still, the student did not calm down, he was unable to compose himself and calm down. The situation was unmanageable that day.

The student's problematic behavior is repeated regularly. The student has a PLPP pedagogical support plan created at school.

Physical aggression

My colleague and I decided that the mother, who arrived and took the boy home, would have to be called.

Transfer of student, Cooperation with experts

The mother was offered SVP help, which she used. The student was in SVP for 3 months, where education and afternoon supervision of free time took place. He was returning home in the evening.

Failure

7 let, 1.ročník

Četba, pes

Porucha chování

Porušování pravidel,Vandalismus,Verbální agresivita,Fyzické násilí,Neuposlechnutí,Disrespekt,Neposlušnost,Rušení výuky

Magistr

12

Žák po příchodu do školy v doprovodu matky odmítal vstoupit do budovy školy. Situace byla velmi vyhrocená. Matka žáka ho musela násilně opustit. Žák po násilném opuštění matky, začal kolem sebe kopat a útočit na účastníky dění. Žáka se nám podařilo dostat do budovy školy/třídy. Žák se přesto neuklidnil, nebyl schopný se srovnat a uklidnit. Situace se daný den nezvládala.

Problémové chování se u žáka pravidelně opakuje. Žák má ve škole vytvořený PLPP plán pedagogické podpory.

S koleginí jsme usoudili, že se bude muset zavolat matka, která přijela a chlapce si odvedla domů.

Matce byla navrhnuta pomoc SVP, kterou využila. Žák byl v SVP 3 měsíce, kde probíhalo vzdělávaní a odpolední dohled nad volným časem. Večer se vracel domů.

1

At the beginning of the last school year, I received information from other teachers that my student is often absent from their classes and that he never has an excuse from his parents to justify his absence. I myself have also noticed many times that the student is absent more often than is normal and rarely has an excuse, but compared to what I heard from my colleagues about their experiences with him, it was much less. So I asked the student how he had no excuses and why he was absent from school so often. The student began to tell me his reasoning, from which it was clear that he was making things up a lot. Already in the past, it often happened that the student made up stories, that he modified the truth to fit his stories and he could excuse himself from everything.

Pupil - ninth grade elementary school student, extroverted, very intelligent, good academic performance, likes to manipulate the truth to fit his stories, manipulative (often convinces classmates to take his side, do things for him, or cover for him ).

Lying and cheating, Attendance problems

Since I didn't get any truth from the student himself, I called his mother, described the situation to her and demanded an explanation. The mother herself was surprised and said that she did not know about any of her son's absences, from which it was evident that the pupil goes outside the school and does not bother to tell his parents at home. As it would be difficult to solve everything over the phone, I asked the mother together with the student's grandfather to come to my office at school and we could somehow try to resolve the situation. During our meeting, I described the whole situation to them in detail, both from my point of view and from the point of view of the other teachers who complained about the student. You could always see that the student is very smart, an intelligent student, but easily succumbs to his moods. He only goes to school according to them, and if he doesn't want to go to school, even if he could master the curriculum or any test that is supposed to be that day, he simply doesn't go there. Mom and grandfather were very surprised when they heard all the information and how little the student really goes to school. However, they were highly cooperative when I asked them to keep an eye on the student and try to talk him out of it and somehow make sure he doesn't go outside the school anymore.

Interview

Both my mother and my grandfather took my request to heart, especially his grandfather, who said that he strongly talked him out of it and also started driving him to school so that the student would not have the option of not coming to school. At the same time, mom really started to keep an eye on absences and excuses to make sure she doesn't forget to excuse any real absences. The solution to the problem was therefore successful in the short term and gradually also in the long term, because the pupil is already in school much more often.

Longterm success

14 let, 9.ročník ZŠ

dříve florbal a další sportovní aktivity, nyní IT, programování

Lhaní,Manipulace,Potřeba pozornosti

Mgr., HV a M

5

Na začátku minulého školního roku mi přišla od ostatních učitelů informace, že můj žák velice často chybí v jejich hodinách a že nikdy nemá omluvenku od rodičů, aby svoji absenci odůvodnil. Já sama jsem už také častokrát zaznamenala, že žák chybí častěji, než by bylo normální a omluvenku má jen málokdy, ovšem v porovnání s tím, co jsem slyšela od svých kolegů, jaké s ním mají zkušenosti to bylo o dosti méně. Zeptala jsem se tedy žáka, jakto, že nemá omluvenky a proč tak často ve škole chybí. Žák mi začal vyprávět jeho odůvodnění, ze kterého ale bylo poznat, že si dosti vymýšlí. Již v minulé době se často stalo, že si žák vymýšlel příběhy, že si upravoval pravdu, aby se mu hodila do jeho historek a on se mohl ze všeho vymluvit.

Žák – student deváté třídy základní školy, extrovert, velmi inteligentní, dobrý studijní prospěch, rád si upravuje pravdu, aby se mu hodila do jeho příběhů, manipulativní (často přesvědčil spolužáky, aby se postavili na jeho stranu, dělali pro něj věci nebo ho kryli).

Jelikož jsem se nedobrala žádné pravdy od žáka samotného, zavolala jsem tedy jeho mamince, situaci jsem jí popsala a dožadovala se vysvětlení. Maminka sama byla překvapená a říkala, že o žádných absencích svého syna neví z čehož bylo patrné, že žák chodí za školu a neobtěžuje se svým rodičům doma nic říct. Jelikož by bylo složité vše řešit po telefonu, požádala jsem maminku společně s žákovým dědečkem, aby přišli do školy ke mně do kabinetu a my se mohli nějak pokusit situaci vyřešit. Při naší schůzce jsem jim celou situaci podrobně popsala, jak z mého pohledu, tak z pohledu ostatních vyučujících, co si na žáka stěžovali. Vždy šlo vidět, že žák je velmi chytrý, inteligentní žák, který ale snadno podléhá svým náladám. Do školy chodí jen podle nich a když se mu tedy do školy jít nechce, i když by zvládl učivo či případný test co ten den má být, tak tam prostě nejde. Maminka i dědeček byli velice překvapení, když slyšeli všechny informace a jak málo žák do školy opravdu chodí. Byli ale vysoce kooperativní, když jsem je požádala, aby tedy na žáka dohlédli a pokusili se mu domluvit a nějakým způsobem pohlídat, aby už za školu nechodil.

Jak maminka, tak i dědeček si vzali moji prosbu k srdci, hlavně tedy jeho dědeček, který mu prý rázně domluvil a začal ho také vozit do školy, aby žák neměl možnost do školy nedojít. Maminka si zároveň opravdu začala hlídat absence a omluvenky, aby si byla jistá, že žádnou opravdovou absenci omluvit nezapomene. Řešení problému bylo tedy úspěšné z krátkodobého hlediska a postupně i z dlouhodobého, protože žák už je ve škole opravdu mnohem častěji.

1

The teacher remembers a problematic student who went to freshman year and did nothing for the whole semester, he just lay on the bench and was not interested in anything. When the class was given a term paper, the pupil declared in front of the whole class that 'I won't do such shit'. In two months, the pupil and his friends were caught smoking in the school door, to which the teacher reacted according to the school rules. The student answered her in a calm voice that 'I'm not on the school grounds, you know?' and you could see that it did him good to be able to pull himself up in front of his friends.

The student is 16 years old and attends the 1st year of secondary school. He is extroverted, likes to be the center of attention and has problems with authority figures.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

After the first incident with profanity, the teacher did not react immediately, but after a lesson she called the educational committee. The student received a reprimand and educational measures were established. His parents did not deal with the situation in any particular way. The teacher thought that the student lacked a male role model and that his mother was more of a caregiver. After the smoking incident, the teacher created educational measures again, but she knew that the student would not pass to the next grade because he failed three subjects, and she did not want to deal with his case any further.

Consequences, Transfer of student, Interview

The student failed three subjects and could not continue at school, so he left to study at another school. The teacher was relieved because relations in the class improved after he left.

Failure

16 let; 1. ročník SŠ

trávení volného času s kamarády

Mgr., Čj, Zsv

29

Učitelka vzpomíná na problematického žáka, který chodil do prváku a po celé popoletí nic nedělal, pořád jen ležel na lavici a nic ho nezajímalo. Když byla zadána třídě slohová práce, žák prohlásil před celou třídou, že 'takový sračky dělat nebudu'. Za dva měsíce byl žák a jeho kamarádi nachytáni, jak kouří ve dveřích školy, na což učitelka zareagovala podle školního řádu. Žák jí klidným hlasem odpověděl, že 'nejsem na půdě školy, víte?' a bylo vidět, že mu to udělalo dobře, že se mohl vytáhnout před svými kamarády.

Žák má 16 let a navštěvuje 1. ročník střední školy. Je extrovertní, rád je středem pozornosti a má problémy s autoritami.

Po prvním incidentu s vulgaritami učitelka nereagovala bezprostředně, ale po hodině svolala výchovnou komisi. Žák obdržel důtku a byla stanovena výchovná opatření. Jeho rodiče situaci nijak zvlášť neřešili. Učitelka si myslela, že žákovi chybí mužský vzor a že jeho matka je spíše pečovatelka. Po incidentu s kouřením učitelka opět vytvořila výchovná opatření, ale věděla, že žák neprojde do dalšího ročníku, protože propadal ve třech předmětech, a nechtěla se jeho případem dále zabývat.

Žák propadal ve třech předmětech a nemohl na škole pokračovat, proto odešel studovat na jinou školu. Učitelka si oddychla, protože po jeho odchodu se zlepšily vztahy ve třídě.

1

The entire sixth year was divided into two classes, two new groups were created and I became the class teacher of one of them. Originally there were three classes, so let's say that at least a third of the students in the class always knew each other. The two students each went to a different class, but it looked like they sat down as soon as they were reassigned. They were very good friends until the end of the seventh grade, they sat together in the desk, and although sometimes they did not pay attention in class, it was more because they talked than because of arguments against each other. However, during the vacation between seventh and eighth grade, both boys' personalities changed greatly, they stopped having fun, and when the new school year came around, they couldn't cope with it. Out of habit, they sat in the same desk, but they started provoking each other and disturbing the lessons in a completely different way than I and my colleagues were used to. I tried to solve this problem by sitting down and talking, and boys. One student stopped talking to the other in class, but the second student kept turning his attention to the first, even though they were now sitting in different classrooms. Other pupils sitting near the other pupil started to join in the disturbance. The first pupil began to loudly defend himself against the attacks and cursed the whole class and the teachers. The fact that some colleagues did not react to the provocations of the second student and only channeled the outbursts of the first student had the result that the first student began to limit school and accumulated quite a lot of unexcused hours during the month.

The first pupil is a relatively quiet type of person until nobody notices him. He reacts badly to provocations – he speaks vulgarly, acts aggressively, shouts and sometimes threatens. He lives only with his mother, his father has a second family and shows no interest in his son. He rarely works in class and behaves inappropriately towards teachers. His friends are considerably older and not a good influence on him (former students who were 'well-known companies'), he is interested in anarchist movements. The second pupil is very extroverted, he has fun with everyone in the class. Although he is disruptive in class, he achieves average to above-average results. Both father and mother are teachers, they always pray for their son and look for problems in other students. The school psychologist recommends testing the other student for ADHD. The other student often provokes other classmates just to see their reaction.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons, Bullying

first tried to solve the unexcused lessons of the first pupil with his mother and with the first pupil, when it became clear that his absence from school was caused by bullying in the classroom, I also started to solve the problem with the parents of the second pupil (the first pupil confided that the bullying started with his comments) and with the other pupils in the class. The parents of the second pupil acted condescendingly towards me and later the school management, they stood up for their son, they failed to look at the matter objectively, they flaunted the good grades of the second pupil and, conversely, the poor grades of the first pupil. A lecture by a former student on the topic of bullying and its forms was organized for the entire second grade of the school. I moved the first pupil and the second pupil again, this time to completely opposite ends of the classroom so that they met as little as possible in the classroom. The second student began directing his remarks to the classmates who sat closest to him. The first pupil returned to his original behavior, he still did not cooperate in class, but he no longer shouted at his classmates and stopped swearing at the teachers. After about two months, the parents of the second pupil transferred their son to the second primary school in the city. They justified the move by saying that our school uses outdated textbooks and low-quality teaching methods.

Working with the collective, Transfer of student, Interview

think the problem between the first student and the second student sort of resolved itself. By sitting further away from each other, they no longer caused conflict between each other, each kind of disturbed each other in the lessons in their own way, which was already a much smaller problem. I can't say how the relationships in the class would have developed since the second student moved to another school, but now the class is in the ninth grade, and apart from the first student not completing assignments and not cooperating in the lessons, there are no conflicts that I would call bullying. I think the lecture about bullying helped a lot. When I asked the class before the lecture what bullying actually was, they could only say a few things.

Partial success

14, 8. ročník

Hudba, přátelé

Mgr., OV, D, ČJ

18

Celý šestý ročník byl přerozdělen do dvou tříd, vznikly tak dva nové kolektivy a já jsem se stala třídní učitelkou jednoho z nich. Původně byly třídy tři, takže řekněme, že alespoň třetina žáků se ve třídě vždy znala. Dva žáci chodili každý do jiné třídy, ale vypadalo to, že si hned při přerozdělování sedli. Do konce sedmé třídy byli velmi dobří přátelé, seděli spolu v lavici, a přestože někdy v hodinách nedávali pozor, tak to bylo spíše protože si povídali než kvůli hádkám proti sobě. Během prázdnin mezi sedmou a osmou třídou však došlo k velkým změnám v osobnostech obou chlapců, přestali se bavit a když nadešel nový školní rok, nedokázali se s tím nijak vyrovnat. Ze zvyku si sedli do jedné lavice, začali se ale navzájem provokovat a vyrušovat v hodinách úplně jiným způsobem, než jsme byli já a moji kolegové zvyklí. Tento vzniklý problém jsem zkusila vyřešit rozsazením a promluvou a chlapci. Jeden žák přestal v hodinách na druhého mluvit, ale druhý žák pořád obracel svou pozornost na prvního, přestože nyní každý seděl ve třídě jinde. K vyrušování se začali připojovat i ostatní žáci sedící v blízkosti druhého žáka. První žák se vůči útokům začal hlasitě bránit a vulgárně nadávat celé třídě i učitelům. To že někteří kolegové nereagovali na provokace druhého žáka a pouze usměrňovali výlevy prvního žáka mělo za výsledek, že první žák začal školu omezovat a během měsíce nasbíral poměrně dost neomluvených hodin.

První žák je poměrně tichý typ člověka, dokud si ho nikdo nevšímá. Špatně reaguje na provokace – vyjadřuje se vulgárně, jedná agresivně, křičí a někdy vyhrožuje. Žije pouze s matkou, otec má druhou rodinu a o syna nejeví zájem. V hodinách málokdy pracuje a k učitelům se chová nevhodně. Jeho přátelé jsou podstatně starší a nemají na něj dobrý vliv (bývalí studenti, kteří byli 'známé firmy'), zajímá se o anarchistická hnutí. Druhý žák je velmi extrovertní, ve třídě se baví se všemi. Přestože v hodinách vyrušuje, dosahuje na průměrné až nadprůměrné výsledky. Otec i matka jsou učitelé, za syna vždy orodují a hledají problém v ostatních žácích. Školní psycholog doporučuje vyšetření druhého žáka na ADHD. Druhý žák často provokuje ostatní spolužáky, jen aby viděl jejich reakci.

Neomluvené hodiny prvního žáka jsem se nejdříve snažila vyřešit s matkou a s prvním žákem, když vyšlo najevo, že jeho nechození do školy bylo zapříčiněno šikanou ve třídě, začala jsem problém řešit i s rodiči druhého žáka (první žák se svěřil, že šikana začala jeho poznámkami) a s ostatními žáky ve třídě. Rodiče druhého žáka se mnou a později i s vedením školy jednali povýšeně, syna se zastávali, nedokázali se na věc dívat objektivně, oháněli se dobrým prospěchem druhého žáka a naopak špatným prospěchem prvního žáka. Pro celý druhý stupeň školy byla uspořádána přednáška od bývalé žákyně na téma šikana a její formy. Prvního žáka a druhého žáka jsem znovu přesadila, tentokrát na úplně opačné konce učebny tak, aby se ve třídě potkávali co nejméně. Druhý žák začal své poznámky směřovat na spolužáky, kteří seděli k němu nejblíže. První žák se vrátil ke svému původnímu chování, v hodinách pořád nespolupracoval, ale už nekřičel po spolužácích a přestal nadávat učitelům. Po asi dvou měsících rodiče druhého žáka svého syna přehlásili na druhou základní školu ve městě. Přesun odůvodnili tím, že na naší škole se používají zastaralé učebnice a nekvalitní učební metody.

Myslím si, že se ten problém mezi prvním žákem a druhým žákem vyřešil tak nějak sám. Tím, že seděli dál od sebe už nevyvolávali konflikt mezi sebou, každý si tak nějak vyrušoval v hodinách po svém, což už byl ale daleko menší problém. Nedokážu říct, jak by se ty vztahy ve třídě vyvíjely dál, protože druhý žák se přesunul na jinou školu, ale teď je ta třída v devítce, a kromě neplnění úkolů a nespolupracování v hodinách prvního žáka tam nejsou žádné konflikty, které bych nazvala šikanou. Myslím si, že hodně pomohla i ta přednáška o šikaně. Když jsem se totiž před přednáškou ve třídě ptala, co to ta šikana vlastně je, dokázali říct jen pár věcí.

1

new week started and I started ninth grade again. It's always a pretty rough start, and it's mainly thanks to one guy. He was on his cell phone throughout today's class, which I was actually glad for, because forcing him to teach is completely impossible and at least he didn't make a mess in class. It was always worst at the end of the week on Friday when he didn't know what to do anymore and started disrupting class. He started making fun of his classmates again, so I warned him to be quiet. He listened to me for the first time, which I was happy that it didn't go any further, but one of his classmates returned the note. This angered him appropriately and he started to get up. I already sensed that it was going to be bad. So I quickly ran behind them and started to calm them both down and in a more emphatic voice told them to stop. Surprisingly, it went away, he probably had a good day today, I couldn't explain why he listened to me like that. The class ended quite well. I was supposed to have surveillance in the corridor. So I was walking there and suddenly I heard banging and screaming from the boys' toilets. I quickly ran over there and saw one student punching another. I immediately started shouting at them and tried to pull them away, but the aggressor was almost two meters tall and sturdy, so I couldn't. So I immediately called a colleague for help. We saved the second pupil and his grandmother called the aggressor to come and take him away and it will be discussed whether the parents of the attacked pupil will sue him or not. The next week the aggressor was even worse in my classes. He constantly required an assistant with him to at least have something from that school. But every female assistant never lasted long with him because he was rude and obnoxious. I had my first class again on Monday with them and the aggressor started to be bad right from the start, I didn't see anything good, so we asked the assistant if she would be more careful about him. The class continued to go quietly, until just before the end, when I saw that the assistant was trying to resist and was saying something to him. I let them sort it out for a while, because I know that it is difficult to talk to him and it takes him a while to understand something. But I saw that it did not stop, but rather intensified, and the assistant moved more and more. I went to them and saw that the aggressor was sexually harassing her.

The student has been a problem student since coming to school, who also had fours in behavior. He reached the 6th grade here, and already in the first class he registered as an aggressor, when he attacked his classmate. The class completely excluded him from the group because of this and they were happy for every day that he was only on his mobile and doing nothing else. From the 8th grade, he started making sexual suggestions towards his classmates, and more than once his classmates went to complain to the class teacher that he was sexually harassing and assaulting them.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

As soon as I saw what was happening, I immediately took action. I started shouting at the aggressor to leave her immediately and started pulling the assistant towards me. The aggressor tried to defend her. We are very happy with how the class behaved. The girls immediately ran for the director, and the boys began to help me pull the aggressor away from the assistant. In the end we succeeded, the boys had to hold the aggressor for a while and calm him down. The assistant was completely shocked by this, so we called an ambulance and the director called the police for the aggressor. The police recorded the entire incident and took the aggressor to the station. I have suggested to his grandmother several times that she send him to a special school, where he would be better taken care of, and we have suggested the same to her now.

Physical intervention, Disrespectful communication, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts, Warning

In the end, grandma agreed to transfer to a special school, and all of us here were extremely relieved that we now have a room from him. After that, I never heard from the aggressor and I didn't even look for him, and I don't even plan to.

Failure

14 let, 9 rořník

Mobil

ADHD

Lhaní,Podvody,Fyzické násilí,Sexuální obtěžování,Agrese

Mgr. , Dis.

20

Začal nový týden a já jsem zase začínala deváťáky. Je to vždy dost drsný start a do především díky jednomu klukovi. On byl v dnešní hodině celou na mobilu, za což jsem byla vlastně ráda, neboť donutit ho učit je zcela nemožné a alespoň v hodině nedělal nepořádek. Vždy to bylo nejhorší na konci týdne v pátek, kdy už nevěděl, co má dělat, a tak začal vyrušovat hodinu. Začal opět zesměšňovat svoje spolužáky, a tak jsem ho napomenula ať je potichu. Na poprvé mě poslechl což jsem byla šťastná, že to nedošlo nikam dál, ale jeden jeho spolužák mu vrátil poznámku. To ho patřičně naštvalo a začal se zvedat. To jsem již vycítila, že bude zle. Tak jsem rychle přiběhla za nimi a začala jsem je oba uklidňovat a důraznějším hlasem řekla, aby toho nechali. Kupodivu to přešlo, dneska měl asi dobrý den, nijak jsem si to nedokázala vysvětlit, že mě takto poslouchal. Hodina skončila celkem v pořádku. Měla jsem mít ještě dozor na chodbě. Tak jsem se tam procházela a najednou jsem z chlapeckých záchodů slyšela rány a křik. Rychle jsem tam přiběhla a viděla, jak jeden žák bije pěstí do druhého. Okamžitě jsem na ně začala křičet a snažila se je odtrhnout, ale ten agresor měl skoro dva metry a byl robustní, takže se mi to nepodařilo. Tak jsem okamžitě volala na pomoc kolegy. Druhého žáka jsme zachránily a na agresora se zavolala jeho babička ať si ho jde odvést a bude se jednat jestli ho rodiče napadeného žáka zažalují nebo ne. Další týden byl agresor ještě horší v mých hodinách. Neustále vyžadoval u sebe nějakou asistentku, aby alespoň něco z té školy měl. Ale každá asistentka s ním nikdy dlouho nevydržela, protože byl hrubý a hnusný. Měla jsem zase první hodinu v pondělí s nimi a agresor začal být zlý už od začátku, nevěstila jsem nic dobrého, a tak jsme poprosila asistentku, jestli by si na něj nedala větší pozor. Hodina nadále probíhala v klidu, až těsně před koncem, kdy jsem viděla, že se asistentka snaží nějak vzpírat a něco mu říká. Chvilku jsem je nechala ať si to vyřídí, protože vím, že s ním je těžká řeč a trvá mu, než něco pochopí. Ale viděla jsem, že to nepřestává, ale spíš zesiluje a asistentka se čím dál víc pohybovala. Došla jsem za nimi a viděla jsem, že ji agresor sexuálně obtěžuje.

Žák byl od příchodu na školu problémový žák, který měl i čtverky z chování. Došel zde do 6 třídy a již první hodinu se zapsal jako agresor, kdy napadl svého spolužáka. Třída ho úplně vyčlenila kvůli tomu z kolektivu a byly rádi za každý den, kdy byl pouze na mobilu a nic jiného nedělal. Od 8 třídy začal mít na své spolužačky sexuální narážky, a ne jednou si šli jeho spolužačky stěžovat třídní učitelce, že je sexuálně obtěžuje a napadá.

Jakmile jsem uviděla, co se děje okamžitě jsem začala jednat. Začala jsem na agresora křičet ať ji okamžitě nechá a začala jsem asistentku tahat k sobě. Agresor si ji snažil bránit. Jsme hrozně ráda za to jak se zachovala třída. Holky běželi okamžitě pro ředitele a kluci mi začali pomáhat odtáhnout agresora od asistentky. Nakonec se nám to povedlo kluci museli ještě chvíli agresora držet a uklidňovat ho. Asistentka z toho byla úplně v šoku, a tak jsme ji zavolali sanitku a pro agresora ředitel zavolal Policii. Policie celý incident sepsala a agresora si odvezli na stanici. Jeho babičce jsem několikrát již navrhovali ať ho dá do speciální školy, kde by o něj bylo lépe postaráno a totéž jsme ji navrhly nyní.

Nakonec babička souhlasila s přestupem na speciální školu a všem se nám tady nehorázně ulevilo, že máme od něho už pokoj. O agresorovi jsem poté už nikdy neslyšela a ani jsem ho nevyhledávala a nemám to ani v plánu.

1

When I taught at a grammar school a few years ago, I was given a classroom assignment in the quartet. It was a class used to the "punishment or nothing" method

Pupils got used to working, making notes and preparing for class. On one of the tests, everyone was copying incredibly, from neighbors, from their phones, some of them had draw cards, that honestly surprised me. Surprisingly, one warning was enough for some of them not to describe and try to work independently, yet after several warnings I had to give some students a five on the spot without the possibility of correction. Well, here those with five complained about management, while one of them complained at home probably more than the others.

Violation of classroom/school rules

During that test, I gave out several high fives, which seemed like a logical punishment for repeatedly breaking the instructions and copying during the test. I don't remember literally what we said to each other, anyway, the student complained why he and a few others had to get an A when the whole class was copying. I replied to him that everyone who I reprimanded at least twice and saw that they continued to copy got a five. However, he found this unsatisfactory and unfair, so he decided to go to the school management with the whole situation to cut us off somehow.

Consequences, Interview, Warning

The boy's parents, who were both educated people, invited him to school, rather they spoiled him. Of course, they stood up for the son, so even though they acknowledged that he copied, they wanted an explanation why he had to get a bad grade when they claim that everyone copied. Perhaps the saddest part is that the boy didn't study much, but he always found a way to get a good grade. So I have to admit that the style work was good for him, but otherwise he cheated where he could and did the most necessary minimum. Based on this incident, his parents got the feeling that I was sitting on their child, so they took it as far as they could. The management was not very pleased with the whole situation. I ended up losing this class, but when I talked to the students afterward, they expressed understanding for both sides. The students themselves acknowledged that when I saw them copying, I should have given them all high fives. As a result, they also did not think it was right that because of their behavior and this problem they lost the only teacher who, according to them, did not break the stick on them. Unfortunately, I failed miserably at solving this situation, but if nothing else, it was an important lesson for me.

Failure

kvarta, 15 let

Lhaní,Podvody,Záškoláctví

Magisterské; ČJ, RJ, HV

10

Když jsem pár let zpátky učil na jednom gymnáziu, dostal jsem třídnictví v kvartě. Byla to třída zvyklá na metodu „trest, nebo nic

Žáci si odvykli pracovat, dělat zápisky a připravovat se do hodin. Na jednom z testů všichni neskutečně opisovali, od sousedů, z telefonů, někteří měli taháky, to mě upřímně překvapilo. Některým z nich stačilo kupodivu jedno varování, aby neopisovali a zkusili pracovat samostatně, přesto jsem po vícero napomenutích některým žákům musel dát na místě pětku bez možnosti opravy. No a tady ti s pětkama si stěžovali na vedení, přičemž jeden z nich si stěžoval doma nejspíš výrazněji, než ostatní.

Během toho testu jsem rozdal několik pětek, což mi přišlo jako logický postih za opakované porušení pokynů a opisování během testu. Nepamatuji si doslova, co jsme si pak řekli, každopádně žák si stěžoval, proč zrovna on a pár dalších muselo dostat pětku, když opisovala celá třída. Já jsem mu na to odpověděl, že pětku dostali všichni, které jsem alespoň dvakrát napomenul a viděl, že opisují i nadále. To mu ovšem přišlo neuspokojivé a nefér, takže se rozhodl, že s celou situací půjde za vedením školy, aby nás nějak rozseklo.

Do školy se pozvali rodiče chlapce, kteří byli oba vzdělaní lidé, spíš ho rozmazlovali. Ti se syna samozřejmě zastali, takže i když uznali, že opisoval, chtěli vysvětlení, proč zrovna on musel dostat špatnou známku, když tvrdí, že opisovali všichni. Asi nejsmutnější na tom je, že kluk se moc neučil, ale vždycky si našel způsob, jak dosáhnout na dobrou známku. Musím tedy uznat, že slohové práce mu šly, ale jinak podváděl, kde mohl a dělal to nejvíc nezbytné minimum. Jeho rodiče dostali na základě tohoto incidentu pocit, že jsem si na jejich dítěti zasedl, a tak to hnali, kam mohli. Vedení se celá situace moc nezamlouvala. Nakonec jsem o tuhle třídu přišel, ale když jsem se s žáky poté bavil, vyjádřili pochopení pro obě strany. Žáci sami uznali, že když už jsem je viděl opisovat, měl jsem dát pětky všem. Ve výsledku jim taky nepřišlo správné, že kvůli jejich chování a tomuto problému přišli o jediného učitele, který nad nimi podle jejich slov nezlomil hůl. Bohužel jsem řešení této situace naprosto selhal, ale když nic jiného, byla to důležitá lekce pro mě.

1

At first the class seemed like any other. Everything went on as always. However, that day the class finished a few minutes early and so it was decided that the class would play the gallows. A classic game where you invent any concept that was discussed in the given lesson, draw as many dashes on the board as there are letters in the given word and the pupils guess which letters the word contains. As soon as the game started, one student started yelling an inappropriate word like a jerk. At that moment, he was warned that it is not appropriate to use vulgarisms, swear words or other derogatory addresses. It was explained to him that it is better to say, for example, balloon, potato or flashlight. It didn't even take half a minute and the same student spoke again - D as a moron. At that moment, the other classmates also looked at him, who were also not comfortable with his shouting. After another admonition, the student spoke again - H for shit or K for coot.

No medical history.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

The moment the pupil screamed for the last time, it was decided that no game would continue and that he would continue to learn if he could not behave. The student was obviously in a good mood because he kept laughing and thought the whole class was having fun, but it was far from fun. After the lesson, a note was written and the parents were called to say that he was using profanity during the lesson, and despite several reprimands, he did not intend to stop.

Consequences, Interview, Warning

The situation was resolved with a note and a meeting with the parents, to whom the whole situation was described. The situation was surprising, as the pupil was a very good student and had never been in a similar situation before. In the following days, the student was very shocked and almost did not report, did not shout and just sat in the bench. He didn't even have fun with the other students. After a few days his behavior returned to normal and he became a happy boy again. According to the teacher, he was so tame because he was scolded a lot at home.

Longterm success

14 let, 4. ročník

Fotbal, cestování, hudba

Magisterské vzdělání, ČJ + ZSV

15

Hodina se ze začátku zdála jako každá jiná. Vše probíhalo jako vždy. Avšak ten den byla hodina dokončena o několik minut dříve a proto bylo rozhodnuto, že si třída zahraje šibenici. Klasickou hru, kde se vymyslí jakýkoliv pojem, který byl danou hodinu probírán, na tabuli se udělá tolik čárek, kolik písmen má dané slovo a žáci hádají, jaké písmena slovo obsahuje. Jakmile hra začala, jeden žák začal křičet nevhodné slovo jako blbec. V tom momentě byl upozorněn, že není vhodné používat vulgarismy, nadávky či jiné hanlivé oslovení. Bylo mu vysvětleno, že je lepší říct například balón, brambora či baterka. Netrvalo to ani půl minuty a tentýž žák se ozval znovu – D jako debil. V tu chvíli se na něj podívali i ostatní spolužáci, kterým jeho vykřikování nebylo také příjemné. Po dalším napomenutí se žák ozval opět – H jako hovno nebo K jako kokot.

Žádná anamnéza.

V momentě, kdy žák naposledy zakřičel, bylo rozhodnuto, že žádná hra už pokračovat nebude, a že se bude učit dál, když se neumí chovat. Žák byl očividně v dobré náladě, protože se pořád smál a myslel si, že se baví celá třída, ale od zábavy to mělo už daleko. Po hodině byla napsána poznámka a zavoláno rodičům, že používá vulgarismy během hodiny, a i přes několikeré napomínání nemíní přestat.

Situace byla vyřešena poznámkou a schůzkou s rodiči, kterým byla celá situace popsána. Situace byla překvapivá, neboť žák byl velmi dobrým studentem a nikdy předtím nebyl v podobné situaci. V následujících dnech byl žák velmi zaražený a téměř vůbec se nehlásil, nevykřikoval a pouze seděl v lavici. Ani s ostatními žáky se nebavil. Po pár dnech se jeho chování vrátilo k normálu a opět to začal být veselý kluk. Podle názoru učitele byl takový krotký z toho důvodu, že mu doma bylo pořádně vynadáno.

1

try to make the lessons fun for the children, to give them something and it wasn't just about learning vocabulary and grammar. So I try to come up with different activities for them, give them quizzes and stuff like that. But they don't always appreciate it, sometimes they think: 'no, quizzes again??' So we try to make the lessons fun for them, but sometimes it's just the opposite, the kids are disruptive, rude and not paying attention. In addition, puberty is starting, so it can be seen in them that they are showing off, and they do not treat teachers with respect or friendship with each other. They also have a lot of it at home, because some parents simply don't work, and that is then reflected in the teaching. For example, when we were in the seventh grade, I really don't like how the kids make fun of each other for the pronunciation. I already tried to solve it with them, we said in class that such behavior is simply not good. One student in particular makes fun of a lot. Yes, it happens here and there that something seems funny to another student, but it's a one-time situation that can be solved with a reminder in class. But as I say, for others it's a one-time thing, so I don't see it as a significant disciplinary offense there. With that one student, however, it is repeated quite often, so even though I have already solved it with him, I probably have no choice but to solve it again.

Pupil - this is more of an extrovert, such a 'class clown'. He's just the type who just thinks he's the best in everything, even if he's not exactly one of the winners in terms of merit. He's not bad, that's for sure, he's just that kind of class leader, or as I would say, and he probably just wants to keep that position somehow. But he is intelligent, you can see that puberty has already hit him. He is the most persistent in the class, which is also reflected in the situation with the taunting. However, there are no other significant problems with this pupil, as if he bullied his classmates or had some other disciplinary offences.

Verbal aggression

pointed out to him in class that such behavior was inappropriate, because we all started at some point and learned something to be good at it, and that such behavior was simply unacceptable. I told the boy that if it happens again, I will deal with it somehow. I also told him the classic thing: 'How would you feel if someone made fun of you for something you're not good at yet?' I can see it in the children as well, that they are afraid to express themselves, because they are afraid that someone will mock them, and I don't mean just that one student. This will affect not only their benefit, but also their self-confidence, because they are then afraid to speak. So I try to tackle this behavior in the bud and, of course, notice how the children treat each other. Because you don't really see any bullying in class, they often keep it for breaks so that the teachers don't see it. But they must not get away with this.

Interview, Warning

As I said, we already discussed in class that mocking is not good and it should not happen again. But it didn't work very well, because that one student in particular continues to mock some students. So I thought to myself that it was obviously not enough, and even though I told the boy that if it happens again, I will have to deal with it somehow further, so he simply continues this behavior. I'll probably deal with it by talking to him about the break so he can explain it to me. Or I would talk to him alone so that it wouldn't disturb the class and he would actually know what I thought about it. And if that didn't help, here's the deal, I'd take it up with his class teacher. Or I would write to the parents - either what the student is doing in class, or I would invite them directly to the school to talk about it. I'm not a fan of these kinds of comments, because the kids don't get anything out of it. But even the parents, because they see the note, but they don't believe it, because their child is completely different at home. I myself remember from my childhood that I got a note, but then at home I said that the teacher was completely stupid. So I understand how it goes. But I would rather write to the parents something like 'Hello, your son repeatedly shows inappropriate behavior in class, when he mocks his classmates for their performances. I have already addressed the situation with him, unfortunately without success. I would like to ask you to discuss the matter with him and explain to him that such behavior towards his classmates is not appropriate.' If this didn't help either, I would invite them to the school and solve it with them here.

Failure

13 let, 7. třída

Sport basketbal), auta, chození s kamarády ven, počítačové hry

ČJ, AJ

3

Snažím se, aby hodiny děti bavily, něco jim daly a nebylo to jen o učení slovíček a gramatiky. Takže se jim snažím vymýšlet různé aktivity, dávat kvízy a prostě tak. Ale ne vždy to ocení, někdy si i říkají: 'ne, kvízy zase??' Takže my se jim snažíme dělat ty hodiny zábavné, ale někdy to bývá akorát pravý opak, že ty děcka vyrušujou, jsou drzý a nedávají pozor. Navíc začíná puberta, takže je to na nich i vidět, že se předvádí, a nejen k učitelům, ale i k sobě navzájem se nechovají s respektem nebo kamarádsky. Hodně to mají i z domu, protože někteří rodiče prostě nefungujou, a to se pak odráží v té výuce. Třeba teďka, když jsme byly v tý sedmý třídě, tak se mi fakt nelíbí, jak se ty děcka navzájem sobě posmívají za tu výslovnost. Už jsem se to s nimi snažila řešit, v hodinách jsme si říkali, že takové chování prostě není dobré. Hlavně jeden žák se teda hodně posmívá. Ano, sem tam se stane, že něco přijde vtipné i jinému žákovi, ale je to jednorázová situace, která se dá řešit napomenutím v hodině. Ale jak říkám, u jiných jsou to jednorázové záležitosti, takže tam to nevnímám jako výrazný kázeňský prohřešek. U toho jednoho žáka se to ale opakuje poměrně často, takže i když jsem to už s ním řešila, tak mi zřejmě nezbyde nic jiného, než to řešit znovu.

Žák - jedná se spíše o extroverta, takového 'třídního klauna'. Je to prostě takový ten typ, co si prostě myslí, že je ve všem nejlepší, i když zrovna v rámci prospěchu mezi premianty nepatří. Není zlý, to jako ne, jen prostě je to i takový ten třídní vůdce, nebo jak bych to řekla, a tu pozici si asi prostě chce i nějak udržet. Je ale inteligentní, jen je vidět, že na něj už taky přišla ta puberta. Ve třídě je nejvíce průbojný, což se pak odráží i na té situaci s tím posmíváním. Jiné výrazné problémy ale s tímto žákem nejsou, jakože by třeba šikanoval své spolužáky nebo by měl nějaké jiné kázeňské prohřešky.

Upozornila jsem ho v hodině, že takové chování je nevhodné, protože každý jsme někdy začínali a něco se učili, abychom v tom byli dobří, a že takové chování je prostě nepřípustné. Tomu klukovi jsem říkala, že jestli se to bude opakovat, tak to budu řešit nějak dál. Říkala jsem mu i takové to klasické: 'Jak by ses třeba cítil, kdyby se tobě někdo posmíval za něco, co ti ještě nejde?' Já to totiž vidím i na těch dětech pak, že se bojí projevovat, protože mají strach, že se jim, a teď nemyslím jen toho jednoho žáka, bude někdo posmívat. Ono se to pak projeví nejen na jejich prospěchu, ale i sebevědomí, protože se pak bojí mluvit. Takže se snažím tohle chování řešit hned v zárodku a samozřejmě si i všímat, jak se děti k sobě chovají. Protože nějakou šikanu vyloženě nevidíte v hodinách, to oni si nechávají často na přestávky, aby je učitelé neviděli. Ale tohle to se jim nesmí promíjet.

Jak jsem teda říkala, ve třídě jsme už teda řešili, že posmívání není dobré a nemělo by se to už opakovat. Ale moc to nefungovalo, protože hlavně ten jeden žák se některým žákům i nadále posmívá. Tak to jsem si říkala, že to jako očividně nestačilo, a i když jsem tomu klukovi říkala, že, jestli se to bude opakovat, tak to budu muset řešit nějak dál, tak prostě v tomhle chování pokračuje. Zřejmě to budu řešit tak, že si s ním promluvím o přestávce, aby mi to vysvětlil. Nebo bych si s ním popovídala o samotě, aby to nenarušovalo hodinu, a aby vlastně věděl, co si o tom myslím. A kdyby to nepomohlo, tady ta domluva, tak bych to řešila s jeho třídním učitelem. Nebo bych napsala rodičům - buď co ten žák dělá v hodinách, anebo bych je pozvala přímo do školy, abychom si o tom promluvili. Já sice nejsem příznivec takových těch poznámek, protože ty děcka si z toho nic nedělají. Ale i ty rodiče, protože sice vidí tu poznámku, ale nevěří tomu, protože to jejich dítě je doma úplně jiné. Já si to sama pamatuju z dětství, že jsem třeba dostala poznámku, ale doma jsem pak řekla, že ten učitel je úplně blbej. Takže je mi jasné, jak to chodí. Spíš bych ale napsala rodičům něco jako 'Dobrý den, váš syn opakovaně projevuje nevhodné chování v hodině, kdy se posmívá spolužákům za jejich výkony. Situaci jsem s ním již řešila, bohužel bezúspěšně. Ráda bych vás poprosila, abyste věc prodiskutovali i s ním a vysvětlili mu, že takové chování vůči svým spolužákům není vhodné.' Pokud by ani tohle nepomohlo, tak bych si je pozvala do školy a řešila to s nimi zde.

1

I experienced a situation that I still remember when I worked with a boy for less than a year. When the teacher got sick, I had to substitute for her in class. The boy was confused by this exchange, I had to explain to him what was happening and how the class would proceed. My explanation wasn't enough and problems started at the beginning of the lesson. He kept asking why I wasn't next to him, asking for help even when he didn't need it. He asked where the teacher was and why I was teaching.

The boy couldn't handle my absence and it all resulted in a big tantrum before the class was over. He started throwing himself in the pew, banging on the table and shouting vulgar words. The classmates were already a little used to the boy and so they just looked back. There was no end to the shouting, so I took the boy out of the classroom. Before leaving, I apologized to all the students and assigned an independent work.

Emotional outbursts, Physical aggression, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

The boy and I sat down in the corridor and I gave him a moment to calm down. We went to the toilet, where he rinsed himself with cold water, dressed himself and returned to the corridor. I reassured him that nothing was wrong and went over the topic with him again. I was preparing him for the fact that I would substitute and take care of the whole class. He looked uncomfortable, but I promised we'd get back to the issues. In the corridor in private, the boy blurted out to me a lot of situations that make him sad. I explained to him that this is not the case and that he is a smart boy who has a lot of friends.

Agreement, Support, Transfer of student, Interview

After 15 minutes, the boy calmed down and even began to describe the situations he was looking forward to. Finally he hugged me and apologized. I asked him to apologize to his classmates for using vulgar words, which he did. There were no further outbursts, I tried to lead him to independence and motivate him with praise. He himself was happy with his achievements and decided that he could handle many activities on his own. We explained the whole situation, an apology was made and we did not return to the situation.

Longterm success

11 let, 5. ročník

četba - velmi aktivně

Dyslexie,Dyskalkulie,Dysgrafie,Dysortografie

Lhaní,Bariéry v komunikaci,Arogance

SŠ s maturitou

1,5 roku

Situaci, na kterou dodnes vzpomínám, jsem zažila s chlapcem, se kterým jsem spolupracovala necelý rok. Když onemocněla paní učitelka, měla jsem za ni suplovat hodinu. Chlapec byl z této výměny zmatený, musela jsem mu vysvětlit co se děje a jak bude hodina probíhat. Mé vysvětlení nestačilo a na začátku hodiny začaly problémy. Bez přestání se ptal, proč nejsem vedle něj, hlásil se o pomoc, i když ji nepotřeboval. Ptal se, kde je paní učitelka a proč učím já. Hodinu jsem se snažila vést klidně a při každé volné chvíli jsem obcházela chlapce, abych mu s čímkoliv pomohla, ale i tak to nestačilo. Mou absenci nezvládl a vše vyústilo ve velký záchvat vzteku před koncem hodiny. Začal sebou v lavici házet, bouchat do stolu. Vykřikoval vulgární slova a celkově se neovládal. Spolužáci na chlapce již byli trochu zvyknutí a tak se jen ohlíželi. Vykřikování nemělo konce, proto jsem chlapce vyvedla ze třídy. Všem žákům jsem se před odchodem omluvila a zadala samostatnou práci.

Na chodbě jsme se s chlapcem posadili a dala jsem mu chvilku na uklidnění. Zašli jsme na toaletu, kde se opláchl studenou vodou, upravil se a vrátili jsme se zpět na chodbu. Uklidnila jsem ho, že se nic neděje a znovu jsem s ním prošla téma. Před začátkem hodiny jsem ho připravovala na to, že následující hodinu budu suplovat a proto se budu věnovat převážně celé třídě. Vypadal nesvůj a tak jsem mu přislíbila, že o další přestávce se vrátíme ke všemu, co bude potřebovat. Na chodbě v soukromí mi chlapec vychrlil spoustu situací, které ho mrzí: pocit, že je k ničemu, že nikoho nezajímá, že se mu spolužáci vysmívají, že se mu stýská po otci a podobně. Vysvětlila jsem mu, že to tak není a že oba rodiče se o něho zajímají. Je to šikovný kluk, který udělal velký pokrok a má velký rozhled vzhledem k jeho věku právě díky jeho zálibě v četbě. Spolužáci ho respektují a musí si uvědomit, že i z jeho strany dochází k provokativní chování vůči ostatním, ale i tak si získal spoustu kamarádů. Takhle jsme si povídali zhruba 15 minut, nakonec se zklidnil a dokonce mi začal líčit situace, na které se v nejbližší době těší. Nakonec mě objal a omluvil se. Řekla jsem mu, že se omlouvat nemusí, že se to občas stane i nám dospělým, když se nám nakupí více starostí. Jediné, co jsem po něm chtěla, aby se omluvil spolužákům za vulgární slova, která během výbuchu použil, což bez problémů udělal.

K žádným další podobným výbuchům, záchvatům vzteku u chlapce prozatím nedošlo, přesto jsem se ho snažila dále vést k větší samostatnosti a motivovat ho častými pochvalami ke zvládání učiva bez tak časté asistence. Spíše jsem ho sledovala z povzdálí. Samozřejmě v případě potřeby jsem mu podporu poskytla. Sám chlapec měl radost ze svých úspěchů a sám usoudil, že spoustu aktivit zvládne sám. Myslím, že jsem danou situaci zvládla poměrně dobře, jak vzhledem k chlapci samotnému, tak vzhledem k ostatním žákům. Celou situaci jsem si vysvětlili, došlo k omluvě chlapce ostatním a k situaci jsme se již nevraceli.

1

There is often a problem student in the class who usually acts violently towards his classmates during breaks. He often verbally provokes them into telling him something he doesn't like. One of the most serious problems was when a student started fighting with a classmate during recess. The student had never been in love with his classmate and one day they were part of a group playing cards. The situation arose when the student provoked his classmate (probably a misunderstanding occurred during the game) and began to strangle him by the throat. The classmates just watched, no one stopped the student or called the teacher. The classmate started to defend himself, but the student did not back down. When fellow students who were at the desks also noticed the situation, one of them called the teacher. She entered the classroom, noticed the students on the floor, separated them and called them both into the office. The teacher already knew the student, she knew he was problematic, so she already knew what to do. She called his parents to the school, where they worked it out together.

The teacher had the students in the office, where she asked them what happened. The students answered that they were playing cards and the student repeatedly did not follow the rules of the game. A classmate pulled some cards from his hand and provoked the student. First it started with various verbal cues, later the student grabbed a classmate by the neck. When the teacher asked him why he reacted like that, the student replied that he deserved more. With questions, the teacher tried to find out why the pupil attracts attention, what he is afraid of, what can provoke him in such situations, what he tries to excel at, how he feels, and so on.

Physical aggression, Verbal aggression

During the dialogue, it was found that the student has problems with self-control, that he wanted to draw attention to himself. Therefore, the teacher decided to transfer the students to other places, she stayed in the classroom more often during the breaks in order to keep the class under control. Because the problems with the student were repeated, the teacher turned to a psychologist earlier. She dealt with the situation only with the pupils and their parents.

Consequences, Physical intervention, Support, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

After the incident, the student calmed down for a few days, did not react to the classmate and ignored him. The student was given a reduced grade for behavior by the class teacher. A school psychologist regularly attended to the student. She solved the problem with various questions, exercises and activities. Various relaxation techniques associated with proper breathing, as well as humor and laughter, as well as physical activity, were beneficial for the student's aggressiveness. The student mostly continued to show aggression. After this incident, he did not physically harm anyone, but his aggressiveness manifested itself mainly in the form of destroying furniture or personal belongings of classmates. He continued to bully his classmates and could not control himself. The main problems with him were during breaks. During classes, he sometimes interrupted, turning to his classmates.

Partial success

10, 5. roč

PC hry, společenské hry, skateboard

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Neposlušnost,Agrese

magisterské

9

V třídě se často vyskytuje problémový žák, který se během přestávek obvykle projevuje násilně vůči spolužákům. Často je slovně provokuje, aby mu řekli něco, co se mu nelíbí. Jedním z nejzávažnějších problémů bylo, když se žák během přestávky začal prát se spolužákem. Žák se se svým spolužákem nikdy neměl v lásce a jednoho dne byli součástí skupiny, která hrála karty. Situace vznikla tak, že žák svého spolužáka provokoval (pravděpodobně došlo k nedorozumění při hře) a začal ho škrtit pod krkem. Spolužáci se jen dívali, nikdo žáka nezastal ani nezavolal učitelku. Spolužák se začal bránit, ale žák neustupoval. Když si situace všimly i spolužačky, které byly u lavic, jedna z nich zavolala učitelku. Ta vešla do třídy, všimla si žáků na zemi, oddělila je a oba si je zavolala do kabinetu. Učitelka žáka už znala, věděla, že je problematický, proto už věděla, co má dělat. Zavolala jeho rodiče do školy, kde to spolu řešili.

Učitelka měla žáky v kabinetu, kde se jich ptala, co se stalo. Žáci odpověděli, že hráli karty a žák opakovaně nedodržoval pravidla hry. Spolužák mu vytáhl některé karty z ruky a tím provokoval žáka. Nejprve to začalo různými slovními narážkami, později žák spolužáka chytil za krk. Když se ho učitelka zeptala, proč takto zareagoval, žák odpověděl, že by si zasloužil i víc. Učitelka se otázkami snažila zjistit, z jakého důvodu žák upoutává pozornost, z čeho má strach a obavy, co ho dokáže provokovat v takových situacích, v čem se snaží vyniknout, jak se cítí a podobně.

Během dialogu se zjistilo, že žák má problémy se sebekontrolou, že chtěl na sebe upoutat pozornost. Proto učitelka rozhodla žáky přesadit na jiná místa, během přestávek častěji zůstávala ve třídě, aby měla třídu pod kontrolou. Protože problémy se žákem se opakovaly, učitelka se dříve obrátila na psycholožku. Situaci řešila pouze se žáky a s jejich rodiči.

Žák se po incidentu na pár dní uklidnil, na spolužáka nereagoval a nevšímal si ho. Žákovi byla udělena snížená známka z chování třídní učitelkou. Žákovi se pravidelně věnovala školní psycholožka. Problém řešila různými otázkami, cvičeními a aktivitami. Na agresivitu byly žákovi prospěšné různé relaxační techniky spojené se správným dýcháním, také humor a smích, ale i fyzická aktivita. Žák většinou nadále projevoval agresi. Po tomto incidentu už sice fyzicky nikomu neublížil, ale jeho agresivita se projevovala hlavně ve formě ničení nábytku nebo osobních věcí spolužáků. Nadále šikanoval spolužáky a neuměl se ovládat. Hlavní problémy s ním byly během přestávek. Během vyučování občas vyrušoval, otáčel se k spolužákům.

1

A problematic situation occurred during a class transfer. I saw a dispute between one student and his two female classmates. It was a change of benches, which was related to the transfer. The student addressed his fellow students: "You cows, you curmudgeons, you streamers.

As mentioned above, this is a student with ADHD and repeated aggressive behaviors.

Diagnosis, Verbal aggression

The class teacher had the entire problematic situation described. First the girls described the situation, then the boy himself commented on the situation. The interviews took place separately, the supervising teacher, teaching assistant and class teacher were present during their course. Pupils answered questions like: What did you say? What did you answer him, did she answer and why?

Agreement, Interview

Immediately after the incident, the situation was analyzed, the problematic pupil tried to find another - less aggressive - solution with the support of the class teacher. His proposals included: asking and also apologizing to fellow students. Based on the apology, the bench was replaced and the situation calmed down. During the control meeting, which is connected with the fulfillment of the contract with the pupil, the class teacher and the teaching assistant returned to the situation one more time - reminded of the correct solution to the problem. This is a student with whom we must constantly work and therefore everyone "successfully

Partial success